Zkamenělý zámek je přírodní památka – skupina skal s nadmořskou výškou 768 metrů v jihozápadní části svahového (vedlejšího) hřbetu geomorfologického okrsku Borovský les, významná geologická a památkově chráněná archeologická lokalita Žďárských vrchů. Nachází se v katastrálním území Česká Cikánka, v části města Svratky v okrese Žďár nad Sázavou, náležejícím do Kraje Vysočina v České republice.
Skalní výchozy typu mrazových srubů dvojslídné ortoruly svrateckého krystalinika (biotitický alkalicko-živcový metagranit s muskovitem) jsou situovány na okraji slepého hřbetu (rozsocha). Bezejmennou vyvýšeninu georeliéfu tvoří hornina biotit muskovitická ortorula typu metamorfitu v kutnohorsko-svratecké oblasti, v soustavě Českého masivu (krystalinikum a prevariské paleozoikum).
Ve vrcholové části geomorfologickým vývojem a zvětráváním modelovaná výrazná skalní hradba je členěná na skalní bloky s názvy Skříň, Hlava, Spárová věž a Zámecká věž (vrchol), na úbočí se nacházejí dva menší skalní útvary nazvané Hradiště a Rasovna a jihozápadně od vrcholové skalní věže osamocené skalisko s názvem Pivovar.
Název Základ současného zeměpisného názvu skupiny skal a chráněného území spočívá v lidové pověsti šířící se mezi obyvatelstvem původně osady Česká Cikánka (v současnosti část města Svratky), ležící západně od skupiny skal v hlubokém údolí u řeky Svratky. Pojmenování skupiny skal v podání různých sociálních skupin obyvatel v průběhu 18. až 19. století bylo v průběhu času rozdílné (Karlštein, Starý Karlštein, Zkamenělý zámek).
Pověst se týká struktury skalních bloků, připomínajících v lidské představě zříceniny stavby (například věž, okno, schody) neboli kamenné artefakty z pohledu archeologie. Také zřejmě souvislost s hradištěm a pravděpodobnou existencí středověkého hrádku nebo tvrze byla na počátku pověsti.
Lidovou pověst zaznamenal kulturní publicista František Zákrejs (1839 – 1907) při archeologickém průzkumu lokality ve druhé polovině 19. století (viz část Historie).
Zeměpisný název (toponymum) Zkamenělý zámek je Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním standardizované jméno skupiny skal a chráněného území (přírodní památky).
Historie vlevo|náhled|Příkop táhnoucí se v oblouku nad skupinou skal byl součástí opevnění vybudovaného v pravěku, sloužil i jako ochrana slovanského hradiště ve středověku
Na skalnatém vrcholu se v pravěku a snad i v raném středověku nacházelo hradiště, jehož zbytky byly využity pro stavbu vrcholně středověkého hradu.
Archeologický průzkum uskutečnil dne 27. září 1868 tehdy okresní sekretář z nedaleké Poličky, publicista a dramatik František Zákrejs (1839–1907). Zkoumal skaliska, příkopy a náspy kolem skalního systému, také z hlediska případných stop po zděné stavbě, žádné však nenalezl. Při ohledání lokality pořídil pravděpodobně první publikovaný schematický nákres s vyznačením skal a terénních nerovností (příkopy, náspy) a zmínil také lidovou pověst o zkamenělém zámku. V původní písemné podobě názvu článku publikovaného v časopisu Památky archaeologické a místopisné pojmenoval lokalitu a o ní pojednávající článek Karlšteinské hradiště u Svratky.
náhled|Pohled od severu z turistické trasy k vrcholovému skalisku s názvem Zámecká věž, někdy v literatuře označovaná jen Zkamenělá věž
Podle pověsti obyvatelé osady Česká Cikánka u řeky Svratky označovali v lokalitě skal například nejvyšší skalisko „zkamenělá zámecká věž" (v současnosti s názvem Zámecká věž), širokou rozsedlinu skalní hradby jako „zámecké okno“ (mezi skalními bloky Zámecká věž a Hlava) a stupňovité části skal podle jejich podoby jako „schody do zámku" (mezi skalními bloky Hlava a Skříň). V lidové představě bylo uskupení skal vnímáno jako části rozvalin stavby neboli kamenné artefakty z hlediska archeologie.
Zakladatel české archeologie, Jan Erazim Vocel (1802–1871), v roce 1854 též spoluzakladatel časopisu Památky archaeologické a místopisné, zmínil lokalitu v přednášce O hradištích a branách zemských na valném shromáždění Musea království Českého dne 26. května 1869 jako „hradiště u Karlštýna nedaleko Svratky v Chrudimsku”. Přednáška byla zveřejněna v časopisu Památky archaeologické a místopisné, díl VIII. (1868–1869), v roce 1869 číslo 5 (str. 325), u publikovaného textu uveden autor příjmením v písemné podobě Wocel.
vlevo|náhled|Za skalní průrvou vpravo skalisko Hlava, na něm částečně viditelný převis vzniklý skalním zřícením. Pod ním z jižní strany byly objeveny některé archeologické nálezy
Podrobné archeologické zkoumání lokality v srpnu až září roku 1887 a následně i v letním období let 1889 a 1890 provedli národopisec Karel Adámek (1840–1918) a jeho syn Karel Václav Adámek z Hlinska. Podle archeologických nálezů označili lokalitu za hradiště, dokumentovali nalezené střepy hliněných nádob (vypálených i nevypálených), kamenných a železných předmětů, také šípů, ve vrcholové části skal zbytky dřevěné stavby a vrstvu hlíny na místo přemístěné lidskou činností.
Obyvatelům původních osad v oblasti sloužila podle pověsti lokalita také k úkrytu v době Třicetileté války. V 17. a 18. století byla místem setkávání Českých bratří (Jednota bratrská) při pobožnostech v době pobělohorské.
V roce 2005 byla zveřejněna historickými prameny nepotvrzená hypotéza o spojitosti slovanského hradiště s názvem potoka v písemné podobě „Strahwiow” ze staroslovanské doby (v české archeologii 2. polovina 6. století až konec 7. století), s obecným odvoláním na tzv. letopisy (konkrétní historický pramen a současný název potoka neuvedeny, název „Strahwiow” vztažen k potoku, s domněnkou, že by mohlo jít o pojmenování také „návršního hradiště”). Potok Strahwiow zmiňuje Ladislav Hosák v Historickém místopissu země Moravskoslezské (Díl 3., Brněnský kraj, str. 325) ve spojitosti s obcí Strachujov, vzdálené přibližně 15 km na jihovýchod od skupiny skal Zkamenělý zámek (proto je domněnka o názvu lokality skal v podobě Strahwiow méně pravděpodobná). Také v listině krále Přemysla Otakara II. ze dne 12. prosince 1269 se potok Strahwiow (v současnosti Trhonický, podle vsi Trhonice) uvádí za část zemské hranice mezi Čechy a Moravou pro vymezení území ve sporu o statky premonstrátského kláštera v Litomyšli. Pod lokalitou skal (Zkamenělý zámek) byl ovšem hraniční úsek veden podél koryta řeky Svratky.
vlevo|náhled|Z prostoru mezi skalními bloky je viditelná rozsedlina mezi útvary Hlava a Zámecká věž, podle lidové pověsti označována Okno
V historii města Svratky a obce Svratouch je uváděno označení skaliska lesními zaměstnanci rychmburského panství německým souslovím v písemné podobě „kahler Stein“, v českém významu lysý nebo také holý kámen. Podle německé výslovnosti česká zkomolenina (v písemné podobě „kálštein, kálrštein” atd.) se postupným vývojem ustálila ve tvaru Karlštein, v písemném projevu se v 19. století objevuje například v popisu hradiště v časopisu Památky archaeologické a místopisné (autor František Zákrejs).
Rychmburské panství od roku 1718 držel rod Kinských, v letech 1763 až 1823 majitelem Filip Kinský. Necelý kilometr od skupiny skal, tehdy na bezejmenném vrchu, zadal v roce 1770 výstavbu loveckého zámku v pozdně barokním stylu (v současnosti lovecký zámek Karlštejn), který byl dostavěn v roce 1775 (podle jiného zdroje 1776). Na objekt zámku a u něj nově založenou osadu bylo přeneseno pojmenování nejbližšího místa v původní písemné podobě Karlštein (údajně doloženo zápisem farnosti města Svratky, k níž tehdy příslušelo katolické obyvatelstvo). Následně se proto lokalita se skalisky označovala také s přívlastkem „Starý” (Karlštein).
Současný standardizovaný zeměpisný název Zkamenělý zámek má původ v lidské představivosti (lidově fantazii), která viděla v soustavě skalisek „zkamenělý“ útvar zámecké stavby (věž, okno, schody, atd.) podle lidové pověsti.
Přírodní poměry Skupina rulových skal je situována v Čechách, asi 3 km východně od centra města Svratky (náměstí 9. května) a ve vzdálenosti 1,4 km východním směrem od zástavby na katastrálním území Česká Cikánka (část Svratky).
Skalní výchozy se nacházejí zhruba v rozsahu nadmořských výšek 752 až 768 m (vrcholové skalisko Zámecká věž). Skalní útvary jsou z východní strany obehnány zřetelným náspem a dvojitým terénním valem.
Od 2. června 1977 je přírodní lokalita o rozloze 3,0618 ha a v rozsahu nadmořských výšek 720 až 768 m zvláště chráněným územím typu přírodní památky.
vlevo|náhled|Vrchol Zámecké věže
Skalní výstupy nad říčním údolím Svratky jsou pro krajinu Žďárských vrchů v severozápadní oblasti Hornosvratecké vrchoviny typické. Skupinu rulových skal tvoří celkem sedm v terénu výrazných a pojmenovaných skalních útvarů. Jednotlivá skaliska označena tradičně podle tvaru skal připomínajících obecně některé objekty (abecedně řazeno): Hlava, Hradiště, Pivovar, Rasovna, Skříň, Spárová věž a vrcholové skalisko Zámecká věž, někdy v literatuře označována jen „zkamenělá věž”.
Z hlediska regionálního geomorfologického členění georeliéfu Česka jsou skaliska situována na jihozápadním okraji svahového hřbetu geomorfologického okrsku Borovský les. Hlavní hřbet geomorfologického okrsku se táhne nad hlubokým říčním údolím Svratky, přibližně od severozápadu k jihovýchodu nad rozhraním s Devítiskalskou vrchovinou, od Bubnovaného kopce se stáčí k jihu nad sníženinu Milovské kotliny a dále pokračuje k rozhraní s geomorfologickým okrskem Pohledeckoskalská vrchovina.
náhled|Vrcholová část krátkého hřbetu, v pozadí skalní útvar Skříň
Nadmořskou výškou se hlavní linie hřbetu od severozápadu k jihovýchodu postupně snižuje, od výškového bodu Karlštejn (784 m n. m.) na katastrálním území Svratouch ve směru Bubnovaného kopce (781 m n. m.) na katastrálním území Pustá Rybná, od něho více k jihu, k vrcholu Milovské Perničky (757 m n. m.) na katastrálním území Březiny u Poličky.
Mezi vrchy Karlštejn a Bubnovaný kopec vybíhá od severovýchodu nejprve k západo-jihozápadu a zhruba ve dvou třetinách závěru k jihozápadu (čelo) bezejmenný dílčí hřbet, identifikovatelný dle vrstevnic ve státním mapovém díle. V ose hřbetnice, protažený zhruba 300 m do říčního údolí Svratky, zalesněný terén mírně stoupá z nadmořské výšky 750 m do 752 m na čele hřbetu. V závěru hřbetu tzv. vybočuje nad severozápadní úbočí až 40 m dlouhá skalní hradba typu ostrohu, nadmořskou výškou dosahuje až 765 m na vrcholovém skalisku (Zámecká věž).
vlevo|náhled||Vrcholová část hřbetu, skalní útvar Hradiště
Vedlejší hřbet je na severozápadě a jihovýchodě ohraničen příkrým úbočím s klesajícím terénem do úžlabí protékaných vodotečemi. Úžlabím na severozápadě teče Mlýnský, v dolním toku Cikánecký potok (název od katastrálního území Česká Cikánka), úžlabí se k jihozápadu mírně rozevírá ve směru Devítiskalské vrchoviny. Úžlabím na jihovýchodě protéká bezejmenná vodoteč směrem do Milovské kotliny. Oba vodní toky jsou levostranné přítoky řeky Svratky.
Vrcholovou část dílčího hřbetu se skupinou skal oddělují od zbývající části hřbetu v lesním terénu zřetelné příkopy, v oblouku obepínající zhruba od severu k jihu hlavní uskupení skal. Příkopy, původně hlubší, časem však zanesené zvětralinami, opadem listí a jehličí stromů, postupně nově vytvořenou lesní zeminou – mělkou a kyselou půdou, jsou antropogenní (člověkem vytvořené) zbytky opevnění historického sídla typu hradiště.
náhled|Vlevo Spárová věž, za stromy skalní útvar Hlava
Skalní hradba příčnými puklinami členěná na skalní bloky, ve směru od hřbetnice s názvy Skříň (až 7,8 m vysoká jižní stěna, výrazná deskovitá odlučnost hornin), Hlava (až 7,6 m vysoká jižní stěna, úpatní skalní převis – tzv. abri), Spárová věž (až 8 m vysoká na jihozápadě, výrazná puklina, v ní deskovitý balvan ze skalního řícení) a Zámecká věž (na severu až 22 m vysoká oproti úpatí, vrcholové skalisko oddělené širokou rozsedlinou lidově zvanou okno, skála s řadou skalních říms a puklinovou jeskyní).