Heřmanov je obec na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Žije zde obyvatel.

Název Původní název vesnice byl Hermannschlag, česky "Heřmanova paseka" či "Heřmanova" mýtina". Téměř současně s německým jménem je doloženo i české Heřmanice, které vzniklo jeho úpravou. V 15. a 16. století se jméno uvádělo i v počeštěné transkripci jako Hermašlak. Podoba Heřmanice byla schválena jako úřední název v letech 1872-1924, kdy byla změněna na současné Heřmanov.HOSÁK Ladislav, ŠRÁMEK Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku, Díl I. (A-L), Academia Praha 1970, str. 255, dostupné online na Academia.edu.

Historie

Heřmanov byl založen německými osadníky v pusté krajině Českomoravské vrchoviny, a to Křižanovské pahorkatiny, v období kolonizace lesní krajiny pomocí pluhu. Proto se ves nazývala plužinou a její pole se radiálně sbíhala k sídlu svého kolonisty Herrmanna/Heřmana. . Stalo se tak na přelomu 13.–14. století. První písemná zmínka o vesnici s názvem Hermanschlagpochází z roku 1349, společně s vesnicemi Březské a Březka byla součástí panství Osová Jindřicha z Osové, náležejícího k Bohdalovu. Před rokem 1415 ves přešla pod panství Náměšť nad Oslavou. Bratři Václav a Jiří z Kravař ji podle pozemkových knih připsali Matyášovi ze Švamberka. Panství Heřmanov následně tvořilo exklávu Náměště v okrese Jihlava, ale spadalo pod okres Znojmo. V roce 1752 majetek získal Bedřich Vilém Haugwitz.

V roce 1842 se ves Hermannschlag skládala z 37 domů s 287 obyvateli. Fara, kostel sv. Mikuláše a škola, patřící děkanskému úřadu Velké Meziříčí (Groß Meseritscher), byly pod patronátem vrchnostenského pána. V obci se nacházel také panský lihovar, panské hospodářství a hostinec. Hermanschlag byl farním sídlem pro Milešín, Vidonín, Radňoves, Novou Ves u Heřmanova, Meziboří, Bojanov a Kadolec.Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, svazek III: Okres Znojmo. Brno 1837, s. 451. Až do poloviny 19. století zůstával „Hermanschlag“ podřízen stejnojmennému panství, které bylo připojeno k hrabství Náměšť. K témuž panství náležel Heřmanov, později jako samostatný statek, až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

Nepravidelný půdorys obce, typický pro lesní kolonizaci, se dodnes zachoval. Široká náves se zužuje směrem k jihu, starší domy (postavené před rokem 1850) jsou k ní obráceny štítem, novější průčelím. Zdejší fara byla při kostele založena před rokem 1428, z něhož o ní pochází první písemná zmínka. Kostel svatého Mikuláše, stojící na severu vesnice, byl vystavěn na starších základech kolem roku 1600 a nová loď s kaplí k němu přistavěna roku 1731. SAMEK Bohumil (editor): Umělecké památky Moravy a Slezska I. Academia Praha 1994, s. 474-475.

Současnost Obec v roce 2014 získala ocenění v rámci soutěže Vesnice Kraje Vysočina 2014, tj. konkrétně obdržela Cenu naděje pro živý venkov za místní spolkový život a občanskou společnost v obcích. Obec Heřmanov v roce 2014 rovněž obdržela ocenění v soutěži Vesnice Kraje Vysočina konkrétně získala ocenění Zlatá cihla v Programu obnovy venkova A. V roce 2015 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Kraje Vysočina 2015, konkrétně obdržela Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu a v celorepublikovém hodnocení druhé místo. V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Kraje Vysočina 2016, konkrétně obdržela Modrou stuhu za společenský život. V roce 2017 pak obec získala v téže soutěži Zlatou stuhu a stala se tak krajským vítězem. V témže roce získala celostátní ocenění Vesnice roku 2017.

Obyvatelstvo V roce 1790 činil počet obyvatel 236 a v roce 1840 287.

Obecní správa V letech 1850–1882 k obci patřila Nová Ves a v letech 1960–1991 také Milešín.

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. listopadu 2009.

Společenský život

Každý rok se v obci pořádá více než 50 různých akcí. Jde zejména o společenské večery v kulturním domě, například s tématy zelňačkobraní, burčákobraní, štrúdlobraní nebo klobásobraní). Od roku 2001 se koná soutěž hasičských družstev „Heřmanovská savice“, které předchází slavnostní bohoslužba k svátku sv. Floriána, patrona hasičů. V budově základní školy, jejíž činnost musela obec pro nedostatek dětí pozastavit, vzniklo víceúčelové kulturní zařízení „Komunitní škola Heřmánek“. Děti jsou také sdruženy ve folklórní taneční skupině. Vystupují například 16. července při každoroční poutní slavnosti Panny Marie Karmelské, kterou pořádá zdejší římskokatolická farnost. K pouti se vztahuje knížka Martiny a Marcely Macháčkových. Nebýt bábiny pouti...' z roku 2018. Macháčková, Martina-Macháčková, Marcela: Nebýt Bábiny pouti... = would the Grandma's pilgrimage not have been there... Wenn es keine Omas Wallfahrt geben würde... Říčky, vydal Martin Leschinger-Flétna 2018, stran 80, ISBN 978-80-88068-26-6

V obci se nacházejí dva obchody se smíšeným zbožím, tradiční pohostinství (Pivnice Na devítce), požární zbrojnice, pošta Partner a knihovna, je zde instalován bezdrátový internet. Od začátku 21. století se v obci podařilo zrealizovat celou řadu akcí z Programu obnovy venkova: mj. veřejný vodovod, plynofikaci, rekonstrukci kulturního domu nebo veřejného osvětlení. Bylo vybudováno dětské hřiště a sportovní areál. Peníze získané za Oranžovou a Modrou stuhu i Zlatou stuhu v letech 2015 až 2018 použila obec na rekonstrukci obecních budov.

Školství Komunitní škola Heřmánek

Pamětihodnosti

Kostel svatého Mikuláše – s gotickou věží ze 14.–15. století, písemně se připomíná k roku 1428; přestavěn byl kolem roku 1600, v baroku byla přistavěna loď, prolomena kasulová okna a přistavěna kaple (roku 1731 vysvěcená); ve věži visí tři staré zvony z let 1493. 1516 a 1534; před kostelem se dochovala kamenná křtitelnice. Smírčí kámen, při silnici směrem do Křižanova Komín lihovaru, vysoký 21 metrů, slouží jako hnízdo čápů. Lihovar byl založen roku 1835 jako jeden z prvních na Moravě, zůstal v provozu až do začátku 50. let 20. století, zbořen byl v 70. letech. Pamětní deska T. G. Masaryka na kamenném obelisku, osazená na návsi 16. března 1936 a odstraněná po roce 1948, byla na původním místě mezi dvěma tújemi znovu osazena roku 2013. Mineralogická zvláštnost Heřmanovské koule – složené z biotitu a antofylitu; vyskytují se při silnici z Heřmanova do Osové Bitýšky. Hrob kněze Františka Pařila, oběti justiční vraždy, popravené s babickými procesy. Popraven byl 3.8.1951 v jihlavské věznici. Urnu s jeho ostatky uchovali zaměstnanci brněnského krematoria, v roce 1968 ji předali rodině a v 70. letech ji pater Josef Vágner v tichosti bez označení uložil na hřbitově v Heřmanově. Urna byla v září 2011 vyzvednuta a 18. 9. 2011 byla oficiálně uložena na čestné místo uprostřed hřbitova, u paty hlavního kříže a označena pamětní deskou.Osudy urny s pařilovým popelem popisuje Encyklopedie města Brna Jeho blahořečení v roce 2026 (k němuž byl Pařil navržen spolu se stejně popravenými knězi Janem Bulou a Václavem Drbolou) zabránil nedostatek svědků a zpráv o jeho mučednictví. Heřmanov byl s Františkem Pařilem spojen také prostřednictvím jeho sestřenice Františky, která se do Heřmenova provdala.

Osobnosti Václav Ždímal (1890–1942), československý legionář, brigádní generál (divizní generál in memoriam), velitel Oblastního velitelství Obrany národa

Odkazy Reference

Literatura Bohumil Samek (editor): Umělecké památky Moravy a Slezska I.'' Academia Praha 1994, , s. 474-475.

Související články Římskokatolická farnost Heřmanov u Velké Bíteše

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Obce v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Mikroregion Velkomeziříčsko - Bítešsko Kategorie:Sídla v Křižanovské vrchovině Kategorie:Vesnice roku