náhled|Metan je dvacet- až šestaosmdesátkrát silnější skleníkový plyn než CO2 Dopad produkce masa na životní prostředí se liší v závislosti na jeho zdroji, kterým může být velkochov, ekologické zemědělství, lov a rybolov. Může jím být produkce methanu, spotřeba vody, zabrání půdy nebo znečištění životního prostředí v důsledku užití fosilních paliv.

Zpráva Livestock's Long Shadow vydaná v roce 2006 Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) uvádí, že „odvětví živočišné výroby je hlavním stresovým faktorem mnoha ekosystémů a planety jako celku. Globálně je jedním z největších zdrojů skleníkových plynů a jednou z hlavních příčin snižování biodiverzity, v rozvojových zemích jedním z hlavních zdrojů znečištění vody.“ Maso je také považováno za jeden z hlavních faktorů přispívajících k masovému vymírání organizmů.

V listopadu 2017 podepsalo 15 364 vědců z celého světa Varování lidstvu, které kromě jiného požaduje drastické snížení spotřeby masa na osobu.

Emise skleníkových plynů

Metan (CH4) Metan vzniká v živočišné výrobě jako vedlejší produkt tzv. enterické fermentace. Jedná se o trávicí proces, při kterém jsou sacharidy rozloženy mikroorganismy na jednoduché molekuly, které se vstřebávají do krevního řečiště. Nejvýznamnějšími producenty jsou přežvýkavci (zejména krávy, ovce, kozy), kteří mají v přední části trávicího traktu vyvinutý bachor. V bachoru probíhá intenzivní mikrobiální kvašení (fermentace) potravy, jejímž vedlejším produktem je právě metan. Ten je vylučován tak, že zvířata říhají a vydechují. Celosvětově je hlavním zdrojem emisí hovězí dobytek s přibližně 4,6 gigatunami ekvivalentu CO2, což představuje 65 % emisí v zemědělství. Emise hovězího dobytka chovaného na maso stejně jako chov dobytka na mléko produkuje podobné množství emisí. Chov prasat, koz a ovcí přispívají mnohem nižšími emisemi.

Emise metanu vznikají také při nakládání s hnojem vyprodukovaný zvířaty. Hnůj obsahuje organickou hmotu, která při anaerobním rozkladu uvolňuje metan. V České republice představují tyto emise 9 % z celkových emisí metanu v zemědělství.

Oxid dusný (N2O) Také zpracování a skladování hnoje se pojí s emisemi skleníkových plynů, konkrétně s oxidem dusným. Přímé emise oxidu dusného vznikají během nitrifikace a denitrifikace dusíku obsaženého v hnoji.

Nepřímé emise oxidu dusného vznikají při uvolňování těkavého dusíku, který se vyskytuje zejména ve formě amoniaku. Ten vzniká při mineralizaci organického dusíku, který se vyskytuje ve formě močoviny (savci) či kyseliny močové (drůbež). Mineralizací vzniká amonný dusík, který se v alkalických podmínkách přeměňuje na amoniak. Amoniak je vysoce těkavý a snadno se šíří do okolního vzduchu.

Změny využití krajiny

Zábor půdy Produkce živočišných potravin (maso, mléčné výrobky, vejce a ryby z chovů) zabírá přibližně 83 % veškeré zemědělské půdy, přestože lidstvu poskytuje pouze 37 % bílkovin a 18 % kalorií. Změny ve stravování, jako je například přechod na vyváženou stravu s převahou rostlinných potravin, by však mohl uvolnit do roku 2050 několik milionů km².

Odlesňování Dominantním faktorem odlesňování je produkce krmiv (zejména sóji a kukuřice) a rozšiřování pastvin, což vede ke ztrátám uhlíku v biomase i půdě. Ačkoliv v Evropě plocha lesů neklesá, evropská spotřeba je významným hybatelem globální deforestace. Evropská unie je zodpovědná za přibližně 10 % globálního odlesňování, které je spojeno s mezinárodním obchodem. V rámci celkové spotřeby mají největší podíl na tomto dopadu potraviny (60 %), přičemž samotná produkce masa představuje 18 % celkového množství. To z něj činí položku s nejvyšším dopadem v rámci evropského potravinového koše. Pokud se k přímému dopadu masa připočte produkce krmných plodin jako je sója (která bývá řazena mezi rostlinné produkty), celkový podíl živočišně výroby na odlesňování se ještě výrazně zvyšuje.

Ztráta biodiverzity Největší přímý negativní dopad na suchozemské a sladkovodní ekosystémy mají podle zprávy IPBES změny ve využívání půdy, jejichž nejrozšířenější formou je nárůst zemědělství. Podle zprávy IPBES z roku 2019 je k pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat využívána více než třetina celkového suchozemského povrchu planety. Zásadním problémem je především neefektivní produkce živočišných potravin (maso a krmiva). Důsledkem toho tak přibližně 1 milion druhů živočichů a rostlin čelí vyhynutí.

V České republice je úbytek biologické rozmanitosti patrný zejména na stavu ptačích populací. V důsledku intenzivního zemědělství, které zahrnuje především pěstování krmných monokultur, dochází k dlouhodobému úbytku polních druhů, jež ztrácejí přirozená hnízdiště i zdroje potravy. Podle dat České společnosti ornitologické poklesla početnost polního ptactva mezi lety 1982 a 2024 o 58 %. Ptačí indikátory jsou považovány za nejucelenější dlouhodobý datový soubor popisující vývoj biodiverzity v ČR. Slouží tak jako zásadní měřítko stavu životního prostředí i účinnosti ochranářských opatření.

Energetická náročnost

Výroba krmiv a hnojiv Celosvětové zemědělství a na něj navázaná produkce potravin jsou kriticky závislé na dusíkatých hnojivech vyráběných Haber-Boschovým procesem. Odhaduje se, že zatímco na konci 20. století byla na této produkci závislá přibližně 40 % světové populace, v roce 2008 tento podíl vzrostl na 48 %. Tento nárůst je spojen především se zvyšující se globální, neboť především země Evropy a severní Ameriky využívají přibližně dvě třetiny své produkce obilovin a luštěnin k výkrmu hospodářských zvířat. Paradoxem současného systému zůstává, že navzdory zvyšující se produkce plodin trpí stovky milionů nejchudších obyvatel venkova i měst v rozvojových zemích podvýživou.

Využití dusíku v zemědělství se pojí se značnou neefektivitou. Pro představu, v roce 2005 bylo ze 100 Tg reaktivního dusíku vyprodukovaného pro potřeby světového zemědělství pouze 17 Tg skutečně obsaženo ve výsledných produktech (obilovinách a živočišných výrobcích). Masivní úniky reaktivního dusíku do atmosféry a hydrosféry mají negativní dopady na lidské zdraví a životní prostředí. Tyto emise způsobují nadměrné hnojení (eutrofizaci) a následný úbytek biologické rozmanitosti. Ve vodních ekosystémech zhoršují kvalitu povrchových a podzemních vod a stimulují růst toxických vodních květů. Reaktivní dusík navíc narušuje rovnováhu skleníkových plynů, přispívá k okyselování půdy a poškozuje ozonovou vrstvu.

Distribuce a chladicí řetězec Energetická náročnost živočišné výroby narůstá i po produkční fázi. Ačkoliv jsou masné produkty často přepravovány na velké vzdálenosti, emise ze samotné dopravy představují v rámci dodavatelského řetězce zanedbatelný vliv (zhruba 4 % ). Výraznějším faktorem je chladicí řetězec, který musí být udržován po celou dobu logistiky masných výrobků. Odhaduje se, že chlazení potravin tvoří 43 % celkové energetické spotřeby supermarketů. V Evropě se emise v maloobchodním sektoru mezi lety 1990 a 2015 zvýšily 4,3krát. Chlazení v obchodech tedy není pouze energeticky náročné, ale je také spojeno i s úniky látek poškozující ozonovou vrstvu. Celosvětově se tento chladicí řetězec zahrnující průmyslové i domácí chlazení podílí 5 % na celkových emisích skleníkových plynů v potravinovém systému. Tento podíl bude pravděpodobně narůstat v souvislosti s rozvojem infrastruktury v rozvojových zemích.

Provoz hal Přímé emise spojené s provozem hal se tvoří významnou složku energetické náročnosti zejména u chovu drůbeže a prasat. Podíl emisí z přímé spotřeby energie dosahuje u drůbeže 10,2 % a u prasat 3,2 % z jejich celkové emisní stopy. U chovu skotu je tento podíl výrazně nižší (1,33 %), avšak u tohoto sektoru hrají významnou roli emise ze změn ve využití půdy (např. odlesňování pro nové pastviny či pěstování krmných obilovin), které představují přibližně 15 %.

V intenzivních chovech drůbeže a prasat se spotřeba energie týká především těchto oblastí:

Vytápění: Zejména v počáteční fázi chovného cyklu (odchov kuřat či selat), kdy je potřeba udržovat vysokou teplotu pomocí horkovzdušných ohřívačů. Větrání: Nezbytné pro chovné prostory, intenzita se v zimním a letním období pohybuje od 2 000 do 12 000 m³/h na 1 000 kusů zvířat. Osvětlení: Vyžaduje vysokou spotřebu energie, aby bylo možné uměle udržovat konstantní úroveň osvětlení po celý rok. To je klíčové pro dobré životní podmínky zvířat a stimulaci výkonnosti. Automatizace krmení: Energie spotřebovaná na distribuci a v některých případech i na mechanickou přípravu krmných směsí.

Hlavním energetickým zdrojem je elektřina, která zajišťuje provoz vytápění, ventilace, osvětlení a pohon technologických linek. Druhým významných zdrojem energie jsou fosilní paliva (zemní plyn, LPG, případně topné oleje), využívaná primárně k vytápění hal a ohřevu vody v kotlích.

Spotřeba a znečištění vody

Vodní stopa výroby masa Produkce masa a dalších živočišných výrobků je z hydrologického hlediska výrazně náročnější v porovnání s rostlinnými plodinami ekvivalentní nutriční hodnoty. Uvádí se, že vodní stopa hovězího masa je až dvacetkrát vyšší než u obilovin a kořenové zeleniny. Pro komplexní pochopení ekologického dopadu se využívá metodika vodní stopy, která se skládá ze tří klíčových složek:

Modrá voda: Objem vody odčerpané z povrchových nebo podzemních zdrojů. Využívá se primárně k umělému zavlažování krmných plodin, napájení zvířat, hygienu a chlazení stájí. Zelená voda: Objem dešťové vody, která se dočasně uloží v půdě a je následně spotřebována rostlinami (např. trávou na pastvinách či pěstovanými krmnými plodinami). Šedá voda: Objem čisté vody potřebný k naředění znečištění (vyvolaného splachy hnojiv, pesticidů z polí a odpadních vod z chovů) na úroveň splňující standardy kvality vody.

Drtivá většina celkové vodní stopy živočišných produktů (přibližně 98 %) připadá na proces pěstování krmiv. Následující tabulka ukazuje globální průměrné hodnoty spotřeby vody na kilogram výsledného produktu: +PotravinaZelená voda (l/kg)Modrá voda (l/kg)Šedá voda (l/kg)Celková vodní stopa (l/kg)Hovězí maso14 41455045115 415Vepřové maso4 9074596225 988Drůbeží maso3 5453134674 325Luštěniny3 1801417344 055Obiloviny1 2322281841 644

Specifika průmyslových velkochovů Struktura vodní stopy se zásadně liší v závislosti na zvoleném systému chovu. Ačkoliv průmyslové velkochovy skotu a prasat často vykazují nižší celkovou vodní stopu (díky nižší spotřebě zelené vody), v porovnání s pastevními chovy produkují výrazně vyšší modrou a šedou vodní stopu.

Tento rozdíl je dán především větším podílem krmných koncentrátů. Zatímco v pastvinném systému tvoří podíl krmných směsí pouze 2 %, v průmyslových velkochovech je to 21 %. Ačkoli krmné plodiny obsažené v koncentrovaných krmivech často do značné míry pocházejí ze zelené (dešťové) vody, jejich stopa zahrnuje i složku modré vody (kvůli intenzivním umělému zavlažování).

Vysoká závislost velkochovů na krmných koncentrátech tak úzce souvisí s vyšší spotřebou umělých hnojiv a dalších agrochemikálií. Z tohoto důvodu je šedá vodní stopa živočišných produktů z intenzivních průmyslových systémů výrazně vyšší než u produktů pocházejících z pastevních chovů

Vliv na eutrofizaci vod Jednou z hlavních příčin eutrofizace vodních ekosystémů je intenzifikace zemědělské produkce. Většina objemu vody, která se využívá v živočišné výrobě (pro napájení zvířat či sanaci stájí), se vrací do životního prostředí ve formě kejdy, hnoje a odpadních vod. Exkrementy hospodářských zvířat obsahují vysoké koncentrace dusíku a fosforu, ale také rezidua léčiv (zejména antibiotik), těžké kovy a patogeny. Pokud se dostanou do vody nebo se akumulují v půdě, představují vážnou ekologickou hrozbu.

Ke kontaminaci hydrosféry dochází dvěma způsoby:

Bodové (přímé) znečištění: Vzniká v důsledku havárií a úniků z hospodářských budov či skladovacích zařízení, přímým vnášením fekálií do zdrojů sladké vody nebo hlubokým prosakováním do podzemních vrstev v areálu zemědělského podniku.