náhled|260px|Rodný dům Vaniniho v městě Taurisano Giulio Cesare Vanini neboli Lucilio Vanini (1585 Taurisano, provincie Lecce – 9. února 1619 Toulouse) byl italský renesanční filosof, jenž hlásal naturalistický panteismus. Pro své svobodomyslné názory byl pronásledován a nakonec byl upálen pro bezbožnost.

Život Narodil se v lednu 1585 v městečku Taurisano (jihovýchodní Itálie, provincie Lecce) do rodiny bohatého úředníka.Vanini, Giulio Cesare na stránkách The Galileo Project, autor Richard S. Westfall (cit. 2017-11-28) V roce 1603 vstoupil do karmelitánského řádu a přijal řádové jméno Gabriel.Vanini, Giulio Cesare na stránkách Treccani.it, autor Francesco Paolo Raimondi (cit. 2017-11-28) Studoval právo, filozofii a teologii na univerzitách v Neapoli a v Padově. Svými názory a politickými postoji vzbudil nelibost svých řádových představených, generál karmelitánského řádu ho v roce 1612 odvolal z Padovy, chystal se ho disciplinárně potrestat a přeložit do odlehlého kláštera.

V témže roce Vanini s pomocí anglického vyslance v Benátkách uprchl do Anglie, v červenci 1612 vystoupil z katolické církve a přijal anglikánskou víru. Později však obnovil styky s katolickou církví a požádal papeže o omilostnění a o zproštění příslušnosti ke karmelitánskému řádu. V roce 1614 byl zatčen na příkaz arcibiskupa z Canterbury (mimo jiné pro obvinění ze styků s vězněnými katolíky), ale podařilo se mu z vězení i z Anglie uprchnout.

V Paříži se v létě 1614 přihlásil k zásadám tridentského koncilu, aby dokázal upřímnost svého návratu ke katolické víře. Poté navštívil Řím a žil několik měsíců v Janově, kde soukromě učil filozofii. Když však v lednu 1615 inkvizice zatkla jeho přítele a Vanini se bál stejného osudu, odešel do Lyonu, kde vydal práci Amphitheatrum, která byla formálně zaměřena proti ateismu a měla Vaniniho očistit v očích inkvizice.

Později se vrátil opět do Paříže, kde hledal ochranu ve svobodomyslných kruzích francouzské šlechty. Zde v prostředí relativní intelektuální svobody v roce 1616 vydal panteisticky laděnou práci De admirandis naturae. Kniha měla veliký úspěch, ale teologická fakulta Sorbonny toto dílo odsoudila k veřejnému spálení.Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 26. díl. V Praze: J. Otto, 1907. 1077 s. cnb000277218. S. 398.

Vanini odešel z Paříže, pobýval na několika místech a nakonec se uchýlil do Toulouse, kde byl v roce 1618 zatčen a v únoru 1619 odsouzen k trestu smrti pro bezbožnost. Dne 9. února 1619 mu kat nejprve vytrhl jazyk,TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 175. pak byl Vanini upálen a popel byl rozmetán do větru. Dle některých zdrojů ho těsně před upálením kat oběsil. Na místě popravy je v Toulouse umístěna pamětní deska.

Dílo, myšlenky Z Vaniniho díla se zachovaly dva latinské spisy: Amphitheatrum aeternae providentiae divino-magicum, christiano-physicum, nec non astrologo-catholicum adversus veteres philosophos, Atheos, Epicureos, Peripateticos et Stoicos [Božsko–magické, křesťansko–fyzikální, jakož i astrologicko–katolické divadlo věčné prozřetelnosti proti starým filozofům, ateistům, epikurejcům, peripatetikům a stoikům], 1615. Dostupné online

Jde o 50 kapitol, v nichž se s velkou výmluvností vykládá učení filozofických směrů, které jsou uvedeny v názvu práce, tedy některých antických i novějších filozofů, ateistů, epikurejců, peripatetiků a stoiků. Tato učení jsou sice zároveň vyvracena, ale za použití dosti slabých argumentů.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. 3. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1974. 532 s. cnb002444293. S. 174. náhled|260px|Pamětní deska umístěná na místě Vaniniho popravy, Toulouse De admirandis naturae reginae deaeque mortalium arcanis libri quatuor [O obdivuhodných tajemstvích přírody, královny a bohyně smrtelníků, knihy čtyři], 1616. Dostupné online

Vanini byl silně ovlivněn učením aristotelika Pietra Pomponazziho, jehož nazýval svým božským učitelem, vliv na něho měly i spisy G. Cardana. Z aristotelismu vyvodil v uvedené práci naturalistický panteismus. Hlásal věčnost hmotného světa. Bůh je včleněn do přírody, je považován za sílu, která proniká světem jako jeho zákonitost,Stručný filosofický slovník. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1966. 535 s. cnb000310940. [Autorem hesla „Vanini" na str. 471 je Jiří Cetl.] božská síla je ztotožněna se zákonitým děním. Člověk se svou duševní výbavou je závislý na vlivu podnebí, výživy, dědičnosti, avšak i na působení hvězd. Ctnosti a neřesti vyplývají rovněž z fyzických podmínek lidského života.

Kniha neobsahuje příliš hluboké úvahy, jsou to spíše lehké nápady. Ve formě dialogu jsou probírána vědecká zkoumání o různých fyzikálních a přírodně-historických námětech, přičemž není vždy zcela zřejmé, jaké je skutečné přesvědčení Vaniniho. V knize nalezneme i ujištění, že autor by tomu nebo onomu názoru věřil, kdyby nebyl vychován v křesťanské víře. Tyto pravověrné deklarace však teology nepřesvědčily. Dílo bylo odsouzeno a římskokatolická církev zařadila v roce 1620 spis De admirandis naturae na Index zakázaných knih.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Vaniniho spis je uveden na str. 276.]

Význam Vanini bývá považován za průkopníka svobodného myšlení, který postavil rozum proti víře a středověké scholastické tradici.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. 3. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1974. 532 s. cnb002444293. S. 175. Jeho myšlenky byly v lecčems blízké názorům Giordana Bruna, s nímž měl i podobný osud. Hegel označil oba tyto myslitele za mučedníky filozofie.HEGEL, Georg Wilhelm Friedrich. Dějiny filosofie. 3. díl. 1. vyd. Praha: Academia, 1974. 532 s. cnb002444293. S. 173. Hölderlin připomněl Vaniniho památku básní,HÖLDERLIN, Friedrich. Blažený mezi bohy. Překlad Antonín Pešek. Praha: Český klub, 2000. 318 s. . [Báseň „Vanini" je na str. 136.] kterou později zhudebnil Josef Matthias Hauer.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura v češtině

v cizích jazycích NAMER, Émile. Documents sur la vie de Jules-César Vanini de Taurisano. Bari: Adriatica Ed., 1961. 196 s. NAMER, Émile. La Vie et L'Oeuvre de J.C Vanini, Princes des Libertins mort a Toulouse sur le bucher en 1619. Paris, Librairie Philosophique J. Vrin, 1980. 294 s. . PALUMBO, Raffaele. Giulio Cesare Vanini e i suoi tempi. Napoli, Stabilimento Tipografico di N. Jovene, 1878. 102 s. Dostupné online RAIMONDI, Francesco Paolo. Giulio Cesare Vanini nell'Europa del Seicento, con una appendice documentaria, Pisa–Roma, Istituti Editoriali e Poligrafici Internazionali, 2005. 575 s. RUTENBURG, Viktor Ivanovič. Velikij ital'janskij ateist Vanini. Moskva: Izdatel'stvo Akademii nauk SSSR, 1959. 125 s.

Externí odkazy

Kategorie:Filozofové 17. století Kategorie:Italští filozofové Kategorie:Italští křesťané Kategorie:Italové odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení spisovatelé Kategorie:Popravení upálením Kategorie:Oběti mučení Kategorie:Narození v roce 1585 Kategorie:Úmrtí 9. února Kategorie:Úmrtí v roce 1619 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Apulii Kategorie:Úmrtí v Toulouse