Mořkov () je obec v Moravskoslezském kraji v okrese Nový Jičín, ležící 7,5 km jihovýchodně od Nového Jičína. Žije zde obyvatel. První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1411 (některé publikace však uvádějí již rok 1274). Ve vlastnictví obce se vystřídalo několik majitelů. V 16. století patřila Žerotínům a následně (až do bitvy na Bílé hoře) městu Nový Jičín. Protože Nový Jičín podporoval stavovské povstání, byl mu majetek odebrán a darován olomoucké jezuitské koleji. Po zrušení řádu bylo panství i s obcí Mořkov předáno vídeňské Tereziánské akademii. Před druhou světovou válkou (po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody) vedla po severní straně obce státní hranice mezi nacistickým Německem a zbytkem Československa. Hraniční obcí byl Mořkov až do vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Vesnice byla vždy samostatnou obcí a nikdy nebyla sloučena do obce s dalšími vesnicemi.
Obec se nachází severně od Moravskoslezských Beskyd na úbočí vrchu Huštýna a svažuje se až k říčce Jičínce tekoucí na jejím severním okraji. Prochází jí silnice II/483 a také železniční trať číslo 323. Její součástí jsou dvě základní sídelní jednotky pojmenované Mořkov a Mořkov-Nové domky (ta se nachází západně od Mořkova při silnici na Hodslavice, dříve se nazývala Mořkov-u zastávky). V obci je poštovní úřad, knihovna a mateřská i základní škola. Od roku 1889 zde působí též Sbor dobrovolných hasičů. Z dalších společenských organizací v Mořkově byly Dělnická tělocvičná jednota, Orel a Sokol. V obci se nachází fotbalové hřiště, na kterém hrají své zápasy hráči TJ Mořkov. Pod tuto organizaci vedle fotbalu patří ještě oddíly volejbalu a šachu.
Mezi významné stavby patří kostel svatého Jiří a kaple Panny Marie Bolestné, která je spolu s pomníkem Rudé armádě, umístěným u zdejší školy, zařazena mezi kulturní památky České republiky. Během roku 2020 se počet památkově chráněných objektů rozrostl o další tři domy. V obci je tradičně na konci dubna pořádána pouť, na počátku května turistický pochod pojmenovaný „Pochod okolo Mořkova“, začátkem července Den obce Mořkov a na podzim zábavný pořad „O mořkovský koláč“.
Název náhled|vlevo|alt=Černobílá německá mapa, na níž jsou vyznačeny Mořkov a několik dalších okolních vesnic.|Mořkov (pojmenovaný „Murk“) na Schenklově mapě krajů (z let 1841–1845) Název obce je odvozen od přivlastňovacího způsobu ze jména Mořek, které vzniklo od slova „mořit“, tedy „hubit“ či „ničit“. Přivlastňování dokládá přípona „-ov“. Dle jiných zdrojů je název odvozen od jména zakladatele obce, pravděpodobně Mařka, Marka či Maříka. V časopise Selský archiv z roku 1902 tvrdí Vincenc Prasek, že původní verze je Maříkov a Mořkov je jen následnou zkomoleninou. Dle Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka však byl postup vývoje zcela opačný, když z původního tvaru Mořkov až následně vzniklo Mařkov podle Mařa, Mařík či Mařata.
Vývoj názvu přechází od označení Moržkov, které se objevuje v roce 1411, přes Morzkov (1437), Mařkov (1517), Morzkow (1524), Morsskow (1558), Murckh (1676), Murk (1718), Murck (1751), opět Murk (1841), Mořkow (1846), Moškov (1872), až po Mořkov z roku 1881. V němčině používaný výraz Murck se užívá až od 17. století.
Historie Roku 1411 byl Mořkov součástí štramberského panství, které patřilo pánům z Kravař. Podle názoru historika Adolfa TurkaHanzelka, str. 156 a dalších zdrojů ale existuje spojitost mezi obcí a lokalitou „Muritz“, kterou měl roku 1274 nebo 1275 dát olomoucký biskup Bruno lénem manovi Mravíkovi. Tento letopočet však vyvracejí Ladislav Hosák a Rudolf Šrámek tvrzením, že Mořkov nebyl biskupským lénem, a tudíž jej biskup nemohl nikomu udělovat. Posledním majitelem obce z rodu pánů z Kravař byl Jan Jičínský z Kravař a Fulneka, který roku 1434 zemřel. Protože byl bezdětný, zdědil majetek jeho bratranec Ctibor z Cimburka. Panství ovšem bylo zatíženo dluhy, a proto jeho část (včetně obce Mořkova) byla prodána Puklicům z Pozořic (Janovi a Vilémovi).Hanzelka, str. 160 Během jejich vlády však byla v kraji bída a řádili zde loupežníci a lapkové. Roku 1474 koupil od Pukliců štramberské panství Jindřich Černohorský z Boskovic společně se svými bratry. Po jeho úmrtí přešel majetek na bratry, kteří jej roku 1478 prodali Benešovi z Hustopečí.Hanzelka, str. 161 Roku 1531 zakoupili štramberský statek páni ze Žerotína a připojili jej k Novojičínskému panství. Za Žerotínů nastal rozkvět panství a zlepšily se i sociální poměry poddaných.Hanzelka, str. 162 Po dvou letech se panství rozdělilo na Starojičínské a Novojičínsko–Štramberské, přičemž roku 1558 se město Nový Jičín vykoupilo ze Žerotínova poddanství a za 39 000 zlatých získalo i Novojičínsko–Štramberské panství.Hanzelka, str. 163
náhled|alt=Kamenná deska s erbem opřená o zeď obklopená květinami v květináčích.|Znak Jana Jeřábka z Mořkova v místní kapli V Mořkově vznikl svobodný dvůr, jenž byl v majetku rodiny Jeřábků. Nejstarší známý představitel rodu, Jakub Jeřábek, nechal roku 1587 na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1437 zbudovat kostel z kamene a cihel. Jeho synem byl Jan Jeřábek z Mořkova. Nový Jičín vlastnil Mořkov až do roku 1624, kdy kvůli podpoře stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. v letech 1618 až 1620 o svůj majetek přišel. Roku 1624 byl Mořkov s celým Novojičínsko–Štramberským panstvím darován jezuitské koleji v Olomouci, v jejímž majetku byl až do roku 1773, kdy za panování Josefa II. došlo ke zrušení tohoto řádu. V rámci svých poddanských povinností museli zdejší poddaní ve druhé polovině 17. století jezdit vrchnosti pro víno, které přiváželi z oblastí jihomoravského Znojma či Šatova nebo z okolí rakouských měst Retz a Vídeň, tedy ze vzdáleností asi 170 kilometrů (měřeno vzdušnou čarou). Od roku 1665 však mohli poddaní místo dovozu vína zaplatit částku 18 stříbrných grošů, a tím se z povinnosti vyvázat. Po zrušení řádu bylo celé panství předáno c. a k. Tereziánské akademii ve Vídni. V 18. století v obci docházelo k rozvoji přádelnictví a tkalcovství (dosud se lidé věnovali především zemědělství).Hanzelka, str. 169Severa, str. 248 V roce 1718 se objevuje první zmínka o vodním mlýně v Mořkově (dnes čp. 99), kdy je v obecní gruntovní knize psáno, že jej od jezuitské vrchnosti koupil mlynář Václav Horák. Roku 1844 byla v obci postavena přízemní budova pro zdejší školu a roku 1853 postavil na svém pozemku Jan Jeřábek kapli, kam přenesl kamenný erb rodiny Jeřábků, který byl do té doby osazen na věži Jeřábkova kostela z roku 1587.Hanzelka, str. 172 V závěru 19. století se stavěla železniční trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která je vedena jižně od obce a je na ní v blízkosti obce zřízena železniční zastávka. Provoz na ní byl zahájen 1. června 1889. Téhož roku vznikla také první společenská organizace v obci (Sbor dobrovolných hasičů) a roku 1897 též místní záložna.Hanzelka, str. 173
Počátek 20. století a světové války náhled|vlevo|alt=Kamenný kříž, na dvoustupňové základně je hranol, který má vpředu pilastry a mezi nimi reliéf ukřižovaného Krista, nahoře na obloukové římse stojí kříž. Pomník je obklopen kovovým zábradlím a umístěný na kraji pole pod stromem.|Pomník padlým během první světové války Na počátku 20. století zahájil provoz druhý vodní mlýn v obci (čp. 59). Od roku 1911 či 1912 působila v obci tělovýchovná jednota Orel. V polovině roku 1914 vypukla první světová válka a v zemi proběhla všeobecná mobilizace. Na podzim téhož roku se v Mořkově konalo i rekvírování zdejších a hodslavických koní na válečnou frontu. Dne 0. října 1916 došlo k rekvírování zvonů z místního kostela. Na začátku roku 1918 se pro válečné účely rekvírovaly dokonce píšťaly zdejších varhan. Na konci války zemřel starosta Jan Pitr a do voleb ho vystřídal František Černoch.Hanzelka, str. 176 Po nich se stal starostou obce Josef Geryk z Československé strany lidové.Hanzelka, str. 177 Po jeho tragickém úmrtí v lese v roce 1923 se starostou stal František Černoch a ve druhé polovině 20. let 20. století jej vystřídal Jan Bartoň. V té době došlo k nahrazení starobylých pouličních loučových svítidel petrolejovými a karbidovými lampami.Hanzelka, str. 178 Na památku útrap a padlých během války byl u silnice do Hodslavic zbudován pomník válečným obětem.
Po první světové válce se rozvíjely živnosti – v obci vznikly obchody, řeznictví, pohostinství či stolařství. Roku 1929 byl v Mořkově zbudován Katolický dům a místní odbočka Orla získala kinematografické oprávnění, aby mohla promítat filmy, s čímž také v této nově vystavěné budově začala. Začátkem června 1925 se z věže mořkovského kostela rozezněly nové zvony (pořízené místo původních, které byly zrekvírovány během války). Koncem června 1928 projel obcí prezident Tomáš Garrigue Masaryk a krátce se zastavil před místní školou.Hanzelka, str. 179
V březnu 1930 schválilo obecní zastupitelstvo elektrifikaci obce, k jejímuž dokončení došlo roku 1933. Tou dobou ale také končí provoz vodního mlýna v domě čp. 59. Roku 1932 proběhly obecní volby, po nichž se stal starostou František Pítr.Hanzelka, str. 180 Po částečné mobilizaci v květnu roku 1938 začalo československé vojsko budovat na okraji lesa v katastru obce muniční sklady (dřevěné, až 15 metrů dlouhé přízemní budovy s příjezdovými cestami a betonovými rampami).Hanzelka, str. 181 Po odstoupení Sudet v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938 byla nová státní hranice vedena silnicí na Veřovice a Mořkov se tak stal příhraniční obcí, v níž došlo ke zřízení celnice. Původně měla jít hranice středem obce, ale petice občanů adresovaná říšskému kancléřství v Berlíně zajistila, že delimitační komise rozhodla o ponechání celé obce v Československu. Protože však dosavadní okresní město Nový Jičín připadlo Německu, stal se Mořkov do konce války (v roce 1945) součástí okresu Valašské Meziříčí.Hanzelka, str. 182 Hraniční obcí byl Mořkov do 15. března 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava, což mělo za následek zrušení hranice. V témže roce se starostou obce stal František Bartoň.
Během druhé světové války bylo 20 občanů odvedeno na nucené práce jak do Německa, tak do průmyslových podniků v okolních městech. Další občany v roce 1941 Němci zatkli a odvlekli do koncentračních táborů, kde je umučili (čtyři v Mauthausenu a jednoho v Dachau). Během heydrichiády došlo 4. června 1942 obklíčení celé vesnice a němečtí četníci ve spolupráci s vojáky prohledávali všechny domy a budovy.Hanzelka, str. 184 Během válečných let pomáhal zdejším lidem mlynář Miroslav Hoferka, který místním ve svém mlýně (čp. 99) tajně mlel jejich obilí. Na konci války byly pod dohledem německého vojska budovány v okolí Mořkova zákopy a protitankové zátarasy, k jejichž plnému využití ovšem nedošlo. Dne 3. května 1945 zničili partyzáni místní železniční trať a mezi Mořkovem a Veřovicemi, když vyhodili do povětří vojenský železniční transport, který tudy projížděl. K osvobození Mořkova došlo v podvečer 6. května 1945. Jedinou obětí osvobozování byl sovětský voják Ilija Pjotrij Karaměnko, který padl u silnice na Veřovice v oblasti zvané „V Říkách“. V těch místech (v blízkosti dnešní autobusové zastávky „Pomník rudoarmějce“) pak byl na jeho počest zbudován pomníček, jenž je zde dodnes.Hanzelka, str. 185
Poválečné období a doba socialismu náhled|alt=Kamenný památník (ve tvaru ležatého kvádru) uctívající oběti německé okupace stojící na nízkém vydlážděném podstavci v zátiší před jehličnatými stromy. V levé části pomníku je před pomník vystupující kameninový pilíř (dosahující asi trojnásobné výšky oproti ostatním prvkům pomníku), na kterém je plastika sepnutých rukou. Vlevo před památníkem je na kameninové základně kameninová miska.|Památník obětem německé okupace