Otokar Šimek (15. května 1878, Hustopeče – 9. října 1950, Hradec Králové) byl český literární historik, romanista, středoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých ale nedokončených dějin francouzské literatury.Lexikon české literatury 4/I S-T. Praha: Academia 2008, S. 620-821.

Životopis Vystudoval gymnázium v Brně a v Kolíně (maturoval roku 1896) a poté francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil studijním pobytem na Sorbonně v Paříži, kde ještě stihl přednášky Gastona Parise,KVAPIL J. Š. Na okraj života a díla Otokara Šimka, doslov z knihy Otokara Šimka: Dějiny francouzské literatury v obrysech IV.. Praha: SNKLHU, 1962, S. 625-628. a dalšími pobyty ve Francii a Belgii.

Po ukončení studií působil nejprve na Obchodní akademii v Kolíně a od roku 1902 až do odchodu do důchodu v roce 1938 byl profesorem francouzštiny, češtiny a němčiny na Obchodní akademii v Hradci Králové. Současně se podílel na českém literárním životě, do kterého vstoupil již za studentských let jako člen skupiny mladých autorů, kteří se hlásili k F. X. Šaldovi (Otakar Theer, Arne Novák, Hanuš Jelínek, Prokop Miroslav Haškovec. Otokar Fischer, Viktor Dyk a další). Byl blízkým přítelem Bedřicha Hrozného. Stal se autorem mnoha předmluv, doslovů, článků a statí a věnoval se i překladatelské činnosti.

Během první světové války se ale Šimkův zájem začal postupně přesouvat od kritiky k literární historii, zejména k dějinám francouzské literatury. Významně se rovněž podílel na rozvoji česko-francouzské kulturní spolupráce (byl například místopředsedou Alliance française v České republice). Již roku 1918 vydal první svazek plánovaných šestidílných Dějin francouzské literatury v obrysech, a to první část jejich třetího dílu Klasický věk. Století XVII.. Roku 1923 následovala druhá část třetího dílu a díl druhý Renesance a reformace. Století XVI.. První díl Středověk (od IX. stol. do renesance) vyšel však až roku 1947.

Další dva plánované díly, Věk osvícenský a Věk romantický, byly společně s fragmentem dílu šestého (měl se jmenovat Věk pozitivistický) nalezeny v pozůstalosti v jednom exempláři psaném na stroji,Růžička, Karel. Poznámka vydavatelova z knihy Otokara Šimka: Dějiny francouzské literatury v obrysech IV. Praha: SNKLHU, 1962, S. 628. a byly roku 1962 společně vydány pod názvem Dějiny francouzské literatury v obrysech IV. (Literatura 18. a 19. století).

Šimkovy dějiny se vyznačují širokým záběrem (obsahují i literaturu filozofickou a náboženskou) a podrobným uváděním mimoliterárních sociálních a politických souvislostí. Roku 1923 byly poctěny Státní cenou za literaturu.Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR – dostupné online

Pohřben byl na hřbitově v Pouchově, součásti Hradce Králové.

Dílo

Vlastní práce Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII, první část, František Borový, Praha 1918. Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl II. Renesance a reformace. Století XVI., František Borový, Praha 1923. Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII, druhá část, František Borový, Praha 1923, další podtitul Věk Ludvíka Velikého. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl I. Středověk: (od IX. stol. do renesance), Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1947. Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl II. Renesance a reformace. Století XVI., Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1948, druhé opravené a doplněné vydání. Dějiny literatury francouzské v obrysech. Díl III. Klasický věk. Století XVII., Sfinx – Bohumil Janda, Praha 1949, druhé opravené a doplněné vydání. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl IV. Literatura 18. a 19. století, SNKLHU, Praha 1962, vydáno posmrtně, k vydání připravil a poznámkou opatřil Karel Růžička, text přehlédl, doslov a doplňky napsal J. Š. Kvapil.

Překlady Honoré de Balzac: Evženie Grandetová (1900). Honoré de Balzac: Okresní musa (1924). Gustave Flaubert: Korespondence (1930). Edmond de Goncourt: Miláček (1909). Jean de La Bruyère: Charaktery, čili, Mravy tohoto věku (1908). Prosper Mérimée: Venuše Illská (1912). Georges Rodenbach: Mrtvé město (1907). Auguste Villiers de l'Isle Adam: Vybrané povídky (1901).

Odkazy

Reference

Literatura MERHAUT, Luboš ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 4/I. Praha : Academia, 2008. 1082 s. . [Heslo „Otokar Šimek" je na str. 620–621; autorka Eva Strohsová.] NOVÁK, Jan Václav a NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 4., přeprac. a rozšíř. vyd. V Olomouci: R. Promberger, 1936-1939. 1804 s. cnb000307381. S. 1637–1638.

Externí odkazy

Otokar Šimek - Databáze českého uměleckého překladu

Kategorie:Čeští romanisté Kategorie:Čeští literární historikové Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští středoškolští pedagogové Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození 15. května Kategorie:Narození v Hustopečích Kategorie:Úmrtí v roce 1950 Kategorie:Úmrtí 9. října Kategorie:Úmrtí v Hradci Králové Kategorie:Muži