Židé (hebrejsky יְהוּדִים, Jehudim, sg. יְהוּדִי, Jehudi) jsou semitským národem pocházejícím z oblasti Blízkého východu. Kromě označení Židé jsou nazýváni též Izrael (hebrejsky Jisra’el) nebo Synové Izraele, Izraelité (hebrejsky Bnej Jisra’el). Občas se pro Židy používá i označení Hebrejové či Hebrejci (hebrejsky עברי, Ivri (sg.), עברים, Ivrim (pl.); rusky Jevrej). Nejstarší záznamy o existenci izraelského národa spadají do 2. tisíciletí př. n. l. Během 3000 let se Židé ze své pravlasti – Izraele – rozšířili do celého světa. Kromě národnostně-etnické skupiny tvoří Židé i skupinu náboženskou.

Pokud se píše s velkým prvním písmenem, označuje slovo Žid příslušníka židovského národa, tedy Žida v etnickém slova smyslu, zatímco žid (s malým písmenem) je příslušníkem židovského náboženství. Významy se do velké míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z určujících rysů příslušnosti k židovskému národu. Dalšími národními rysy bylo území státu Izraele a Palestiny a jazyk (hebrejština).

Etymologie slova

Slovo „Žid“ přešlo do češtiny pravděpodobně německým zprostředkováním z italského Giudeo, které pochází z latinského Iudeus, respektive řeckého Ἰουδαῖος (Iudaios), podle hebrejského יְהוּדִי Jehudi, znamenající „judský“, „pocházející z Judska“, „Judejec“. V původním významu znamenalo „příslušník kmene Jehuda“ (Juda), viz Izraelský národ. Samotné jméno Jehuda znamená „Ten, jenž děkuje“ nebo „Ten, jenž vzdává chválu“.

Podobnou cestou, tedy přes řečtinu, přešel do češtiny i výraz „Hebrejec“ (z řeckého Ἑβραῖος, Hebraios), podle hebrejského עברי, Ivri. Kořen עבר znamená „překračovat“, „přecházet“. Může tedy odkazovat jak na kočovníky („Ti, kdo chodí sem a tam“) nebo na národ „z druhé strany (řeky)“ – v tomto případě Eufratu. Výraz Hebrejci se dnes používá především v souvislosti se starověkými kmeny nebo skupinami kmenů, které mluvily hebrejsky a které později vytvořily kmenové společenství Izrael.

Jméno „Izrael“ (hebrejsky ישראל, „Bůh bojuje“, „Ten, jenž zápasí s Bohem“), přesněji בני ישראל, Bnej Jisra’el, „Synové Izraele“, odkazuje v národnostním kontextu na celý izraelský národ, včetně deseti ztracených kmenů, v náboženském pak na celé společenství lidí uznávajících a věřících pouze v jednoho Boha Izraele. V současnosti je třeba odlišovat mezi slovem Izraelité, což se vztahuje na biblický národ, potažmo na příslušníka náboženské komunity; a Izraelci, což je označení občanů státu Izrael.

V jazyce V některých jazycích (jako například v češtině a němčině) se výrazem židovský krom neutrálních pojmenování typu židovský hřbitov (Judenfriedhof) dříve označovaly i některé předměty nebo skutečnosti, v jejichž označení mělo slovo židovský někdy odsudečný nebo výsměšný význam, např. mochyně (physalis) – židovská třešeň (Judenkirsche)ŠUMAVSKÝ, Josef Franta. Deutsch-böhmisches Wörterbuch. Svazek 1. Prag: Johann Spurný, 1844. S. 1103. Dostupné online, 15. ledna 2024. Zachycuje mnoho dalších podobných výrazů. nebo topinambury – židovské brambory (Judenkartoffeln)Topinamburům se říká „židovské brambory“. Původně jsou ale z Mexika. ČRo 2019, dostupné online, 1. února 2024.Listy zahradnické. Illustrovaný časopis (...). V Troji u Prahy, 1882. S. 100. Dostupné online, 1. února 2024..

Kdo je Žid

„Etnický Žid“ V judaismu bylo vždy náboženství úzce propojeno s myšlenkou vlastního národa a země. Ve starověku byli Židé (respektive Izraelci) vždy považováni za národ a na jejich náboženství nebyl kladen žádný zvláštní důraz. Změna přišla v poexilním období, zvláště pak během řecké a římské nadvlády, kdy začalo být židovství považováno za samostatné (a státem vesměs uznávané) náboženství, jehož hlavním nositelem je národ – Židé. V té době také roste počet konvertitů, tudíž se stávalo, že člověk židovského vyznání byl zároveň římským občanem.

V období středověku se zvláště v křesťanském a muslimském prostředí naopak národnostní princip v židovství vytrácí – Židé jsou považováni za náboženskou skupinu a zřeknutím se své víry nebo přestupem na jinou víru židy být přestávají. Pokřtěný žid již není brán jako žid, nýbrž jako křesťan.

Termín „židovské etnikum“ je poměrně nový a vychází až z nacionalistických tendencí během 19. století a je přímým důsledkem sekularizace společnosti, ve které přestalo hrát roli rozdělení náboženské a začalo naopak být důležité rozdělení národnostní. Uvnitř samotného judaismu existovaly v té době rozporuplné tendence. Některé skupiny dávaly přednost asimilaci (tyto skupiny považovaly židovství za projev víry, nikoli etnické či národnostní příslušnosti), jiné skupiny začaly klást důraz na národní svébytnost Židů (zvláště pod dojmem událostí, jako Dreyfusova aféra, která znamenala pro řadů příznivců asimilace zklamání) – z této skupiny se posléze zrodil sionismus.

K „židovské národnosti“ se bylo možno přihlásit např. v Sovětském svazu, kde v roce 1928 vznikl Židovský národní okruh nebo v meziválečném Československu ve snaze oslabit německou a maďarskou národnost.ČAPKOVÁ, Kateřina. Uznání židovské národnosti v Československu 1918–1938. In Český časopis historický, roč. 102, 2004, č. 1. Str. 77–103.

První definici Žida na základě „rasy“ byla stanovena až v nacistickém Německu prostřednictvím tzv. norimberských zákonů. Tyto zákony definovaly jako Žida každého, kdo má oba rodiče Židy (Volljude). Člověk, který měl Židem jednoho z rodičů, byl považován za míšence prvního stupně (Mischling ersten Grades), člověk, který měl židovského jednoho prarodiče pak za míšence druhého stupně (Mischling zweiten Grades). Zákony dále rozebíraly případy, kdy byl jeden nebo oba rodiče či prarodiče míšenci prvního nebo druhého stupně. Všichni lidé, označení nacistickým režimem jako Židé (Volljuden) i míšenci (Mischlinge) byli během druhé světové války perzekvováni a v konečném důsledku měli být podle záměrů nacistů vyhlazeni.

Na karaimské židy se norimberské zákony nevztahovaly.

Po založení státu Izrael roku 1948 byl přijat zákon zaručující, že každý člověk, který byl nacisty a jejich rasovými zákony označen za Žida, a jako takový perzekvován, má právo odstěhovat se do Izraele, kde této nebo podobné perzekuci již vystaven nebude. Tato klauzule pak dala vzniknout Zákonu o návratu, podle kterého je každý, kdo má alespoň jednoho židovského prarodiče, považován Státem Izrael za Žida a je možné mu udělit občanství. Zákon o návratu se stal normou pro přijetí členů i pro řadu židovských obcí ve světě.

Nejvyšší soud Státu Izrael v roce 2013 rozhodl, že neexistuje „izraelská národnost“ (Izraelci), ale pouze Židé nebo Arabové.

„Halachický žid“

Žid a žid nemusí být vždy jedno a totéž. Zatímco „etnickým Židem“ je nutné se narodit, židem podle židovského náboženského práva – halachy – je možné se narodit i stát. Tzv. halachickým židem je každý, kdo: se narodil židovské matce, která sama byla halachickou židovkou (u rabínských židů židovství se dědí matrilineárně, nikoli patrilineárně, jako je tomu např. u islámu), karaitské a falašské židovské obce (historicky ani halachu v době vzniku nepřijaly) uznávají pouze patrilienární nárok, stejně jako samaritánské kmeny (samaritánské kmeny se nepovažují však přímo za Židy, ale za Izraelce) každý, kdo podstoupil předepsaným způsobem gijur a konvertoval k judaismu. Konvertita je rovněž i státem Izrael uznán za člověka, kterému náleží právo návratu. Z této definice vyplývá, že člověk, který měl např. židovského dědečka, je sice považován za Žida státem Izrael, nicméně není již považován za žida z náboženského hlediska – není započítáván do minjanu, není vyvoláván k Tóře a jeho náboženský status je stejný jako u jakéhokoli jinověrce.

Většina náboženských (věřících) židů nepovažuje „nehalachické židy“ vůbec za židy a „etnický“ charakter židovství víceméně neuznávají, rozhodující je pro ně halacha. Některé malé skupiny ultraortodoxních židů nejenže neuznávají nehalachické židy, ale neuznávají ani konvertity jako plnoprávné židy. Tato praxe je ovšem spíše výjimkou potvrzující pravidlo.

Etnické rozdělení Současné židovské obyvatelstvo je možné rozdělit dle původu a oblastí, kde Židé žili nebo žijí, a to následovně: Aškenázové – Židé, kteří pocházejí především ze střední a východní Evropy; tvoří více než 70 % světové židovské populace. Dnes žijí především v Izraeli (48 % populace), USA, Kanadě a Evropě. Sefardové – Židé pocházející z oblasti Španělska a středomoří. Dnes žijí v Izraeli (spolu s Mizrachim 52 % populace), ve Francii a v Latinské Americe. Mizrachim – Židé pocházející z arabských zemí, především Iráku, Íránu, Sýrie a Libanonu. Mezi Mizrachim se počítají i skupiny jako Berberští židé, Horští Židé a Židé Kavkazu, Kurdistánu aj. Hlavní centrum jejich populace je v Izraeli.

Tyto skupiny jsou odvozeny od rabínského judaismu. Kromě těchto velkých skupin existují ještě nerabínské skupiny, jejichž příslušníci tvoří komunity o několika stech až tisících členů. Jsou to např. Falašové – též Beta Israel, tzv. Černí židé, pocházející především z Etiopie Karaimové – karaimem je možné se výhradně narodit, nicméně náboženskou skupinou Karaité se můžete stát Samaritáni – potomci severoizraelských kmenů a mezopotámského obyvatelstva z 1. tis. př. n. l., sami sebe neoznačují za Židy, ale pouze za Izraelce Tejmanim – Židé z Jemenu Bnej Menaše – indičtí Židé odvozující svůj původ od kmene Menaše Ibo Bnej Jisrael – tzv. Igbo – Židé z Nigérie odvozující svůj původ od kmenů Gád, Zabulon a Menaše Kchaj-feng – čínští Židé

Tyto skupiny se od sebe mohou lišit dialektem hebrejštiny, používanými jazyky, kulturou včetně folklóru i náboženskými praktikami.

Populace Následující tabulka uvádí počet a procentuální zastoupení Židů podle národnosti v některých zemích a oblastech. Údaje jsou pouze orientační.

+zeměžidovská populacecelková populacepodíl Židů (%)poznámkySpojené státy americké 5 300 000 301 469 000 1,80Viz (Updated to May 2, 2006).V roce 2007 již židovská populace Izraele překonala židovskou populaci USA.Izrael 5 393 400 7 116 700 75,80Evropa 2 000 000 710 000 000 0,30 Francie 494 000 64 102 140 0,80 Velká Británie 267 000 60 609 153 0,40Sčítání obyvatel v r. 2001 Rusko 228 000 142 400 000 0,15Oblast bývalého Sovětského svazu. Počet podle některých odhadů mnohem vyšší.Zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA ohledně náboženské svobody odhaduje počet Židů v Rusku na 600 000 až 1 000 000. Německo 220 000 82 310 000 0,30100 000 členů židovských obcí Ukrajina 103 591 46 481 000 0,20Údaj podle oficiálního cenzu z r. 2001. Podle místní pobočky Židovské agentury se počet Židů pohybuje mezi 250 000 až 500 000 Maďarsko 80 000–100 000 10 053 000 0,8–1 Především maďarsky mluvící, neologičtí, asimilovaní Židé Belgie 30 000 10 419 000 0,30 Itálie 30 000 58 883 958 0,05Kanada 371 000 32 874 400 1,10Guatemala 1 200 14 655 000 0,01http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/vjw/Guatemala.htmlTurecko 30 000 72 600 000 0,040Argentina 250 000 39 921 833 0,60Jewish Virtual Library , JewFAQBrazílie 130 000 188 078 261 0,07Jižní Afrika 106 000 47 432 000 0,20Austrálie 126 000 20 788 357 0,60Department of Immigration and Citizenship (DIMA), 1996 CensusAsie 50 000 3 900 000 000 0,001 Írán 20 405 68 467 413 0,03 Aktuální zprávy o pronásledování z roku 2024Perský Žid Arvin Ghahremani popraven : Náboženský infoservis, 19. 11. 2024Mexiko 40 000–50 000 108 700 000 0,04Celkem 15 871 000 6 453 628 000 0,25

Jazyk