Muzeum Litovel je muzeum zaměřující se na historii města Litovle a jeho nejbližšího okolí. Sídlí ve Smyčkově ulici v Litovli v trojpodlažním objektu bývalé střelnice, který je chráněnou kulturní památkou. Ve třech výstavních sálech jsou umístěny stálé expozice věnované litovelským řemeslům, zápasníku Gustavu Frištenskému a historii gramofonové výroby a v jednom výstavním sále se střídají dočasné tematické výstavy. Muzeum také pořádá různé akce pro veřejnost, mezi nimi zejména každoroční Oživlá řemesla, zaměřená na prezentaci starých výrobních technik.
Muzeum vzniklo na začátku 20. století jako součást národně emancipačních snah českého obyvatelstva v Litovli a od počátku hrálo významnou úlohu v kulturním životě města. Postupem času se v něm podařilo shromáždit velmi cenné a bohaté archeologické, národopisné, numismatické a zoologické sbírky, které byly centrem zájmu mnoha badatelů. Roku 1960 však bylo muzeum převedeno pod správu Vlastivědného ústavu Olomouc a jeho sbírky byly postupně převedeny do Olomouce. Na konci devadesátých let 20. století byla jeho budova přes opakované rekonstrukce ve velmi špatném technickém stavu a po povodních roku 1997 bylo muzeum zcela zrušeno. Město Litovel ho znovu obnovilo roku 2005.
Stálé expozice náhled|Sál se stálou výstavou Litovelská řemesla 1. poloviny 20. století|alt=Řada kójí s vystavenými historickými exponáty různých řemesel Litovelská řemesla první poloviny 20. století Hlavní muzejní výstavou je stálá expozice Litovelská řemesla první poloviny 20. století, která byla otevřena 17. února 2005 ve velkém výstavním sále v prvním patře muzejní budovy. K vidění jsou zde různé řemeslnické nástroje i hotové výrobky, především řezbářské, kovářské, ševcovské, sedlářské, cukrářské, kadeřnické, řeznické, krejčovské a další. Součástí expozice, která se průběžně obměňuje, je mimo jiné sedlářská dílna, kterou muzeu daroval její původní majitel z nedaleké Nové Vsi. Některé vystavené předměty si návštěvníci mohou též vyzkoušet. Výstavu každoročně doprovází dva jarmarky, a sice Velikonoční jarmark, který se koná týden před Velikonoci, a v závěru roku Oživlá řemesla, která se konají 26. prosince. Velmi populární jsou především Oživlá řemesla, během nichž mohou řemeslníci jako například řezbáři, dráteníci, obuvníci, tkalci a mnozí další přímo představit svou tvorbu.
Gustav Frištenský náhled|upright=0.7|Plakát s pozvánkou na vystoupení Gustava Frištenského|alt=Plakát s portrétem Gustava Frištenského na červeném pozadí, německým nápisem „“ a český nápisem „GUSTAV FRIŠTENSKÝ, CHAMPION EVROPY, AMATÉR r. 1903. ROTTERDAM, PROFESIONÁL r. 1929. PRAHA.“ Tato expozice byla otevřena 13. ledna 2016 v nových prostorách získaných rekonstrukcí podkroví budovy a je věnována známému prvorepublikovému zápasníku v řecko-římském stylu Gustavu Frištenskému, který v Litovli prožil významnou část svého života a také zde roku 1957 zemřel. Výstava se snaží představit jeho život i sportovní kariéru. Mimo jiné zde návštěvníci mohou vidět originály vybojovaných ocenění, dobové plakáty, posilovací zařízení, která využíval při svém tréninku, ale také předměty z jeho statku v Lužicích či připomínající jeho věznění za druhé světové války. I v této expozici je možné si některé exponáty vyzkoušet.
Od mechanického hracího strojku k modernímu gramofonu náhled|vlevo|Exponáty z expozice gramofonů|alt=Vlevo skleněná vitrína s mnoha gramofony na třech policích nad sebou, vpravo skříň se dvěma zabudovanými gramofony a nad nimi obrazovka s běžícím filmovým záznamem Expozice Od mechanického hracího strojku k modernímu gramofonu byla otevřena 13. ledna 2016 zároveň s expozicí o Gustavu Frištenském a představuje vývoj mechanických zařízení pro reprodukci hudby od konce 19. století až do současnosti. Nejstaršími vystavenými exponáty jsou různé hrací strojky z konce 19. století, ovšem převážná část výstavy je věnována gramofonům. Zhlédnout tu lze některé staré přístroje z manufaktur, především však výrobky litovelských gramozávodů, to jest nejprve firmy Křižík, která byla později převzata firmou Tesla a nakonec firmou SEV Litovel. Většina vystavených exponátů je funkční. Představena je i historie vývoje gramofonových desek vyráběných v Loděnici na Berounsku. Výstavu doprovází také dobové fotografie litovelského fotografa Miroslava Pinkavy, které jsou promítány ve smyčce na třech obrazovkách, a pomocí dotykové obrazovky si lze pustit i některé staré oblíbené melodie.
Popis muzea Budova Muzea Litovel je volně stojící trojpodlažní stavba, sestávající z přízemí, prvního patra a podkroví. Její délka je asi 35 m a šířka 16 m. Zastavěná plocha včetně nádvoří měří 826 m². Půdorys vlastní budovy má tvar podkovy, jejíž oblouk je tvořen jádrem někdejší gotické bašty litovelského městského opevnění. Má pozdně klasicistní vzhled, který dostala při velkolepé přestavbě roku 1872. Stavba je krytá valbovou střechou. Její průčelí je hladce omítané, členěné kordonovou a hlavní římsou. Do budovy se vstupuje na východní straně asymetricky umístěným vstupním portálem se segmentovým záklenkem, v jehož nadpraží je vpadlá výplň. Ve fasádě této strany je zazděn střelecký znak, sestávající ze dvou zkřížených pušek, zelenobílého praporku a rohu na prach, zavěšeného na šňůře v horní části znaku. Okna jsou obdélná, v přízemí bez šambrán a v prvním patře s hladkými šambránami, které dole sahají až na kordonovou římsu a nahoře jsou ukončeny rovnými římsami. Nad okny prvního patra jsou ještě obdélné ploché rámy.
Za vstupními dveřmi se nachází předsíň s plochou klenbou, členěná pilastry nesoucími rovné překlady, které dělí strop na čtyři pole. Vlevo od předsíně je místnost s barokní valenou klenbou s lunetami, další prostory jsou na pravé straně. Na konci předsíně je schodiště vedoucí do horních pater.
Výstavní prostory jsou umístěny v prvním patře a v podkroví. Na levé straně prvního patra se nachází výstavní sál o ploše 78 m², v němž se konají krátkodobé výstavy, a malý prodejní kout. Na pravé straně je pak na ploše 108 m² velký výstavní sál se stálou expozicí Litovelská řemesla 1. poloviny 20. století. Na zdi u vchodu do sálů je zazděna pískovcová pamětní deska připomínající někdejší spojení dvou střeleckých spolků latinským nápisem (česky: V roce, kdy se Litovel sjednotila ve spolku, na počest obnovena), obsahující chronogram MDCLLVVVVVVVVIIIIIII, to jest 1747. V tomto patře se nachází také kancelářské místnosti.
V podkroví jsou dva výstavní sály: vlevo na 85 m² je stálá expozice Od mechanického hracího strojku k modernímu gramofonu a vpravo na 97 m² další stálá expozice Gustav Frištenský. Vedle ní se pak nachází prostor o ploše asi 80 m², v němž lze vidět vazby střešních trámů s krovem.
Objekt je kulturní památkou České republiky, částečně pro svou souvislost s historickým opevněním Litovle a také jako dochovaný příklad městské střelnice.
Muzejní sbírky se uchovávají také v depozitáři na ulici 1. máje č. p. 800.
Historie budovy do roku 1924 – střelnice Na místě dnešního muzea vně městských hradeb původně stávala stavba, která většinu své historie sloužila jako střelnice. Postavena byla již někdy v 17. století a měla sloužit jako boční ochrana tzv. olomoucké městské brány. Roku 1705 byla ke staré kulaté dělové věži na hlubokých kvádrových základech přistavěna dřevěná budova, jejíž tehdejší podoba však není známa. Letopočet stavby je znám z jednoho zachovaného kvádru, který byl nalezen při odvodňování zrušeného říčního ramene obtékajícího hradby roku 1924.
náhled|vlevo|Podoba někdejší střelnice přiléhající zvnějšku k hradbám v roce 1786 na olejomalbě Donáta Ulricha (kolem roku 1870).|alt=Malba Donáta Ulricha zachycující okolí dnešní Smyčkovy ulice v Litovli roku 1786. Vlevo je ruina kamenné hradební věže na niž navazuje do dáli ustupující val. Vpravo dvoupatrová budova přiléhající na hradební zeď, která opět ustupuje do dáli souběžně s valem. Kousek dál k hradební zdi přiléhá v úhlu 90 stupňů nějaká plocha, snad malá zídka, s terčem. Mezi hradební zdí a valem je travnatý prostor, napravo od hradební zdi je les, nalevo od valu je vodní příkop a za ním volná krajina s občasnými stromy a keři. V popředí vede napříč malbou úzká strouha přemostěná dřevěnou lávkou. Nahoře je německý nápis V roce 1747 byla dřevěná stavba nahrazena novou, vyzděnou z kamene. Její podoba je dokumentována na olejomalbě Donáta Ulricha. Na ní lze vidět, že budova byla čtvercového půdorysu, měla jedno patro a valbovou střechu vyčnívající nad hradební zeď. Její fasáda byla hladká s šambránami kolem oken. Dovnitř se vcházelo jednoduchým pravoúhlým vchodem uprostřed východní strany, přičemž po stranách vchodu bylo po jednom oknu a další dvě okna byla v patře. Na jižní straně byla v přízemí i v patře okna tři. Ve středu této strany měla budova mírně vystupující rizalit. Další událostí roku 1747 bylo sloučení dvou místních střeleckých spolků (ostrostřelců a střelců z ručnic), což připomíná pískovcová pamětní deska, která byla původně umístěna do městských hradeb nedaleko budovy střelnice a dnes se nachází v prvním patře muzea vedle vchodu do výstavních sálů.
náhled|Deska v muzeu připomínající sloučení střeleckých spolků|alt=Zazděná pískovcová deska s vyrytým latinským nápisem „“ s chronogramem MDCLLVVVVVVVVIIIIIII Rozšířené střelecké společnosti pak budova přestávala stačit, a tak byla roku 1786 rozšířena o dřevěnou přístavbu a i později se uvažovalo o její další přestavbě. Události byly urychleny roku 1822, kdy zde došlo k tragické události: při střelecké oslavě proletěla zbloudilá střela dřevěným stropem a zabila osmnáctiletou číšnici. V reakci na to byla stará dřevěná a ztrouchnivělá přístavba zbourána, přikoupen další pozemek a 24. června téhož roku byla započata nákladná, dva roky trvající přestavba. Nová stavba byla mnohem větší a musely jí ustoupit i pozůstatky gotické poloválcové parkánové bašty severozápadně od Olomoucké brány. Jádro bašty se stalo součástí nové střelnice, což lze pozorovat na obloukovém tvaru kratší strany budovy, jež je odvrácená jihozápadně směrem od centra města. Náklady na přestavbu dosáhly téměř 8000 zlatých. Podle dochovaného popisu z roku 1834 měla přestavěná budova jedno poschodí a byla přibližně 32 metrů dlouhá a 16 metrů široká. V přízemí se nacházela klenutá předsíň, obývací pokoj, ložnice, větší kuchyně a dva sklepy. V horním patře pak byly předsíň, taneční sál s orchestrem, jedna vedlejší místnost, jídelna a herna. Taneční sál byl přibližně 17 metrů dlouhý a téměř 11 metrů široký a osvětlen byl třemi lustry (jedním velkým novým a dvěma staršími). K orchestru se vystupovalo po třinácti cihlových schodech. K budově patřila ještě kuželna, za budovou stály dvě cílové budky a na jejím pozemku se nacházela řada ovocných stromů.
Přestože většinu peněz na přestavbu z roku 1822 poskytli místní podnikatelé (majitel papírny Jan Hickl, právovárečník František Popp a majitel Špitálského mlýna Antonín Linder), spolek se kvůli ní velmi zadlužil. Finanční těžkosti nakonec vedly k tomu, že střelci budovu roku 1835 převedli na město (i s dluhem 3012 zlatých,) které jim však ponechalo výsadu pořádat zde oslavy a královské střelby. Pod novým majitelem se budova stala centrem společenského života. Roku 1839 se zde hrálo první ochotnické divadlo, a sice hra s názvem Chudoba a šlechetnost. Roku 1845 získal budovu do nájmu známý litovelský kulturní činitel (a pozdější purkrabí) Donát Ulrich, který zde v letech 1845 až 1874 vedl hostinec a provozoval zde často plesy, zábavy a také divadelní představení dobré úrovně.