Stejnopohlavní manželství je v Irsku legální od 16. listopadu 2015 po kladném výsledku referenda o novele ústavy definující manželství jako trvalý svazek dvou osob konaném 22. května 2015. Tato nová legislativa byla podepsána irským prezidentem jako Čtyřiatřicátá novela irské ústavy 29. srpna 2015.

Pozadí Nová ústavní definice manželství s sebou přinesla změnu manželského zákona přijatou irským parlamentem Oireachtasem 22. října 2015 a podepsanou prezidentskou komisí 29. října 2015, která umožňuje uzavírání sňatků i párům stejného pohlaví. Manželství homosexuálních párů se v Irsku začala uzavírat od 16. listopadu 2015. První taková svatba se konala ihned následující den 17. listopadu 2015. Registrované partnerství právně upravené v zákoně o registrovaném partnerství a právech a povinnostech soužijících osob (Civil Partnerhip and Certain Rights and Obligations of Cohabitants Act 2010) garantovalo homosexuálním párům určitá práva a povinnosti plynoucí z občanského sňatku, ale ne všechny.

Podle sčítání lidu v r. 2011 žilo v Irsku 143 600 nesezdaných párů, což je proti roku 2002 nárůst o 77 000. Páry stejného pohlaví činily 4 042, což je nárůst 1 300.

Komise pro právní reformu (2000–2006) V prosinci 2000 požádala vláda komisi pro právní reformu, aby se zabývala druhou částí reformy irského právního řádu, kterými byly aspekty vzájemného soužití. V dubnu 2004 zveřejnila tato komise konzultační list s navrhovanými právními rámci pro osoby žijící ve společně hospodařící domácnosti. Zpráva obsahovala analýzu problematiky soužití homosexuálních párů. Z vybraných odpovědí sestavil ministr spravedlnosti Michael McDowell finální report publikovaný v prosinci 2006.

Konzultační návrhy požadovaly 'vhodný' právní rámec pro kvalifikované nesezdané soužití. Kvalifikovaným soužitím byly definovány nemanželské heterosexuální páry a homosexuální páry žijící ve společně hospodařící domácnosti a odkázané na vzájemnou výživu minimálně 2 roky (v některých případech 3 roky), jejichž soužití se svojí povahou podobá manželství, a tudíž je oprávněné být uznávané soudní mocí.

Komise prozkoumala několik příslušných oblasti jako jsou majetková práva, dědictví, vyživovací povinnost, důchody, sociální péče a daně. Z výsledků zkoumání pak vyvodila, jak by měla přibližně vypadat právní úprava kvalifikovaných soužití. Na rozdíl od manželství, z jehož existence tato práva a povinnosti vyplývají automaticky, by tato byla přiznávána příslušnými soudy. Cílem komise bylo se snažit, aby právní rámec kvalifikovaného soužití, pokud možno, co nejméně kopíroval manželství kvůli obavám o možný rozpor s ústavní ochranou rodiny.

Součástí analýzy byla také doporučení týkající se dalších záležitostí, včetně psaní posledních vůlí, vzájemného zastupování v běžných záležitostech atd.

Ústavní přezkum (2004–2006) Ústavní komise při Oireachtasu sestávající ze členů parlamentu napříč celým politickým spektrem změněná v prosinci 2002 byla pověřená přezkumem ústavy. V říjnu 2004 se zabývala články týkajícími se rodiny. Předseda Denis O'Donovan uvedl, že při přezkoumávání těchto článků nebylo vůbec jednoduché je chápat v souvislosti s jejich účelem, tedy sloužit nejlepšímu zájmu jedince a společnosti, a s ním souvisejícími změnami, které přinese větší stabilita dvou lidí. Za nejožehavější téma v komisi byla definice rodiny a právo stejnopohlavních párů na sňatek.

Relevantními a důležitými články jsou 40.3, 41 a 42 Článek 41 1°Stát garantuje zvláštní ochranu instituci manželství, která tvoří základ pro vznik rodiny a z ní vyplývající výchovy dětí.

Na jaře 2005 se uskutečnila tisková konference, na níž byli členové komise značnou většinou 60 % vyzváni k tomu, aby se v žádném případě nepokusili o ústavní změnu manželství nebo rodiny. Mezi odpůrci převažovali členové Pro Life Campaign, Family Solidarity a Mother and Child Campaign. The final report, Desátou prozatímní zprávu komise publikoval 24. ledna 2006 taoiseach Bertie Ahernová. V ní doporučovala se nijak nepokoušet o změnu ústavních definic, které by s velkou pravděpodobností neprošli v plebiscitu. Na základě tohoto nabízela zákon o registrovaném partnerství homosexuálních i heterosexuálních párů, který by jim nabízel určitá dědická a daňová práva a povinnost vzájemné výživy. Za kontroverzní bylo považované uznávání vzájemného soužití ze strany soudů, jak doporučovala komise pro právní reformu, pokud by se jednalo o heterosexuální páry. Základem tohoto omezení byl fakt, že by pro soudy bylo jednoduché uznat platnost heterosexuálního vztahu, pokud by v něm byly děti.

Colley Report (2005–2006)

20. prosince 2005 oznámil ministr spravedlnosti Michael McDowell, že vytvoří pracovní skupinu při Ministerstvu spravedlnosti, která se bude zabývat optimalizací vládního doporučení. K tomu došlo den poté, co se v severoirském Belfastu uskutečnily první svatební obřady registrovaného partnerství, které v tom roce přijalo Spojené království. Vládní představitelé uvedli, že by se k podobnému kroku mohlo odhodlat Irsko ihned, ale taoiseach Bertie Ahern uvedl, že na něco takového není z důvodu nadcházejících voleb čas.

Pracovní skupině předsedala bývalá poslankyně dolní komory Oirechtasu Dáil Éireann. Mezi jejími členy byli i zástupci GLEN, lobbistické organizace za LGBT práva. Jako taková řekla, že jejími doporučeními je občanský sňatek pro všechny. V květnu 2006 se uskutečnila konference s touto skupinou s odborníky ze zemí, které už přijaly registrované partnerství, případně stejnopohlavní manželství. Během svého projevu byl ministr McDowell několikrát přerušen členy Starobylého řádu Hiberniánů (Ancient Order of Hibernians), který odmítal vládní návrhy.

V reakci na report z března 2006 prezentovala v listopadu 2006 výše uvedená skupina vládním představitelům svůj vlastní. Zde doporučili, aby registrované partnerství vyřešilo podstatnou většinu problematiky soužití homosexuálních párů a nesezdaných heterosexuálních párů s tím, že jim nebude garantovat všechny benefity plynoucí za sňatku. Otevření občanských sňatků homosexuálním párům by mělo představovat ústavní změnu. Zpráva se také zmiňovala o právním přístupu k osobám žijícím ve vzájemně hospodařící domácnosti po minimální dobu tří let nebo vzájemně pečujících o děti. Neobsahuje žádná doporučení pro páry žijící v nemanželském svazku z nejasných příčin. Vládní kabinet tuto zprávu sice přezkoumal, ale do generálních voleb v r. 2007 nepřijal žádnou příslušnou legislativu. Zároveň odmítl opoziční legislativu s tím, že je třeba počkat ne rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Zapponne vs. Revenue Commissioners.

Jiné iniciativy a NGO náhled|Demonstrace s transparentem MarriageEquality na podporu legalizace stejnopohlavního manželství v Irsku, Dublin Equality Authority: V lednu 2001 zpracovaly autority zprávu o stejnopohlavním partnerství v Irsku, jejímž vyvrcholením bylo otevření veřejné debaty. V květnu 2002 vydaly Equality Authority formální zprávu o rovnosti leseb, gayů a bisexuálů, která nastiňovala široké veřejnosti nedostatečnou právní jistotu pro homosexuální páry v irských zákonech. V závěru tohoto dokumentu byla doporučená příslušná právní opatření, která spočívala v právním uznání homosexuálních svazků, jejich rovnosti s manželstvím, zejména pak ve věcech rodičovství, dědictví, zdanění a eliminaci diskriminace.

NESF: V dubnu 2003 publikovalo Národní ekonomické a sociální fórum (National Economic and Social Forum, NESF) zprávu č. 27. Ta obsahovala implementaci politiky gay, lesbické a bisexuální rovnosti. Doporučení zahrnovala i požadavky na Komisi pro právní reformu dosáhnout rovnosti homosexuálních párů, jak požaduje příslušné zprávy.

Human Rights Commission: Na základě zprávy o nesezdaných párech prezentované ministru spravedlnosti v květnu 2006 začala irská komise pro lidská práva (Irish Human Rights Commission) vyhodnocovat mezinárodní standardy nemanželských párů ve vztahu k požadovaným změnám v irském právu z lidskoprávní perspektivy. Komise požadovala právní uznávání všech nesezdaných soužití, ale ne zpřístupnění občanských sňatků homosexuálním párům. V lednu 2009 zveřejnila zprávu o aspektech registrovaného partnerství.

Irish Council for Civil Liberties: Právní uznání partnerských práv a poukazování na nerovnosti v rodinném právu byly jedním ze strategických cílů ICCL v letech 2004-2009. V prosinci 2004 sice uvítala návrhy Právní reformy s tím, že ale registrované svazky jsou pouze tou nejmenší nutností. V rádiovém rozhovoru v r. 2005 uvedli členové ICCL, že by téma občanských sňatků rozhodně nemuselo být nutně předmětem vypsání celonárodního referenda. Nicméně jejich zpráva z května 2006 na toto téma „Rovnost všech rodin“ (Equality for All Families) podepsaná a zveřejněná jejím zakladatelem Kaderem Asmalem hovoří pouze o registrovaném partnerství s tím, že by se ústavní definice občanských sňatků a rodiny měla posuzovat z hlediska nejlepšího zájmu dítěte. Její změna obsahující právo na sňatek bez ohledu na sexuální orientaci tudíž vyvolává potřebu referenda.

Registrované partnerství Registrované partnerství zavedené zákonem Civil Partnership and Certain Rights and Obligations of Cohabitants Act 2010 poskytlo stejnopohlavním párům práva a povinnosti podobné, ale ne stejné jako v případě občanského sňatku. Možnost uzavřít registrované partnerství skončila 16. listopadu 2015. Ústavní ochrana poskytovaná manželům, jako například to, že manžel svědka není ve většině případů nucen vypovídat proti svému manželovi, je jedním z příkladů ochrany poskytované v rámci registrovaného partnerství. Manželé se dále mohou domáhat výsady v rozsahu nezbytném pro ochranu ústavního práva na manželské soukromí. U partnerských svazků žádná taková ústavní ochrana neexistovala. Další nerovnosti existovaly ve vztahu k rodinnému, imigračnímu a dalším druhům irského práva. Právní předpisy rovněž poskytovaly práva účastníkům dlouhodobých partnerských vztahů (opačného nebo stejného pohlaví), kteří neuzavřeli občanské partnerství nebo manželství. Následující příspěvek se zaměřuje především na aspekt zákona týkající se partnerství osob stejného pohlaví, na rozdíl od aspektu společného soužití.

Zákon o registrovaném partnerství vstoupil v platnost 1. ledna 2011. Očekávalo se, že první obřady se uskuteční až v dubnu 2011 kvůli tříměsíční čekací lhůtě, kterou zákon vyžaduje pro všechny civilní obřady. Legislativa však poskytla mechanismus, který umožňuje žádat o výjimky prostřednictvím soudů, a první partnerství, které bylo uzavřeno mezi dvěma muži, bylo zaregistrováno 7. února 2011. Tento obřad se sice uskutečnil veřejně na civilním registračním úřadě v Dublinu, ale média nebyla přítomna.

Dne 5. dubna 2011, tedy v den, který se původně předpokládal jako datum prvních obřadů, se v médiích objevily zprávy o uzavírání partnerství, které se uskutečnilo mezi Hughem Walshem a Barrym Dignamem v Dublinu.

Daňové kódy byly v červenci 2011 změněny zákonem Finance (No. 3) Act 2011 tak, aby zohledňovaly partnerské vztahy. Zákon má v zásadě zpětnou účinnost k 1. lednu 2011 a v daňových otázkách vytváří faktickou rovnost mezi partnery na jedné straně a sezdanými osobami na straně druhé. Zákon o sociálním zabezpečení byl již v prosinci 2010 novelizován tak, aby zohledňoval partnerské vztahy.

Registrace partnerských svazků byla ukončena v den, kdy v listopadu 2015 vstoupila v platnost legislativa o manželství osob stejného pohlaví, ačkoli stávající partnerské svazky si mohou zachovat svůj vztahový status, protože nedochází k automatickému převodu partnerského svazku na manželství.

Manželství

Kauza