Alija (event. Ali) Nametak (7. března 1906 Mostar, Bosna a Hercegovina – 8. listopadu 1987 Sarajevo, Socialistická federativní republika Jugoslávie) je bosenskohercegovský spisovatel, novinář a folklorista bosňáckého původu. Sám se považoval za Chorvata islámské víry.
Život Narodil se do rodiny mostarského islámského duchovního Hasan-efendiji Nametka (1871–1953), který zplodil syny Aliju a Abdurrahmana (1908–1982), pedagoga a spisovatele, a dcery Đulsu a Šefiku.
V rodném Mostaru dokončil mekteb a ruždii, nižší islámské konfesní školy, a klasické gymnázium. Mezi lety 1925 a 1929 studoval slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu, k níž si přibral vedlejší předměty francouzský a ruský jazyk a historii. Poté se usadil v Sarajevu, kde se zaměstnal jako učitel ve Státní střední technické škole (Državna srednja tehnička škola; učitelem 1930–1933). Vedle toho v bosenskohercegovské metropoli vedl redakci kulturního časopisu Novi behar (Nový květ, jako šéfredaktor 1931–1933) a kalendář spolku Narodna uzdanica (Lidová opora). Ve 30. letech přispíval i do záhřebského Sborníku lidového života a obyčejů jižních Slovanů (Zbornik za narodni život i običaje Južnih Slavena).
Pro své politické názory, konkrétně pro ideovou blízkost s Jugoslávskou muslimskou organizací a jejími opozičními názory, byl povolán jako učitel do Podgorice, kde strávil ve vynuceném exilu pět let. Po návratu do Sarajeva roku 1937 vyučoval na Učitelské škola a pak v Gazi-Husrev-begově medrese. K tomu od roku 1937 redigoval věstník nejvyššího stařešinstva Islámského společenství (od 1933 pod názvem Glasnik Vrhovnog starješinstva Islamske vjerske zajednice Kraljevine Jugoslavije, od 1936 Glasnik Islamske vjerske zajednice Kraljevine Jugoslavije a konečně od 1941 Glasnik Islamske vjerske zajednice Nezavisne države Hrvatske).
Po německé agresi na Jugoslávii v dubnu 1941 udržoval intenzivní styky s představiteli fašistického Nezávislého státu Chorvatsko. Sám v tu dobu získal místo hlavního správce (tuto funkci vykonával několik měsíců, než byl jmenován za ředitele Ahmed Muradbegović) a nato lektora Národního divadla v Sarajevu, tehdy přejmenovaném na Chorvatské státní divadlo v Sarajevu. Za války znovu vedl Novi behar, a to společně s horlivým ustašovcem Maksimem Svarou, a působil v redakci literárního měsíčníků Chorvatská idea (Hrvatska misao, 1943–1944), nad nímž převzala záštitu Matice chorvatská a který měl propagovat muslimsko-chorvatskou vzájemnost.
Po převzetí moci komunistickými partyzány roku 1945 byl zatčen a následně odsouzen na 15 let žaláře (trest mu začal běžet 8. dubna 1945). Jeho situace ve vazbě přitížilo nalezení tajně vedeného deníku, v němž popisoval hrůzy vězeňského života. Trest vězení mu byl nakonec snížen na 10 let, na svobodu byl propuštěn po 9 letech 6. května 1954. Od té doby žil v nechtěné izolaci, jeho práce v Bosně a Hercegovině nesměly vycházet. Po propuštění roku 1954 našel zaměstnání v sarajevském Ústavu pro studium folkloru (Institut za proučavanje folklora u Sarajevu), působícím při Zemském muzeu v Sarajevu. Poté získal místo knihovníka v Akademii múzických umění v Sarajevu. Roku 1973 odešel do penze.
Jako praktikující muslim byl trnem v oku ateistických komunistů, bosňácké straníky nevyjímaje. Roku 1966 sepsal a rozeslal otevřený dopis reisu-l-ulemovi Sulejman-efendiji Kemurovi, v němž ostře kritizoval podíl tohoto nejvyššího muslimského duchovního na rozkladu Islámského společenství v Jugoslávii a úpadku islámské morálky obecně.
Koncem 60. let se společně s arabistou a turkologem Omerem-efendijou Mušićem pustil do redakce překladu Kurʼánu, který roku 1937 vydali bosenskohercegovští duchovní Mehmed Džemaluddin-efendija Čaušević a Muhammed-efendija Pandža. Díky Nametkovým znalostem došlo k významným úpravám překladu kurʼánských pasáží, neboť ten se neopíral o arabský originál, ale o jeho tureckou interpretaci. Výsledný text vyšel v Záhřebu roku 1969 (pak v Záhřebu 1972, 1978, 1984, 1985, 1989, 1990, Dubaji 1993 a Sarajevu 2011, 2012, 2014).
Alija pojal za manželku Salihu (?–1982), dceru duchovního Fehima-efendiji Spaha, s níž zplodil syna Fehima (*1943), významného bosenskohercegovského a chorvatského turkologa, a dcery Zejnebu (1933–1966), Suadu a ?. Zemřel 8. listopadu 1987 v Sarajevu. Zádušní mše proběhla hned 10. listopadu před mešitou v sarajevské čtvrti Faletići, spisovatelovy tělesné ostatky byly uloženy na nedalekém muslimském hřbitově.
Dílo Bajram žrtava (Svátek obětin, Zagreb 1931), novely Dobri Bošnjani (Dobří Bosňáci, Zagreb 1937), črty, povídky, novely Ramazanske priče (Ramadánská vyprávění, Sarajevo 1941, 1944, 1967, 1982, 1992), anekdoty Za obraz (Pro čest, Zagreb 1942), novely a legendy Omer za naćvama (Omer za ošatkami, Sarajevo 1942, 1969), divadelní hra Mladić u prirodi (Mladík v přírodě, Sarajevo 1943), sbírka povídek Dan i sunce (Den a slunce, Sarajevo 1944), novely Abdullah-paša u kasabi (Abdullah-paša v městečku, Sarajevo 1945), divadelní hra Trava zaboravka (Tráva zapomnění, Zagreb 1966), povídky Tuturuza i šeh Meco (Tuturuza a šejch Meco, Zagreb 1978, Sarajevo 2001), román Trava zaboravka (Tráva zapomnění, ed. Enes Duraković, Sarajevo 1991, součást edice Muslimanska književnost XX vijeka; sv. 8, Sarajevo 1998), vybrané povídky Sarajevski nekrologij (Sarajevské nekrologium, Sarajevo-Zürich 1994, 2004), rovněž jako Sarajevske uspomene (Sarajevské vzpomínky, ed. Fehim Nametak, Zagreb 1997) Za obraz i druge pripovijetke (Pro čest a jiné povídky, Sarajevo 1995, 1998, 2000, 2009), vybor povídek Pripovijetke (ed. Salih Jalimam, Zenica 2000), výbor povídek Trava zaboravka (Tráva zapomnění, ed. Fatma Hasanbegović, Sarajevo 2002, součást edice Bošnjačka književnost u 100 knjiga; sv. 46), výbor povídek Izabrane pripovijetke (Vybrané povídky, Sarajevo 2003), výbor povídek Publicistické a odborné práce Mostarski stari most (Mostarský starý most, Sarajevo 1932) Islamski kulturni spomenici turskoga perioda u Bosni i Hercegovini (Islámské kulturní památky u turecké doby v Bosně a Hercegovině, Sarajevo 1939) Nekoji narodni običaji u Bosni pod turskom vlašću (Některé lidové zvyky v Bosně pod tureckou vládou, Sarajevo 1956) Dr. Safvet-beg Bašagić (Zagreb 1994), stručná biografie Edhem Mulabdić (Zagreb 1995), stručná biografie Ediční činnost Gaševićev bosanski Mevlud (Sarajevo 1935), skladba Saliha Gaševiće o narození proroka Muhammada Hadžigrapčanović, Mustafa. Bosna (Sarajevo 1938), básně Narodne junačke muslimanske pjesme (Lidové hrdinské muslimské písně, Sarajevo 1939), pak jako Muslimanske junačke pjesme (Muslimské hrdinské písně, Sarajevo 1941), nakonec jako Junačke narodne pjesme bosansko-hercegovačkih muslimana (Hrdinské lidové písně bosensko-hercegovských muslimů, Sarajevo 1967, Zagreb 1991) Šuvalić, Murat. Izabrane pripovijesti (Vybrané povídky, Sarajevo 1942), vybor povídek Sirotan Alija; Pojka (lidová píseň a vyprávění, Sarajevo 1943 nebo 1944) Muslimanske pripoviesti iz Bosne (Muslimská vyprávění z Bosny, Sarajevo 1944) Bašagić-Redžepašić, Safvet. Odabrane pjesme (Vybrané básně, Sarajevo 1944), výbor básní Mulabdić, Edhem. Zeleno busenje (Zelené trsy, Zagreb 1944), román Od bešike do motike (Od kolebky k motice, Sarajevo 1970), sbírka lyrických a epických písní bosensko-hercegovských muslimů Pogibija Lopušine Vuka (Zavraždění Vuka Lopušiny, Sarajevo 1971), lidová píseň Narodne pripovijesti bosansko-hercegovačkih muslimana (Lidová vyprávění bosensko-hercegovských muslimů, Sarajevo 1975)
Reference
Kategorie:Bosenští spisovatelé Kategorie:Bosňáčtí spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1906 Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Narození v Mostaru Kategorie:Úmrtí v Sarajevu Kategorie:Muži