Vavro Hajdu (jiná podoba jména Hajdů, 8. srpna 1913 Senica nad Myjavou – 15. července 1977 Mnichov) byl člen československé armády, československý komunistický politik, zástupce Československa v OSN, náměstek ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise.

Biografie

Život Narodil se v roce 1913 v Senici nad Myjavou na Slovensku v rodině židovského advokáta. Studoval na Masarykově reálném gymnáziu a poté na Právnické fakultě UK v Bratislavě,Masarykovo štát. reál. gymnázium v Bratislavě. Pamätnica: k 50. výročí maturity abiturientov. Bratislava, 1981. postgraduálně se vzdělával na Institut des hautes études internationales a École libre des sciences politiques v Paříži. Dále byl na studijní cestě v Londýně. Po studiu byl advokátským koncipientem. Posléze pracoval v právní kanceláři Vladimíra Clementise,Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. (str. 808,809) Československá akademie věd, 1963, (10). spolu s kterým v roce 1939 odešel do emigrace do Francie.

Kariéra Svou spolupráci s komunisty začal již před rokem 1939. Po 15. březnu 1939 byl pro svou komunistickou činnost zatčen a poté emigroval do Francie, kde spolupracoval s dalšími emigranty, např. s Vladimírem Clementisem a Marií Švermovou. Svou činnost rozvíjel jako člen komunistické buňky v československé armádě. Po porážce Francie odjel spolu se svou jednotkou do Anglie, kde byl držen v internačním táboře za účast na vzpouře v Cholmondeley. Po 8 měsících znovu vstoupil do československé armády a nadále působil v komunistické buňce. Po svém zranění a následném odchodu z armády pracoval nejen na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, ale také zde vedl československý rozhlas. Podle vzpomínek jeho tehdejšího spolubojovníka, Vavro Hajdu s velkým zanícením horoval za otevření druhé fronty. Nebyl však zraněn, ale po přesunu jejich jednotky do Francie koncem srpna 1944 do bojů nezasáhl. Dostal zápal okostice a by převezen zpět do Anglie. Ke své jednotce se až do konce války nevrátil. Spolubojovník, jež si po demobilizaci hledal s těžkostí práci, viděl pak Vavra Hajdu až po skončení války, a to v roce 1946 na fotografii z mírové konference po boce tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka.

Po návratu do ČSR začal pracovat, již jako člen komunistické strany, na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Jako vedoucí nebo člen československých delegací se účastnil mezinárodních konferencí, např. v Paříži, v Londýně, v Bělehradě nebo ve Varšavě. Byl také zástupce vedoucího československé delegace v OSN. Dále pracoval jako náměstek ministra zahraničních věcí. Hajdů byl za svou práci vyznamenán československými i mezinárodními řády a vyznamenáními. Od roku 1949 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po svém zatčení roku 1951 a následné rehabilitaci roku 1956 pracoval na Ústavu státu a práva Československé akademie věd. Pracoval také jako redaktor časopisu pro mezinárodní právo. V neposlední řadě byl uznávaným odborníkem na Německo: účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval vědecká díla o německé otázce a také díla týkající se evropské bezpečnosti.

Proces Rozsudek z 27. listopadu 1952 obvinil Vavra Hajdu ze špionáže a odsoudil ho k doživotnímu trestu odnětí svobody.Proces: s vedením protistátního spikleneckého centa v čele s Rudolfem Slánským. (str. 190 - 204) Praha: Orbis, 1953. Dalších 13 bylo obviněno z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady. K trestu smrti bylo odsouzeno 11 z nich. Zbylí dostali stejný trest jako Hajdů. Obžalovaní se neodvolali a jejich žádost o milost nebyla vyslyšena. Hajdů byl roku 1956 zbaven obžaloby a následně rehabilitován, díky stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona.O procesech a rehabilitacích: Zpráva „Pillerovy komise“ o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 až 1968. (str.83, 84) Knihovna zajímavostí, 1990.LONDON, Artur. Doznání. (str. 203 - 210), 1990.

Zemřel v červenci roku 1977 při cestě do Mnichova na mozkovou mrtvici

Rodina Jeho otec byl advokát. Hajdu měl tři děti. Dva syny, Ing. Pavla (* 1940) a Ivana, a dceru Evu.

Publikovaná díla Za působení na Ministerstvu zahraničních věcí vydal 21 vědeckopopularizačních publikací.

Dále se zabýval otázkou Německa a evropské bezpečnosti. Právní postavení obou německých států Německá otázka 1945–1963 Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva

Odkazy

Reference

Literatura Hajdu, Vavro – Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva. Hajdu, Vavro.  In: Slovanský přehled. Praha : Academia; Ústav jazyků a literatur ČSAV; Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV 50, č. 5, (1964,) s. 270–277. Blahoslav Zavadil; Nebyli jsme svatí; JOTA Brno 1996; ISBN 8085617633; str. 113-116 HAJDŮ, Vavro. Německá otázka 1945–1963. 1964. HAJDŮ, Vavro. Právní postavení obou německých států. ČSAV, 1961.

Související články Rudolf Slánský Proces se Slánským Židobolševismus

Externí odkazy

Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí Hajdů, Vavro – MZV Slánského spiklenecké centrum odsouzeno

Kategorie:Českoslovenští politici židovského původu Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Narození 8. srpna Kategorie:Narození v Senici Kategorie:Úmrtí v roce 1977 Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v Mnichově Kategorie:Zemřelí na cévní mozkovou příhodu Kategorie:Muži