Bob Dylan, rodným jménem Robert Allen Zimmerman, hebrejským jménem שבתאי זיסאל בן אברהם [Šabtaj Zisel ben Avraham] (* 24. května 1941 Duluth, Minnesota), je americký písničkář, hudebník, umělec a držitel Nobelovy ceny za literaturu, který už šest desetiletí významně ovlivňuje populární hudbu a kulturu.
Velká část jeho nejproslulejší tvorby pochází ze 60. let, kdy byl považován za neoficiálního kronikáře a (zřejmě proti své vůli) za vůdčí postavu sociálních nepokojů. Z některých jeho raných písní, jako „Blowin' in the Wind“ nebo „The Times They Are a-Changin'“, si americké hnutí za občanská právaGray, The Bob Dylan Encyclopedia, s. 63–64. a protiválečné hnutí udělalo skoro hymny. Šestiminutovým singlem „Like a Rolling Stone“, kterým se v roce 1965 rozešel se svými kořeny ve folkové hudbě, proměnil Bob Dylan radikálně definici populární hudby.Marcus 2005, s. 6–8 Za zapojení elektrických hudebních nástrojů sklidil odsudek a kritiku mnoha členů folkového hnutí.
Dylanovy texty se vzpíraly všem konvencím dobové populární hudby a měly velký dopad na rodící se kontrakulturu. Lze v nich najít různé politické, sociální, filozofické a literární vlivy.
I když Dylan zpočátku vycházel z písní Woodyho Guthrieho,Dylan, Chronicles, Volume One, s. 243–246. Roberta JohnsonaDylan, Chronicles, Volume One, s. 281–288. a Hanka Williamse staršího a z hudby a projevu Buddyho Hollyho a Little Richarda,Shelton, No Direction Home, s. 38–39. později hranice hudebních žánrů překročil a proměnil. Za 50 let své hudební kariéry experimentoval s řadou různých tradic amerického písničkářství – od folku, blues a gospelu, přes rokenrol a rockabilly, k anglickému, skotskému a irskému folku, nevyhnul se ani jazzu a swingu.
Dylan vystupuje s kytarou, klávesami a harmonikou. Od konce 80. let koncertuje s různými hudebníky tak vytrvale, že celé věci se začalo říkat „nekonečné turné“. I když se Dylan během své kariéry hojně věnoval koncertování a nahrávání ve studiu, výjimečný je jako skladatel a textař.
Jako písničkář a hudebník získal Dylan mnoho ocenění včetně Grammy, Zlatého glóbu a Ceny Akademie (Oscar). Byl uveden do Rokenrolové síně slávy, Nashvillské písničkářské síně slávy a Písničkářské síně slávy. Porota Pulitzerovy ceny mu v roce 2008 udělila zvláštní cenu „za výrazný přínos populární hudbě a americké kultuře“. V květnu 2012 obdržel Dylan od prezidenta Baracka Obamy Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států. V roce 2016 získal Nobelovu cenu za literaturu za to, že našel nový způsob poetického vyjádření, jímž navázal na velkou americkou písňovou tradici (z vyjádření Švédské akademie, která cenu uděluje).The Nobel Prize in Literature 2016 - Nobelprize.org - Nobel Prizes and Laureates
Od roku 1994 Dylan vydal tři knihy kreseb a maleb a jeho práce byly vystaveny ve významných galeriích.
Život a kariéra
Původ a hudební začátky Dylan se narodil jako Robert Allen Zimmerman (v hebrejštině שבתאי זיסאל בן אברהם)Sounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 14 v nemocnici Svaté Marie 24. května 1941 v Duluthu ve státě Minnesota. Vyrostl v Hibbingu v Minnesotě v pohoří Mesabi, na západ od Hořejšího jezera. Prarodiče z otcovy strany, Zigman a Anna Zimmermanovi, emigrovali z Oděsy v Ruském impériu (dnešní Ukrajina) do Spojených států po antisemitských pogromech v roce 1905.Sounes, Down the Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 12–13. Prarodiče z matčiny strany, Benjamin a Lybba Edelsteinovi, byli litevští Židé, kteří přijeli do Spojených států v roce 1902. Ve své autobiografii Kroniky I. Dylan píše, že dívčí jméno jeho babičky z otcovy strany bylo kyrgyzské a že její rodina pochází z Karsu v Turecku.Dylan, Chronicles, Volume One, s. 92–93.
Dylanovi rodiče, Abram Zimmerman (1911–1968) a Beatrice „Beatty“ Stoneová (1915–2000), patřili do malé, ale úzce spjaté židovské komunity. Robert Zimmerman žil do svých šesti let v Duluthu, ale jeho otec onemocněl obrnou a rodina se vrátila do domovského města jeho matky, Hibbingu, kde Zimmerman strávil zbytek dětství. Robert Zimmerman trávil hodně času poslechem rádia – nejprve bluesové a country stanice, které vysílaly ze Shreveportu v Louisianě, později raný rokenrol. Když chodil na Hibbingskou střední školu, založil několik kapel. The Shadow Blasters neměli dlouhého trvání, ale další skupina, Golden Chords, vydržela déle a hrála covery rokenrolových písní Little Richarda a jiné populární písničky.Heylin, 1996, Bob Dylan: A Life In Stolen Moments, s. 4–5. Jejich školní výstup s písní „Rock and Roll Is Here to Stay“ od Danny and the Juniors' byl tak hlasitý, že ředitel musel vytrhnout mikrofon.Sounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 29–37. V roce 1959 bylo ve školní ročence pod jeho fotkou v kolonce „životní cíl“ napsáno: „Přidat se k Little Richardovi.“ Ve stejném roce vystoupil pod pseudonymem Elston Gunnn na dvou koncertech s Bobbym Vee, kde hrál na piano a tleskal.Sounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 41–42.
Zimmerman se v září 1959 přestěhoval do Minneapolis a přihlásil se na Minnesotskou univerzitu, kde jeho zájem o folkovou hudbu dostal přednost před rokenrolem. V roce 1985 Dylan vysvětlil, proč na něj folková hudba tak zapůsobila:
Brzy začal vystupovat v kavárně 10 O'clock Scholar, pár bloků od kampusu, a aktivně se zapojil do místního kruhu folkových hudebníků v Dinkytownu.Shelton, No Direction Home, s. 65–82.Zmíněno v dokumentu No Direction Home, Režie: Martin Scorsese. Vysíláno: 26. září 2005, PBS & BBC Two
V této době se začal Zimmerman představovat jako Bob Dylan.Heylin, 1996, Bob Dylan: A Life In Stolen Moments, s. 7. Ve své autobiografii Dylan přiznal, že ho ovlivnil básník Dylan Thomas.Dylan, Chronicles, Volume One, s. 78–79. V rozhovoru z roku 2004 Dylan poznamenal: „Víte, narodíte se se špatnými jmény, špatnými rodiči. To se prostě stává. Dáte si jméno, jaké chcete, abyste měli. Tohle je svobodná země.“
60. léta
Přestěhování do New Yorku a nahrávací smlouva Dylan nechal vysoké školy na konci prvního ročníku. V lednu 1961 odcestoval do města New York v naději, že tam bude vystupovat a že navštíví svůj hudební vzor, Woodyho Guthrieho,Sounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 72 který byl s Huntingtonovou chorobou v psychiatrické léčebně Greystone Park.Dylan, Chronicles, Volume One, s. 98. Guthrie byl pro Dylana zjevení a měl největší vliv na jeho raná vystoupení. Dylan o jeho významu později napsal: „V samotných písních byl nekonečný proud lidskosti … byl pravým hlasem amerického ducha. Řekl jsem si, že budu Guthrieho největší žák.“Dylan, Chronicles, Volume One, s. 244–246. Dylan navštívil Guthrieho v nemocnici a spřátelil se s jeho přívržencem Ramblin' Jack Elliotem. Velká část Guhrieho repertoáru byla prezentována přes Elliotta a Dylan mu vzdal hold v Kronikách (2004).Dylan, Chronicles, Volume One, s. 250–252.
Od února 1961 Dylan hraje v různých klubech po Greenwich Village. Spřátelil se s mnoho folkovými zpěváky a přebíral od nich materiál. Byli mezi nimi například Dave Van Ronk, Fred Neil, Odetta, The New Lost City Ramblers nebo irští hudebníci Tommy Makem and the Clancy Brothers.Shelton, No Direction Home, 2011, s. 74–78. Dylan později označil Liama Clancyho za „nejlepšího zpěváka balad, kterého kdy slyšel.“Shelton, No Direction Home, 2011, s. 333. V září si Dylan vysloužil nějakou pozornost veřejnosti poté, co Robert Shelton napsal pozitivní recenzi do The New York Times na vystoupení v kavárně Gerde's Folk City. Ve stejném měsíci Dylan hrál na harmoniku na eponymním třetím albu Carolyn Hesterové. Talent, který zde ukázal, zaujal producenta Johna Hammonda. Hammond v říjnu upsal Dylana Columbia Records. Jeho první album pro Columbia Records, Bob Dylan (1962), se skládalo ze známých folkových, bluesových a gospelových skladeb, které doplnily dvě původní. Album moc úspěšné nebylo, za první rok se prodalo pouze 5 000 kopií, což bylo přesně tolik, kolik bylo potřeba k pokrytí nákladů.Scaduto, Bob Dylan, s. 110. Někteří lidé z Columbia Records zpěváka označovali za „Hammondovu bláhovost“ a doporučovali mu, aby smlouvu zrušil. Hammond ale Dylana urputně bránil. V březnu 1962 Dylan přispěl harmonikou a doprovodnými vokály k albu Three Kings and the Queen a doplnil tak Victorii Spiveyovou a Big Joe Williamse v nahrávání pro Spivey Records. Dylan během doby, kdy pracoval pro Columbia Records, také nahrál několik písní pod pseudonymem Blind Boy Grunt pro Broadside Magazine, což byl časopis o folkové hudbě a nahrávací společnost.Shelton, No Direction Home, s. 157–158. V roce 1964 Dylan použil pseudonym Bob Landy, když přispěl svou hrou na piano k nahrávání sbírkového alba The Blues Project, které vydalo Elektra Records. V roce 1964 hrál Dylan na harmoniku pod pseudonymem Tedham Porterhouse na albu hudebníka Ramblin' Jack Elliotta, které neslo název Jack Eliott.
náhled|alt=Dylan is seated, singing and playing guitar. Seated to his right is a woman gazing upwards and singing with him.|S Joan Baez během „Pochodu na Washington za práci a svobodu“, 28. srpen 1963 náhled|upright|alt=Dylan with his guitar onstage, laughing and looking downwards.|Bob Dylan v listopadu 1963
V srpnu 1962 učinil Dylan dva důležité kroky ve své kariéře, když si nechal právně změnit své jméno na Bob DylanSounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 121. a podepsal manažerskou smlouvu s Albertem Grossmanem.Sounes, Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, s. 116. Grossman byl Dylanovým manažerem až do roku 1970. Byl známý svou konfrontační povahou a sveřepou ochranářskou loajalitou vůči svému hlavnímu klientovi.Gray, The Bob Dylan Encyclopedia, s. 283–284. Dylan později o Grossmanovi řekl: „Byl něco jako plukovník Tom Parker (pozn.: manažer Elvise Presleyho)… doslova jste cítili, když přichází.“ Napětí mezi Grossmanem a Johnem Hammondem vedlo k tomu, že se na producentské židli pro druhé Dylanovo album vystřídal mladý afroamerický jazzový producent Tom Wilson.Heylin, Bob Dylan: Behind the Shades Revisited, s. 115–116.
Od prosince 1962 do ledna 1963 byl Dylan na své první cestě do Spojeného království.Heylin, Bob Dylan: A Life In Stolen Moments, s. 35–39. Pozval ho televizní ředitel Philip Saville, aby se objevil v dramatu The Madhouse on Castle Street, které Saville režíroval pro televizní společnost BBC. Na konci hry Dylan zahrál „Blowin' in the Wind“, což bylo jedno z prvních uvedení písně před velkým publikem. Filmový záznam hry BBC v roce 1968 zničilo. V Londýně Dylan vystoupil v několika folkových klubech, včetně Les Cousins a Bunjies. Také se naučil nové písně od několika britských interpretů, včetně Martina Carthyho.
Dylan si v době, kdy mu v květnu 1963 vyšlo druhé album The Freewheelin' Bob Dylan, začal dělat jméno jako zpěvák i písničkář. Mnoho písní z tohoto alba bylo označeno za protestsongy. Jejich inspirací byl zčásti Guthrie a ovlivnila je i vášeň Peta Seegera pro tematické písně.Shelton, No Direction Home, s. 138–142. Například píseň „Oxford Town“ byla cynickou úvahou nad martyriem Jamese Mereditha jakožto prvního černého studenta na Mississippské univerzitě (University of Mississippi).Shelton, No Direction Home, s. 156.