Valdštejnská zahrada je jedna z nejvýraznějších staveb českého raného baroka. Nachází se v Praze na Malé Straně a je součástí areálu Valdštejnského paláce, sídla Senátu Parlamentu České republiky. Veřejně přístupná zahrada v italském stylu členěná stříhanými živými ploty je vybavena vodními prvky (bazén, kašny), sochařskou výzdobou, grottovou stěnou a monumentální salou terrenou. Příležitostně se zde konají koncerty a výstavy.
Historie Zahrada byla budována souběžně se stavbou paláce a původně byla komponována v italském stylu. Její členění bylo zřejmě podobné čtvercovému dělení zahrady ve Valdicích u Jičína. Již v této době byl její součástí rybníček, v jehož středu nebyl ostrůvek se sochami, ale pravděpodobně fontána. V 18. století byla zahrada pozměněna do přírodnější formy a po rekonstrukcích v 50. a 90. letech 20. století se její vzhled přiblížil k původnímu pojetí.
Popis
Vzhledem k prostorovým možnostem je zahrada členěna do několika částí. Na východní straně je dominantní sala terrena, na opačné straně zaujme rybníček s umělým ostrovem a Herkulovou sochou. vlevo|náhled|Orientační plán zahrady náhled|Sala terrena Bohatá zeleň je doplněna třemi kašnami, kopiemi původních Vriesových soch (Adónis a Venuše, Apollón, Bacchus, Kráčející kůň a Kůň s hadem, Neptun, Láokoón a jeho synové, Zápasníci) a reliéfními vázami. Většina původních soch v zahradě byla součástí Valdštejnovy sbírky, některé kopie byly do zahrady umístěny nově ve 20. století a pocházejí i z jiných než Valdštejnových sbírek. Pozdně barokní kamenné sochy Apollóna, Diany a Hérakla byly do zahrady umístěny kolem poloviny 18. století. Na jižní stěně je unikátní umělá krápníková stěna s grottami (jeskyněmi) a voliéra pro exotické ptactvo. Zahradou se volně pohybují pávi, ve voliéře jsou dva páry výrů, v rybníčku je chováno množství rozmanitých druhů ryb včetně barevných kaprů a hnízdí zde volně žijící divoké kachny a slípka zelenonohá. V zahradě jsou také zajímavé druhy stromů (např. magnólie, fíkovník, mišpule, viz infodeska).
náhled|vlevo|Pohled od saly terreny Každého návštěvníka zahrady upoutá především sala terrena. Trojosá kolosální otevřená stavba, odpovídající svou výškou Hlavnímu sálu, neměla v době vzniku a ani později obdoby. Charakter její výzdoby se shoduje s výzdobou ostatních prostor paláce. Strop je ozdoben freskami, dělenými do tří sekvencí řeckého Olympu: uprostřed Zeus s Herou a Venuší, na jižní straně bohové Trójanů a na severní bohové Helénů. Medailony kolem Olympu znázorňují hrdiny Trójské války, jejíž tematika je i ve třech lunetách na čelní stěně. Na výzdobě se podíleli Marcantonio Canevalle, Galli a pravděpodobně i Baccio del Bianco za účasti svých pomocníků. Dveře v jižní boční stěně zpřístupňují umělou jeskyni s krápníky a fontánu – tzv. grottu v prostoru kruhového půdorysu v přízemí pod Audienční síní.
Výzdoba Valdštejnské zahrady náhled|Výhled na Pražský hrad Uměleckou výzdobu Valdštejnské zahrady svěřil Valdštejn někdejšímu císařskému sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vries. Ten vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen spojující pozoruhodnou estetiku manýristického typu s dynamikou nastupujícího baroka. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a spolu i s jinými sochařovými díly přemístěny do zahrad královského paláce v Drottningholmu. Teprve v letech 1910–1913 byly pořízeny jejich kopie (postrádající Vriesovo mistrovské cizelování) a zahrada jimi byla dozdobena (v dnešním uspořádání) při rekonstrukci po roce 1953.Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Academia, Praha 1999. . S. 158–159
Vriesův početný soubor, zastoupený alespoň v kopiích, je důležitou ukázkou kovoliteckých koncepcí ve velkém měřítku, které u nás budou v následující době 17. století vzácností. Zároveň jde o díla pevně spojená s architektonicky řešenými fontánami, také však o první volné sochy na prostranství. Všechny jsou projevem vědomé návaznosti na antiku, ale i v hybné formě aktů, modelovaných pro pohledy z různých stran. Vzhledem k okolnímu prostoru je autor komponoval do šíře a nikoli protáhle do výše. Tím a mohutnou plasticitou se odlišují od jeho raného díla a prací pro Rudolfa II.
Nizozemský sochař Adrian de Vries, odchovaný florentským manýrismem, se dobral ve svém pozdním díle výtvarných úkolů typických pro barokní skulpturu, a to jak smyslovostí a robustností svých skupin, tak i jejich hybností v prostoru.
Současnost Valdštejnská zahrada je volně přístupná od 1. 4. do 31. 10., a to od 7–19 h, o víkendech a svátcích od 9–19 h. V sale terreně probíhají v letní sezóně koncerty pro veřejnost a jiné kulturní akce. Občas jsou v zahradě různé výstavy pořádané Národní galerií.
Galerie
Reference
Literatura Valdštejnský palác v Praze 2002,
Externí odkazy
Valdštejnská zahrada na stránkách Senátu Článek s fotografiemi o Valdštejnské zahradě z cyklu Pražské zahrady Příběhy pražských zahrad. Pořad Českého rozhlasu Plus, historie Valdštejnské zahrady.
Kategorie:Zahrady na Malé Straně Kategorie:Sídlo Parlamentu České republiky Kategorie:Kulturní památky na Malé Straně Kategorie:Barokní zahrady v Česku