Atentát na Abrahama Lincolna se odehrál 14. dubna 1865 v době, kdy 16. prezident Spojených států amerických Abraham Lincoln sledoval hru Our American Cousin (Náš americký bratranec) ve Fordově divadle. Atentát provedl v té době známý divadelní herec John Wilkes Booth.
Součástí plánu bylo zabití dalších významných členů americké vlády, totiž ministra zahraničí Williama H. Sewarda a viceprezidenta Andrewa Johnsona. Sewarda měli zabít Lewis Powell a David Herold, viceprezidenta Johnsona měl zabít George Atzerodt. Booth a jeho spolupracovníci doufali, že pokud odstraní tři nejvýznamnější politiky ve vládní administrativě, zpřetrhá to kontinuitu vlády Spojených států amerických. Úspěšný však byl pouze atentát na prezidenta Lincolna.
Šestnáctý prezident Spojených států americký Abraham Lincoln byl prvním prezidentem, na kterého byl spáchán úspěšný atentát a třetím prezidentem, který zemřel během doby trvání svého úřadu. V době, kdy se prezident Lincoln díval na divadelní hru, na něj Booth zezadu vystřelil a trefil jej do hlavy. V 7:22 ráno následujícího dne Lincoln zemřel v Petersen House naproti divadlu.
Booth se po atentátu snažil delší dobu unikat, nakonec byl při pronásledování armádou zastřelen. Dopadeni a souzeni byli také jeho další spolupracovníci, nakonec došlo k jejich popravě.
Před atentátem
Původní plán: Unesení prezidenta náhled|upright|John Wilkes Booth|alt=John Wilkes Booth John Wilkes Booth, původně z Marylandu, byl hrdý Jižan a otevřený sympatizant Konfederace. Narodil se do rodiny dobře známých herců. Booth sám byl v době atentátu slavnou a celosvětově známou celebritou.
V březnu roku 1864 se generál Ulysses S. Grant, velící generál všech armád Unie, rozhodl pozastavit výměnu válečných zajatců s armádou Konfederace. Uvědomil si totiž, že výměna prodlužuje válku vracením vojáků do vyčerpaného Jihu. Proto John Wilkes Booth vypracoval plán na unesení prezidenta Lincolna a jeho výměnu za zajaté Jižany. Booth naverboval Samuela Arnolda, George Atzerodta, Davida Herolda, Michaela O'Laughlena, Lewise Powella (také známého jako „Lewis Paine“) a Johna Surrata, aby mu pomohli. Matka Surrata, Mary Surrattová, opustila svou hospůdku v Surrattsville a přesunula se do domu ve Washingtonu, D.C., který pak Booth často navštěvoval.
Lincoln a Booth se navzájem dobře neznali. Lincoln Bootha ale viděl ve hře The Marble Heart ve Fordově divadle 9. listopadu 1863. Tehdy se mu Booth zalíbil natolik, že mu prostřednictvím své kanceláře zaslal pozvánku na návštěvu Bílého domu, kterou Booth odmítl. Lincoln byl obdivovatelem muže, který se stal jeho vrahem.
Booth dne 4. března 1865 navštívil Lincolnovu druhou inauguraci. Po ní si napsal do svého diáře: „Jakou skvělou šanci jsem to měl, pokud bych si přál zabít prezidenta v den jeho inaugurace.“
17. března 1865 Booth informoval své spolupracovníky o tom, že Lincoln navštíví hru Still Waters Run Deep v Cambeelské vojenské nemocnici. Muže shromáždil v restauraci na okraji města a měl v úmyslu připojit se k prezidentovi při jeho cestě zpět z nemocnice. Lincoln však tuto hru nakonec vůbec nenavštívil a tak tento plán selhal.
Mezitím se Konfederace rozpadla. Třetího dubna padlo hlavní město Konfederace, Richmond ve Virginii, do rukou armády Unie. Dne 9. dubna 1865 se armáda severní Virginie, hlavní armáda Konfederace, vzdala do rukou armády Potomacu.Goodwin, Doris Kearns. Team of Rivals: the political genius of Abraham Lincoln. Simon and Schuster, New York, 2005.
Motiv Existuje několik teorií o Boothově přesném motivu ohledně spáchání atentátu na Lincolna. Booth napsal dopis své matce Mary Ann, ve kterém mluví o své touze pomstít jih. Doris Kearns Goodwin podpořil myšlenku, že mnoho Boothovy motivace pochází ze sourozenecké rivality se svým dobře známým bratrem, hercem Edwinem Boothem. Historik David S. Reynolds napsal, že část Boothovy motivace byla tvořena obdivem k abolicionistovi Johnovi Brownovi. Asia Booth Clarke citovala svého bratra Johna W. Bootha, když říkal: „John Brown byl tím největším mužem tohoto století!“. 11. dubna 1865, dva dny poté, co se Leeova armáda vzdala unijním silám a tři dny před atentátem, Booth navštívil Lincolnův projev v Bílém domě, kde Lincoln podporoval udělení volebního práva dřívějším otrokům. Booth je citován, když říkal Lewisovi Powellovi: „To znamená občanství i pro negry. Přísahám Bohu, že ho zabiju. Tohle je jeho poslední projev.“.
Lincolnovo zlé tušení náhled|upright|vlevo|Lincoln na balkoně Bílého domu 6. března 1865. Toto je poslední známá kvalitní fotografie Lincolna|alt=Poslední známá fotografie A. Lincolna Je široce uznáváno, že Lincoln očekával, že na něj bude spáchán atentát.WELLES, Gideon. The Civil War diary of Gideon Welles, Lincoln's secretary of the Navy: the original manuscript edition. Urbana, Illinois: The Knox College Lincoln Studies Center and The University of Illinois Press, 2014, ©2014. Knox College Lincoln Studies Center Series [cit. 2017-08-25]. Kapitola XXVI. . Podle Warda Hilla Lamona, Lincolnova přítele a životopisce, měl Lincoln sen, který s ním tři dny před atentátem projednával. Při tom řekl:
V den atentátu řekl Lincoln svému bodyguardovi, Williamu H. Crookovi, že se mu po tři noci zdálo o svém vlastním atentátu. Crook poradil Lincolnovi, aby ten večer raději do Fordova divadla nechodil. Lincoln však odvětil, že své ženě slíbil, že tam půjdou. Když Lincoln odcházel do divadla, otočil se ke Crookovi a řekl: „Sbohem, Crooku“, což bylo vůbec poprvé, kdy něco podobného řekl. Předtím vždycky říkal jen: „Dobrou noc, Crooku“.
Poté, co byl Lincoln zastřelen, jeho žena Mary Todd Lincolnová řekla: „Jeho sen byl prorocký“.
Vražda Abrahama Lincolna
Před atentátem Čtrnáctého dubna 1865 si Booth poznamenal do diáře: „Náš případ je téměř ztracen. Musí se stát něco rozhodného a velkého.“Kunhardt Jr., Phillip B., Kunhardt III, Phillip, and Kunhardt, Peter W. Lincoln: An Illustrated Biography. Gramercy Books, New York, 1992.
Lincoln se po dlouhé době vzbudil veselý. Senátor James Harlan vzpomíná, že Lincoln byl jako vyměněný. Namísto nepopsatelného smutku byla v jeho tváři cítit stejná nepopsatelná radost.
Hugh McCulloch, nový ministr financí Spojených států amerických, si ráno poznamenal: „Nikdy jsem neviděl pana Lincolna tak veselého a šťastného.“ Edwin M. Stanton řekl: „Včera brzy ráno svolal prezident schůzi kabinetu, na které byl přítomen gen. Grant. Prezident byl mnohem veselejší a šťastnější, než jsem ho předtím kdy viděl. “ Nikdo si toho rozdílu nemohl nevšimnout. Ještě před několika měsíci vypadal prezident bledě a vyčerpaně.
Lincoln řekl členům jeho kabinetu, že snil o tom, že pluje na „jedinečném a nepopsatelném plavidle, které se velmi rychle pochybuje vstříc temnému a neurčitému pobřeží“. Také prozradil, že měl tento sen opakovaně u předchozích příležitostí, před „téměř každou velkou a důležitou událostí války“, jako v případě vítězství u Antietamu, Gettysburgu anebo Vicksburgu.
Okolo poledne se Booth dozvěděl, že tuto noc navštíví prezident Lincoln a generál Grant hru Our American Cousin. Přitom si uvědomil, že to pro něj bude ta nejlepší příležitost udělat něco „rozhodného“. Booth věděl, jak divadlo vypadá, jelikož v něm několikrát hrál, naposledy minulý měsíc.Swanson, James. Manhunt: The 12-Day Chase for Lincoln's Killer. Harper Collins, 2006.
Toho dne odpoledne šel Booth do penzionu Mary Surrattové ve Washingtonu a požádal ji, aby doručila přinesený balíček do hospůdky v Surrattsville v Marylandu. Také ji požádal, aby řekla svému nájemci, který tam bydlel, aby na ten večer připravil k vyzvednutí zbraně a munici, kterou tam předtím Booth uložil. Surratová udělala, co po ní Booth žádal a zajela do Surratsville spolu s Lousiem J. Weichmannem, jejím nájemníkem a přítelem jejího syna. Kvůli tomuto činu byla o tři měsíce později popravena.
V sedm hodin večer se John Willkes Booth naposledy setkal se svými spolupracovníky. Přiřadil Lewisovi Powellovi úkol zabít ministra zahraničních věcí Williama H. Sewarda v jeho domě, Georgovi Alzerodotovi úkol zabít viceprezidenta Spojených států amerických Andrewa Johnsona v jeho rezidenci a Davidovi E. Heroldovi úkol doprovodit Powella do Sewardova domu. Booth plánoval zastřelit Lincolna jednoranným Deringerem a poté bodnout Granta nožem ve Fordově divadle. Všichni měli zaútočit najednou krátce po desáté hodině večerní.Steers, Edward. Blood on the Moon: The Assassination of Abraham Lincoln. University Press of Kentucky, 2001. Atzerodt s tím nechtěl mít nic společného, chtěl pomoci pouze s unesením prezidenta, ne s jeho zabitím. Booth mu řekl, že je příliš pozdě na to, aby mohl vycouvat. náhled|Fordovo divadlo v roce 1865|alt=Fordovo divadlo náhled|Prezidentská lóže Fordova divadla, místo, kde byl Lincoln zabit|alt=Prezidentská lóže ve Fordově divadle, místo konání atentátu
Příjezd do divadla náhled|Pistole typu Philadelphia Deringer, kterou Booth použil k zavraždění Lincolna, vystavená v muzeu Fordova divadla|alt=zbraň použitá k zavraždění Lincolna V rozporu s informací, kterou Booth slyšel, gen. Grant a jeho manželka Julia Grantová odmítli pozvání na hru od prezidenta Lincolna, jelikož manželka prezidenta a manželka Granta spolu nebyly zadobře.Vowell, Sarah. Assassination Vacation. Simon and Schuster, 2005. Prezident pozval i další lidi, aby se k němu připojili, nakonec toto pozvání přijali pouze major Henry Rathbone a jeho snoubenka Clara Harrisová (dcera newyorského senátora Ira Harrise).
Lincoln řekl předsedovi Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických Schuylerovi Colfaxovi: „Myslím, že je čas jít, ačkoliv bych raději zůstal“. Poté pomohl Mary nastoupit do kočáru a poté odjeli.
Lincolnova skupina do divadla přijela pozdě a usadila se v Prezidentské lóži, což byly ve skutečnosti dvě lóže umístěné hned vedle sebe v rohu divadla, které byly původně rozděleny příčkou, která ale byla odebrána. Hra se na krátkou dobu zastavila a orchestr zahrál Hail to the Chief, oficiální hymnu prezidenta Spojených států amerických, jelikož audience divadla vestoje uvítala prezidenta s ovacemi. Fordovo divadlo bylo v té době zcela plné, bylo v něm zhruba 1 700 diváků. Paní Lincolnová zašeptala svému manželovi, který ji držel za ruce: „Co si bude slečna Harrisová myslet o mém zavěšení se do tebe?“ Prezident Lincoln odpověděl: „Nebude si o tom myslet vůbec nic.“
Toto jsou poslední známá slova pronesená Abrahamem Lincolnem před jeho smrtí, ačkoliv někteří tvrdí, že později řekl své manželce, že se rozhodl navštívit Svatou Zemi, což zakončil výrokem: „Na celém světě není žádné místo, které bych viděl raději než Jeruzalém.“Guelzo, Allen C. Abraham Lincoln: Redeemer President. Library of Religious Biography. Wm. B. Eerdmans Publishing Company 2002.
Střelba Prezidentská lóže měla být střežena příslušníkem metropolitní policie Johnem Frederickem Parkerem. Během přestávky Parker zašel do blízké hospody spolu s Lincolnovým lokajem a kočím. Je nejasné, jestli se vůbec do divadla vrátili, ale zcela určitě vevnitř Parker nebyl v době, kdy Booth vtrhl do lóže.John F. Parker: The Guard Who Abandoned His Post at the Abraham Lincoln's Assassination website V každém případě i kdyby policista byl v době atentátu přítomen, je otázkou, jestli by vůbec zamezil ve vstupu do prezidentské lóže přednímu herci, jakým byl John Wilkes Booth.
Dr. George Brainerd Todd, námořní chirurg, spatřil Botha přicházet,: „okolo 22:25 pomalu procházel kolem prezidentské lóže muž a slyšel jsem někoho říkat: "Tam je Booth". V tom okamžiku jsem se na něj podíval. Stále šel vpřed velmi pomalu a byl téměř u dveří, když se zastavil, vytáhl z kapsy papírovou kartičku, něco na ni napsal a dal ji uvaděči, jenž ji následně vstrčil do lóže. Během minutky se dveře otevřely a onen muž vešel dovnitř“.