Mantela zlatá (Mantella aurantiaca), známá též jako mantela žlutá, je žába patřící do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella). Její odborné druhové jméno pochází z latinského znamenající zlatý. Vyskytuje se na malém území ve středovýchodních částech afrického ostrova Madagaskar, jedná se o místní endemit. Je horským druhem, který lze nalézt v nadmořské výšce 920–960 m n. m. Dává přednost vlhkým oblastem původních i sekundárních tropických deštných lesů.
Je malou, zavalitou žábou vzhledem připomínajícím pralesničku. Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic. U druhu existuje pohlavní dimorfismus, samci jsou menšího vzrůstu a jejich tělo má hranatější tvar. Zbarvení mantel zlatých je žluté, oranžové až červené; slouží jako varování pro predátory, že kůže mantely je jedovatá, protože obsahuje některé alkaloidy získávané z potravy. Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky (Drosophilidae). Živí se také velkým množstvím jiného hmyzu a je schopna se pokusit spolknout téměř vše.
Mantela zlatá je denní živočich, může být aktivní též za úsvitu. Žije ve skupinkách, ve kterých je obvykle dvakrát více samců než samic. Na rozdíl od ostatních mantel není její kvákání intenzivní a skládá se z několika krátkých cvrlikavých zvuků. Rozmnožování začíná u mantel zlatých v období dešťů. Samice klade vejce na vlhkou zem, kde je samec oplodní. Déšť je poté spláchne do menších vodních toků, v nichž se z nich rychle vyvíjejí pulci. Pohlavní dospělosti dosahují po dvanácti až čtrnácti měsících života a dožívají se osmi let.
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí mantelu zlatou jako ohrožený taxon. Nebezpečí představuje především ztráta přirozeného prostředí a v některých areálech sběr pro obchodní účely. Druh byl zapsán do druhé přílohy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Pro jeho zachování je důležitá ochrana oblastí jeho výskytu. Mantelu zlatou lze snadno chovat v zajetí.
Nomenklatura Etymologie Druh popsal francouzský herpetolog François Mocquard v roce 1900 na základě jednoho jedince, patrně samce, o velikosti 21,2 mm. Typovou lokalitou se staly lesy na území mezi oblastmi Beforana a Moramanga. Druhové jméno pochází z latinského znamenající zlatý. Jméno pro neuznaný taxon M. a. rubra, který byl uznán jako synonymum pro mantelu zlatou, pochází z latinského , červený. Českým synonymem je pak mantela žlutá.
Taxonomie Mantela zlatá byla jedna z prvních popsaných mantel. Patří do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella). Některé populace, které jsou považované za mantely zlaté, mohou ve skutečnosti představovat odlišné druhy. Podobným druhem byla například Mantella milotympanum, dlouho považována za mantelu zlatou. Přestože je mantele zlaté příbuzná, větší příbuznost pravděpodobně vykazuje s mantelou žlutavou (Mantella crocea).
V roce 1996 určil přední odborník na mantely Marc Staniszewski poddruhy Mantella aurantiaca rubra (typovou lokalitou se pro tento poddruh stala oblast lesů Anosibe An'Ala) a Mantella aurantiaca aurantiaca. O tři roky později však němečtí herpetologové Miguel Vences, Frank Glaw a Wolfgang Böhme tuto systematiku neuznali, když pomocí molekulární analýzy nenalezli žádné rozdíly mezi jednotlivými různě zbarvenými populacemi mantel. Na základě této studie z roku 1999 byla mantela zlatá zařazena do druhové skupiny Mantella aurantiaca společně s mantelou žlutavou (Mantella crocea) a mantelou druhu Mantella milotympanum.
Molekulární studie založená na 23 jedincích z celkem 14 druhů mantel z roku 2001 však skupinu aurantiaca sloučila do skupiny madagascariensis, jež v předchozí klasifikaci zahrnovala druhy Mantella madagascariensis a Mantella pulchra. Studie ukázala, že přes různost barvy kůže je genetická variabilita u některých skupin mantel minimální. Naopak druhy mantela madagaskarská (Mantella madagascariensis) a M. baroni s téměř identickou barvou kůže se jeví být značně fylogeneticky vzdálené. Jako pravděpodobné sesterské taxony vůči těmto žábám vyšly mantela druhu Mantella nigricans a právě mantela zlatá; ta tvoří dle studie společný klad s mantelou madagaskarskou. Postavení mantely zlaté je zobrazeno v kladogramu níže. Postavení mantely zlaté v rámci skupiny Mantella madagascariensis podle analýzy z roku 2001
Výskyt alt=Záběr na les s listovým podložím|vlevo|náhled|Habitat mantely zlaté v oblasti Torotorofotsy Mantela zlatá je endemit Madagaskaru, kde se ostrůvkovitě vyskytuje ve středovýchodní části ostrova v širším okolí města Moramanga. Areál výskytu je soustředěn především do oblasti Torotorofotsy ležící asi 7 km na severozápad od města Andasibe (a cca 16 km severovýchodně od Moramangy). Jedná se o bažinatou oblast, v některých místech obklopenou sezónně zaplavovanými galeriovými lesy, čímž představuje vhodné místo pro reprodukci mantel. Významná mokřadní oblast je chráněna Ramsarskou úmluvou. Populace mantely zlaté jsou zde situovány do třech hlavních jader výskytu. Nejlépe prostudovaná oblast se nachází na konci nepoužívané železnice a je nazývána „Torotorofotsy 1”. Přítomnost druhu byla zjištěna i v několika jiných lesních oblastech severně a jižně od Moramangy, tato stanoviště jsou však mnohdy fragmentovaná a narušená lidskou činností. Roku 1997 byly mantely zlaté objeveny v narušovaných bažinatých lesích oblasti Ambatovy blízko hranic národního parku Andasibe-Mantadia, a je tedy možné, že se část populace vyskytuje i přímo v národním parku. Celkový rozsah výskytu mantely zlaté je odhadován na 112 km2. Ve vyhodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody z roku 2020 byl tento rozsah navýšen.
Mantela zlatá žije v původních i sekundárních tropických deštných lesích. V nich dává přednost vlhkým oblastem, zpravidla pandánových lesů, kde preferuje slunná stanoviště. Obývá travnatý nebo mechový porost. Jedná se o horský druh žijící v nadmořské výšce 867 až 1 065 m n. m.IUCN SSC Amphibian Specialist Group. 2020. Mantella aurantiaca. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T12776A508612. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T12776A508612.en. Accessed on 10 March 2022. V těchto oblastech je vysoká vlhkost vzduchu, s ročními úhrny srážek až 1700 mm. Denní teplota se během roku pohybuje od 15 do 24 °C, noční teploty mohou klesnout až k 0 °C.
Popis alt=Žlutooranžová mantela zlatá na listu|náhled|Žlutooranžová mantela zlatá Mantela zlatá je malá a zavalitá žába. Vzhledem se podobá žábám patřícím do čeledi pralesničkovití, jež žijí v Jižní Americe, avšak není s nimi blízce příbuzná a vzájemná podobnost je dána konvergentní evolucí. Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic. U druhu se vyvinul pohlavní dimorfismus; samci jsou drobnější a štíhlejší, s tělem hranatějšího tvaru než mají samice. Končetiny jsou krátké, prsty vybavené lepivými polštářky. Na zadních končetinách má mantela zlatá pět prstů, na předních čtyři. Samci mají jeden rezonanční měchýřek. Pulcům tohoto druhu rostou oči na vrcholu hlavy a chybí jim vnější žábry. alt=Červenoranžová mantela zlatá na podkladu|náhled|Červenooranžová mantela zlatá|vlevo Mantela zlatá má žluté, oranžové až červené zbarvení. Kůže žab působí průsvitně. Přestože mají mantely na pohled hladkou kůži bez bradavic, má velmi jemně zrnitý povrch. Na vnitřní straně zadní nohy je červeně zbarvená. Břicho má stejné zbarvení jako zbytek těla, avšak je světlejší a skrz něj mohou být viditelné některé vnitřní orgány. U samců má světlejší odstíny než u samic a lze na něm pozorovat úzké dvojice kanálků, které u samců vedou sperma a moč. Přestože i samice mají tyto kanálky, nejsou příliš výrazné, neboť je překrývá děloha a vejcovody, stále však slouží k transportu moči. Kanálky samců lze sledovat položením samce na záda do průhledné nádoby naplněné malým množstvím vody. Oči jsou černé, avšak jejich horní část může být zlatě zabarvená. Mladí jedinci jsou zbarvení olivově, s tmavými skvrnami na těle, které slouží jako maskování. Rovněž končetiny jsou posázeny tmavými pruhy; zbarvení charakteristické pro tento druh získají mláďata až za několik týdnů.
Kvůli barvě kůže je mantela zlatá ve svém přirozeném prostředí prakticky nezaměnitelným druhem, zlaté zbarvení však není mezi žábami zcela výjimečné, dosahovala jej také vyhynulá ropucha zlatá (Incilius periglenes), jež se vyskytovala v Kostarice, a atelopus panamský (Atelopus zeteki). Příbuzný druh Mantella milotympanum lze od mantely zlaté odlišit červenější kůží s výraznějším granulováním a černým bubínkem. V porovnání s mantelou zlatou rovněž bývá menší. alt=Mantela zlatá (červenooranžová) ležící na zádech s odhaleným břichem|náhled|Mantela zlatá, břicho Zbarvení je, stejně jako u některých jihoamerických jedovatých žab, varovným signálem pro okolí, že kůže mantely zlaté obsahuje jedovaté alkaloidy, konkrétně jsou v ní zastoupeny některé pumiliotoxiny, dále allopumiliotoxiny a homopumiliotoxiny, pyrrolizidiny, indolizidiny a quinolizidiny. Toxiny nejsou nebezpečné pro člověka, avšak žábu chrání před některými predátory, kteří by se ji pokoušeli pozřít, jako jsou vybraní ptáci a savci.
Chování alt=Mantela zlatá v listoví|vlevo|náhled|Mantela zlatá focená v Moramanze Mantela zlatá je denní živočich aktivní rovněž za úsvitu, přičemž zimní měsíce přečkává ukrytá pod kořeny stromů. Většinu dne tráví hledáním potravy, může však také bojovat s jinými mantelami nebo lákat ostatní jedince svého druhu. Žáby s oblibou sedávají v kalužích a nechávají na sebe svítit slunce. Jsou to společenská zvířata žijící ve skupinkách, ve kterých je obvykle dvojnásobný počet samců než samic. Samci jsou také hojnější než samice. Mantely zlaté se dorozumívají především hlasem, ke komunikaci mohou sloužit také zrakové nebo čichové podněty. Kvákání zní jako krátké nepravidelné cvrlikání (někdy popisované jako pípání) a je složené z množství krátkých poznámek o délce 50 až 60 ms. Má frekvenci 4,5–6,5 kHz, podle jiné analýzy činí frekvenční rozsah 3 až 7 kHz. Z neznámých příčin kvákají mantely zlaté méně než ostatní druhy mantel. Možným vysvětlením je snaha neupozorňovat na sebe predátory nebo úspora energie.
Potrava alt= Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy|náhled|Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy Mantela zlatá je čistě hmyzožravá, svou potravu hledá na zemi. Malá velikost jí umožňuje lovit pouze drobnou kořist. Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky (Drosophilidae). Žere však velké množství jiného hmyzu a je schopna se pokusit spolknout téměř vše. Dle studie provedené v roce 2004 v oblasti Torotorofotsy na 23 dospělých samcích a 42 dospělých samicích bylo zjištěno, že mravencovití tvořili asi 11 % potravy u samců a 15 % potravy u samic (to je menší počet, než se očekávalo). Žáby naopak pozřely větší množství různých roztočů, kteří dle studie tvořili 34 % jídelníčku samců a 18 % jídelníčku samic. Velká část potravy byla zastoupena také mouchami a chvostoskoky. Samice volí raději dvoukřídlé s měkkým tělem, zatímco samci se specializují na roztoče. Mezi největší zachycenou kořist patřily larvy hmyzu či stejnonožci a stonožky o délce 6 až 9 mm a vůbec největším exemplářem se stala stonožka měřící 47 mm.
Konzumace bezobratlých, například mravenců z rodů Tetramorium či Paratrechina, již obsahují řadu alkaloidů, umožňuje žábám vstřebávat jedy do kůže. Na základě studie z roku 2004 vyšlo najevo, že jedovaté žáby nemusejí výběrově vyhledávat toxické mravence a roztoče, naopak velké množství zkonzumovaných mravencovitých může být spíše důsledkem jejich rozsáhlého výskytu v přirozeném prostředí mantel. Jedinci chovaní v zajetí o jedovatost kvůli nedostatku jedovatých živočichů přicházejí, jed však znovu snadno získají přikrmováním drobnými muškami poprášenými těmito alkaloidy.
Rozmnožování alt= Mantela zlatá pod listem|vlevo|náhled|Mantela zlatá pod listem