Ukřižovaný Kristus (kolem r. 1380) z augustiniánského klášterního kostela sv. Jiljí a Panny Marie Královny v Třeboni patří k nejvýznamnějším sochařským památkám z konce panování Karla IV.Látal H a kol., 2016, č. 4 Byl součástí souboru soch, který je připisován pražské sochařské dílně Mistra žebrácké madony. Socha Ukřižovaného je vystavena ve stálé expozici Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Historie Krucifix byl původně umístěn nejspíše na triumfálním oblouku mezi hlavním dvojlodím a kněžištěm kostela sv. Jiljí v Třeboni, spolu se sochami sv. Jana Evangelisty (nyní Národní galerie v Praze)Rulíšek 1989, NG, s. 15-16 a Panny Marie (nezachována). Před rokem 1947 byla socha zapůjčena do Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích a odtud roku 1953 převedena do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Popis a zařazení Plná socha ze smrkového dřeva se zachovanou původní polychromií, výška 161 cm. Pravá noha nese stopy ohoření a je proto pravděpodobné, že po nějaký čas byla socha instalována na oltáři nebo samostatně v chrámovém prostoru v dosahu svíček. Restauroval Bohuslav Slánský (1948, 1958).
Postava Krista se vyznačuje formální vytříbeností a plně plastickým provedením, které respektuje tělesný objem a anatomické detaily. Od expresivních mystických krucifixů z první poloviny 14. století se Kristova hlava liší klidným výrazem tiché bolesti a lyričností idealizované tváře. Vous je uprostřed rozdělený a stejně jako dlouhé stočené prameny vlasů a trnová koruna ornamentálně stylizovaný. Bederní rouška s vroubkovaným lemem je na pravém boku přeložena a na levém zavázána uzlem. Záhyby drapérií sochy Krista a sv. Jana naznačují obeznámenost sochaře s malířským dílem Mistra Třeboňského oltáře. Představují jeden z předstupňů nebo spíše řezbářský protějšek opukových soch krásného slohu.Fajt J, Chlumská Š, 2014, s. 48
Socha má zachovanou původní polychromii. Kristova rána na boku ze které vytékají dlouhé prameny krve až na roušku a pravou nohu je široce rozevřená a zvýrazněná krvavými skvrnami, které ji obkružují. Kapky krve stékají také na Kristovo čelo a tvář pod trnovou korunou. Pohled pootevřených očí směřující dolů navozuje pocit, že Kristus nezemřel, ale promlouvá k věřícím. Celé pojetí sochy je zpřítomněním Ježíšovy oběti, zvýrazňuje její eucharistický smysl a poukazuje k mešní oběti a oltářní svátosti.Rulíšek 1989, AJG, s. 20
Detaily
Příbuzná díla Sv. Jan Evangelista (kolem 1380), Národní galerie v Praze Madona ze Žebráku (kolem 1380), Národní galerie v Praze Madona z kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci (kolem 1380), Muzeum umění OlomoucMadona z kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci
Reference
Literatura Evidenční list AJG, Inv. č. P-7 Hynek Látal, Petra Lexová, Martin Vaněk, Meziprůzkumy, Sbírka AJG 1300-2016, č. 4, AJG Hluboká nad Vltavou 2016, Fajt Jiří, Chlumská Štěpánka, Čechy a střední Evropa 1200-1550, Národní galerie v Praze 2014, Roman Lavička, Gothic Art, Aleš South Bohemian Gallery 2008, Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989,
Externí odkazy
Augustiniánský klášter v Třeboni
Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Gotické sochy Kategorie:Sbírka Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou Kategorie:Sochy Ježíše v Česku Kategorie:Náboženství v Třeboni Kategorie:Dřevěné sochy v Jihočeském kraji