Hidejoši Tojotomi (; 17. března 1537 – 18. září 1598), známý také pod jmény Hijoši-maru (日吉丸), Tókičiró Kinošita (木下藤吉郎) (někdy se uvádí také Tókačiró) a Hidejoši Hašiba, celým vznešeným jménem Hašiba Čikuzen no Kami Hidejoši (羽柴筑前守秀吉) (1573–1597), byl japonský státník. Narodil se jako poddaný a na sklonku éry Sengoku se vyšvihl až na nejmocnějšího muže Japonska. Ve skutečnosti je jen málo známo o jeho životě a kariéře před rokem 1570. Tento rok datuje nejstarší dochované dokumenty a dopisy, které sepsal. Autobiografie, kterou vydal, začíná až rokem 1577, tedy v době jeho autonomního vedení armády proti klanu Móri. vpravo|náhled|Hidejošiho portrét z roku 1601
Předmluva náhled|vpravo|Mikawský záliv ze satelitu, Mikawa a Owari Sám Hidejoši se přitom jen velmi málo zmiňuje o věcech ze své minulosti. Podle tradice se narodil ve vesnici Nakamura v provincii Owari, jako syn pěšáka, rolníka a chudého samuraje Jaemona Kinošity. Hidejošiho dětské jméno bylo podle záznamů Hijošimaru.Hijošimaru by se dalo přeložit jako dar slunce. Známý je obraz Hidejošiho jako chlapce, který se nechal vyhodit z chrámu jen proto, aby se mohl vrhnout vstříc dobrodružstvím. Cestoval do zemí pod správou Jošimota Imagawy, aby zde nějaký čas sloužil a vydělal si trochu peněz. Hijoši, který po obřadu dospělosti přijal jméno Tokičiró,Je známa též varianta Tokačiró. se okolo roku 1557 vrátil do Owari a nechal se zaměstnat ve službách mladého Nobunagy Ody. Zúčastnil se přestavby hradu Kijosu, nad kterou se mu podařilo převzít vedení a v neuvěřitelně krátké době stavbu dokončil. To samozřejmě vyvolalo nevoli a nenávist mezi staršími vazaly Odů, kteří v něm viděli kariéristu, navíc nízkého původu. Tokičiro poté přijal pozici Nobunagova osobního nosiče sandálů a zúčastnil se bitvy u Okehazamy roku 1560. O čtyři roky později mu bylo povoleno nosit jméno Hidejoši. Přesvědčil mnoho vazalů z provincie Mino, aby se přidali na stranu Odů a opustili klan Saitó. Tyto přirozené Tokičirovy schopnosti na Nobunagu silně zapůsobily a díky tomuto skutku také mohl roku 1567 tak lehce získat Inabajamu, to když se Hidejošimu podařilo najít tajnou stezku k zadní části hradu, která vedla poblíž pevnosti Sunomata. Později, pravděpodobně kolem roku 1573, Hidejoši přijal příjmení Hašiba.Příjmení Hašiba vzniklo spojením znaků ze jmen dvou významných vazalů klanu Oda, Nagahideho Niwy a Kacuie Šibaty. Toho času se také oženil s dívkou jménem Nene.Někdy je uváděna též jako Ó-ne. Také jeho matka se předtím znovu provdala za Čikuamiho, opilce a hrubiána. Ti spolu měli syna jménem Hidenaga, který tím pádem byl nevlastním bratrem Hidejošiho.
Vzhledem ke své fyzické konstituci byl Hidejoši vnímán velmi kontroverzně, zvláště na pozici generála a později také jako vládce. Byl malý a vyhublý. Když se opil, choval se a tvářil prý jako opice. Také Nobunaga ho bez zvláštního taktu nazýval SaruSaru znamená opičák. nebo dokonce vypelichanou krysou. Měl prý ve velké oblibě pití a ženy a snadno si získával nové přátele. Měl velice vyvinutý cit pro lidské chování, díky kterému snadno odhadoval povahu jiných a který mu umožňoval bez větších obtíží lidmi manipulovat. Tato vlastnost bezpochyby byla důvodem jeho vzestupu během jeho působení pro klan Oda.
Hidejoši Hašiba náhled|vpravo|Výhled z Odani Hidejoši velel vojskům v bitvě o Anegawu, v roce 1570, a byl také velice činorodý během Nobunagova tažení proti klanům Asai a Asakura. Významně se zapsal do historie roku 1573. Toho roku Nobunaga definitivně zničil klan Asai v provincii Ómi a věnoval Hidejošimu tři okresy v severní části této provincie. Ze svého původního hlavního stanu v Odani, což bylo bývalé ústředí Asaiů, se Hidejoši přemístil do Imahamy, přístavu na břehu jezera Biwa. Zde se věnoval domácím záležitostem, postaral se o rozšíření výroby v manufaktuře na střelné zbraně, kterou založili pár let nazpět ještě Asakurové s Asaii. Spolu s Nobunagou pokračoval v nekonečné vojenské mašinerii, a získával početné zkušenosti po dalších několik let. Jeho praporce se zlatou tykví plápolaly nad Nagašimou (1573–1574), Nagašinem (1575) a Tedorigawou (1577).
Západní tažení náhled|vlevo|Hlavní budova chrámu Hongandži Hidejošiho stanoviště v Ómi bylo relativně přechodné. V roce 1576 deklaroval klan Oda válku s klanem Móri. Nobunaga nařídil Hidejošimu vytáhnout proti západním provinciím, aby společně s Micuhidem Akečim velel obrovské armádě. Ten byl odpovědný za podrobení okruhu SaninOkruh Sanin obsahoval provincie Tamba, Tango, Tadžima a Inaba., zatímco Hidejoši postupoval do okruhu Sanjó.Okruh Sanjó sestával ze západních provincií hraničících s Vnitřním mořem. Ve skutečnosti oba muži získali za své úsilí nezávislost v rozhodování, udělenou Nobunagou. Výjimkou byl Kacuie Šibata, zapletený v podrobování provincií Ečizen a Kaga. Hidejošiho první zisk představovaly hrad Himedži, hrad Kózuki a hrad Sajó. Himedži bylo získáno mírovou cestou za vydatné pomoci Kanbeie (Jošitaky) Kurody, se kterým se Hidejoši brzy spřátelil, když Kanbei dokázal přesvědčit svého otce, aby se vzdal strategicky významného hradu. Kózuki a Sajó, které patřily Kacuhisovi Amako, byly dobyty silou. Odpor proti Hidejošiho výpravě brzy se brzy stal tuhým. Nagaharu Beššó (Bečušó), který se vzepřel Hidejošimu se uzavřel na hradě Miki. Hidejoši zredukoval satelitní pevnůstky hradu MikiŠlo o satelity Hataja a Ogó. a pustil se do bitvy o Beššóovu pevnost. Mezitím Naoie Ukita začal s útoky na pozice Odů a Terumoto Móri poslal silnou armádu do Harimy. Móriho síly obklíčily Kózuki a když se Hidejoši vydal na pochod, aby osvobodil obleženou pevnost, dostal od Nobunagy rozkaz se stáhnout. Kózuki padlo a Hidejoši pokračoval v dobývání Miki, což se ukázalo být těžkým oříškem. Miki bylo povzbuzováno k pokračující obraně chrámem Išijama Hongandži v Seccu a Mórii. Zásobování bylo úspěšné a Beššó se houževnatě bránil až do roku 1580. Nutno poznamenat, že Hidejošiho západní tažení bylo pomalé a únavné. Věci ze začaly zlepšovat až se zběhnutím Naoie Ukity od Móriů k Hidejošiho vojskům, k čemuž došlo právě roku 1580. Po této události se situace vyvíjela ve prospěch Hidejošiho. Podařilo se mu zabezpečit provincii Harimu, což znamenalo výraznou oporu jeho sil v provincii Bizen. Této výhody bleskurychle využil, protože ještě týž rok mohl vypravit síly na sever do provincie Inaba a obklíčit Tottori, další z významných bodů obranné linie klanu Móri. Místní pán, Tojokuni Jamana, rychle přísahal věrnost Odům a opustil Tottori. Hradu velel Cuneie Kikkawa a po Jamanově zradě zůstal izolovaný. Hidejoši vydal rozkaz vyhladovět Tottori a po dvou stech dnech se mu podařilo donutit obránce se vzdát.
Anabáze Takamacu náhled|vpravo|Současné město Takamacu V dubnu roku 1582 vstoupil Hidejoši do provincie Biččú a oblehl hrad Takamacu. Takamacu byla klíčová pevnost, a proto Móriové dbali o to, aby hrad nepadl. Pokud by se nepodařilo hrad udržet, provincie Biččú by byla ztracena a mezi provincií Aki, odvěkým domovem Móriů a Ody by stála pouze chabá překážka v podobě provincie Bingo. Terumoto Móri byl opatrným velitelem a nepodnikal nijaké agresivní tahy proti Hidejošiho postupu. Ve skutečnosti se Hidejoši těžce přepočítal, když věřil, že vítězství bude snadné. Během několika neúspěšných pokusů o dobytí padlo přes 15 tisíc mužů na obou stranách a situace se vůbec nepohnula. Takamacu velel Muneharu Šimizu, nezdolný a oddaný válečník, který ignoroval veškeré nabídky nepřítele a vyzýval Hidejošiho, že pokud o hrad stojí, bude jej muset dobýt. Hidejoši v obavách z toho, že nakonec Móriové použijí svoji sílu, se rozhodl pro nekonvenční řešení. Poznamenal, že Takamacu stojí na planině a nachází se pod úrovní mořské hladiny. Rozkázal tedy, aby se přehradila řeka Ašimórigawa a vylila se na planinu, na které stálo Takamacu. Nově vzniklé jezero úplně odřízlo Šimizua a jeho posádku od okolního světa. Když Terumoto dorazil se svojí armádou, nemohl se kvůli umělému jezeru, které obklopovalo Takamacu, dostat blíže. Nezbývalo mu tedy, než se s armádou utábořit na okolních kopcích a čekat, jak se situace vyvine. Mezitím Hidejoši neúnavně ohrožoval osazenstvo hradu soustředěnou palbou z kanónů a pušek ostřelovačů. Nechal také poslat pro posily, a Nobunaga na jeho žádost vyslal kontingent pod vedením Micuhideho Akeči, který však na západ nikdy nedorazil.
Jamazaki náhled|Chrám Honnó náhled|Současné Kjóto 20. června 1582 byl Nobunaga zabit Akečiho jednotkami v chrámu Honnó v Kjótu. Osud Hidejošiho armády a budoucnosti celé země záležel na tom, kdo z obou znepřátelených stran, armáda Odů nebo Móriů, se o incidentu dozví první. Samozřejmě se Akeči snažil dostat zprávu o Nobunagově smrti k Móriům, aby rozdrtili jejich společného nepřítele – Hidejošiho. Posel, který byl s touto správou vyslán však za necelých 48 hodin padl do Hidejošiho rukou. Mezitím se o incidentu dozvěděl Kacuie Šibata. Byl však natolik zaměstnán klanem Uesugi v provincii Eččú, že bylo nesmírně časově náročné vyvléct se z konfliktu a napadnout Micuhideho. Hidejoši měl daleko lepší možnost dostat se rychle do Kjóta. Problém však představovali Móriové. Věděl, že Takamacu balancuje na hranici porážky, avšak dokud nepadne, není naděje, že by bylo možno se s Mórii na čemkoliv dohodnout. Podařilo se mu přesvědčit, s ohledem na vleklé obléhání a zbídačelý stav osádky hradu, Muneharua, že pokud spáchá seppuku, nechá zbytek osazenstva hradu na pokoji. Při pohledu na své nemocné a vyhladovělé druhy Muneharu Šimizu souhlasil a před zraky obou armád si na loďce, která plula po zatopené planině, otevřel břicho. To zajistilo pád Takamacu, ale hlavně umožnilo uzavřít mírovou dohodu mezi Mórii a Ody, k čemuž zásadně pomohlo také přátelství generála Móriů Takakageho Kobajakawy a vyslance Odů, Ekeie Ankokúdžiho. Terumoto souhlasil, že Odům připadnou provincie Hóki, Mimasaka a Biččú. O pár dní později se dozvěděl o Honnó, ale to už byl Hidejoši na rychlém postupu ke Kjótu. Neuvěřitelnou rychlostí se Hidejoši dostal až do Seccu a porazil Akečiho oddíly.Mluví se o necelých čtyřech dnech. Micuhide se velmi nešťastně snažil přimět ke spojenectví Nagahideho Niwu a Ukona Takajamu, kteří by zvedli počet jeho mužů na 20 tisíc. Po neúspěchu v jednáních jeho vojsko čítalo pouhých 10 tisíc mužů a ti tedy byli zapojeni do bitvy, která vypukla 2. července u Jamazaki. Micuhide zaujal pozice jižně od hradu Šórjúdži. Pravé křídlo bylo chráněno řekou Jodó a levé na úpatí 270 metrů vysoké hory Tennózan. Hidejoši dokázal využít situace a rychle obsadil vrcholek Tennózanu jednotkami pod vedením Kanbeie Kurody, Hidenagy a Masaharua Mikody. Jeho předvoj se pak utkal s Akečiho silami na řece Enmjódži. Bitva začala neúspěšným pokusem Micuhideho sil zahnat Kurodu a jeho společníky z Tennózanu. Hidejoši okamžitě vyslal Nobuterua Ikedu, aby posílil pravé křídlo jeho armády, která právě přecházela Enmjódži, aby se utkala s jednotkami Nobuharua Cudy. Zároveň jednotky Kijohideho Nakagawy a Ukona Takajamy pokračovaly v přímém útoku proti Akečimu. Způsobili tak zmatek v řadách nepřítele, který za necelé dvě hodiny dal nohy na ramena. Sám Micuhide zemřel během úprku na hrad Sakamoto. Hidemasa Hori nedlouho poté Sakamoto dobyl a Akečiho spolubojovníci byli vyhlazeni. Hidejoši konečně mohl ukázat Micuhideho hlavu před Nobunagovým hrobem a stal se tak ústřední postavou jeho pohřbu. Bitva byla pojata jako zádušní mše za zabitého pána, Nobunagu Odu.
Šizugatake