náhled|260px|vpravo|Vnitřní Západní Karpaty, Velká Fatra červeně
Velká Fatra (slovensky Veľká Fatra) je pohoří na středním Slovensku v Žilinském kraji a menší části v Banskobystrickém kraji. Je součástí krajinného celku Fatransko-tatranská oblast, který je součástí Vnitřních Západních Karpat. Po Vysokých, Nízkých Tatrách, Oravských Beskydech, Chočských vrších a Malé Fatře je šestým nejvyšším pohořím Slovenska. Významnou část pohoří zabírá Národní park Velká Fatra.
Nejvyšší horou je Ostredok s nadmořskou výškou 1596 m n. m. Na severu tvoří hranici oblasti řeka Váh, dále řeka Orava, východní vede Revúckým podolím, jižní je určena převážně Harmaneckou dolinou a západní tvoří Turčianska kotlina. Celé území patří do povodí Váhu, v pohoří se nachází pouze malé množství jezer, největším jezerem ve Velké Fatře je Blatné jezero. Pohoří je hustě zalesněné pouze s výjimkou bezlesých hřebenů. Oblast Velké Fatry je oblíbenou letní i zimní turistickou lokalitou.
Vymezení polohy Na severu tvoří hranici oblasti řeka Váh (mezi Krpeľany a Kraľovany), dále řeka Orava. K Velké Fatře se severně od Váhu přiřazují i vrcholy Šípské Fary – Šíp, Havran, Ostré, Kečky, Radičiná a Čebrať, hranice prochází po jejich severním úpatí až po údolí Likavského potoka a jeho soutok s Váhem v Ružomberku. Východní hranice vede širokým Revúckým podolím, Korytnickou dolinou a Starohorskou dolinou. Na jihu je k oblasti přičleněn masiv vyhlídkové hory Japeň (z geomorfologického hlediska je součástí Starohorských vrchů, které jsou samostatnou geomorfologickou jednotkou). Na Velkou Fatru z jižní strany bezprostředně navazují vulkanické Kremnické vrchy. Jižní hranice mezi těmito pohořími probíhá po geologické linii oddělující vápence od vulkanických hornin a je definována převážně Harmaneckou dolinou a v menší míře svahem hory Kotolnice, ležící jižně od údolí. Západní hranici pohoří tvoří výrazná zlomová linie, která ho odděluje od Turčianské kotliny. Hranice prochází od jihu na sever po spojnici obcí Blatnica, Necpaly, Belá-Dulice a Sklabiňa. PODOLÁK, Peter: Velká Fatra. Harmanec: Dajama, 2008, s. 9-10
Geomorfologické členění Geomorfologické poměry Velké Fatry jsou výsledkem dlouhodobého vývoje. Pohoří Velká Fatra představuje samostatný celek patřící do Fatransko-tatranské oblasti Vnitřních Západních Karpat. Podle charakteristických rysů reliéfů se člení na 7 geomorfologických podcelků.
Bralná Fatra Bralná Fatra se nachází v jihozápadní části pohoří a zabírá boční hřebeny a údolí svažující se do Turca. Na severu vede hranice s podcelkem Lysec Necpalskou dolinou, na východě hraničí s Hôľnou Fatrou v linii Dedošová dolina, západní úpatí Kráľovej skaly, Bystrická a Turecká dolina. Po krátkém úseku Starohorskou dolinou pokračuje hranice se Starohorskými vrchy lesním terénem po jižním úpatí hřebene Japeň a západně od obce Dolný Harmanec začíná Flochovský hřbet, podcelek Kremnických vrchů. Tato jižní hranice vede mimo údolí a je poměrně obtížně identifikovatelná. Západní okraj Bralné Fatry strmě klesá do Turčianskej kotliny, kde se rozkládají Diviacka a Mošovská pahorkatina
Hôľná Fatra Hôľná Fatra se nachází v centrální části pohoří a zabírá i jižní část liptovské větve hlavního velkofatranského hřebene. Obklopují ho podcelky Velké Fatry, jen jižní hranice sousedí se Starohorskými vrchy. Západně sa nachází Bralná Fatra, na severozápadě podcelek Lysec, severně Šiprúň, východně Revúcké podolie a jihovýchodně Zvolen.
Lysec Lysec se nachází v západní části pohoří a obsahuje celou turčianskou větev hlavního velkofatranského hřebene, stejně jako boční hřebeny a údolí, svažující se do Turca. Na severu prochází Ľubochnianským sedlem hranice se Šípskou Fatrou, Ľubochnianska dolina odděluje Lysec od podcelků Šiprúň a Hôľná Fatra. Sedlem mezi Javorinou (1328 m n. m.) a Šoproňom (1370 m n. m.) vede hranice s Hôľnou Fatrou do Belianskej doliny a sedlem mezi Prierastlým (1240 m n. m.) a Osičným (1107 m n. m.) do Necpalské doliny. Jižní hranice pokračuje údolím s podcelkem Bralná Fatra a západní okraj Lysce strmě padá do Turčianské kotliny. V jižní části sousedí Mošovská pahorkatina, severněji Sklabinské podhorie a v nejsevernějším výběžku je to východní okraj Turčianských niv.
Revúcké podolie Revúcké podolie se nachází ve východní části pohoří a zabírá úzký pás levého břehu řeky Revúca v Revúckej doline. Na severu hraničí s podcelkem Šípská Fatra, na severovýchodě na krátkém úseku sousedí s Liptovskou kotlinou, východním sousedem jsou Ďumbierské Tatry. Jižně od Liptovské Osady Revúcke podolie hraničí s podcelkem Zvolen, západně se nachází Hôľná Fatra a Šiprúň.
Šiprúň Šiprúň se nachází v severovýchodní části pohoří a zabírá část liptovské větve hlavního velkofatranského hřebenu. Obklopují ho pouze podcelky Velké Fatry a jako jediný netvoří vnější hranici pohoří. Severně leží Šípska Fatra, východně Revúcké podolie a jižně Hôľná Fatra. Na západě má výraznou hranici s podcelkem Lysec Ľubochnianska dolina.
Šípska Fatra Šípska Fatra se nachází v severní části pohoří. Až do roku 1978 byla součástí Chočských vrchů, ale pro větší geologickou příbuznost byla přeřazena do Velké Fatry. Nejvyšším vrcholem je Vtáčnik (1236,3 m n. m.).
Zvolen Zvolenský podcelek od zbytku Velké Fatry odděluje Revúcka dolina na severu a západě a horské sedlo Veľký Šturec na jihu. Od východně situovaných Nízkých Tater je to Korytnická dolina a od Starohorských vrchů na jihovýchodě údolí Starohorského potoka.
Vrcholy a údolí Nejvyšším vrcholem je Ostredok (1595,58 m n. m.). V roce 2016 názvoslovní komise Úřadu geodézie, kartografie a katastru Slovenské republiky projednala změnu jména, polohy a výšky Ostredku. Jméno Ostredok zůstalo pro nejvyšší bod masívu, byla tak však pojmenovaná jižněji položená nová kóta. Nadmořskou výšku nižší z kót úřad zpřesnil na 1 592,54 m n. m. a výšku vyšší z kót upřesnil na 1 595,58 m n. m. (zaokrouhleně 1 596 m n. m.). K dalším známým horám patří například Ploská, Rakytov, Ostrá, Tlstá nebo Drienok. Seznam vrcholů vyšších než 1300 m n. m. uvádí Seznam vrcholů ve Velké Fatře.
Nejdelším údolím je Ľubochnianská dolina, dlouhé necelých 25 km. Další významná jsou Blatnické a Gaderské.
Hlavní hřeben náhled|Hřeben Fatra Hlavní hřeben směřuje od jihu z Krížné k severu, přes nejvyšší horu Velké Fatry Ostredok a dále na Suchý vrch a Ploskou, kde se dělí na severní Klačianský hřeben (nejvyšší vrchol Kľak, 1394 m) a severovýchodní Rakytovský hřeben (nejvyšší vrchol Rakytov, 1567 m). Používají se též jména Turčianská a Liptovská větev pohoří.
Klačianský hřeben je zalesněný, na mnoha místech úzký a svahy strmě spadají do dolin. Rakytovský hřeben je často tvořen loukami, je oblý a s méně strmými svahy.
Ochrana přírody V roce 1971 bylo území Velké Fatry vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) o rozloze 60 610 ha. V roce 2002 byla nařízením vlády byla Chráněná krajinná oblast Velká Fatra překlasifikována na Národní park Velká Fatra.
Na území Velké Fatry velké množství chráněných území.
Národní přírodní rezervace Borišov Čierny kameň Harmanecká tisina Jánošíkova kolkáreň Kornietová Kundračka Lysec Madačov Padva Rumbáre Skalná Alpa Suchý vrch Šíp Tlstá Velká Skalná
Přírodní rezervace Biela skala Katova skala Korbeľka Močiar Rojkovská travertínová kopa Rojkovské rašelinisko Smrekovica
Přírodní památky Blatné Dogerské skaly Jazierske travertíny Krkavá skala Majerova skala Matejkovský kamenný prúd Mažarná Prielom Teplého potoka Vlčia skala
Evropsky významné lokality Močiar
Chráněné areály Dekretov porast Háj pred Teplou dolinou Jazernické jazierko Krásno Revúca Žarnovica
Lokality světového dědictví UNESCO Vlkolínec
Nejstarším maloplošným chráněným územím je Harmanecká tisina (1949), zřízená hlavně na ochranu třetihorního reliktu tisu červeného, který dnes dosahuje na území NP Velká Fatra nejrozsáhlejšího výskytu ve střední Evropě.
Fauna Ptáci V lesních územích s otevřenými plochami se vyskytuje orel skalní (Aquila chrysaetos), střemhlavým letem tu loví sokol stěhovavý (Falco peregrinus), ve výškách mezi 800 – 1400 metrů hnízdí a loví datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Řadou 5-10 stoupavých tónů čók-čúk-čýk-čík se ozývá nejmenší zástupce sov kulíšek nejmenší, prostor s ním obývá jeho příbuzný výr velký (Bubo bubo). Na balvany u potoků a potůčků usedá konipas horský (Motacilla cinereaa), stejně jako skorec vodní (Cinclus cinlus) a ledňáček říční (Alcedeo atthis). V lesích a tůních loví čáp černý (Ciconia nigra). Hrabivé zastupují tetřev hlušec (Tetrao urogallu) a tetřívek obecný (Lyrurus tetrix). V lesích se vyskutuje dudek chocholatý (Upupa epops), datel černý (Dryocopus martius), krkavec velký (Corvus corax), rehek domácí (Phoenicurus ochruros) a lejsek šedý (Muscicapa striata). Zpěvem se prozradí linduška horská (Anthus spinoletta).
Netopýři Netopýry ve Velké Fatře především zastupují tyto čtyři druhy: vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) a netopýr pestrý (Vespertilio murinus).
Plazi a obojživelníci Z plazů se ve Velké Fatře vyskytují zejména zmije obecná (Vipera berus), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka stromová (Elaphe longissima), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), obojživleníky zastupují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Triturus alpestris) a čolek karpatský (Lissotriton montandoni), ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaria).
Šelmy Velká Fatra poskytuje příznivé životní podmínky pro tři hlavní predátory: medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx). Kvůli značné synantropizaci je medvědí populace v pohoří považovaná za přemnoženou. Medvěd je předmětem celoroční ochrany podle zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Z. z. se jedná o chráněného živočicha evropského významu. Vlk patří v důsledku jeho pronásledování lidmi k nejohroženějším druhům v oblasti. V Evropské unii je vlk obecný chráněn Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC; druh je také předmětem Bernské úmluvy. Na Slovensku není vlk chráněným druhem živočicha ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny( č. 543/2002 Z.z.), avšak jsou pro něho stanoveny zvláštní podmínky ochrany. Z prováděcí vyhlášky například vyplývá zákaz lovu s použitím ok, želez, sítí nebo jedů. Podle vyhlášky je vlk chráněný od 16. 1. do 31. 10., s výjimkou příhraničích oblastí s Českem, Polskem a Maďarskem, kde je druh chráněný celoročně. Populace rysa je považována za stabilní. Nejvíce ohrožuje velkofatranské šelmy ilegální lov a pytláctví, přestože všechny tři šelmy jsou na Slovensku chráněny zákonem. V Evropské unii je rys ostrovid chráněn tzv. Směrnicí o stanovištích; druh je také předmětem Bernské úmluvy.
Flóra Rozmanitost rostlinných společenství ve Velké Fatře je ovlivněna geologickým podkladem, tvarem reliéfu, půdními a klimatickými podmínkami. Orientace pohoří a vápencové podloží části území způsobily, že kromě typických karpatských horských druhů se ve Velké Fatře daří i teplomilným společenstvím. Můžeme zde najít i několik vzácných, ohrožených, národně nebo evropský významných druhů.
Lesy Přibližně 90 % území Velké Fatry pokrývají lesy. Mnohé z nich jsou dokladem vývoje lesů karpatského typu s výskytem četných vzácných a ohrožených druhů. Na některých místech se zachovalo přirozené zastoupení lesních dřevin, které je jen málo ovlivněno člověkem a vytváří tzv. pralesové formace.
Nejvíce zastoupené dřeviny jsou: buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies), jedle bělokorá (Abies alba), borovice lesní (Pinus sylvestris) a javor horský (Acer pseudoplatanus). Mezi reliktní druhy, které se zachovaly z předchozích geologických období, patří tis obecný (Taxus baccata), který ve Velké Fatře dosahuje největší rozšíření v rámci Slovenska.
Holné pásmo