Zlatohlávci (Cetoniini) jsou tribus v rámci podčeledi zlatohlávci (Cetoniinae), čeleď vrubounovitých brouků.

Taxonomie je v rámci skupiny listorohých brouků (Scarabaeoidea) zatím neustálená.

Zlatohlávci (podčeleď) jsou řazeni buď do samostatné čeledi Cetoniidae, nebo na úrovni podčeledi (Cetoniinae) do čeledi vrubounovití (Scarabeidae) a dále děleni na triby: zlatohlávci (Cetoniini), Cremastocheilini, Diplognathini, Goliathini, Gymnetini, Phaedimini, Schizorhinini, Stenotarsini, Taenioderini, Trichiini a Valgini.

Rody Tribus zlatohlávci je členěn do těchto podtribů a rodů: podtribus Cetoniina rody: Aethiessa Burmeister, 1842 Anatona Burmeister, 1842 Anelaphinis Kolbe, 1912 Aphelinis Antoine, 1987 Atrichelaphinis Kraatz, 1898 Atrichiana Distant, 1911 Badizoblax Thomson, 1877 Callophylla Moser, 1916 Centrantyx Fairmaire, 1884 zlatohlávek (Cetonia) Fabricius, 1775 zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) (Cetonia carthami) Chiloloba Burmeister, 1842 Cosmesthes Kraatz, 1880 Cosmiophaena Kraatz, 1899 Dischista Burmeister, 1842 Dolichostethus Kolbe, 1912 Elaphinis Burmeister, 1842 Enoplotarsus Lucas, 1859 Erlangeria Preiss, 1902 Euglypta Mohnike, 1873 Gametis Burmeister, 1842 Gametoides Antoine, 2006 Glycosia Schoch, 1896 Glycyphana Burmeister, 1842 Gymnophana Arrow, 1910 Hemiprotaetia Mikšič, 1963 Heteralleucosma Antoine, 1989 Heterocnemis Albers, 1852 Heterotephraea Antoine, 2002 Latescutella Ruter, 1972 Lawangia Schenkling, 1921 Lorkovitschia Mikšič, 1968 Marmylida Thomson, 1880 Micrelaphinis Schoch, 1896 Miksicus Özdikmen & Turgat, 2009 (synonymum Urbania Mikšič, 1963) Mireia Ruter, 1953 Niphobleta Kraatz, 1880 Pachnoda Burmeister, 1842 – zlatohlávek Paleopragma Thomson, 1880 Paralleucosma Antoine, 1989 Paranelaphinis Antoine, 1988 Paraprotaetia Moser, 1907 Pararhabdotis Kraatz, 1899 Parastraella Antoine, 2006 Parelaphinis Holm & Marais, 1989 Phaneresthes Kraatz, 1894 Phonotaenia Kraatz, 1880 Phoxomeloides Schoch, 1898 Podopholis Moser, 1915 Podopogonus Moser, 1917 Polybaphes Kirby, 1827 Polystalactica Kraatz, 1882 Protaetia Burmeister, 1842 – zlatohlávek podrody: Acanthoprotaetia Mikšič, 1987 Autoprotaetia Mikšič, 1965 Calopotosia Reitter, 1898 Caloprotaetia Mikšič, 1963 Cetonischema Reitter, 1898 – zlatohlávek Chalcoprotaetia Mikšič, 1963 Chrysopotosia Mikšič, 1966 Dicranobia Mikšič, 1963 Eupotosia Mikšič, 1954 Euprotaetia Mikšič, 1963 Finkia Mikšič, 1965 Foveopotosia Mikšič, 1959 Goetzia Mikšič, 1963 Heteroprotaetia Mikšič, 1963 Indoprotaetia Mikšič, 1968 Kuytenia Mikšič, 1963 Liocola Thomson, 1859 – zlatohlávek Netocia Costa, 1852 – zlatohlávek Pachyprotaetia Mikšič, 1965 Poecilophana Kraatz, 1895 Potosia Mulsant & Rey, 1871 Potosiomima Mikšič, 1968 Progastor J. Thomson, 1880 Protaetia Burmeister, 1842 – zlatohlávek (například Protaetia affinis Andersch, 1797, Protaetia cuprea Fabricius, 1775, Protaetia lugubris Herbst, 1786, zlatohlávek skvostný – Protaetia speciosissima Scopoli, 1786) Protaetiola Mikšič, 1963 Pseudanatona Kraatz, 1898 Pyropotosia Reitter, 1898 Tomentoprotaetia Mikšič, 1987 Protaetiomorpha Mikšič, 1968 Psacadoptera Kraatz, 1882 Pseudoprotaetia Kraatz, 1882 Pseudotephraea Kraatz, 1882 Pseudourbania Mikšič, 1965 Reineria Mikšič, 1968 Rhabdotis Burmeister, 1842 Rhabdotops Krikken, 1981 Rhyxiphloea Burmeister, 1842 Simorrhina Kraatz, 1886 Somalibia Lansberge, 1882 Stalagmosoma Burmeister, 1842 Sternoplus Wallace, 1868 Systellorhina Kraatz, 1895 Tephraea Burmeister, 1842 Thyreogonia Reitter, 1898 Trichocelis Moser, 1908 Trichocephala Moser, 1916 Trichostetha Burmeister, 1842 Tropinota Mulsant, 1842 – zlatohlávek (například Tropinota hirta) Xeloma Kraatz, 1881 Xiphosceloides Holm, 1992 podtribus Euphoriina Euphoria Burmeister, 1842 Chlorixanthe Bates, 1889 podtribus Leucocelina Acrothyrea Kraatz, 1882 Alleucosma Schenkling, 1921 Analleucosma Antoine, 1989 Cyclophorellus Krikken, 1982 Cyrtothyrea Kolbe, 1895 Discopeltis Burmeister, 1842 Grammopyga Kraatz, 1895 Homothyrea Kolbe, 1895 Leucocelis Burmeister, 1842 Leucochilus Kraatz, 1896 Lonchothyrea Kolbe, 1895 Mausoleopsis Lansberge, 1882 Mecaspidiellus Antoine, 1997 Mecaspidius Bourgoin, 1921 Megalleucosma Antoine, 1989 Molynoptera Kraatz, 1897 Molynopteroides Antoine, 1989 Oxythyrea Mulsant, 1842 (například Oxythyrea funesta – zlatohlávek tmavý) Paleira Reiche, 1871 Phoxomela Schaum, 1844 Pseudalleucosma Antoine, 1989 Pseudooxythyrea Baraud, 1985 Trichothyrea Kolbe, 1895

Charakteristika Jedná se povětšině o středně až velmi velké brouky. Horní pysk a kusadla jsou překryty čelním štítkem (clypeus) a nejsou proto shora viditelné. Horní čelisti (mandibuly) jsou většinou měkké, blanité. Tykadla jsou desetičlánková, zakončená vějířkem ze třech pohyblivých listů. Štítek je velký, trojúhelníkovitý, u některých tribů je však překryt výběžkem štítu.

Zlatohlávci létají tak, že prostrčí křídla podramenním výkrojkem na okraji pootevřených krovek. Tím se liší od ostatních brouků i od ostatních podčeledí vrubounovitých včetně blízko stojících Trichiinae a Valginae.

Krovky nezakrývají celý zadeček, poslední článek (pygidium) je velký a shora viditelný. Mezi středním párem stehen je téměř vždy vyvinut výběžek středohrudí.

Na všech nohách mají zlatohlávci dva stejné pohyblivé drápky.

Životní cyklus Samice zlatohlávků kladou vajíčka do substrátu, jímž je ve většině případů rozkládající se rostlinná hmota. Čerstvá vajíčka jsou bílá, lehce šišatá, vývojem se postupně zvětšují, zakulacují a poněkud žloutnou. Po několika dnech až týdnech se z vajíčka líhne larva.

Larvy mají u všech vrubounovitých brouků podobný vzhled, jsou tlusté, žlutobílé, s řadou tmavých průduchů na bocích a rohovitou hlavou. Takový typ larvy se nazývá ponrava.

V průběhu vývoje larva prochází třemi stadii (instary). Při přechodu z jednoho instaru do druhého se larva svléká a rohovité části se ještě před vytvrdnutím chitinu skokem zvětšují. Během třetího instaru larva hromadí tuk a připravuje se na zakuklení. Larvy zlatohlávků si před zakuklením vytvářejí kokon, ve většině případů z okolního materiálu. V tomto ochranném obalu se posléze larva znovu svléká a přeměňuje ve světle žlutohnědou kuklu. Na kukle jsou již zřetelné všechny tvary budoucího brouka, krovky jsou však stočeny pod břicho a případný roh samců přitisklý ke štítu. Po posledním svleku se objevuje ještě měkké a nevybarvené imago, které rychle tvrdne a nabývá konečného zbarvení. Brouk ještě po nějakou dobu setrvává v nehybnosti a nakonec proráží stěnu kokonu a opouští jej.

Reference Cetoniini na BioLib

Externí odkazy

Kategorie:Vrubounovití