Gorice (, , , furlansky Gurize) je město v Itálii v autonomním regionu Furlansko-Julské Benátsko.
Do roku 1918 byla metropolí rakouské korunní země Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška a zároveň statutárním městem. Po první světové válce město i s korunní zemí získala Itálie. Roku 1947 bylo město na základě Pařížské mírové smlouvy rozděleno mezi Jugoslávii, která získala malou část na východě a začlenila ji do Slovinska (zde bylo vybudováno nové město Nova Gorica), a většinovou část v Itálii.
Historie náhled|vlevo|Gorické Brdy První písemná zmínka o Gorici pochází z 28. dubna 1001, kdy císař Svaté říše římské Ota III. daroval zdejší hrad a osadu patriarchovi aquileiskému Janu II. a hraběti furlanskému. Ve 12. až 16. století bylo město politickým a správním centrem hrabství Görz. V roce 1500 vymřel gorický panovnický rod a hrabství se dostalo pod vládu Habsburků.
V letech 1508 až 1509 byla oblast okupována Benátskou republikou.
V období let 1809 až 1813 bylo město součástí Ilyrských provincií. V roce 1849 bylo hrabství zahrnuto do Rakouského přímoří, v roce 1861 pak došlo k reorganizaci a posílení role Gorice a Gradišky. Za první světové války dobyli Italové město v srpnu 1916, ale v listopadu 1917 bylo opět pod rakouskou kontrolou. V říjnu 1918 došlo k rozkolu, když Slovinci jednostranně vyhlásili nezávislý Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, zatímco místní obyvatelstvo trvalo na autonomii v rámci habsburského soustátí. V listopadu 1918 bylo město opět obsazeno italskými jednotkami. V roce 1920 se město i celé okolí stalo oficiálně součástí Itálie. Autonomní hrabství zaniklo v roce 1922 a v roce 1924 bylo připojeno k provincii Udine. V roce 1927 se Gorice stala správním centrem regionu Julské Benátsko. V období fašistického režimu byly rozpuštěny všechny slovinské organizace a užívání slovinského jazyka na veřejnosti bylo zakázáno. Slovinci zformovali odbojové hnutí TIGR, část z nich emigrovala do Jugoslávie či Argentiny.
V září 1943 bylo město osvobozeno slovinskými partyzány, ale brzy se dostalo pod kontrolu říšskoněmecké branné moci. V letech 1943 až 1945 bylo součástí Operačního prostoru Jadranské přímoří. Po osvobození od fašizmu jednotkami Jugoslávské národněosvobozenecké armády v květnu a červnu 1945 byla správa předána jednotkám USA a Velké Británie. V září 1947 bylo město opětovně připojeno k Itálii, přičemž některé okrajové části (Solkan, Pristava, Rožna Dolina, Kromberk, Šempeter pri Gorici a Vrtojba) byly připojeny k Jugoslávii. V roce 1948 byla zahájena výstavba jugoslávské Nové Gorice.
Současnost Gorice je v současnosti multikulturní město, ve kterém převažují Italové mluvící italsky, furlansky a místními dialekty, dále Slovinci a 9 procent Rakušanů, mluvících německy. Město je zčásti průmyslové a má dobře rozvinutou nabídku turistických atrakcí.
Památky Castello – hrad s historickým muzeem první světové války Villa Coronini Il duomo – dóm – románsko-gotická bazilika Chiesa di Sant'Ignazio – Chrám sv. Ignáce – barokní jezuitská bazilika Synagoga
Galerie
Osobnosti města Karel X. (1757–1836), francouzský král Hermann von Spaun (1833–1919), rakousko-uherský admirál a velitel rakousko-uherského námořnictva Julius Kugy (1858–1944), průkopník horolezectví v Julských Alpách Carlo Rubbia (* 1934), italský fyzik, nositel Nobelovy ceny Max Fabiani (1865–1962), architekt a urbanista Václav Bělohradský (* 1944), český filosof a sociolog
Partnerská města Klagenfurt am Wörthersee, Rakousko Lienz, Rakousko Venlo, Nizozemsko Zalaegerszeg, Maďarsko
Odkazy
Reference
Související články Nova Gorica
Externí odkazy
Kategorie:Města ve Furlansku-Julském Benátsku Kategorie:Sídla rozdělená státní hranicí