Teatro Argentina v Římě je jedno z historicky nejvýznamnějších divadel v italském hlavním městě. Nachází se na třídě Largo di Torre Argentina.
Historie divadla Teatro Argentina, jedno z nejstarších divadel v Římě, bylo otevřeno 31. ledna 1732 operou Berenice Domenica Sarry. Výstavbu divadla zahájila rodina Cesarini přestavbou jedné z vlastních budov podle návrhu architekta Gerolamo Theodoliho. Místo, kde se divadlo nachází, má za sebou slavnou historii. V antických dobách zde stával sál zvaný Curia Pompeii, v němž byl zavražděn Julius Caesar. Divadlo bylo původně postaveno převážně ze dřeva, s výjimkou nosných stěn a zděných schodů. Bylo navrženo podkovovité hlediště, aby co nejlépe vyhovovalo akustickým a vizuálním potřebám. Parter s dřevěnou podlahou byl ukončen čtyřiceti řadami lavic, lóže byly uspořádány v šesti podlažích. Prošlo několika přestavbami, naposledy v roce 1993 architektem Paolo Portoghesi, nicméně základní disposice hlediště zůstala zachována.
Teatro Argentina patřilo v 18. a 19. století mezi nejvýznamnější římská divadla. Konaly se zde premiéry oper slavných skladatelů té doby. Bylo svědkem neúspěšného prvního provedení Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. Hrály se zde i první opery Giuseppe Verdiho. Ve vestibulu divadla koncertoval Niccolò Paganini.
Premiéry oper náhled|300px|Malba zachycující interiér divadla Argentina. Autorem obrazu s názvem "Festa musicale" z roku 1747 je Giovanni Paolo Pannini Domenico Sarro: Berenice, 1732 Geminiano Giacomelli: Achille in Aulide, 1739 Niccolò Jommelli: Ricimero re de' Goti, 1740 Domingo Terradellas: Cerere 1740 Giuseppe Arena: Il vello d'oro, 1740 Giuseppe Scarlatti: Il Dario, 1741 Niccolò Jommelli: Astianatte, 1741 Gennaro Manna: Tito Manlio, 1742 Giovanni Battista Costanzi: L'asilo della Virtù, 1744 Giovanni Battista Costanzi: L'Iride, 1745 Matteo Capranica: Alcibiade 1746 Giovanni Battista Costanzi: Enea in Cuma, 1746 Niccolò Jommelli: Cajo Mario, 1746 Niccolò Jommelli: Didone abbandonata, 1747 Nicola Bonifacio Logroscino: Giunio Bruto, 1748 Baldassare Galuppi: Vologeso re de' Parti, 1748 Niccolò Jommelli: Artaserse, 1749 Matteo Capranica: Merope, 1751 Niccolò Jommelli: Ifigenia in Aulide, 1751 Antonio Aurisicchio a Antonio Gaetano Pampani: Andromaca, 1753 Antonio Aurisicchio: Eumene, 1754 Baldassare Galuppi: Il Siroe (o "Siroe, re di Persia") 1754 Baldassare Galuppi: Idomeneo, 1756 Christoph Willibald Gluck: Antigono, 1756 Pasquale Errichelli: Il Solimano, 1757 Niccolò Jommelli: Creso, 1757 Rinaldo da Capua: Adriano in Siria, 1758 Niccolò Piccinni: Alessandro nell'Indie, 1758 Baldassare Galuppi: Ciro riconosciuto, 1759 Niccolò Piccinni: Artaserse 1762 Pietro Alessandro Guglielmi: Tito Manlio 1763 Antonio Sacchini: Semiramide riconosciuta, 1764 Antonio Sacchini: Eumene, 1765 Pietro Alessandro Guglielmi: Farnace 1765 Giuseppe Sarti: Ipermestra, 1766 Carlo Franchi: Ifigenia in Aulide, 1766 Antonio Sacchini: Artaserse, 1768 Antonio Sacchini: Il Cidde, 1769 Pasquale Anfossi: La clemenza di Tito, 1769 Niccolò Piccinni: Didone abbandonata, 1770 Carlo Franchi: Siroe, re di Persia, 1770 Pasquale Anfossi: Alessandro nell'Indie, 1772 Carlo Monza: Antigono, 1772 Giuseppe Gazzaniga: Armida, 1773 Pasquale Anfossi: Demofoonte, 1773 Pietro Alessandro Guglielmi: Ezio di Pietro (2. verze) 1774 Pasquale Anfossi: Achille in Sciro, 1774 Giovanni Masi: Vologeso, 1776 Giuseppe Sarti: Ifigenia in Aulide 1776 Pietro Alessandro Guglielmi: Artaserse, 1777 Antonio Burroni: Enea nel Lazio, 1778 Giuseppe Sarti: Adriano in Siria, 1778 Giuseppe Gazzaniga: Antigono, 1779 Giovanni Battista Borghi: Tito Manlio, 1779 Josef Mysliveček: Medonte, re di Epiro (spolu s baletem Diana e Endimione Luigi Marescalchiho), 1780 Domenico Cimarosa: Alessandro nell'Indie, 1781 Felice Alessandri: Arbace, 1781 Luigi Marescalchi: Andromeda e Perseo, 1783 Onorato Viganò: Piramo e Tisbe, 1784 Antonio Pio: Ezio, 1785 Salvatore Viganò: Cefalo e Procri, 1786 Giacomo Tritto: L'Arminio, 1786 Giuseppe Giordani: Ifigenia in Aulide, 1786 Ambrogio Minoja: Olimpiade, 1787 Giovanni Domenico Perotti: Agesilao re di Sparta, 1789 Gaetano Andreozzi: La morte di Giulio Cesare, 1789 Luigi Caruso: Attalo re di Bitinia, 1790 Giuseppe Giordani: Medonte, re di Epiro, 1791 Angelo Tarchi: Tito Manlio, 1791 Andrea Celli: Medea in Atene, 1791 Angelo Tarchi: L'Olimpiade, 1792 Giuseppe Maria Curci: Giulio Cesare in Egitto, 1796 Domenico Cimarosa: Achille all'assedio di Troia, 1797 Giuseppe Mosca: Ifigenia in Aulide, 1799 Giuseppe Nicolini: Fedra ossia Il ritorno di Teseo 1803 Pietro Carlo Guglielmi: Ines de Castro, 1805 Giuseppe Nicolini: Trajano in Dacia, 1807 Francesco Morlacchi: Le Danaidi, 1810 Niccolò Antonio Zingarelli: Baldovino, 1811 Gaetano Andreozzi: Il trionfo di Alessandro Magno il Macedone (přepracování opery "Il trionfo di Alessandro") 1815 Gioachino Rossini: Almaviva ossia L'inutile precauzione (neúspěšná první verze opery Il barbiere di Siviglia) 1816 Ferdinando Rutini: Polissena, 1817 Gioachino Rossini: Adelaide di Borgogna ossia Ottone re d'Italia, 1817 Johann Simon Mayr: Danao, 1818 Giuseppe Nicolini: Giulio Cesare nelle Gallie, 1819 Gioachino Rossini: Otello ossia Il moro di Venezia, 1819 Saverio Mercadante: Scipione in Cartagine, 1820 Giovanni Pacini: Cesare in Egitto, 1821 Gaetano Donizetti: Zoraida di Granata, 1822 Filippo Celli: Amalia e Palmer, 1822 Michele Carafa: Eufemio di Messina, 1822 Saverio Mercadante: Gli amici di Siracusa, 1824 Vincenzo Bellini: Il fu e il sarà, 1832 Józef Poniatowski: Bonifazio de' Geremei, 1843 Fabio Campana: Luisa di Francia, 1844 Giuseppe Verdi: I due Foscari, 1844 Giuseppe Verdi: La battaglia di Legnano, 1849 Scipione Fenzi: La pitonessa d'Endor, 1852 Edoardo Vera: Adriana Lecouvreur e la Duchessa di Bouillon, 1856 Giovanni Pacini: Il saltimbanco, 1858 Andrea Traventi: I promessi sposi, 1858 Giovanni Pacini: Gianni di Nisida, 1860 Filippo Sangiorgi: La mendicante, 1861 Filippo Sangiorgi: Iginia d'Asti, 1862 Raffaele Gentili: Werther 1862 Antonio Cagnoni: La tombola, 1867 Pietro Platania: La vendetta slava, 1867 Filippo Sangiorgi: Diana di Chaverny, 1875 Giovanni Cesare Pascucci: Il pronosticante fanatico, 1877 Stanislao Falchi: Lorhelia, 1878 Cesare Dall'Olio: Don Riego, 1879 Antonio Scontrino: Il progettista, 1882 Alberto Giovannini: Tito Vezio, 1884 Antonio Leonardi: Jacopo, 1888 Umberto Giordano: Mala vita 1892 Nicola van Westerhout: Una notte a Venezia (Cimbelino) 1892 Vincenzo Valente: La sposa di Charolles, 1894 Stanislao Falchi: Il trillo del diavolo (Tartini) 1899 Ildebrando Pizzetti: La nave, 1908 Giuseppe Blanc: La festa dei fiori, 1913 Gaetano Luporini: L'aquila e la colomba (Napoleone) 1914 Giuseppe Mulè: Liolà, 1916 Pietro Canonica: La sposa di Corinto, 1918 Riccardo Pick-Mangiagalli: Basi e bote, 1927 Mario Labroca: Le tre figliuole di Babbo Pallino, 1928 Pasquale La Rotella: Corsaresca, 1933
Současnost V současnosti slouží Teatro Argentina převážně jako činoherní divadlo, ale také k operním představením a koncertům symfonické hudby.
V interiérech divadelní budovy je umístěna expozice Divadelního muzea (Museo Storico del Teatro) s obrazovým a dokumentačním archivem.
Externí odkazy
Domovská stránka Historie divadla Premiéry v divadle
Kategorie:Operní scény Kategorie:Italská opera Kategorie:Divadla v Římě Kategorie:Muzea v Římě Kategorie:Hudební muzea Kategorie:Vzniklo v 18. století