Helena Emingerová (17. srpna 1858, Praha-Nové MěstoMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském – 4. srpna 1943, PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 89) byla ilustrátorka, grafička a malířka, pseudonym A. Holanová.
Život Narodila se v rodině JUDr. Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky Julie, rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: profesorku pražské konzervatoře Kateřinu (1856–1934), profesorku francouzštiny Julii (1860) a Prokopa (1864), který po dokončení studia práv zemřel na tuberkulózu.
Na doporučení Amálie Mánesové studovala soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera (1882). Otcova tragická smrt v roce 1876 znamenala pro rodinu zhoršení finanční situace a zkomplikovala Heleně cestu k systematickému malířskému vzdělání. V roce 1882 přijala místo učitelky kreslení v šlechtické rodině Nosticů. Kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Při opakovaných pobytech v Mnichově od roku 1888 studovala kresbu u Wilhelma Dürra mladšího a později u Paula Nauena. V roce 1891 odjela do Paříže, kde navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži. Seznámila se tam se Zdenkou Braunerovou a Františkem Bílkem, potkala polskou malířkou Olgu Boznańskou, kterou znala ze studií v Mnichově. Podnikla i studijní cestu do Itálie (1891). Do Mnichova a Paříže se opakovaně vracela v dalších letech. V technice leptu se zdokonalila u prof. M. Dasia v Mnichově v roce 1896.
Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Postupně (přibližně po dobu dvaceti let) působila v aristokratických rodinách nejenom v Čechách, Polsku, Rakousku a Uhersku, ale i ve Francii, Německu a Rusku. Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Pod vlivem Fr. Bílka vznikly i sochařské pokusy, vč. dřevořezby Kristovy hlavy. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika.Kuthanová K., 2006/2007, s. 23–24, 35–36
V Praze III, bydlela na adrese Všehrdova 5. Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. Do Kostelce jezdila nejdříve do Diakonie (Lázeňská 462), později pobývala v domku č. p. 567 v Ruské ulici. Zůstala svobodná.
Zemřela roku 1943 a byla pohřbena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.
Dílo Tvorba Heleny Emingrové je v počátečním období spojována zejména s technikou pastelu. Arne Novák (1902) poukazuje na šířku její citlivé portrétní tvorby šlechtičen, umělkyň, malířek, hudebnic, spisovatelek a zejména dětí. Zároveň zmiňuje její význam v oblasti grafiky: "Její lepty po čistě technické stránce stojí v první řadě českých umělců, ovládajících toto moderní umění - mají sílu reliéfu a působivost plastiky." Portrétní tvorbě Heleny Emingrové se věnuje i Růžena Jesenská (1916): "Nalezneme na jejích cestách uměleckých tu a tam s láskou načrtnutou krajinu, jako v mlze kus řeky, milý kout města, ale hlavní doména její jest portrét." A dále píše "Helena Emingrová má užasnou paměť, a nejen podoba, ale i určitá vybádaná zajímavost nitra neztrácí se jí snadno a odnáší si ji i s možností reprodukce z koncertů, společnosti, ulice ..." Arthur Novák (1939) z časového hlediska řadí Helenu Emingrovou mezi zakladatele moderní české grafiky. Její první pokusy jsou datovány obdobím 1896 až 1898. Postupně tvoří v technikách suché jehly, liniového leptu a litografie. Její soupis grafického díla obsahuje 46 položek.
Přestože hlavní doménou malířské tvorby Heleny Emingrové byl portrét, její drobná krajinářská privatissima dosahují vysoké úrovně citlivosti a odrážejí impresionistické (oleje V zahradě a V přístavu) a secesní (pastel U potůčku) dobové tendence, které můžeme pozorovat u předních žáků Mařákovy školy.
Helena Emingerová je autorkou ilustrovaných národních pořekadel a přísloví Příroda a děti (nakl. Grosman a Svoboda). Pro mateřské školy připravila ilustrovanou naučnou knihu s názvem Pekaři. Ilustrovala Učebnici francouzského jazyka pro školy občanské, jejíž autorkou je její sestra Julie Emingerová. Václav Neubert vydal v roce 1946 reprodukce jejích kreseb na šesti pohlednicích s názvem Děti z opatrovny.
Významný soubor jejích portrétních kreseb a grafických listů je ve sbírce Památníku národního písemnictví a Národní galerii Praha. Rovněž Česká Diakonie byla vlastníkem většího počtu olejů, kreseb a pastelů z pozůstalosti autorky, které v roce 2022 byly draženy (přibližně 70) pražskou aukční společností OriginalArte.
Členství ve spolcích Již v roce 1879 ve svých jednadvaceti letech debutovala na umělecké výstavě Krasoumné jednoty v Praze. Členkou Spolku výtvarných umělců Mánes byla v letech 1898–1905. Patřila k zakladatelské generaci Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavovala v letech 1898-1943. Dále patřila mezi významné členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar a vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň.
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze, např. obraz Děvčátko ze siročince a soubor kreseb Národní muzeum v Praze, např. obraz Podobizna dr. Albína Bráfa a Podobizna Václava Bráfa Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, např. obrazy Matka s dítětem a Holandská dívka Oblastní galerie Liberec, např. obrazy Portrét malíře Zavřilého a Podobizna malíře Karla Javůrka Galerie výtvarného umění v Hodoníně, např. obraz Portrét stařeny Památník národního písemnictví, soubor kreseb a grafiky Lobkowiczké sbírky, např. obrazy Princezna Wilhelmina Lobkowicz a Princezna Gabriela Lobkowicz
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Novák, Arne: Helena Emingerová. Ženský svět, 1902, roč. VI, č. 14, s. 166-66. Kalvoda, Alois: Helena Emingerová. Dílo, 1911, roč. IX, s. 181-182. Jesenská, Růžena: Portréty Heleny Emingrové. Ženský svět, 1916, roč. XX, č. 3, s. 60-62. Novák, Arthur: Grafické práce malířky Heleny Emingrové. Hollar, 1939, roč. XV, s. 152-161. Kavinová, Anna: Helena Emingerová. Žena a domov, 1943, roč. XXII, s. 154-155. Bužgová, Eva: Helena Emingerová. Výtvarná práce, roč. VI, č. 16, 15. 9. 1958. Hubičková, Libuše: Život plný obrázků a odříkání. Naše rodina, roč. 12, č. 2, s. 13, 10. 1. 1979. Birnbaumová, Alžběta: Helena Emingerová (1858–1943) (katalog, 8 s). Praha: Kruh výtvarných umělkyň (Tempo), 1950. Mrázová, Marcela: Helena Emingerová 1858–1943, výběr z díla (katalog, 32 s.). Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1982. Orltová, Jana: Helena Emingerová. Praha: FFUK v Praze, 1959. Diplomová práce. Vágnerová, Sylvie: Hledání vlastního osudu. Helena Emingerová a její místo ve společnosti. České Budějovice: Filozofická fakulta JCU, 2004. Diplomová práce. Červinková, Kamila: Sentiment a exprese v díle Heleny Emingerové (1858-1943). Praha: Filozofická fakulta UK, 2024. Diplomová práce.
Související články České a moravské malířky portrétů
Externí odkazy
Středočeská vědecká knihovna v Kladně: Emingerová, Helena, 1858–1943 Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), rodina Johanna Emingera *1826
Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Členové JUV Kategorie:České malířky Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:České grafičky Kategorie:Narození v roce 1758 Kategorie:Narození 17. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí 4. srpna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení na Olšanech