Ivan Komárek (* 24. prosince 1956 Praha) je český malíř a grafik. Zabývá se také tvorbou objektů, keramickou plastikou a realizacemi v architektuře (malba na zeď, keramické obklady), ilustracím a užité tvorbě.
Život Pochází z rodiny diplomata, který během studií práv soukromě navštěvoval přednášky na VŠUP a spřátelil se s umělci. K rodinným přátelům patřili Otakar Kubín a Jan Bauch. Ivan Komárek studoval v letech 1972-1976 na Střední odborná škole výtvarné v Praze, ale škola v době normalizačního režimu neměla kvalitní pedagogy a nesplnila jeho očekávání. Proto v posledních dvou letech studia navštěvoval Jana Baucha a učil se u něj soukromě malbě i historii umění.
Od roku 1976 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, nejprve v kreslířské přípravce prof. Václava Pospíšila a později v malířské speciálce prof. Jana Smetany. Po celou dobu studia docházel na večerní kreslení podle aktu, které vedl asistent Václav Turek. Studia ukončil roku 1982 sérií čtrnácti portrétů v životní velikosti, technikou olejomalby na plátně.
Během studia hledal možnost kreslit model v pohybu a navštívil tělocvičnu boxgymnastiky. Nakonec se sám zapojil do boxerských tréninků a stal se spoluzakladatelem skupiny boxujících umělců Boxart, iniciované Jiřím Sozanským. Skupina požádala o registraci SČVU a od roku 1989 několikrát společně vystavovala. Oficiálně zanikla roku 2006, ale neformálně se i nadále schází k tréninkům. Ivan Komárek poprvé vystavoval na společných výstavách mladých výtvarníků v roce 1987 (Galerie mladých u Řečických, Rockfest) a na neoficiální výstavě Konfrontace VI (vnitroblok ve Vysočanech). Žije a pracuje v Praze a v Kladně.
Dílo Pro Komárka je lidské tělo nevyčerpatelným inspiračním zdrojem, laboratoří jeho myšlenkových postupů a motivační silou smyslnosti a sexuality. Při intuitivním tvůrčím zkoumání se zabývá samými základy lidských pocitů a vztahů a vymaňuje se z předem určených formálních nebo obsahových konvencí. Ve své přímočaré a neukojitelné zvědavosti odbourává pokrytecké hodnoty odcizené postindustriální společnosti.Richard Drury: Ivan Komárek, in: České ateliéry 2005, str. 260–265
Kresba a malba V Komárkově malbě je dominantní přísný kompoziční řád založený na důsledném vyvažování, lineární perspektiva, z níž se vymyká figurativní složka a celkově až brutální a k divákovi bezohledný styl.Anna Janištinová, in: Ivan Komárek, 2010, s. 6 Jeho snadno rozpoznatelný malířský rukopis se ustálil poměrně záhy a vyznačuje se vysokou mírou stylizace vzhledu i proporcí nahého lidského těla, redukcí popisnosti i tíhnutím k monumentalitě. Je pro něj příznačná ostrá obrysová linie a expresivně akcentované, často naturalistické detaily vnějších pohlavních znaků nebo ochlupení. Na člověka pohlíží primárně jako na sexuálně orientovanou a instinktivní bytost, jejíž emocionální složka existence je potlačena. Kompozice jeho neveselých groteskních situací s netlumenými projevy sexuality naznačuje konflikt, ale bez hlubších existenciálních významů. Některé malby atakují vžité představy o společensky přijatelném jednání a lze je připustit pouze jako projev umělecké licence.Anna Janištinová, in: Ivan Komárek, 2010, s. 7
Tematickým protějškem figurálních maleb jsou Komárkovy abstraktní, často ornamentální kompozice nastolující řád, ve kterých využívá výrazového potenciálu barvy. Pracuje s jasnými nelomenými tóny i s jemnými a tlumenými barvami nanášenými bez modelace a prostorového účinku dociluje stínováním.
Ivan Komárek je vědomě zakotven v umělecké tradici a má potřebu své umění poměřovat s díly minulosti. Takto vznikl jeho cyklus parafrází Heemskerckovy kresby, který vystavil pod názvem Pocta manýrismu roku 1997, souběžně s výstavou rudolfinského umění. Podobně a ještě volněji pracuje s podněty kubismu či antiky nebo navazuje na díla svých oblíbených autorů, jako Picasso, Matisse, Léger, Filla, Zrzavý nebo Čapek.
Kresba je pro Ivana Komárka každodenní potřebou a přípravnou prací pro větší formáty malby. Z kreseb sestavuje také vázané vzorníky nebo je koncipuje jako autorské knihy.
Grafika a koláže Jako doplněk kreseb užívá Ivan Komárek nejčastěji techniku litografie, ale zabývá se i serigrafií. Koláže většinou sestavuje z figur vystřižených z barevných a ručních papírů nebo tvoří barevné kompozice z nejrůznějších materiálů za pomoci kancelářských svorek.
Sochy, asambláže a reliéfy Robustní Komárkova povaha se v tvorbě nespokojila pouze s malbou a kresbou a od počátku 90. let autor využívá i nemalířských materiálů, jako písek, textil, kov nebo plast a vytváří reliéfy nebo samostatné sochy. Nejprve figury vyřezával ze sololitu a lepil na podložku, ale brzy je nahradil odlitky z umělé pryskyřice. Tyto reliéfní kompozice pak dotvářel barvou, vkládal do nich různé předměty, nebo odebíral část podložky. V letech 2004-2006 užíval sádru k vytvoření mělkého reliéfu na plátně, ve kterém vyryl kresbu a pak povrch dokončil akrylovými barvami. K technice škrábané kresby se vrátil roku 2009 a pro podklad zvolil barevnou akrylátovou barvu Denascoat.
Některé sochy modeluje v šamotové hlíně a glazuje, jiné odlévá do epoxidové pryskyřice. Jeho plně plastická instalace Zvěstování (1994) se stala objektem cenzury, když měla být podruhé vystavena v rámci projektu Barok a dnešek v odsvěceném kostele Nanebevzetí Panny Marie v Litoměřicích (2005).Anna Janištinová, in: Ivan Komárek, 2010, s. 8
Netradiční materiály V letech 1997-1998 experimentoval s malbou akrylem na velkých deskách z pěnového polystyrenu. Měkký materiál zároveň poskytl možnost část malby zahloubit jako reliéf. V následujícím období (1998-2000) použil jako podklad pro malbu transparentní desky plexiskla a pro docílení větší prostorové hloubky někdy skládal obrazy ze dvou vrstev.
Komárek si uvědomuje, že počínaje provokujícími díly dadaismu, může být v umění užito prakticky cokoli. Soustavně zkoumá výtvarný potenciál materiálů, které zdánlivě neobsahují žádné estetické hodnoty a nejsou určeny k umělecké činnosti. Pro výstavu v Ostravě vytvořil v letech 2001-2004 malby průmyslovými barvami na černé střešní lepence IPA, tedy na průmyslovém materiálu, který svou barvou toto město symbolizuje. Stejný materiál použil později i pro projekt Koloseum ve výstavní síni Mánes (2008). Černý podklad využil pro kresby volně inspirované stylizovanými lidskými postavami z řeckých váz (Mužská a ženská štafeta, 1 x 12 m, 2002).
Jako materiál, který poskytuje příležitost k odlehčené výtvarné hře, využil v letech 1992-2010 různobarevné polystyrénové tácky nebo obaly z lisované papírové hmoty ze supermarketu. Jejich vyřezáváním, prořezáváním, lepením a pokreslením vytvořil množství drobných reliéfních asambláží většinou s figurálními náměty nebo květinami.
Roku 2003 zhotovil raznice pro soubor reliéfů v hliníkovém plechu, užívaném na výrobu poznávacích značek aut. V reliéfu byla za tepla vyznačena černá kontura a plochy byly vylepeny reflexní barevnou fólií. Z tenkých desek transparentního plastu, z jakého se vyrábějí pravítka, vyřezal s pomocí laseru soubor figur mužských a ženských postav nebo negativní kresby.
Užité umění Ivan Komárek zdobí malbou keramické mísy, porcelánové nádobí a kamnové kachle. Roku 2002 byly vystaveny na veletrhu Art and Interior jeho malby na akrylových vanách a na keramických dlaždicích. Moravská gobelínová manufaktura realizovala podle jeho návrhů tři gobelíny.
Realizace v architektuře V 90. letech vytvořil nástěnné a nástropní malby, z nichž některé byly součástí výstavního projektu určeného jen pro vymezenou dobu (Vykresleno, 1995, malba křídami na zeď, Galerié Béhemot). Zachovala se část výzdoby prodejny Popron a nástěnné malby v nemocnici v Liberci a firmě Aquacomp Hard v Ledči nad Sázavou. Pro pražský hotel Libuše navrhl stěnu a barový pult z glazovaných dlaždic.
Ve veterinární klinice v Hochmoru v Německu vytvořil dvě nástěnné malby koní, z nichž jedna, určená pro rentgenové pracoviště, obsahuje fluorescenční barvivo, které při užití UV trubic září. Jiná nástěnná malba (2006), určená pro koupelnu v soukromém bytě, obsahuje hydrofobní barvivo. Pro soukromé objednatele zhotovil také malby na skleněných dveřích v interiéru (2004, 2005).
Roku 2000 navrhl pro soukromou vilu fasádní prvky a spolu s keramikem Františkem Švancarem mužskou a ženskou figuru jako karyatidy, sestavené z pálené a glazované šamotové hlíny. Monumentální mnohonásobně zvětšené lidské srdce, modelované podle anatomického modelu a odlité do pryskyřice, bylo určeno pro výstavu Práce s tělem (Mánes, 2000) a později instalováno v budově Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.Anna Janištinová, in: Ivan Komárek, 2010, s. 9
Účast na výtvarných sympoziích 1993 IV. mezinárodní sympozium Odkryté prostory, Výmar, zámek Eltenburg 1994 Otevřený dialog II, kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice 1996 Otevřený dialog III, kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice 2000 Artkontakt, mezinárodní malířský workshop, Karlovy Vary 2001 Workshop serigrafie, Katedra výtvarné výchovy Ostravské univerzity 2008 Smaltart Vítkovice 2009 Olšany Open
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze Galerie středočeského kraje Galerie výtvarného umění v Ostravě Galerie výtvarného umění ve Zlíně Katedra výtvarné tvorby Ostravské univerzity Pražská plynárenská, Praha Galerie Klatovy – Klenová
Výstavy
Autorské (výběr) 1986 Ivan Komárek, Kulturní středisko Blatiny, Praha 1989 Ivan Komárek: Obrazy, kresby, Galerie mladých, U Řečických, Praha 1991 Ivan Komárek: Obrazy a kresby, Galerie Litera, Praha 1992 Ivan Komárek, Galerie Nová síň, Praha 1993 Ivan Komárek: Malé kresby, Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1993/1994 Ivan Komárek: malé – VELKÉ, Galerie Via Art, Praha 1994 Ivan Komárek, Galerie Ve dvoře, Veselí nad Moravou 1994 Ivan Komárek: Zvěstování, Galerie Litera, Praha 1995 Ivan Komárek: Pocta manýrismu, Galerie Via Art, Praha 1995 Ivan Komárek: Grandi disegni, Arti del nostro secolo, Luciano Colantonio, Brescia 1995 Ivan Komárek, Galerie Němec, Praha 1996 Ivan Komárek: Shrnutí, Galerie Litera, Praha 1997 Ivan Komárek: Pocta manýrismu, České muzeum výtvarných umění, Praha, Galerie moderního umění v Hradci Králové 1998 Ivan Komárek: Polystyrény 1997 / Polystyrenes 1997, Dejvická galerie Vincence Kramáře, Praha 1999 Ivan Komárek: (Ne)jasná řeč těla, Galerie výtvarného umění v Hodoníně 1999 Ivan Komárek: Plexi, Galerie Millennium, Praha 1999/2000 Ivan Komárek: (Ne)jasná řeč těla, Galerie a kavárna U kamene, Cheb 2000 Ivan Komárek: 2000, Galerie Litera, Praha 2001 Ivan Komárek: Černá série, Galerie Magna, Ostrava 2002 Ivan Komárek: Černá série, Galerie Millennium, Praha 2005 Ivan Komárek, Galerie Na půdě, Vrchlabí 2006 Ivan Komárek: Naše modrá planeta, Galerie Vltavín, Praha 2007 Ivan Komárek, Galerie Magna, Ostrava 2007 Ivan Komárek: Depozitář / Depository, Galerie Millennium, Praha 2007 Ivan Komárek: Nové věci, ArtPro – Galerie české plastiky / Artpro Gallery, Praha 2007 Ivan Komárek: Mezi těly, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2009 Ivan Komárek: Mensch und Pferd, Tierklinik Hochmoor, Hochmoor 2010 Ivan Komárek: Body search, Mánes, Praha 2010 Ivan Komárek: Body search II, Galerie Vltavín, Praha 2011 Ivan Komárek: Na hmat, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy 2012 Ivan Komárek: Hlava na hlavě, Galerie Dolmen, Praha 2013 Ivan Komárek: Zákresky (vizuální knihy 1998-2012), Polička/Shelf, DOX Praha 2013/2014 Glued nude koláže Ivana Komárka, Rabasova galerie Rakovník 2015 Ivan Komárek: Siločáry, Galerie Templ, Mladá Boleslav 2017 Ivan Komárek: Vrcholy, Galerie Mona Lisa, Olomouc 2018 Ivan Komárek: Snář bdělé skutečnosti, Galerie Vltavín, Praha
Reference
Literatura
Monografie Jana Komárková, Pavlína Klazarová (eds.), Ivan Komárek, Galerie Dolmen, Galerie Vltavín, Praha 2010, Petr Volf, Ivan Komárek – Obrazy z let 1986-2003, edice Album, BB ART Praha,
Ostatní