William Goffman

William Bill Goffman (28. ledna 1924 Cleveland, Ohio – 29. února 2000 Bratenahl) byl americký výzkumník, profesor, děkan a emeritní profesor na Case Western Reserve University v Clevelandu, Ohio.

Byl průkopníkem matematické a informační vědy. Aplikoval koncept epidemiologického onemocnění na vytvoření modelu šíření vědomostí a tvorbu znalostních systémů. Proslul svým návrhem na výrazné zlepšení získávání informací nasazením vícehodnotové logiky, navrhování vhodných souborů, účinné a efektivní vyhledávací opatření a zjednodušené načítací postupy včetně vyhledávání založeného na citacích. Aplikoval Bradfordovo rozdělení na vytvoření efektivní kolekce vývoje a využití základní vědecké literatury. Vyvinul unikátní epidemiologický model a byl jedním z prvních, kteří se zabývali biomedicínskou informatikou v jejích počátcích.

Život

Původ Bill Goffman se narodil v Clevelandu ve státě Ohio dne 28. ledna 1924. Byl čtvrtým ze čtyř dětí, druhým synem Sama a Mollie Goffmanových. Billův otec, Sam Goffman, se narodil v roce 1889 v Kišiněvě v tehdejším Ruském impériu, později se přestěhoval do Montrealu v Kanadě a pak v roce 1907 do Clevelandu v americkém státě Ohio, kde žil až do své smrti v roce 1975. Sam strávil většinu svého života v Clevelandu, kde pracoval jako kameník a jako dělník se zúčastnil mnoha stavebních projektů. Jeho práce v kamenictví a stavebnictví v něm vybudovala vztah k číslům a měření a motivovala ho ke studiu matematiky. Později povzbudil své děti, aby učinily totéž. Bill jednou poznamenal, že složitá povaha základních měření jeho otce a konstrukční (popř. stavební) problémy poskytovaly intuitivní základ pro témata jako jsou algebra, geometrie a teorie množin. Tento intuitivní základ předal hlavně svým dvěma synům Casperovi, který usiloval o kariéru teoretického matematika, a Billovi, který se věnoval aplikované matematice.

Billova matka Mollie (Stein) Goffmanová se narodila v Rajgródu v Polsku nedaleko hranic s Ruskem v roce 1895. V roce 1907 se přestěhovala do Baltimoru v Marylandu a poté do Clevelandu, kde po svatbě se Samem žila až do své smrti v roce 1976. Spolu měli Sam a Mollie Goffmanovi čtyři děti: Caspera, Ruth, Sarah a nejmladšího Billa.

Vzdělání Bill navštěvoval místní školy a absolvoval Glenview High School v roce 1943. Během druhé světové války vstoupil do americké armády, prošel letecký výcvik v Texasu a stal se důstojníkem a pilotem v US Army Air Corps. Létal bojové mise v Pacifiku a získal hodnost majora.

Po válce studoval na Michiganské univerzitě v Ann Arbor a v roce 1950 získal titul bakaláře v matematice a v roce 1954 Ph.D. v matematice. Během a po jeho postgraduálním studiu působil na částečný úvazek jako pilot Pan American World Airways, létal s letadlem Lockheed Constellation z newyorského letiště Idlewild (nyní mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho). Pracoval také jako matematický poradce a po svém postgraduálním studiu pokračoval v pobytu v Clevelandu.

V roce 1959, během jedné ze svých častých cest do New Yorku, měl Bill štěstí, že mu byla jeho výzkumným kolegou představena Patricia Ann Mc Loughlin, registrovaná zdravotní sestra, která pracovala v Jersey City Medical Center v New Jersey. Jejich vztah vytrval a tak byli Bill a Pat oddáni dne 7. února 1964 v New Yorku. Pat pak se připojila k Billovi do Clevelandu v roce 1964.

Bádání Od roku 1959 se přidal jako matematik k personálu Centra pro dokumentaci a komunikační výzkum (CDCR) a později se stal členem výzkumného týmu. CDCR byla založena v roce 1955 jako výzkumné oddělení školy knihovní vědy na Western Reserve University (Western Reserve University byla v roce 1967 sjednocena s Institute of Technology a z jejich spojení vzešla Case Western Reserve University). Jako matematik a spolupracovník v CDCR poznal a spolupracoval s takovými průkopníky v oblasti vyhledávání informací, jako byli James W. Perry, Allan Kent, Jesse H. Shera, Tefko Saracevic, Jack Belzer, Allan Rees a Al Goldwyn. Bill se ponořil do matematického modelování pro návrh vyhledávacího systému, efektivní organizaci souborů, strojového vyhledávání heuristiky a algoritmů a aplikací epidemiologických konceptů k šíření vědeckých nápadů. Během těchto let si vytvořil dobré pracovní vztahy také s dalšími významnými kolegy mimo CDCR, jako byl kupříkladu A. D. Booth, Eugene Garfield, Vaun A. Newill, Thomas G. Morris a Ken S. Warren.

CDCR bylo v šedesátých letech velice zajímavým místem, kde působit. Hlavně tomu tak bylo od doby, kdy zde vznikalo mnoho vlivných konceptů pro získávání informací. Zvláště se tak dělo díky nepřehlédnutelnému vlivu Ameriky podporovat získávání informací skrze počítačové technologie během studené války, válečné mobilizace a americko-sovětského soutěžení o vesmírný prostor. CDCR vytvořilo Rapid Selector – raný systém pro získávání informací na strojové bázi. CDCR také bylo průkopníkem ve vytváření nových metod pro abstrahování, indexování a systémy zpětné vazby. CDCR také založilo Comparative Systems Laboratory, vedenou Tefkem Saracevicem, která byla založena pro inovativní testování různých systémů získávání informací skrze různé další systémy a metody. Bylo na místě, že Bill Goffman vytvořil v CDCR prostor pro řešení těch nejtěžších a nejkomplexnějších problémů při získávání informací. Působil jako určitý druh „Nejvyššího soudu“ (Supreme Court) pro zacházení s relativně neřešitelnými případy skrze jeho schopnost přepracovat problémy se získáváním informací čistě a jasně díky užití jeho matematických deklarací, rigorózních důkazů a mobilizaci multidisciplinárních metafor.

Vzdělávání Bill také působil jako příkladný učitel a vzor pro studenty. Během těch let vypracoval a nabízel ke studiu takové postgraduální kurzy, jako teorii o získávání informace, matematiku pro informační vědce, obecnou teorii informace, systémové analýzy, bibliometrii a semináře pro doktorandy. Také dohlížel u početných oborových komisí a byl vedoucím disertačních prací. V roce 1968 se stal profesorem na plný úvazek na School of Library Science, kde dále pokračoval ve specializování se v oboru teorie komunikace a získávání informací.

V roce 1971 byl jmenován děkanem na School of Library Science na Case Western Reserve University, kde tento úřad zastával až do roku 1977. I přes řadu těžkých administrativních povinností pokračoval jako aktivní výzkumník, učitel a vedoucí disertačních prací. Jako děkan podporoval multidisciplinární řešení problémů a multidisciplinární výuku. Byl řídícím badatelem pro National Institute of Health and National Science Foundation granty. Obdržel finance z nadace pro ustanovení University Complex Systems Institutu, kde působil jako jeho ředitel mezi lety 1972 až 1975. V roce 1978 se vrátil k vyučování na plný úvazek a také k výzkumu a od roku 1981 až do roku 1988 působil jako ředitel tréninkového programu pro předmět počítačových aplikací ve zdravotní vědě na Case Western Reserve School of Medicine. Působil také jako profesor fakulty biometrie na School of Medicine mezi lety 1980 až 1986.

Bill obdržel během své kariéry řadu ocenění. V roce 1982 byl zvolen za člena Americké asociace pro rozvoj věd. Byl také poctěn působit třikrát jako pozvaný rezidentní vědec v Rockefellerově nadaci Bellagio Study and Conference Center v Bellagio v Itálii během 70. a raných 80. let. Bill je uveden v encyklopedii Kdo je kdo ve světě (4. edice, 1978/1979), Kdo je kdo v Americe (34. edice 1976/1977) a v Kdo je kdo ve vědě a inženýrství (1. edice 1992/1993). Mezi 60. až 70. lety 20. století taktéž působil na postu hostujícího profesora na University of Montreal, Georgia Institute of Technology, na City University of London a na University of Denver.

Důchod Od aktivního vyučování odešel v roce 1986 do důchodu a později byl jmenován emeritním profesorem a emeritním děkanem na School of Library and Information Science. I v důchodu pokračoval ve výzkumu, vyučování a konzultování na částečný úvazek a věnoval se svým koníčkům. Následoval otcův řemeslný odkaz a užíval si zvelebování svého nádherného domu poblíž Bratenahl na pobřeží Erijského jezera na předměstí Clevelandu. Bill měl mnoho dalších koníčků. Měl rád klasickou hudbu jako například smyčcové kvartety, zvláště ty hrané Budapešťským smyčcovým kvartetem; měl obrovskou sbírku nahrávek, magnetofonových pásek a gramofonových desek. Byl také vášnivým fanouškem baseballu a kupoval si sezónní permanentky, aby mohl sledovat Cleveland Indians. Jeho silný návyk ke čtení zahrnoval zájem o historii od starověku po moderní dějiny, početné klasiky od různých detektivních románů zejména těch od Dicka Francise, Rexe Stouta, Dashiella Hammetta, Raymonda Chandlera a Agathy Christie. Obzvláště rád měl cestování, s Pat na cestovali výletních lodích, například na Queen Elizabeth. Na jejich výletě do Panamy s Donaldem Boothem a manželkou je na Atlantiku zastihl hurikán, který Bill shledal jako úžasně vzrušující. Tento zážitek v něm podnítil chuť podnikat další plavby na výletních lodích. Bill s Pat si také užívali cestování letadlem, v tomto případě sestávající z letů Concordem mezi New Yorkem a Londýnem. Společně s Pat podnikli několik dalších cest kolem světa ať už před důchodem nebo během něj. 

Zemřel na rakovinu plic doma 29. února roku 2000, měsíc po svých 76. narozeninách. Jeho žena Pat jej přežila, stejně tak i Casper Goffman, věkově jeho nejbližší starší bratr. Casper Goffman byl také mimochodem brilantním matematikem; většinu své kariéry strávil učením a prováděl čistě matematický výzkum na Purdue University. Nicméně Billova častá komunikace s Casperem často mířila k jejich silnému vzájemnému zaujetí v baseballových hráčích a týmech, či k různým dílům klasické hudby nebo umělcům.

Dílo

Bradfordské rozprostření a identifikace klíčové literatury Jelikož jej velmi zaujaly zákonitosti rozšiřování literatury, zvláště pak Bradfordův zákon, tak se velmi rád se studenty a kolegy dělil o jeho širší implikace.

Bradfordův zákon v zásadě říká, že existuje předvídatelný a pravidelný fakt, že i jen malá část časopisů v daném tematickém okruhu zahrnuje třetinu článků v daném okruhu. Je potřeba podstatně větší počet časopisů na to, aby se podařilo získat i druhou třetinu článků, a mnohem větší část periferních časopisů, abychom získali poslední třetinu a tedy všechny dostupné články týkající se tématu. Bardford vyjadřuje tyto poměry jako: 1 : n : n^２. Goffman a jeho blízký kolega, Kenneth Warren, podali v roce 1969 zprávu o svých pracích na vytřídění obecných zákonitostí týkajících se rozprostření lékařské literatury, tuto snahu financovala National Library of Medicine. Vždy bylo důležité třídit širokou škálu lékařské literatury, za účelem identifikace klíčové a důležité literatury, která se týká témat základního a klinického výzkumu. (Goffman & Warren, 1969) Vybrali dva velice rozdílné zdroje literatury (výzkum o žírné buňce a o schistosomóze), aby hledali konzistentní vztahy, které by umožnily identifikovat klíčové koncentrace literatury v určitých oblastech zdravovědy a medicíny. Přes odlišnosti v obsahu a velikosti těchto dvou odlišných literárních zdrojů zjistili, že poměr časopisů k článkům byl v obou polích téměř identický, za druhé, průměrný počet prací v dané oblasti se nijak zvlášť nelišil v rámci každého pětiletého období během osmi dekád, a za třetí, poměr prací k autorům se zhruba rovnal minimální konstantě Bradfordova zákona o rozprostření.