Íránské národy jsou v současnosti rozmanitá Indoevropská etnolingvistická skupina, kterou tvoří mluvčí íránských jazyků.
Předpokládá se, že se protoíránský jazyk objevil jako samostatná Indoíránská větev v Střední Asii v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem. Pravděpodobně ještě jako jednotná skupina žili Indoíránci na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. na sever a východ od Kaspického moře. To odpovídá jejich ztotožnění s archeologickou andronovskou kulturou ve stepích střední Asie a jihozápadní Sibiře, která vznikla migrací lidu kultury se šňůrovou keramikou z Evropy na východ. Již opuštěný výraz pro indoíránské kmeny je Árjové. V 16. století př. n. l. došlo k diferenciaci Indoárijců a Íránců.
Obyvatelé Oxuské kultury z horního toku řeky Amudarja na jihu střední Asie, kteří vzešli z neolitických zemědělců z Íránské vysočiny, pravděpodobně hráli významnou roli v migraci nomádských indoíránských kmenů andronovské kultury ze střední Asie do jejich pozdějších sídel na jihu. Během této expanze příslušníci andronovské kultury nejspíše převzali tuto městskou kulturu a smísili se s jejími obyvateli.Guarino-Vignon, Perle, et al. (2022). "Genetic Continuity of Indo-Iranian Speakers Since the Iron Age in Southern Central Asia", in Scientific Reports 12, Article 733, 14 January 2022.
Na vrcholu své expanze v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se jimi obývané území táhlo od íránské vysočiny a celé eurasijské stepi po velkou dunajskou kotlinu na západě k Ordosu na východě.: "From the first millennium b.c., we have abundant historical, archaeological and linguistic sources for the location of the territory inhabited by the Iranian peoples. In this period the territory of the northern Iranians, they being equestrian nomads, extended over the whole zone of the steppes and the wooded steppes and even the semi-deserts from the Great Hungarian Plain to the Ordos in northern China."
Západoíránská Perská říše ve své době dominovala starověkému světu, přičemž zanechala významné kulturní dědictví, zatímco východoíránští nomádi ze stepí sehráli rozhodující roli ve vývoji euroasijského kočovnictví a hedvábné stezky. Mezi starověké Íránce patří Alani, Baktrové, Massagetové, Médové, Chórezmové, Parthové, Sakové, Sarmati, Skytové, Sogdianci a další ve Střední Asii, Kavkaze, Východní Evropě a íránské vysočině.
V 1. tisíciletí našeho letopočtu byla jejich oblast osídlení zmenšena v důsledku slovanských, germánských, turkických a mongolských expanzí. Mnoho z nich se stalo předmětem slavizace.
Do íránských národů současnosti patří Balúčové, Kurdové, Gílánci, Lúrové, Mázandaránci, Oseti, Paštunové, Pamírci, Peršané, Tádžikové a Talyšové. Obývají oblast íránské plošiny po Kavkaz na severu, perský záliv na jihu, Sin-ťiang na východě a po východní Turecko na západě.
Odkazy __BEZOBSAHU__ Reference
Související články Airjánem vaédžah
Externí odkazy