Agassiz () bylo obrovské sladkovodní proglaciální jezero, které existovalo v pozdním pleistocénu v centrální části Severní Ameriky. Vzniklo na čele ustupujícího Laurentidského ledového štítu a v různých fázích trvalo zhruba mezi 12 900 a 8 200 lety před současností (12,9–8,2 ka BP). V době maximální rozlohy pokrývalo až 440 000 km², tedy plochu větší než současné Kaspické moře a podstatně větší než souhrnná rozloha dnešních Velkých jezer.
Jezero bylo pojmenováno podle Louise Agassize, švýcarsko-amerického přírodovědce a průkopníka studia glaciálních jevů. Jeho existence a rozsah byly detailně popsány v klasické monografii Warrena Uphama z roku 1895.
Objev a pojmenování Myšlenka, že v oblasti dnešní Manitoby a Minnesoty existovalo rozsáhlé jezerní zálabí, se objevila již ve 20. letech 19. století v cestopisu W. H. Keatinga. Geolog Warren Upham v 70. a 80. letech 19. století popsal systém plochých pásem a pobřežních valů a vyložil je jako zbytky břehů velkého proglaciálního jezera, které na jeho počest nazval Lake Agassiz.
Geologický vývoj Během posledního zalednění (wisconsinské glaciace) pokrýval severní část kontinentu mohutný ledový štít, který se mezi ~30 000 a 10 000 lety postupně posouval a tál. Při jeho ústupu se v depresi na rozhraní dnešních provincií Manitoba, Ontario a Saskatchewan a států Minnesota a Severní Dakota hromadila voda z tání a vytvářela jezero Agassiz.
Rozsah i odtokové poměry jezera se v čase několikrát zásadně změnily. V rámci jeho vývoje se obvykle rozlišuje několik hlavních fází (např. Lockhart, Moorhead, Emerson, Nipigon a Ojibway), které odrážejí kombinaci změn polohy ledového čela, izostatického vyzdvihování podkladu a hledání stále nižších odtokových prahů.
V nejstarších fázích (Lockhart, cca 12,9 ka BP) jezero zaplňovalo především dnešní údolí Red Riveru a sahalo až k čáře dnešní hranice Kanady a USA. Během středních fází (Moorhead, Emerson) se jeho plocha rozšířila na velkou část centrální prérie; hladina byla zadržována zejména morénou Big Stone a později dalšími prahy v oblasti dnešního Traverse Gap.
V pozdní fázi, označované jako Ojibway, se Agassiz spojilo s východním proglaciálním jezerem Ojibway a vytvořilo protáhlé jezero táhnoucí se od východního Saskatchewanu přes Manitobu a severozápadní Ontário až k okraji budoucího Hudsonova zálivu.
Odtok a megazáplavy V různých obdobích odtékala voda z jezera několika směry: na jih přes Traverse Gap do tzv. řeky Warren, předchůdce dnešní řeky Minnesota, a dále do systému Mississippi; na východ přes povodí jezera Nipigon do proglaciálního jezera Duluth a odtud do oblasti dnešního Hořejšího jezera; na severozápad přes tzv. Clearwater Spillway do systému řeky Mackenzie a Severního ledového oceánu; na sever a severovýchod do vznikajícího Hudsonova zálivu a přes údolí řeky Nelson.
Při přelévání přes nové, nižší prahy docházelo k epizodickým, velmi rychlým odtokům („megazáplavám“), které vyhloubily široká údolí, například dnes zčásti vyplněná řekou Minnesota. Prudké odtoky z období kolem 13 000 let BP jsou považovány za jeden z kandidátů na spouštěč chladné epizody Younger Dryas.
Závěrečná destrukce ledové přehrady na severu vedla kolem 8,2 ka BP k téměř úplnému vyprázdnění jezera Agassiz–Ojibway do severního Atlantiku. Podle odhadů to způsobilo globální zvýšení hladiny oceánu zhruba o 0,8–2,8 m během krátkého časového intervalu.
Vliv na klima Numerické simulace a proxy záznamy ukazují, že masivní přítok sladké vody do severního Atlantiku mohl dočasně narušit oceánskou termohalinní cirkulaci a vést k rychlému ochlazení severní polokoule. Jedna z hypotéz spojuje právě odtoky z jezera Agassiz s nástupem younger-dryaského stadia a rovněž s krátkou chladnou epizodou kolem 8,2 ka BP („8,2k event“).
V populární literatuře se objevila i interpretace, podle níž mohl náhlý odtok jezera vést k velmi rychlému klimatickému zlomu v řádu měsíců, jak navrhl geolog William Patterson na základě irských jezerních sedimentů. Tento extrémně krátký časový rámec je však v odborné literatuře předmětem diskuse a většina studií pracuje spíše s horizontem několika let až desítek let.
Pozůstatky a dnešní krajina Po definitivním odtoku jezera zůstala v jeho pánvi řada velkých a středních jezer, která představují fragmenty původní vodní plochy. Mezi nejvýznamnější patří: Winnipežské jezero (Lake Winnipeg), Winnipegosis a jezero Manitoba, Lesní jezero (Lake of the Woods), Red Lake a další jezera severní Minnesoty.
Typickým pozůstatkem jsou také rozsáhlé ploché nivy a jemnozrnné sedimenty v údolí Red Riveru a přilehlých oblastech. Tyto bývalé jezerní usazeniny tvoří velmi úrodné půdy, na nichž se rozvinulo intenzivní zemědělství, zejména pěstování obilovin a olejnin.
V krajině lze dodnes sledovat soustavy vyvýšených štěrkopískových valů – fosilních pobřežních valů (beach ridges), které zachycují postupné poklesy hladiny jezera v souvislosti s hledáním nových odtokových cest a s izostatickým vyzdvihováním podloží.
Význam Jezero Agassiz představuje jeden z nejlépe zdokumentovaných příkladů velkého proglaciálního jezera a jeho výzkum je klíčový pro pochopení: interakce mezi ledovými štíty, hydrologií a oceánskou cirkulací, rychlých změn klimatu v pozdním glaciálu a raném holocénu, vzniku velkoplošných úrodných sedimentárních rovin v centrální Severní Americe, extrémních paleopovodní („megafloods“) a související geomorfologie.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Popularizační článek o hypotéze rychlého nástupu doby ledové (česky)
Kategorie:Mezinárodní jezera v Severní Americe Kategorie:Zaniklá jezera Kategorie:Glaciologie Kategorie:Přírodopisné dějiny USA Kategorie:Povodí Nelsonu Kategorie:Povodí Mississippi