Hlenky čili slizovky (Mycetozoa, Eumycetozoa) je skupina eukaryotických amébovitých organizmů z říše Amoebozoa. V nejběžnějším systematickém pojetí se k hlenkám počítají tři třídy: vlastní hlenky (Myxomycetes), diktyostelidy (Dictyosteliomycetes) a protostelidy (Protosteliomycetes); naopak akrasie („buněčné hlenky“) ani labyrintuly („vodní hlenky“) do tohoto taxonu řazeny již nejsou.Systém a vývoj hlenek, hub a lišejníků [online]. Brno: Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/botany/studium/nr-houby.htmHlenky Mycetozoa. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14821/ Podle některých novějších studií (2009) je taxon „hlenky“ i v tomto pojetí nepřirozený; jako přirozená se namísto něho jeví skupina Macromycetozoa tvořená diktyostelidami, pravými hlenkami (Myxogastrea) a skupinou Ceratomyxida.

V některých publikacích se název „hlenky“ používá v užším smyslu, zpravidla jen pro zástupce tzv. vlastních hlenek.Vlastní hlenky Myxomycetes. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id14823/

Stavba náhled|vlevo|Pravá hlenka Fuligo septica, plazmodium náhled|Plodničky pravých hlenek Hlenky v sobě do jisté míry spojují vlastnosti buněk z říše hub i živočichů, ačkoliv nejsou blíže příbuzné ani jedné z těchto říší. Tělo hlenek tvoří v určité životní fázi jedna jediná buňka, která má ovšem velmi mnoho jader a vytváří tzv. plazmodium či pseudoplazmodium. Z těchto útvarů dozrávají často makroskopické plodničky, z nichž se uvolňují nová měňavkovitá stadia. Plodnička vzniká buď dělením jediné amébovité buňky (u pravých hlenek a protostelidních hlenek), nebo shlukováním mnoha měňavkovitých buněk na jedno místo (u diktyostelid).

Výskyt I v Česku se lze setkat s hlenkami, ve vlhkém počasí vylézají na pařezy, vlhké kameny apod. Jako většina hlenek jsou výrazně zbarvené; běžným druhem je vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum). Mezi hlenky patří i parazitické druhy.

Životní cyklus, potrava alt=Hlenka vosnatka červená (Metatrichia vesparium)|náhled|Hlenka vosnatka červená (Metatrichia vesparium) Hlenky žijí jako buňky měňavkovitého tvaru o velikosti asi 10 µm. Preferují chladná stinná a vlhká místa. Vyskytují se v půdě, a pokud mají dostatek potravy, pohybují se volně jako samostatní jedinci. Rozmnožují se dělením. Buňky některých hlenek splývají do mnohojaderných útvarů, které se pohybují za potravou.

Fagocytózou konzumují bakterie. Pokud se veškerá potrava z okolí buněk vyčerpá, mají buňky hlenek tři možnosti, jak přežít: buď pohlavním způsobem vytvořit mnohobuněčné makrocysty, nepohlavně vytvořit plodnici nesoucí spory, nebo vytvořit jednobuněčnou mikrocystu. Nejvíce studovaným způsobem je tvorba plodnice a spor, protože jsou na něm ukázány základy vývoje mnohobuněčných organismů.

náhled|Optimální cesta bludištěm, nalezená hlenkou Physarum polycephalum Ačkoli nemají žádný nervový systém, vykazují i jisté známky inteligence. Dokážou například nalézt optimální cestu bludištěm, mají prostorovou i časovou paměť, jsou schopny učení a vykazují i jistou schopnost strategického rozhodování.

Fosilní záznam Přestože se jedná o organismy bez pevných schránek, podařilo se hlenky prokázat i ve fosilním záznamu. Nejstarší známá fosilie hlenky je stará cca 100 milionů let a dochovala se díky zalití pryskyřicí a její fosilizaci – byla nalezena v roce 2019 v kousku jantaru z Myanmaru.

Odkazy

Reference

Literatura MIHULKA, Stanislav. Hlenky řeší Problém obchodního cestujícího neobyčejným způsobem. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 27. 12. 2018 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/10278-hlenky-resi-problem-obchodniho-cestujiciho-neobycejnym-zpusobem.html GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky sahají po rostlinných sedativech. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 17. 06. 2011 19:16 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5745-hlenky-sahaji-po-rostlinnych-sedativech.html GREGOROVÁ, Dagmar. Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 12. 07. 2010 16:33 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/5148-hlenky-a-jejich-dumyslna-strategie-preziti.html PETR, Jaroslav. Hlenky si pamatují. In: Osel: Objective Source E-learning [online]. 06. 02. 2008 09:46 [cit. 28. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.osel.cz/3280-hlenky-si-pamatuji.html ROSYPAL, Stanislav a kol. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003. 797 s. .

Externí odkazy

Hlenky – „krásky inteligentní“ (podrobný článek v časopisu Živa, 2022) Hlenky a jejich důmyslná strategie přežití (článek na serveru O.S.E.L., 2010) BARNETT, Heather: Co se můžeme naučit od slizu, který jeví známky inteligence (video). TED Salon Berlin, 2014.

Kategorie:Amoebozoa