Továrna dětských vozidel, národní podnik Duchcov (ve zkratce TDV) byl závod vyrábějící dětské kočárky, koloběžky, tříkolky, autíčka, houpačky, školní lavice a podobné zboží. Vznikl ze znárodněného konfiskátu firmy „HIKO-závody” (německy HIKO-Werke), které založil Paul Hirsch v roce 1904. Firmu vedl se svým společníkem bratrem Rudolfem Hirschem. Po smrti Paula Hirsche v roce 1922 vlastnili firmu vdova Irma Hirsch a jeho bratr Rudolf Hirsch.
Firma „Hirsch a spol.” sídlila nejprve v Trnovanech a roku 1907 přesídlila do Duchcova do budovy bývalého cukrovaru (mezi Mosteckou, Havířskou a Bílinskou ulici). Do roku 1938 se firma vypracovala k největšímu československému výrobci dětských kočárků a své výrobky vyvážela do celého světa. Po odstoupení sudetských území Třetí říši byl židovský majetek arizován a přidělen pod varnsdorfský závod „K. J. Prasse, továrna na železné zboží, dětské vozíky a dřevěné zboží”.Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1940: Sudetenland. - Seite 67: Prasse Karl Jos. (vorm. „Hiko-Werke“), Dux 382, 220, 517.
V roce 1945 byl konfiskát duchcovské továrny dán pod národní správu. Po únoru 1948 komunisté zřídili národní podnik RADOVAN, do kterého sloučili mimo HIKO-závodů i několik dalších znárodněných podniků s obdobnou výrobou. V roce 1950 byl vydělen národní podnik „Továrna dětských vozidel” s několika pobočnými a odštěpnými závody, který byl nakonec sloučen pod národní podnik „Továrny dětských vozidel” se sídlem v Mělníce. Státní podnik TDV po roce 1989 koupil Josef Konejl a založil soukromou firmu „Josef Konejl - Továrna dětských vozidel Duchcov”. Dědicové továrního areálu po smrti Josefa Konejla v podnikání nepokračovali a továrna postupně chátrá. Analýza rizik prokázala v oblasti továrny plošné znečištění podzemní vody chlorovanými uhlovodíky, chromem, polyaromatickými uhlovodíky.
Hirsch & spol. – HIKO-závody Vozíky pro děti byly až do konce 19. století záležitostí aristokratické a majetnější měšťanské vrstvy. Na území rakousko-uherské monarchie se v roce 1900 zabývalo výrobou kočárků 20 firem (Kinderwagen-fabriken). Na severu a západě Čech vznikly postupně tři velké firmy, které výrobu kočárků do svého sortimentu zařadily. V roce 1904 „Hirsch & Co.” v Trnovanech u Teplic, která se stala se svým závodem v Duchcově největším československým výrobcem, další dvě ve Varnsdorfu a Chebu.
Ve Varnsdorfu založil roku 1901 Karl Josef Prasse „Erste Warnsdorfer Drahtwaren, Eisen-, Messingmöbel- u. Kinderwagenfabrik”.Jahrbuch und Wohnungs-Anzeiger der Stadt Reichenberg 1905. Firma K. J. Prasse vyráběla především: kovové postele, kolébky, drátěné matrace, toaletní mycí stolky, věšáky, lahvové regály a kavárenské stolky, stojany na květiny a ptačí klece. Ve 30. letech vyráběla dětské kočárky značky „Mercedes”. Továrna sídlila na adrese Varnsdorf, Horní nábřeží (tehdy na začátku Obere Mandaustraße) čp. 858 a 859 nedaleko nádraží.
V Chebu založili společníci Hillman, Herbert a Cooper v roce 1875 pobočku anglické firmy „Premier Cycle Co. Ltd.” (The Premier Cycle Company z Coventry) na výrobu jízdních kol, od roku 1891 vystupující pod názvem „Premier Works” (Premier-Werke, Premier-závody). „Premiér” strojírna a továrna v Chebu vyráběla nejen jízdní kola, ale od roku 1914 také dětské vozíky. Přizpůsobila se novému životnímu stylu středních vrstev a jejich bydlení ve vyšších patrech činžovních domů a zaměřila se nejprve na výrobu skládacích (Premier-Klappwagen) a sportovních kočárků. V nové republice uspokojovala akciová společnost „Premiér” Praha-Cheb i náročnější klientelu, ve výrobním sortimentu přibyly kočárky promenádní, typy „princes” a podle anglických originálů vyrobené velké vozíky skříňové.Národní listy, Praha: Julius Grégr, 12.2.1928, 68 (43). s. 9. ISSN 1214-1240.
Všechny tři firmy byly po druhé světové válce dány pod národní správu. Po znárodnění v roce 1948 se duchcovské „Hiko-závody” a varnsdorfská továrna „K. J. Prasse” ocitly nejprve sloučeny pod národním podnikem „Radovan”, následně pod národním podnikem „Továrny dětských vozidel”, přičemž varnsdorfská továrna byla nakonec zrušena. Chebské „Premiér-závody” spravovala Česká zbrojovka Strakonice a v roce 1950 byly začleněny do národního podniku Eska Cheb, který sestával v konečné podobě z bývalé továrny „ES-KA”, bývalé továrny „Premiér”, z provozu v Plesné, technického závodu v Chebu-Hájích a závodu Favorit Rokycany.
Období 1904–1918 Bratři Paul a Rudolf Hirsch se narodili rodičům Samuel a Berta Hirsch. Paul se oženil s Irmou Eisler (* 1883), dcerou Aloise Eislera (1851–1929) a Julie Eisler (1862–1896). Po nejstarší dceři Irmě se rodičům Eislerovým narodil syn Rudolf Eisler († 1943 KT Terezín); dcery Adele Eisler a Sofie Eisler a nejmladší bratr Leo Eisler. Z manželství Paula a Irmy Hirsch pošly děti: Ilse Hirsch (* 1907 Teplice); Julie Gertrude Hirsch (* 1909 Duchcov) a Georg Hirsch (1912 Duchcov – 1994 Los Angeles). Paulův bratr Rudolf Hirsch se oženil s Irminou sestrou Adele Eisler. Společně počali syna Kurta (* 1912 Duchcov).
V roce 1904 založil Paul Hirsch v Trnovanech u Teplic firmu „Hirsch & Comp. Kinderwagen-, Korb- und Holzwarenfabrik” na výrobu kočárků, proutěného a dřevěného zboží, kterou v roce 1907 přeložil do uprázdněného areálu bývalého pivovaru v Duchcově.Chytilův úplný adresář Království českého, 2. díl, Nákl. vlastním, 1914, s. 329: Kinderwagen-, Korb- und Holzwarenfabrik Hirsch & Comp. (Inhaber Hirsch Paul). V roce 1912 továrnu stavebně rozšířil. V noci z 27. na 28. prosince 1915 započal v duchcovské továrně požár, při kterém v krátké době vyhořela hlavní budova s truhlárnou a sklady se zásobami, poškozeny byly také stroje. I když se zbytek továrny podařilo zachránit, škoda na majetku byla pojišťovnou odhadnuta na 5–600 000 korun a 250 dělníků se ocitlo ze dne na den bez zaměstnání. Někdy kolem roku 1916 začal používat ochranou známku „HIKO” (počáteční písmena Hirsch a Kočárky):
Období 1918–1938 Adresář obchodních společností zapsaných v obchodním rejstříku liberecké obchodní komory uváděl ještě v roce 1922: majitele firmy „Hirsch & Comp.” Kinderwagen-, Korb- und Holzwarenfabrik (Továrna na výrobu dětských vozíků, košíkářského a dřevěného zboží), založené r. 1904, Paula Hirsche. Továrna vyráběla: dětské, promenádní, žebřinové, skládací vozíky, skládací vozíky pro panenky, dětské židličky, dětské soupravy, nábytek pro panenky, školní tabule, tříkolky, sáňky a dětská samopoháněcí vozítka (Kinder-, Promenaden-, Leiter-, Klapp-, Puppen-, Puppenklappwagen, Kindersessel, Kindergarnituren, Puppenmöbel, Schultafeln, Dreiräder, Rodel und Selbstfahrer). V témže roce Paul Hirsch zemřel († 1922) a firmu vedla ovdovělá Irma Hirsch s manželovým bratrem Rudolfem Hirschem.
Obchodní rada Rudolf Hirsch působil aktivně ve „Svazu československých výrobců dětských vozíků”. Svaz byl v roce 1928 ministerstvem obchodu zařazen do seznamu korporací rozhodčích a mohl tak sám vyřizovat cestou smírčího řízení nekalé soutěže. Jako smírčí komisaři byli zvoleni: penzionovaný obchodní rada Rudolf Hirsch, ředitel Holzl (Premier-závody Cheb /Premier-Werke Eger) a Lub. Peča. Na valné hromadě „Svazu československých výrobců dětských vozíků” byl v témže roce zvolen: předsedou generální ředitel Gg. Rotterham (Premiér-závody), jeho náměstkem ing. K. Schulz a členy představenstva obch. rada Rud. Hirsch (Hiko-závody Duchcov), Moriz Gross a Lub. Peča.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.4.1928, 68(97). s. 6. ISSN 1214-1240.
Řadu vynálezů si nechaly „Hiko-závody” patentovat; např. od 5. dubna 1927 měly patent na dětský vozík s košem, nastavitelný ve výšce, od 15. prosince 1935 patent na upevnění osy dětského vozíku, od 15. června 1937 patent na sklopný kryt pro dětské kočárky.
V roce 1931 odsoudil okresní úřad města Mělník Antonína Svobodu, výrobce dětských kočárků v Mělníku-Mlazicích za napodobování a prodej dětských kočárků, které svojí konstrukcí a celkovou podobou uváděly zákazníky v omyl, jelikož využil modelu zákonem chráněného vzorku spirálových per pro dětské vozíky, požívajícího vzorkové ochrany podle osvědčení obchodní a živnostenské komory v Liberci ze dne 29. května 1929 na dobu tří let vydaného firmě „Hiko" závody, Hirsch a spol. v Duchcově. Svoboda byl odsouzen k pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti k vězení v trvání 50 dnů se zákazem napodobování a dávání do prodeje zákonem chráněného vzoru. Současné mu bylo soudem nařízeno, aby veškeré nástroje a pomocné prostředky, sloužící výhradně nebo z větší části k napodobování uvedeného chráněného vzoru pro tento účel znehodnotil, uhradil veškeré soudní útraty s řízením spojené a soudní rozhodnutí bylo na jeho útraty uveřejněno v periodických časopisech Národní Politice a Národních Listech.
Patentovanou značku HIKO s kočárky do města i na venkov nabízely na zač. 30. let obchody po celé republice: sportovní kočárek za 80 Kč, s gumovými kolečky za 100 Kč, se střechou za 170 Kč, plně polstrovaný za 270 Kč, s celoželezným podvozkem za 300 Kč, Hiko-kočárek za 350 Kč, celý poniklovaný za 540 Kč, promenádní z pedigu za 700 Kč, tmavé skříňové za 680 Kč, celoželeznou dětskou postýlku za 250 Kč, bíle lakovanou 280 Kč, bíle lakovanou kombinovanou s mosazí za 370 Kč, patentovanou dětskou židličku spojenou se stolečkem na kolečkách za 60 Kč.
Závody HIKO postupně výrobu rozšiřovaly a ve 30. letech 20. století se staly největším výrobcem dětských autíček, tříkolek, koloběžek, dětských kočárků pro panenky, dětského nábytku a později i proutěného zahradního nábytku. Soustavu starých objektů bývalého cukrovaru nechali majitelé opravit a stavebně rozšířit. Hiko-závody měly vlastní pilu, truhlárnu, lisovnu, galvanické oddělení, čalounickou dílnu a lakovnu. Celý areál závodu se rozprostíral na ploše 3,6 ha, z toho 33 % tvořila zastavěná plocha.
V roce 1932 uvedly Hiko-závody na trh novinku pro zimní sporty „sněháky”.
Dne 1. června 1935 se v duchcovské soustružně Hiko-závodů fa Hirsch & Comp. vznítily dřevité odřezky, požár se podařilo uhasit za pomocí dvou zde umístěných hasicích aparátů značky Minimax. Před odstoupením pohraničí zaměstnávaly Hiko-závody přes 700 dělníků a provozovaly své vlastní pily pro zpracování dřeva.Severočeské podnikové archivy, popisy archivních fondů podniků, hospodářských organizací a při nich působících dobrovolných organizací z období do znárodnění, I. díl. Ústí nad Labem: Krajská správa ministerstva vnitra Ústí nad L., archivní oddělení v Litoměřicích, 1965.
Období 1938–1945 Na konci března 1938 ohlásili spolumajitelé obchodní společnosti „Hiko-závody” (Hiko-Werke), vdova Irma Hirsch a bratr Rudolf Hirsch, likvidaci dosavadní obchodní společnosti, následně pak v květnu 1938 přípravu k založení nové akciové společnosti: „Hiko-závody”, akc. spol., továrna na železné a dřevěné zboží se sídlem v Praze, s akc. kapitálem 5 mil. Kč ve 12 500 plně splacených akciích po 400 Kč nom, která měla podnik převzít. Po odstoupení pohraničních oblastí nacistickému Německu proběhla arizace židovského majetku. V roce 1939 provedla „Deutsche Revisions- und Treuhand AG Berlin” hospodářskou kontrolu závodu. Následně byl majetek převeden pod varnsdorfskou firmu K. J. Prasse (Karl Josef Prasse, Drahtwaren- und Stahlmöbelfabrik, Warnsdorf 858), jejímž majitelem byl už Franz Beer. Podle adresáře obchodních společností „Compass” (Compass. Kommerzielles Jahrbuch Sudetenland) z let 1940–1944 se dřívější (německá zkratka vorm.) HIKO-závody nacházely začleněné pod firmou K. J. Prasse až do konce války.Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1940: Sudetenland. - Seite 67, Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1941: Sudetenland. - Seite 64, Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1942: Sudetenland. - Seite 68, Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1943: Sudetenland. - Seite 72, Compass. Kommerzielles Jahrbuch 1944: Sudetenland. - Seite 82: Prasse Karl Jos. (vorm. „Hiko-werke“ A.-G.), Dux 427, 247, Eger 238, Warnsdorf 274.
Národní správa 1945–1948