Třída Norrköping (jinak též třída Spica II) byla třída torpédových člunů Švédského námořnictva, později přestavěných na raketové čluny. Jedná se o poslední postavenou třídu švédských torpédových člunů. Celkem bylo postaveno 12 jednotek. Všechny již byly vyřazeny ze služby.
Stavba V letech 1971–1976 bylo postaveno celkem 12 jednotek této třídy.
Jednotky třídy Norrköping: Jméno Spuštěna Vstup do služby Status Norrköping (T131) 1972 5. listopadu 1973 vyřazen Nynäshamn (T132) 1973 8. září 1973 vyřazen Norrtälje (T133) 1973 1. srpna 1974 vyřazen Varberg (T134) 1974 13. června 1974 vyřazen Västerås (T135) 1974 25. října 1974 vyřazen Västervik (T136) 1974 15. ledna 1975 vyřazen, muzejní loď Umeå (T137) 1975 15. května 1975 vyřazen Piteå (T138) 1973 13. září 1975 vyřazen Luleå (T139) 1975 28. listopadu 1975 vyřazen Halmstad (T140) 1975 9. dubna 1976 vyřazen Strömstadv (T141) || 1976 || 13. září 1976 || vyřazen |- | Ystad'' (T142) 1976 10. prosince 1976 vyřazen
Konstrukce náhled|vlevo|Torpédový člun Norrtälje (T133)
Torpédové čluny Po dokončení plavidla nesla navigační radar Terma Scanter 009 a systém řízení palby PEAB 9LV200 Mk 1. Po dokončení tvořil výzbroj jeden 57mm kanón Bofors L/70 Mk1 ve věži na přídi, jeden 40mm kanón na zádi a šest 533mm torpédometů. Pohonný systém tvořily tři plynové turbíny Rolls-Royce Proteus o výkonu 12 900 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 40,5 uzlu.
Modernizace na raketové čluny náhled|Ystad (T142) po modernizaci na raketový člun
V letech 1982–1985 prošla celá třída přestavbou na raketové čluny (taktické označení plavidel T se změnilo na P). Elektronika plavidel byla rozšířena o přehledový radar Saab Sea Giraffe 50HC a sonar s měnitelnou hloubkou ponoru Simrad ST-240 (jinde je uveden typ AR-700). Změnila se i výzbroj. Čtyři zadní torpédomety nahradily čtyři raketomety pro protilodní střely Saab RBS-15. Výzbroj plavidel dále posílily čtyři devítihlavňové salvové vrhače hlubinných pum Saab ELMA.
Odkazy
Externí odkazy
Literatura
Norrköping