Löbau (výslovnost: ; , , , ) je velké okresní město v Horní Lužici v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Zhořelec a má obyvatel. Leží v údolí říčky Löbauer Wasser (Lubata) u dvojitého čedičového vrchu Löbauer Berg / Schafberg. Nejmenší město Hornolužického šestiměstí sloužilo pro svou centrální polohu jako místo jednání tohoto spolku. Město Löbau prožilo svůj rozkvět zvláště v 19. století v období industrializace. Mezi jeho nejvýznamnější pamětihodnosti patří barokní radnice, litinová rozhledna krále Friedricha Augusta a funkcionalistický Dům Schminke.
Geografie Poloha Löbau leží na východním okraji Lužické pahorkatiny a Lužické nivy, asi 10 km od České republiky. Město se nachází v Löbauské kotlině v saském přírodním regionu Hornolužické nivy a jeho postupného přechodu k Hornolužické pahorkatině, resp. k jejímu severnímu hlavnímu hřebeni. V menším měřítku Löbau hraničí na jihu s horou Kottmar (582 m), na východě s Niskou vrchovinou a na severu s luhy přecházejícími do Lužické nížiny. Východ městské oblasti je utvářen vrchy Löbauer Berg (Lubijska Hora) s výškou 447 m a Schafberg (449 m), pročež se někdy Löbau označuje jako „město kopců“. Tento dvojitý vrchol je od roku 1974 součástí chráněné přírodní rezervace „Löbauer Berg“ o rozloze 255 ha.
Geologie V geologickém podloží převažuje granodiorit. Dvojitý čedičový vrch Löbauer Berg / Schafberg vznikl sopečnou činností v třetihorách následkem kryptovulkanismu jako tzv. kryptodóm. Tento čedič zvětrává do bloků, které ve formě kamenných hald (blokových nebo „kamenných moří“) pokrývají rozsáhlé plochy obou vrchů. Nížeji položené části Löbauské kotliny (240–270 m) mají podobu zvlněných sprašových plošin, které jsou utvářeny ze sprašové a povodňové hlíny, písku, štěrku a žuly. Löbau leží při ústí potoka Seltenrein do říčky Löbauer Wasser (Lubata), což je pravý přítok Sprévy. Za zmínku stojí geotop Georgewitzer Skala (Korečanska skała), což je skalnaté údolí říčky Löbauer Wasser severně od Löbau nebo čedičová kupa Bubenik (Bubnik) a Kleine Landeskrone (376 m) na západ od města. Také tento dvouvrcholový čedičový kryptodóm je od roku 1938 přírodní památkou. Sousední obce Sousedními obcemi města Löbau jsou Waldhufen-Vierkirchen na severu, městečko Reichenbach na severovýchodě, Rosenbach na jihovýchodě, Kottmar a Großschweidnitz na jihu, Lawalde na jihozápadě, na západě je to obec Hochkirch v Zemském okrese Budyšín a město Weißenberg na severozápadě. Nejbližšími velkými okresními městy jsou Görlitz (24,60 km), Budyšín (21,90 km) a Žitava (25,42 km).
Městské části
Městská rada velkého okresního města Löbau odhlasovala na svém zasedání 7. července 2011 nové uspořádání městských částí. Dosud samostatné obce Altlöbau, Dolgowitz, Oelsa, Unwürde, Wendisch-Cunnersdorf a Wendisch-Paulsdorf při tom byly přičleněny k Löbau jako separátní městské části. Městské jádro Löbau bylo zároveň vymezeno na části Löbau-Mitte, Löbau-Neustadt, Löbau-Nord, Löbau-Ost, Löbau-Süd a Löbau-West. Od roku 2011 má tudíž Löbau 32 městských částí: Altcunnewitz (Stara Chójnica) Altlöbau (Stary Lubij) Bellwitz (Bělecy) Carlsbrunn (Karlowa Studnja) Dolgowitz (Dołhaćicy) Ebersdorf (Habrachćicy) Eiserode (Njeznarowy) Georgewitz (Korecy) Glossen (Hłušina) Großdehsa (Dažin) Kittlitz (Ketlicy) Kleinradmeritz (Małe Radměrcy) Krappe (Krapow) Laucha (Luchow) Lautitz (Łuwoćicy) Löbau-Mitte Löbau-Neustadt Löbau-Nord Löbau-Ost Löbau-Süd Löbau-West Mauschwitz (Mučnica) Nechen (Njechań) Neucunnewitz Neukittlitz Oelsa (Wolešnica) Oppeln (Wopaleń) Rosenhain (Róžany) Unwürde (Wujer) Wendisch-Cunnersdorf (Serbske Kundraćicy) Wendisch-Paulsdor (Serbske Pawlecy) Wohla (Walowy) S výjimkou bývalých sídlišť Körbigsdorf, Liebesdörfel, Tiefendorf a Peschen (Stwěšin) zohledňuje toto uspořádání všechna dříve samostatná území. Podnebí Podnebí v Löbau je chladné a mírné. Vyznačuje se množstvím srážek, a to i v nejsušším měsíci. Podle Köppenovy klasifikace podnebí má tato oblast stupeň Dfb, tedy vlhké kontinentální podnebí, které odpovídá nejběžnějšímu klimatu na území České republiky. Průměrná teplota vzduchu je 7,2 °C. Roční úhrn srážek dosahuje 622 mm. Množství srážek je nejnižší v únoru (30 mm), nejbohatší na srážky je celoročně měsíc červen (79 mm). Nejteplejším měsícem je červenec, v němž je teplota vzduchu v průměru o 23,0 ° vyšší než v nejchladnějším měsíci lednu.
Historie náhled|Pozůstatky slovanského opevnění (Bielplatz Bellwitz) Pravěk a raný středověk náhled|upright|Detail Přemysla Otakara I. z durynského žaltáře Nálezy keramických a bronzových předmětů v údolí říčky Löbauer Wasser (Lubata) a opevněné sídliště (okružní val nebo násep) na Schaftbergu dokládají prehistorické osídlení městské oblasti Lužickou kulturou doby bronzové (kolem roku 1000 př. n. l.). Asi 800 m jihozápadně od löbauské městské části Bellwitz se nachází na vyvýšenině nad Löbauer Wasser pozůstatky slovanského opevnění „Bielplatz Bellwitz“ nazývané také „Staré šance“ (Alte Schanze) z protohistorického období.
Město Löbau je poprvé zmíněno v roce 1221 v listině biskupa Bruna II. z Míšně adresované jím založené Budyšínské kapitule, které zde mimo jiné postupuje biskupské desátky z vesnice Cunnersdorf u města Löbau (Cunradisdorf prope opidum Lubaw). Název „Löbau“ je germanizovanou formou srbského jména Lubij, které je stejně jako říčka jménem Lubata (Löbauer Wasser) a celá řada dalších místních názvů např. Lubáň, Lublin, Lublaň nebo osobní jméno Lubomír odvozeno od praslovanského slovesa ljubiti, které vychází z praindoevropského kořene lewbʰ-. Město bylo plánovitě založeno za vlády Přemysla Otakara I. kolem roku 1200 kolonisty z Frank a Durynska na náhorní plošině nad bažinatým povodím Lubaty jako hradbami obehnané sídliště obchodníků a řemeslníků, které se až do roku 1319 rozšiřovalo jako typické „město rolnických měšťanů“ (Ackerbürgerstadt). Na přelomu 13. a 14. století patřilo území Löbau pod vládu braniborského markrabství. V roce 1306 propůjčili markrabata Ota IV. a Waldemar Braniborští městu právo nakupovat a prodávat v Budyšíně a zároveň začlenili 20 okolních vesnic Budyšínska pod jeho jurisdikci. Brzy poté, co v roce 1319 zemřel bez mužských potomků braniborský markrabě Waldemar, získal toto území český král Jan Lucemburský. (omezený přístup) Löbau pod českou vládou náhled|Pohled do uličky Badergasse s domy se štíty směřujícími do ulice, na které je patrný původní ráz města V roce 1336 je poprvé zmíněn františkánský klášter a k němu náležející kostel sv. Jana. 21. srpna 1346 – tedy pět dní předtím, než Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku – bylo v Löbau založeno Hornolužické šestiměstí, jehož cílem byl společný postup proti pachatelům vražd, žhářství, krádeží nebo loupeží. Pro svou centrální polohu bylo město Löbau až do roku 1815 místem jednání tohoto spolku. V roce 1354 obnovil Karel IV. stávající privilegia týkající se bezcelního přístupu do měst Budyšín, Kamenec a Königsbrück. Roku 1355 pak inkorporoval Budyšín, Zhořelec a k nim náležející města do zemí České koruny. Obyvatelé Löbau se v té době živili převážně tkalcovstvím, plátenictvím a pivovarnictvím. Ještě před smrtí Václava IV. v roce 1419 došlo k první pražské defenestraci, kterou začalo období husitských válek. Po Žižkově smrti v roce 1424 se v Löbau konal zemský a městský sněm, který se zabýval situací v Čechách. O měsíc později se zde členové Šestiměstí dohodli, že požádají o vojenskou pomoc saského kurfiřta. Roku 1426 obdržel císař Zikmund od městského svazu 1000 koní, bitvy u Ústí nad Labem se zúčastnilo také 700 vojáků z Horní Lužice. Město Löbau bylo obléháno v letech 1425 a 1429. Ve druhém případě došlo během obležení a dobývání k požáru, který zničil celé město s výjimkou kláštera a městského kostela. Oheň založil jistý Heinrich Zacher, který měl od husitů dostat 18 šilinků. Téhož roku byl ve Zhořelci upálen. 25. září se v Löbau konal sněm, na němž byla zorganizována obrana Šestiměstí proti husitským nájezdům. Na počátku března 1431 bylo město dobyto husitským vojskem pod velením hejtmana Jana Kolúcha z Vesce, který vyhnal část obyvatel i zemského fojta a donutil měšťany ke složení přísahy. Již 12. srpna Löbau obsadili hornolužičtí vojáci. Na konci tohoto roku potom s pomocí Zhořelce začala stavební obnova. V roce 1432 mělo nejmenší město spolku asi 1270 obyvatel. Albrecht II. Habsburský zprostil v roce 1438 na tři roky zadlužené město platebních povinností. Roku 1472 potvrdil Matyáš Korvín Löbau privilegia a svobody, o dva roky později pak uznal vlastnická práva vzhledem k pozemkovému majetku. V roce 1496 udělil Vladislav Jagellonský městu právo výročního trhu na den Povýšení svatého Kříže. Roku 1519 opět došlo k městskému požáru, během kterého vyhořel františkánský klášter. V letech 1522–1523 začal v Löbau v luterském duchu kázat kněz Nikolaus von Glaubitz, jenž löbauské měšťany postupně získal pro učení reformace. Ferdinand I. Habsburský povrdil v roce 1538 privilegia a listiny löbauského kraje a městského pozemkového vlastnictví. Roku 1547 však pro nedostatečnou podporu ve šmalkaldské válce proti protestantům potrestal Šestiměstí všech odebráním privilegií i pozemkového majetku (tzv. Pönfall). V roce 1554 byla pro městský kostel sv. Mikuláše zakoupena Bible v prvním německém překladu, která se zachovala s Lutherovou rukopisnou poznámkou. V osiřelém klášteře vznikla roku 1575 evangelická škola. Roku 1630 byla založena radní knihovna. Za třicetileté války město šestkrát vyhořelo, 30. května 1635 potom bylo markrabství Horní Lužice po sjednání Pražského míru předáno do správy saského kurfiřta Jana Jiřího I.FLAMMINGER, Simone; HÖNICKE, Jürgen. Chronik der Stadt Löbau, s. 12–140. Löbau pod saskou vládou náhled|upright=1.4|Löbau (1840) náhled|upright=1.4|Pohled na Löbau kolem roku 1850