Adam Zapský ze Zap a na Dubči (kolem roku 1600–1626, Praha) byl český šlechtic a rytíř z rodu Zapských ze Zap.
Pocházel z dubečské větve rodu, která vlastnila městečko Dubeč a řadu statků v blízkosti tehdejší Prahy. Po předčasné smrti otce se stal Adam Zapský ještě jako nezletilý jediným dědicem dubečského panství. Prarodiče zajistili Adamovi kvalitní vzdělání, které zahrnovalo studium na zahraniční univerzitě v Lipsku a kavalírskou cestu po Francii a západní Evropě. Ačkoli byla rodina Zapských ze Zap protestantského vyznání, konvertoval Adam Zapský ke katolické víře. Během českého stavovského povstání podporoval vzbouřené stavy penězi a dopustil se urážky císařského Majestátu.
Konfiskační komisí byl proto po porážce povstání odsouzen k propadnutí celého majetku, avšak prostřednictvím císařské milosti mohl zůstat v držení dvou třetin majetku. Suma za dvě třetiny zkonfiskovaného majetku nebyla Zapskému vyplacena. Ve snaze získat zpět své statky se Adam Zapský zapletl do milostného poměru s Annou Marií Kaprovou z Kaprštejna, manželkou císařského rady a místosudího dvorského Jana Daniela Kapra z Kaprštejna, jež byla manželem pověřena převzetím Zapského majetku. Oba milenci se později rozhodli zosnovat vraždu Kaprštejna, kterou uskutečnili v roce 1625. Adam Zapský byl spolu se svou milenkou krátce po vraždě zatčen, uvězněn a odsouzen k trestu smrti stětím, který byl vykonán v roce 1626.
Aféra s vraždou císařského rady a soudní proces nad Adamem Zapským a Annou Marií se staly předmětem zvýšeného zájmu již ve své době. V 19. století v době romantismu a zvýšeného nacionalismu se stal Zapského případ inspirací k vytvoření četných románových děl a literárních fikcí, přičemž silně zapustil kořeny také do ústní tradice. Dnes je dáván případ Adama Zapského za klasický příklad aplikace trestního práva a hrdelního procesu v první čtvrtině 17. století. Na Zapského osudu lze také snadno demonstrovat krizi české předbělohorské stavovské společnosti a četné přehmaty zemských úřadů a úředníků v době následující krátce po porážce stavovského povstání.
Původ a mládí vlevo|náhled|Tvrziště v Dubči Otcem Adama Zapského byl Oldřich Zapský ze Zap, jediný syn majitele dubečského panství Adama staršího Zapského ze Zap a na Dubči, který vládl nad majetkem dubečské větve Zapských ze Zap v letech 1567/8-1609.SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XV. Kouřimsko, Vltavsko a JZ Bleslavsko. Praha: Argo (poslední vydání), 1998, s. 206. Ludmila, matka Adama Zapského pocházela z rodu Dvořeckých z Olbramovic. Adam Zapský se narodil roku 1600, a to krátce před smrtí svého otce či naopak až jako Oldřichův pohrobek. Úmrtí Oldřicha Zapského, Adamova otce a dědice rodinného majetku, mělo pro majitele dubečského panství Adama staršího Zapského tragické následky, protože s Oldřichem se již napevno počítalo jako s novým majitelem Dubče, Dubečka, Lítožnice, Dolních Měcholup, Netluk, Běchovic a Kyjí, které tvořily na počátku 17. století rozsáhlou a hospodářsky prosperující doménu Zapských ze Zap. Za svého dědice tak Adam starší Zapský vyhlásil v roce 1607 vnuka Adama, který se začal nazývat z důvodu rozeznání obou Zapských Adamem mladším. Poslední vůle dubečského pána, na základě které odkázal dubečské panství svému vnukovi, byla vložena do zemských desek v roce 1609.Tamtéž, s. 206. Rok předtím, bylo dubečské panství těžce zpustošeno vojskem arciknížete Matyáše, který na dubečské tvrzi vyjednával v červnu 1608 během svého vojenského tažení na Prahu s vyslanci císaře Rudolfa II. ohledně dědické krize v habsburském rodě.TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy: díl XII. Praha: nakladatel F. Řivnáč, 1901, s. 445–446. alt=|náhled|Kostel sv. Bartoloměje v Kyjích Po smrti Adama Zapského staršího přešlo poručnictví nad nezletilým Adamem na jeho babičku Marianu Hrzánovou z Harasova. Ta v roce 1610 sepsala závěť, ve které svému vnukovi odkázala statek Kyje, jenž jí její muž zapsal roku 1600 do zemských desek jako soukromé jmění.ÚLOVEC, Jiří. Pražský sborník historický. Díl XXIX. Praha, 1996 (kapitola „Historie a stavební podoba tvrzí v Dubči“), s. 161. Adam Zapský mladší byl tehdy již vzdělané šlechtické dítko. Prarodiče mu zajistili formou domácích učitelů kvalitní a důsledné vzdělání, které zahrnovalo znalost čtení, psaní, kupeckých počtů nebo latiny. V roce 1614 byl Adam zapsán jako student na univerzitě v Lipsku.Časopis muzea království Českého. Ročník 80. Praha: Matice česká, 1906, s. 530. Roku 1615 se Adam Zapský však již nacházel v Čechách. V roce 1616 nastoupil kavalírskou cestu po západní Evropě, během níž pobýval většinu času ve Francii.ZELENKA, Marek. Adam Zápský ze Záp († 1626). Život a doba posledního rytíře na Dubči. Veduta: České Budějovice, 2025, s. 89-92. Během pobytu v cizině učinil mladý Zapský důležitý krok, když konvertoval a stal se katolíkem. Do té doby byli Zapští ze Zap významnou protestantskou rodinou. Do vlasti se Zapský vrátil v roce 1619.Tamtéž, s. 97. Po návratu do Čech se se oženil s o mnoho let starší Evou Zapskou ze Zap pocházející ze ctiněveské větve rodu.Ottův slovník naučný. Svazek 27. Praha: nakl. J. Otto, 1908, s. 441. Manželství však nebylo šťastné, a to z důvodu Adamovy prudké a konfliktní povahy.
Ztráta majetku Adam Zapský se vrátil do vlasti v době, kdy již několik měsíců zuřilo stavovské povstání a válka s císařem. Navzdory tomu, že ještě nedosáhl zletilosti, se Zapský ujal dubečského panství, ačkoli po porážce povstání tvrdil zemským úředníkům pravý opak.Úlovec, Sborník, s. 161. Nevybouřené mládí způsobilo, že se zapletl v letech 1619-1620 do několika vážných potyček, které musel řešit až zemský soud.Sedláček, Hrady XV, s. 201. Jako katolík se navíc zapojil do stavovského povstání. Sloužil ve stavovském vojsku, se kterým osobně táhl do Rakous, půjčoval rebelům peníze, odváděl daně i kontribuci ze svých statků a kromě toho veřejně urážel císaře a zemské úředníky.Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 101-102. Po porážce povstání v roce 1620 se snažil Adam Zapský své činy během povstání bagatelizovat. Podle císařských patentů a generálního pardonu z roku 1622 se však Zapský ocitl na straně povstalců, jelikož tím byl dle rozhodnutí Vídně každý, kdo vzbouřené stavy podporoval penězi. Ještě v roce 1622 byl českou komorou pořízen odhad Zapského majetku. Konečný verdikt konfiskační komise zněl úplné propadnutí statků. Císař však rozsudek zmírnil na propadnutí jedné třetiny jmění.BÍLEK, Tomáš Václav. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Část druhá. Praha, 1883, s. 921–922.
Jelikož česká komora dlužila v této době vysokou částku císařskému radovi a místosudímu dvorskému Janovi Danielu Kaprovi z Kaprštejna, povolila mu uvázat se po nějaký čas na dubečském panství. V letech 1622–1623 tak Kaprštejn zabral nejen Dubeč, ale i zbylé Zapského statky, na které se konfiskace nevztahovaly, a to zejména Běchovice a Kyje. Adam Zapský se snažil této svévoli zabránit, avšak marně. Jeho protesty zemským úředníkům nenašly odezvu.Tamtéž, s. 161–162. Na dubečské panství si navíc dělal zálusk kníže Karel I. z Lichtenštejna, který byl nejen členem konfiskační komise, ale také měnového konsorcia, jež po Bílé Hoře devalvovalo českou měnu, což obojí Lichtenštejnovi umožnilo skupovat ve velkém zkonfiskované statky v blízkosti Prahy, a to za nekvalitní minci s výrazně menším objemem drahých kovů. V roce 1623 tak Lichtenštejn odkoupil od české komory celé dubečské panství i s přidruženými statky Běchovicemi a Kyjemi, které ihned připojil k Uhříněvsi.SEMANSKÝ, Antonín. Paměti městyse Uhříněvsi a okolí. Praha: nákl. vlastním s přispěním Uhříněvse, 1910, s.12. Česká komora nevyplatila Zapskému dvě třetiny jmění, na které měl dle císařské milosti nárok. Zapský se považoval právem za ukřivděného, neboť celý jeho majetek měl podle odhadu konfiskační komise hodnotu nejméně 150 000 kop míšeňských, přičemž jej Lichtenštejn koupil za sumu 34 009 kop, což byla zhruba pětina reálné ceny.Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 141.
Vražda Kaprštejna a Zapského proces V letech 1622–1624, kdy se snažil Adam Zapský získat zpět zabavený majetek, došlo k jeho seznámení s Annou Marií z Greifenfelsu, manželkou Kapra z Kaprštejna. Anna Marie byla dcerou některého z erbovních měšťanů na Starém Městě pražském a za Kaprštejna se vdala v roce 1616.Tamtéž, s. 113-114. Z manželství vzešel jediný potomek – syn Jan Daniel mladší Kapr z Kaprštejna. Jeho otec zbohatl na pobělohorských konfiskacích značným způsobem, neboť získal nejen Dolní Počernice a Chvaly spolu s vinicí u Prahy, ale také například výstavní malostranský dům v Praze U černého orla, který dnes stojí na místě Fragnerovy lékárny čp. 203 a 204 na Malostranském náměstí a v Zámecké ulici. V letech 1622–1623 držel dočasně bývalé Zapského panství v Dubči, a dokonce to byl on, kdo v roce 1622 vyzval svou ženu Annu Marii, aby zabrala Zapskému Kyje, na což si Adam Zapský otevřeně stěžoval.Úlovec, Sborník, s. 162. Právě tehdy se Zapský seznámil s Kaprovou ženou. Oba dva se stali brzy milenci a svůj poměr dle tehdejších zvyklostí ani nijak neskrývali. Bylo to tak veřejné tajemství, o kterém věděl i sám Kaprštejn. Ten však jako císařský rada trávil většinu času v Praze, kdežto jeho žena na venkovských statcích. Strach z prozrazení vedl nakonec oba milence k zosnování vražedného plánu. Kaprštejn měl být zabit, čímž by se Anna Marie stala jedinou dědičkou celého majetku. Stále ještě mladý a naivní Zapský, který přišel o všechen majetek, pravděpodobně věřil, že mu jeho milenka následně poskytne finanční náhradu za zabavené Kyje. náhled|Zámek Dolní Počernice Kaprštejn byl svou ženou vylákán z Prahy a při zpáteční cestě do Prahy, dne 13. listopadu 1625, jej v oblasti u Hrdlořez přepadl sám Adam Zapský spolu s najatým pacholkem a Kaprštejna úkladně zavraždil.DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Akropolis, 1996, s. 231. Podrobně též Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 152-157. I když Zapský z místa činu uprchl do Prahy a snažil se získat si alibi, vražda vlivného a mocného císařského rady se začala ihned vyšetřovat. Milenecký vztah Zapského a Kaprovy ženy byl na základě výpovědí svědků rychle odhalen. Oba byli zatčeni, uvězněni a podrobeni soudnímu přelíčení. Jak Adam Zapský, tak Anna Marie se ke svému činu přiznali. Celá kauza vzbudila mimořádný rozruch. Anna Marie byla jako cizoložná žena a jeden z iniciátorů vraždy svého muže neprodleně odsouzena k trestu smrti, a to způsobem neobyčejně krutým. Měla být mrskána, pohřbena zaživa a probodnuta kůlem. Na přímluvu příbuzných a dalších osob jí byl však nakonec trest zmírněn na mrskání a stětí. Na svou popravu čekala ve staroměstském vězení. To Adam Zapský byl vsazen do Bílé věže na Pražském hradě, kde čekal na proces. Také on byl posléze odsouzen k trestu smrti stětím.
Dne 30. ledna 1626 byla Anna Marie vyvedena z vězení na Malé Straně pražské, kam byla převezena, obnažena do půli těla a dopravena na voze před dům pana Kaprštejna. Tady byla za přítomnosti velkého množství lidu mrskána metlami. Podruhé si vytrpěla mrskání na malostranském pranýři. Napotřetí ženu mrskali před Staroměstskou radnicí a vzápětí ji sťal kat Jan Mydlář před domem jejího manžela stojícím na místě dnešního objektu čp. 934. Toto krvavé divadlo si nenechaly ujít stovky a tisíce Pražanů.FRANCEK, Jindřich. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada: zločinnost a bezpráví. Praha: Paseka, 2011, s. 345. Nejpodrobněji s odkazy na prameny i literaturu Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 168-169. Nešťastný Adam Zapský byl popraven v ranních hodinách 3. února 1626 přímo před Bílou věží. Dačický píše, že při popravě kat „…netrefil jeho krk a do půl hlavy jemu vťal.“Dačický, Paměti, s. 232. Více k Zápského popravě Zelenka, Adam Zápský ze Záp, s. 171-173. Pohřben byl v kostele sv. Tomáše na Malé Straně pražské. Adamem Zapským vymřela dubečská větev Zapských ze Zap po meči.
Ohlas