António Egas Moniz, celým jménem António Caetano de Abreu Freire Egas Moniz (29. listopadu 1874 Avanca, Portugalsko – 13. prosince 1955 Lisabon) byl portugalský neurolog a neurochirurg, průkopník cerebrální angiografie. Jako první lékař na světě provedl lobotomii. V roce 1949 získal jako první Portugalec Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství (spolu se švýcarským fyziologem W. R. Hessem).
Život Roku 1902 se Moniz stal profesorem na katedře neurologie, ale o rok později vstoupil do politického života. Byl jmenován portugalským velvyslancem v Madridu a později také ministrem zahraničních věcí.
Roku 1920 se vrátil zpět k medicíně. Roku 1927 vyvinul mozkovou angiografii, která umožňovala vizualizaci cév v mozku. Dvakrát proto byl nominován na Nobelovu cenu.
Počátkem roku 1935 se Moniz dozvěděl o pokusu, kdy byly agresivnímu šimpanzi odebrány čelní laloky z obou mozkových polokoulí a po rekonvalescenci se změnil v poklidného, přítulného mazlíčka, údajně bez negativního vlivu na poznávací a myšlenkové funkce. Moniz se poté spojil s neurochirurgem Pedrem Almeidem Limou (1903–1985) a začali přemýšlet o provedení podobné operace na lidech, postižených schizofrenií nebo paranoiou – přerušení nervových spojů mezi čelními laloky a hlavní částí předního mozku by jim podle jejich teorie mělo pomoci navrátit myšlenkové pochody k normálu.
První takovou operaci provedli Moniz s Limou v listopadu 1935. Při operaci byly pacientům vyvrtány do lebky dva otvory o průměru 1,5 až 2 cm, kterými do prefrontální kůry zavedl injekce s lihem, kterým mělo dojít k umrtvení některých nervových spojů. 27. prosince 1935 pak provedli chirurgickou verzi podobné operace, kdy přerušili část nervových drah v bílé i šedé hmotě mozkové pomocí speciálního skalpelu, vysouvaného z duté jehly. Tuto operaci její autoři označili jako „prefrontální leukotomii“, samotnou chirurgickou opravu lidské psychiky jako „psychochirurgii“.
Leukotomie neboli lobotomie se vzápětí stala oblíbeným psychochirugickým zákrokem zejména ve Spojených státech amerických a v Sovětském svazu. V roce 1948 bylo provedeno již asi 20 tisíc obdobných zákroků, zejména pacientům trpícím schizofrenií nebo depresí. Roku 1949 byl Moniz za objev lobotomie oceněn Nobelovou cenou.
Současně však vycházely stále více najevo problematické stránky lobotomií. Na prvním místě to byla vysoká úmrtnost, dále se jednalo o vznik rozsáhlých hematomů v čelních lalocích, u některých pacientů se rozvinula epilepsie. Pokud jde o psychické důsledky, pacienti sice vykazovali nižší napětí nebo neklid, zároveň ale apatii, pasivitu, neschopnost soustředit se a emocionální plochost. Spolu s rozvojem psychofarmak v 50. letech tak využívání lobotomie rychle klesalo.
Roku 1939 byl Moniz postřelen pacientem; poté již až do smrti zůstal upoután na vozík.
Vyznamenání alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 5. října 1928 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 3. března 1945 Nobelova cena za fyziologii a lékařství – 1949
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Lobotomii v USA podstoupilo 40 tisíc lidí. Ničila životy, iDNES.cz, 21. 9. 2018
Kategorie:Portugalští neurologové Kategorie:Portugalští neurochirurgové Kategorie:Ministři zahraničních věcí Portugalska Kategorie:Portugalští politici Kategorie:Portugalští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Absolventi Univerzity Coimbra Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy (Portugalsko) Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Kategorie:Portugalští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Lobotomie Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Narození 29. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1955 Kategorie:Úmrtí 13. prosince Kategorie:Úmrtí v Lisabonu Kategorie:Muži