Německé alpské spolky v českých zemích

Německé alpské spolky v českých zemích rozšiřovaly na základě svých stanov vědecké poznatky a všeobecné znalosti o Alpách, snažily se o usnadnění cestování v nich a podporovaly lásku k alpskému pohoří. Nejprve vznikl ve Vídni v roce 1862 Rakouský alpský spolek/Oesterreichischer Alpenverein (ÖAV) a po vzniku Německého alpského spolku inicioval pražský obchodník Johann Stüdl i založení Pražské sekce/Prager Sektion. Po vzoru Prahy pak přibývaly sekce i v dalších městech s převážně německým obyvatelstvem. Do první světové války působilo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 12 sekcí Německého a rakouského alpského spolku/Deutscher und Österreichischer Alpenverein (DuÖAV), které mimo nadšené propagace alpské myšlenky organizovaly přednášky, plesy a výlety, stavěly rozhledny, horské chaty a spolupracovaly s německými turistickými spolky.

Mezi členy alpských spolků patřilo výhradně dobře situované měšťanstvo. Jednotlivé sekce fungovaly jako samostatné právní subjekty a zemské místodržitelství jejich činnost povolovalo. Centrálně byly řízeny zastřešující organizací a výborem DuÖAV, kam také odváděly členské příspěvky. Nejvýznamnější činnost se odvíjela v Alpách, kde se sekce snažily vybudovat horské chaty a v okolí turistickou síť. Zde také provozovaly horolezectví a vysokohorskou turistiku. Významným přínosem byla pro chudé horské obyvatelstvo jejich ekonomicko-sociální podpora a rozvoj cestovního ruchu v dané oblasti. Sekce v oblasti svého působení zakládaly vůdcovské spolky a budovaly systém horské záchranné služby.

V meziválečném období se staly pionýry v zakládání lyžařských oddílů, více se soustředily na domácí horskou turistiku a vybudovaly tři turistické chaty. I když se snažily pěstovat čilé vztahy s německými turistickými organizacemi a zimními sportovními spolky, kontakty k turnerským nebo politickým spolkům neudržovaly. Nové poválečné rozdělení Evropy způsobilo spolkům velké movité ztráty, kdy chaty na území Itálie připadly bez náhrady italským alpským klubům. V roce 1938 se staly německé alpské spolky součástí říšského DAV.

Historie Filosofické směry osvícenství a romantismus 18. století se zasloužily o značně odlišné vnímaní přírody a potažmo horstev, která probouzela zájem o jejich vědecké zkoumání (přírodovědná bádání Johna Locka, návrat k přírodě Jeana-Jacquese Rousseaua, výstup na Mont Blanc Benedikta de Saussura, začátkem 19. století výzkumné cesty Alexandra Humboldta, nekonvenční životní styl básníka Percy Bysshe Shelleyho a George Gordona Byrona, výstupy horolezců Edwarda Whympera a Edmunda Hillaryho). K rozvoji volnočasových aktivit přispěl vznik nové společenské vrstvy buržoazie a následně masové využívání volného času v přírodě.

Roku 1800 byl zdolán Großglockner (dále vrcholy v Andách a na Kavkaze). V druhé polovině 19. století došlo v Habsburské monarchii k politicko-ekonomickým změnám. Nejprve společenské změny podnítil spolkový zákon říšského zákoníku č. 253 z 26. listopadu 1852, následoval pád Bachova absolutismu v roce 1859, roku 1867 zákon o právu spolčovacím a nakonec vydání únorové ústavy v roce 1861. Rozvoj spolkové činnosti zasáhl přirozeně i oblast sportu. V roce 1862 vznikl ve Vídni pod heslem „Mit Herz und Hand für’s Alpenland“ Österreichischer Alpenverein/Rakouský alpský spolek (ÖAV).Mgr. Pavlína Chaloupská, Ph.D.: Vývoj německých alpských spolků v Českých zemích do roku 1938 (Development of German Alpine Clubs in Czech Lands until 1938), disertační práce, Fakulta tělesné výchovy a sportu (FTVS), 2014, česky

V Mnichově a v Lipsku rostlo nadšení pro alpinismus již od roku 1866. Ustavující shromáždění Německého alpského spolku/Deutscher Alpenverein (DAV) se za velké iniciativy Johanna Stüdla, Paula Grohmanna a Franze Senna konalo v Mnichově 9. května 1869, kdy byla založena i první sekce Mnichov. V létě 19. srpna (1869) následovalo založení sekce Vídeň DAV a rok po založení spolku v roce 1870 se pod Pražskou sekcí organizovali i němečtí alpinisté na území českých zemí. Vzájemná spolupráce mezi rakouskými a německými alpinisty nakonec vyústila na valné hromadě v Bludenzi 23. srpna 1873 v nově vzniklém Německém a rakouském alpském spolku/Deutscher und Österreichischer Alpenverein (DuOAV).

Pražská sekce Arcibiskup Friedrich Schwarzenberg (v té době i významný vysokohorský turista) navštívil v roce 1849 Prahu, seznámil se s Johannem Stüdlem a v pozdějších letech podporoval jeho zpřístupňování Alp, budování chat a turistických cest. Ustanovující shromáždění 6. sekce DAV (před tím v Berchtesgadenu, Bolzanu, Innsbrucku, Vídni a Řezně) se konalo 19. května v knihkupectví Ehrlich a stanovy schválilo ministerstvo vnitra 24. června 1870. Prvním předsedou spolku zvolili přítomní jednohlasně Johanna Stüdla a členy výboru: M. Umlaufta, H. Marbacha, V. Hechta a W. Weigela. Počet členů a zájemců o alpinismus stoupal a Pražská sekce se stala ještě před první světovou válkou jednou z nejmajetnějších sekcí DuÖAV. Johann Stüdl zastával post předsedy až do roku 1920 (50 let) a po něm až do začátku druhé světové války August Gessner.

Velká válka těžce zasáhla alpské spolky, aktivita členské základny sestávala z občasných setkání, velmi stručných výročních zpráv a z dobročinných sbírek. Ještě hůře se jevila poválečná situace.

Po vzniku nového Československa se na základě vládního nařízení musela Pražská sekce distancovat od své organizace DuÖAV a pod pohrůžkou zrušení ze strany nového státu založila nový spolek DAV Praha/DAV Prag (Deutscher Alpenverein Prag), jehož stanovy byly schváleny 26. října 1920. Nové uspořádání Evropy a tím pádem i nová hranice s Itálií přivodily sekci citelné ztráty. DAV Praha přišel o dvě chaty a nepomohla ani mezinárodní vyjednávání. Chaty se staly majetkem italského alpinistického spolku Club alpino Italiano.

Členská základna DAV Praha v polovině 30. let 20. století dosáhla počtu 1500 osob, spolek opravil a znovu otevřel všechny své chaty a nakonec se vrhl do budování Sudetendeutsche Hütte. Při pražském spolku vznikl také lyžařský oddíl, takže DAV Praha nakoupil a rekonstruoval další 3 lyžařské chaty, pořádal horolezecké kurzy a školení první pomoci. I když se Evropská hospodářská krize spolku přímo nedotkla, přece jenom opatření německé vlády tzv. Tausend-Mark-Sperre mělo na finanční situaci DAV Praha podstatný vliv. Němečtí horolezci a turisté totiž tvořili významnou část návštěvníků alpských chat a jejich pokles v roce 1933 byl oproti roku 1932 skoro poloviční. Což sekci logicky způsobilo snížení pravidelných příjmů z turistického ubytování a z nájmů. O činnosti spolku se mohli alpinisté dočíst nejprve v rubrice „Alpine Zeitung“ v periodiku „Deutsche Zeitung Bohemia“ a od roku 1930 vycházel čtyřikrát ročně časopis „Nachrichten des Deutschen Alpenvereins Prag“.

Vývoj v Německu po roce 1933 přinesl tlak ze strany centrálního výboru DuÖAV. Vídeňská sekce Austria požadovala po Svazu německých alpských spolků/Verband der deutschen Alpenvereine (VDAV) v Československu úpravu stanov. Jednalo se o vyškrtnutí věty „spolek je apolitický“ a přidání znění, že „členy mohou býti pouze Němci (Árijci).“ Pro alpské spolky v Československu nebylo lehké aplikovat přijetí árijského paragrafu. Každé shromáždění německých spolků se muselo ohlašovat, zástupci československých úřadů měli na něj přístup, což mohlo vést, ze strany úředníka, pokud se domníval, že jde o nepřátelskou činnost, k jeho rozpuštění a následně tak ze strany ministerstva vnitra k zrušení celého spolku.

Po začlenění Sudet pod Třetí říši byl VDAV v listopadu 1938 rozpuštěn a všechny Německé alpské spolky se staly sekcemi DAV. Zástupcem všech sudetských sekcí byl v centrálním výboru zvolen ing. August Gessner (předseda Pražské sekce).

Organizace a struktura náhled|Plány Riffler Hütte (2234 m) – druhá chata Pražské sekce ve skupině Zillertalských Alp ležící na pastvině Birgelberalm s výhledem do údolí Zemmtal a na obec Rosshag. Slavnostně otevřena v srpnu roku 1888 Jednou ročně se konala valná hromada, na které se schvalovala nejdůležitější ustanovení, dále na ní probíhala volba nového výboru a přijímání nových členů. Na měsíčních shromážděních seznamovali přednášející své členy, ale i ostatní veřejnost, s alpskou, turistickou a geografickou tematikou, docházelo při nich k výměně zkušeností a informací. Každý čtvrtek pořádala sekce v restauraci „Petzold“ (později v hotelu „U zlatého anděla“ a po první světové válce v Německém domě) společenská setkávání. V roce 1874 otevřela v prostorách knihkupectví Ehrlich vlastní knihovnu. Mimo toho pořádala různé slavnosti. I když valnou část publikací darovali sekci její členové, vydávala také své vlastní průvodce. Od 20. února 1924 poskytovala v novém „Alpském informačním centru“ jednou týdně ve středu pro plánované túry do Alp mapy, průvodce, publikace, jízdní řády a seznamy chat. Zájem o informační centrum byl tak obrovský, že ho sekce v roce 1933 přemístila do větších prostor v paláci Pražského lidovýchovného spolku Urania/Prager Volksbildungsverein Urania architekta Josefa Zasche v Klimentské ulici a služby poskytovalo informační centrum nadále dvakrát týdně.V roce 1932 byl postaven spolkový Palác největšího německého vzdělávacího Pražského lidovýchovného spolku Urania (Prager Volksbildungsverein Urania) podle návrhu německého architekta Josefa Zasche v Praze na Novém Městě, čp. 1205, Klimentská 4. Během protektorátu považovali Němci Uranii za židovský spolek a byla arizována. Dům připadl české filmové společnosti, jejímž předsedou byl Vladislav Vančura. V paláci po válce působila disciplinární komise Svazu filmových pracovníků, která zničila kariéru např. Vlastu Burianovi, Adině Mandlové, Lídě Baarové, Zdeňku Štěpánkovi, Nataše Gollové a dalším. Od 70. letech zde fungovalo kino Klub. Při rekonstrukci budovy v letech 1994–1995 bylo kino zrušeno.

Struktura členské základny se nijak od ostatních alpských spolků nelišila. Zakládajícími členy Pražské sekce bylo 6 obchodníků, 5 právníků, 5 továrníků, 4 sekretáři, 3 prodavači, 2 lékárníci a 2 doktoři a jeden profesor, inženýr, školní rada, ředitel, a fotograf. Úředníci a obchodníci tvořili nejsilnější sociální vrstvu (v roce 1889 téměř 20 % obchodníků). V roce 1889 měla sekce již 39 žen. Například Maria Eckhert nebo Hermine Gross-Kmoch, která se stala členkou podle svého lezeckého partnera Victora Hechta v listopadu 1870 a v roce 1872 založila vlastní pobočku na dolnorakouském zámku Dietach. V roce 1914 čítala Pražská sekce 772 členů a v rámci celého DuOAV byla pátou nejpočetnější sekcí. Mírný pokles nastal utvářením nových sekcí a zrušením 33 % slevy na alpských železnicích (zavedeno v 80. letech).

V roce 1931 platili členové A členské roční příspěvky v hodnotě 60 Kč. Členové B (rodinní příslušníci členů A a studenti) platili polovinu. Platící získali odznak Alpenvereinu za 5 Kč, dostávali noviny „Nachrichten“ zdarma, noviny „Mitteilungen“ zdarma, časopis „Zeitschrift des DuÖAV“ se slevou, časopis „Bergsteiger“ za 85 Kč, dále se členů týkaly slevy na chatách DuÖAV, možnost zapůjčení klíče alpských spolků, využívání i dalších ubytoven, pojištění, používání sekční knihovny, možnost návštěvy DAV muzea v Mnichově, vstup do oddílu zimních sportů za 18 Kč, návštěvy přednášek, možnost účastnit se horolezeckých kurzů, možnost účastnit se výletu s průvodcem, slevy na rakouských dráhách a alpské poradenství.

Oblasti působnosti Pražské sekce v Alpách náhled|Trafoi – hotel a pošta, oblast působení Pražské sekce Německého alpského spolku

Německé alpské spolky v českých zemích

Źródło i licencja