náhled|Interaktivní části výstavy náhled|Telefonní aparáty z doby povstání, ve kterých je možné slyšet vzpomínky den před 60. výročím povstání náhled|Fragmenty říms a portálů ze zbořeného Královského hradu. V pozadí je fotografie budovy "Pinkusa Lothego", nalevo pak vchod do Sálu malého povstalce náhled|Sál malého povstalce spolu s kopií pomníku Malého povstalce náhled|Část expozice zasvěcená německému teroru v okupovaném Varšavě a historii Varšavského ghetta náhled|Výstava Akce „bouře” náhled|Replika německého bunkru dobytého povstalci náhled|Povstalecké nárameníky, hodiny ukazující hodinu „W” a motocykl BMW R 12 používaný Wehrmachtem během 2. světové války náhled|Tiskárna povstalců náhled|Výstava „Polska Lubelska” (česky: Lublinského Polska) náhled|Kavárna „Pół Czarnej" (česky: Půl černé) náhled|Replika radiostanice „Błyskawica” (česky: Blýskavice) náhled|Kopie nosiče nálože Goliath náhled|Část expozice v mezipatře zasvěcená Krystýně Krahelské s maketou sochy mořské panny, pro kterou básnířka pózovala náhled|Část stálé expozice zbraní: německá puška Kar 98k (nahoře) a EMP (dole) náhled|Část výstavy zasvěcená zásobování během povstání náhled|Protokoly Polského červeného kříže z exhumace těl obětí Masakrů ve varšavské čtvrti Wola náhled|Povstalecká nemocnice náhled|Replika kanálu na mezipatře náhled|Sál pod Liberátorem náhled|Výstava zasvěcená spojeneckým výsadkům náhled|Kinosál, ve kterém jsou promítány filmové kroniky natočené během povstání náhled|Výstava „Niemcy w okupowanej Warszawie” (česky: Němci v okupované Varšavě) náhled|Vchod do kanálů pod Sálem pod Liberátorem náhled|Kaple náhled|Budova muzea s věží a symbolem kotwice náhled|Zeď paměti náhled|Zvon „Monter” náhled|Fragment pomníku knížete Józefa Poniatowského náhled|Replika obrněného vozu „Kubuś” náhled|Bunkr Ringstand 58c náhled|Fronta návštěvníků během Muzejní noci (křižovatka ulic Grzybowské a Przyokopowé, 2013) náhled|Tabule Lechu Kaczyńskému odhalená 8. dubna 2011
Muzeum varšavského povstání (v polském originále ) je kulturní instituce ve Varšavě věnující se Varšavskému povstání založená v roce 1983 pod názvem Muzeum a archiv Varšavského povstání. Bylo zpřístupněno veřejnosti 31. července 2004, den před 60. výročím začátku povstání. Jejím sídlem je objekt někdejší tramvajové elektrárny na křižovatce ulic a ve čtvrti Wola. Instituce ale provádí i vědecko-výzkumnou a vzdělávací činnost a to se zaměřením jak na povstání samotné, tak i na polský odboj během 2. světové války. Má být památkou a uctěním všech, kteří válčili a umírali za svobodné Polsko a její hlavní město, aby následujícím pokolením dali možnost žít ve svobodě.
Muzeu se za tímto účelem podařilo nashromáždit 30 tisíc exponátů. Jeho knihovna obsahuje přes 11 tisíc svazků. Další publikace vydává muzeum samo. Současně pořizuje rozhovory se žijícími účastníky povstání. Při prohlídce muzea je možné si zapůjčit audioprůvodce, který obsahuje i českou jazykovou verzi.
Expozice se zaměřuje na boje i rutinu povstání na pozadí okupace, kdy poukazuje na složitou mezinárodní situaci i poválečný komunistický teror v Polské lidové republice. Muzeum využívá pro bližší kontakt návštěvníka s expozicí i moderní audiovizuální techniku. Za prvních 10 let od otevření muzeum navštívilo na 4,6 milionu návštěvníků. Muzeum je bezbariérové.
Historie Muzea varšavského povstání
Dějiny budovy Po mnoho let nebyla stavba muzea z politických důvodů možná. O potřebě jeho vytvoření se vedly diskuze již v roce 1956, v době uvolnění poměrů po Stalinově smrti, avšak žádné nedospěly k jakýmkoliv závěrům. Tehdy byla vytvořena Společná komise muzejní budovy varšavského povstání a skoro ihned začala vytvářet sbírku exponátů pro budoucí muzeum. Vyhlášení vojenského stavu v prosinci 1981 ale tyto snahy na delší čas paralyzovalo.
Teprve v roce 1983 se tehdejší komisař pro Varšavu, generál Mieczysław Dębicki, rozhodl při Historickém muzeu města Varšavy založit oddělení Muzea varšavského povstání. Jeho hlavním úkolem bylo shromažďování povstaleckých památek. Během 20 let se jich tak podařilo nashromáždit na několik desítek tisíc.
Mezi lety 1984 až 1994 probíhaly přípravy pro stavbu muzejní budovy na ruinách reduty, která byla povstalci zbudována v budově Polské banky. V roce 1984 ředitel Historického muzea města Varšavy Janusz Durko inicioval ve spolupráci s Polským sdružením architektů konkurs na návrh muzea. O dva roky později zvítězil návrh Konrada Kuczy-Kuczyńského, Andrzeje Miklaszewského a Zbigniewa Pawłowského. V roce 1994 proběhla ceremonie pokládání základního kamene, ale z důvodu pře ohledně vlastnických práv pozemku stavba nebyla započata.
Existovaly taktéž plány na umístění výstavy o Varšavském povstání v jedné ze dvou úschoven plynu, které se nacházely na pozemcích Varšavské plynárny.
Situace se změnila v roce 2002, kdy se starostou Varšavy stal Lech Kaczyński. Ten slíbil, že muzeum bude dokončené před 60. výročím povstání. V roce 2003 vypracoval Jan Ołdakowski společně s Pawłem Kowalem, Lenou Dąbkowskou-Cichockou a Joannou Bojarskou koncepci budoucího muzea. V červenci toho roku byl Jan Ołdakowski určen zplnomocněncem pro stavbu muzea, a jako místo pro muzeum byly vyhrazeny prostory bývalé tramvajové elektrárny. V prosinci 2003 pak Rada Varšavy schválila rezoluci týkající se ustanovení nové kulturní instituce – Muzea varšavského povstání.
Architektonickou soutěž vyhrál v srpnu 2003 projekt architekta Wojciecha Obtułowicze, který mimo jiné navrhoval polský pavilon pro Expo 2000 v Hannoveru. V soutěži o koncepci stálé expozice zvítězil tým ve složení: Jarosław Kłaput, Dariusz Kunowski, Mirosław Nizio. Práce na výstavbě budovy začaly v dubnu 2004 a během následujících čtyř měsíců se na nich střídaly tři směny sedm dní v týdnu. Díky velkému úsilí všech zúčastněných se podařilo projekt stavby spolu s vytvořením stálé výstavy dokončit 31. července 2004, kdy muzeum den před 60. výročím varšavského povstání otevřel tehdejší starosta Varšavy Lech Kaczyński.
V lednu roku 2005 se hlavní výkladní síň dočkala názvu Auditorium Jana Nowaka-Jeziorańského.
8. dubna 2011 byla na fasádě hlavní muzejní budovy odkryta pamětní deska věnovaná Lechu Kaczyńskému z černého, glazovaného granitu s bronzovou podobiznou zemřelého prezidenta. Autorem projektu desky byl Andrzej Renes.
Dějiny budovy Elektrárny městských tramvají Z rozhodnutí tehdejšího starosty Varšavy Lecha Kaczyńského byly pro účely Muzea varšavského povstání poskytnuty prostory bývalé tramvajové elektrárny. Komplex budov je jednou z nejlépe zachovalých památek průmyslové architektury ve Varšavě.
Elektrárna byla postavená mezi lety 1904 až 1908 a na jejím rozlehlém prostoru byla zbudována i vlečka, artéská studna, správní budova a v roce 1917 byla dodatečně vybudována i kotelna. O rok později začala budova stavby hlavní budovy, která trvala až do roku 1923.
Počátkem války v září 1939 byla budova elektrárny vážně poškozena. 1. srpna 1944 zde skupina zaměstnanců elektrárny – bojovníků „Kedywu” – odrazila útoky Wehrmachtu. Povstalcům se elektrárnu podařilo udržet až do 6. srpna, kdy znovu zaútočili Němci a celou zde umístěnou zálohu postříleli. „O budovu elektrárny se tak usilovně bojovalo, jelikož byla součástí takzvané „tvrdé fronty”, tedy pásu strategické výhody. Spolu s potlačením povstání Němci území, na kterém elektrárna stála, spolu s okolním územím vybombardovali a zbytky zdí vyhodili do povětří.
Po válce bylo rozhodnuto, že na místě elektrárny má být vybudována teplárna. Budova několikrát měnila vlastníka. V sedmdesátých letech jeho typicky cihlovou fasádu pokryla šedá omítka polsky přezdívaná „baranek”, která byla typická pro socialistický realismus v architektuře. Roku 2004 získala budova díky práci konzervátorů a restaurátorů zapojených muzeem dávnou podobu. Tato restaurace by nebyla možná bez Bogusława Korneckého, který pro ni vynalezl metodu ohřevu omítky hořákem. V roce 2006 na 34. Mezinárodní výstavě vynálezů v Ženevě převzal zlatou medaili s vyznamenáním a sošku „Géniuse”.
V polovině dubna 2004, po demontáži kotlů a jiných těžkých částí, započaly namáhavé a neustávající remontážně-stavební práce, které muzeum připravovaly na jeho srpnové otevření.
Roku 2005 se muzeum angažovalo na revitalizaci pomníku Piotra Lędziakowského, který zemřel 13. dubna 1917 následkem výbuchu kotle. K tomuto účelu byly použity části krovu z elektrárenské haly a sloupky ze zabetonovaných tramvajových kolejí. Konzervátorské práce prováděli Bogusław Kornecki (hlavní konzervátor Powązkowského hřbitova ve Varšavě) a Jerzy Niewiadomski (specialista na renovace památek z kovu).
I přesto, že historická adresa komplexu tramvajové elektrárny byla Przyokopowa 28, muzeum dostalo oficiální adresu Grzybowska 79, což je ulice po jeho severní straně.
Expozice Expozice je umístěna na třech podlažích (přízemí, mezipatro a patro), na povrchu o rozloze více než 3000 m². Obsahuje okolo tisíce z více než třiceti tisíc shromážděných exponátů, tedy ze zbraní, dokumentů, dopisů, osobního majetku povstalců, 1500 fotografií, historické mapy, filmový materiál a více než 200 biografických a historických informací. Všechny nápisy na exponátech jsou psány polsky a anglicky. Úseky a části expozice obsahující drastické scény (například Masakr v Palmirach a povstalecká nemocnice) byly speciálně označeny. Je zde po zakoupení dodatkové vstupenky možné vidět i krátkometrážní film Miasto ruin a to i v neděli, kdy je vstup volný.
Muzeum má interaktivní a vypravěčský charakter: části expozice od sebe odděluje obrazem, světlem a zvukem. Interiér a využívání multimediálních efektů mají za cíl přiblížit skutečný život v povstalecké Varšavě. Mnoho částí expozice líčí dějiny povstání jako boj o přežití a následné osudy účastníků. Trasa prochází celou historii Varšavského povstání chronologicky a rozděluje ji na tematické sály. Návštěvníci se pohybují v prostředí před více než 60 lety.
Stálá expozice se skládá ze třech hlavních, chronologicky uspořádaných, částí. V přízemí se nachází výstava popisující 2. světovou válku od září 1939 do konce akce Bouře s důrazem na situaci ve Varšavě (německý teror a přípravy vedoucí k povstání). Následuje výstup výtahem na mezipatro, kde se výstava soustřeďuje na osudy povstání v srpnu 1944 a život v povstalecké Varšavě. Dále trasa vede na patro (které je umístěné pod mezipatrem), kde je představena situace ve Varšavě až do kapitulace a následně životní podmínky povstalců v zajateckých táborech a také mezinárodní situace a vytvoření komunistické vlády v Lublinu. Expozici doplňují dočasné výstavy, které jsou umístěné v sále pod Liberátorem.
Přízemí V přízemí je představen časový úsek okupace a začátek povstání – hodina „W”. V této části expozice je vystaveno takzvané kalendárium událostí od 1. září 1939 do 8. května 1945. Je zde popsán každodenní život v okupovaném hlavním městě a všudypřítomný německý teror, který je symbolizován růžovými plakáty, které informují o popravách. Části výstavy v přízemí se věnují i masakru v Palmirach, varšavskému ghettu, fungování Polského podzemního státu a akci Bouře.
Ihned při vstupu je možné si z předválečných telefonů poslechnout vzpomínky pěti povstalců, které byly nahrány den před 60. výročím povstání. Naproti telefonům je malé lapidárium, kde je umístěno několik desítek fragmentů říms a portálů z přelomu 18. a 19. století, které pocházejí z Němci zbořeného Královského hradu. V pozadí je fotografie budovy "Pinkusa Lothego", pocházející z období před rokem 1939 a představující křižovatku ulic Marszałkowska a Alejí Jerozolimských.