Poměrný volební systém, který je využíván například i v České republice, politické straně se ziskem nejvyššího počtu mandátů v zastupitelském orgánu automaticky nezaručuje, že bude moci sestavit vládu, případně ustavit radu obce či kraje. V takovém případě mají političtí aktéři možnost pokusit se vytvořit jednobarevnou menšinovou vládu nebo přistoupit ke koaliční dohodě s dalšími politickými subjekty. Pro české prostředí je typická snaha o druhé řešení. Koaliční model je často využíván nejen na celostátní, ale i na krajské a obecní úrovni.
Typologie koalic Existuje několik možností, jak různé druhy koalic vzájemně odlišovat. Nejčastěji tak činíme v souvislosti s počtem stran, které je tvoří a také povahou jejich většiny v zastupitelském sboru. Na základě těchto kritérií tak většinou identifikujeme minimálně vítězné nebo nadměrné (případně velké) koalice. Taková diferenciace ovšem poskytuje informaci pouze o míře soutěživosti systému, nedozvídáme se ovšem nic o stranách, které koalici tvoří.
Ideologickou blízkost a vzdálenost ve své typologii zohledňuje například politolog Stanislav Balík, který k tomuto účelu zavádí rozlišování tříd a typů koalic. Počet politických stran (případně počet mandátů) tvořících koalici, označuje pojmem třída, typ koalice pak vypovídá jednak o ideologické blízkosti či vzdálenosti mezi jednotlivými koaličními stranami, ale zároveň i o počtu participujících aktérů. Rozlišujeme dvě třídy koalic – minimální vítězné koalice a nadměrné koalice. Tyto třídy se pak pojí s několika typy koalic.
Na základě této typologie tak rozlišujeme: Jednobarevné a menšinové exekutivy Minimálně vítězné ideově propojené koalice Minimálně vítězné ideově nepropojené koalice Velké koalice Nadměrné ideově propojené koalice Nadměrné ideově nepropojené koalice Široké koalice Všestranické koalice
Třída: Minimálně vítězné koalice Tento typ koalice bývá definován jakožto koalice skládající se přesně z takového počtu politických stran, které jsou nezbytně nutné k získání většiny v zastupitelském orgánu. Jiné definice na ně pohlížejí z hlediska počtu mandátů. Popisují je tak jako koalice, které jsou složeny z takového počtu stran, který zajistí většinu mandátů a zároveň se na ní nepodílí žádná strana, jejíž mandáty již nejsou k zisku většiny potřebné.
Typ: Minimálně vítězné ideově propojené koalice Tento typ můžeme z hlediska teorie racionální volby považovat za nejlogičtější řešení. Příkladem takového typu koalice může být spolupráce stran ODS a TOP 09, které mají nejtěsnější většinu hlasů.
Typ: Minimálně vítězné ideově nepropojené koalice Takový typ koalice je tvořen stranami z opačných konců politického spektra a zároveň mimo koalici zůstává alespoň jeden středový subjekt. Příkladem může být koaliční spolupráce ODS a ČSSD.
Třída: Nadměrné koalice Základním rysem nadměrných koalic je to, že součástí koalice je alespoň jeden politický subjekt z hlediska počtu mandátů „nadbytečný“. I bez přítomnosti takového subjektu by totiž koalice disponovala většinou mandátů.
Typ: Nadměrné ideově propojené koalice Součástí tohoto typu koalic je vždy alespoň jedná "nadbytečná" politická strana, přičemž všechny tyto strany jsou si z ideologického pohledu blízké.
Typ: Nadměrné ideově nepropojené koalice Toto koaliční uspořádání je spíše výjimečné. Pokud však nastane, musí být v opozici více než jeden politický subjekt. Vzhledem k ideologické vzdálenosti stran by se totiž jednalo o situaci, která by indikovala spíše širokou či velkou koalici.
Typ: Široké koalice Lze se setkat také s termínem duhová koalice. Na tomto typu koalice se podílejí téměř všechny relevantní politické strany daného stranického systému. Koalice je složena z více než dvou ideově nepropojených stran a zároveň je jich více, než je pro zisk většiny mandátů nutné. V opozici pak zůstává pouze jeden relevantní politický subjekt.
Typ: Všestranické koalice O všestranické koalici mluvíme v případě, že je složena ze všech relevantních politických stran.
Velké koalice Pouze velké koalice můžeme řadit k minimálně vítězným i nadměrným koalicím. Termínem velká koalice obvykle označujeme spolupráci dvou stran, které stranickému systému dominují, přičemž tyto subjekty jsou ideologickými protipóly. Paradoxem je, že často vznikají i za situace, kdy by bylo možné vytvořit minimálně vítěznou ideově propojenou koalici (tato možnost ovšem většinou není možná kvůli osobním antipatiím). V opozici pak zůstávají minimálně dvě relevantní strany, které jsou ideově nesourodé. Velká koalice většinou bývá dvoučlenná, není to však nutnou podmínkou.
Odkazy Reference
Kategorie:Politologie