Základní škola v Česku

náhled|Základní škola v Mladé Boleslavi

Základní škola v Česku poskytuje formální vzdělávání v rámci primárního vzdělávání, vytváří vzdělávací systém srovnatelný se základními školami v zahraničí a odpovídá 1. a 2. stupni v mezinárodní klasifikaci ISCED. Žáci zahajují povinnou školní docházku nástupem do 1. třídy základní školy ve věku 6 let. Od roku 1995 má základní škola povinně 9 ročníků, které jsou rozděleny na dva mezinárodně uznávané na sebe navazující stupně: 1. stupeň (1. až 5. ročník, který odpovídá 1. stupni ISCED) a 2. stupeň (6. až 9. ročník, který odpovídá 2. stupni ISCED). Na prvním stupni většinou vyučuje všechny předměty jeden učitel, na druhém stupni mají různé předměty různé učitele s příslušnou aprobací. Obecným cílem základní školy je poskytovat žákům takové základy všeobecného vzdělání, které je připraví pro vstup do různých typů středních škol.

Charakteristika

Základní škola v České republice zajišťuje primární vzdělávání pro žáky ve věku 6 až 15 let. Je rozdělena na 1. stupeň (1. až 5. třída, tj. ISCED úrovně 1) a druhý stupeň (6. až 9. třída, tj. ISCED úrovně 2). Obor vzdělávání určuje na základě školského zákona svým nařízením vláda (kategorie A a B). Na základní škole není v ČR výuka rozlišována na obory, existují pouze základní školy speciální pro děti se zdravotním postižením.

Historie náhled|Počítačová učebna ZŠ V Rybníčkách Základní škola poskytující povinné základní vzdělání měla v jednotlivých společenských formacích různé poslání a charakter. Ve feudální společnosti se jednalo o vzdělávání v klášterních a farních školách, které vznikaly již v průběhu 11. století. Toto vzdělání zahrnovalo vyučování náboženství, elementární vzdělání a vyučování latině. Vedle těchto škol vznikaly ve 12.–13. stol. pod vlivem rozvoje obchodu a řemesel školy městské.

Rakousko-Uhersko Podle školního řádu Marie Terezie z roku 1744 byla ustanovena všeobecná vzdělávací povinnost. Platila tehdy pro děti od 6 do 12 let, s výjimkou letního období, kdy děti na vesnici pomáhaly při polních pracích, a proto se nemusely školní docházky účastnit. Zřizované tři stupně elementárních škol zahrnovaly školy triviální, hlavní školy a školy s rozšířenou osnovu, při kterých se zřizovaly tzv. preparandy pro přípravu učitelů. +Systém lidových škol v Čechách podle tereziánské reformy z roku 1774 NázevMístoObsah vzděláníTriviální (1–3třídní)FaraČtení, psaní, počítání, náboženství, základy hospodaření a průmysluHlavní (3–4třídní)Krajské městoJako ve škole triviální, navíc základy reálií a latiny, sloh, kreslení, geometrieNormální (4třídní) + preparandyZemské městoStejné jako triviální školy, ale ve větším rozsahu

Výuka na národních školách na Moravě před rokem 1869 V roce 1863 se nacházelo na Moravě v 874 katolických farních kuraciích (nejnižších církevních jednotkách) 11 hlavních škol, spojených s reálnými nižšími školami, 13 hlavních škol chlapeckých, 16 hlavních škol smíšených pro obě pohlaví, 3 hlavní školy dívčí, 3 školy triviální chlapecké, 20 triviálních škol dívčích, 1532 triviálních škol smíšených a 78 škol zatímních, tedy celkem 1676 katolických národních škol. V těchto uvedených školách se vyučovalo ve 473 německým jazykem, v 1117 školách jazykem českým a v 86 jazykem českým i německým. Při školách se nacházelo 69 škol industriálních, 15 škol živnostenských pro úředníky a 1628 škol opakovacích. V přiškolených obcích se nacházelo 3345 škol ve 2 632 293 domech.

V roce 1863 bylo u školního zápisu 244 776 žáků, z toho 122 337 chlapců katolického, 1082 evangelického a 690 židovského vyznáni, 119 155 děvčat katolického, 914 evangelického a 598 židovského vyznání; školu pak skutečně navštěvovalo 242 420 žáků (121 821 chlapců katolíků, 1010 chlapců evangelíků a 634 židovských chlapců, 117 527 děvčat katolických, 858 evangelických a 470 židovských); do opakovacích škol bylo zapsáno 123 369 žáků, z nichž 121 416 žáků školu skutečně navštěvovalo. Vedle toho se účastnilo výuky 39 žáků hluchoněmých, z toho 5 v ústavech a 20 mimoústavně, 12 slepých žáků, z toho 1 v ústavu a 10 mimo ústav.

Správu, dozor a výuku na všech uvedených školách obstarávalo: 83 okresních školních dozorců, 874 místních školních duchovních správců, 468 katechetů, 1591 učitelů, 818 podučitelů, 34 dívčích učitelek, 9 podučitelek, 85 industriálních učitelek, mimo 1 594 místních školních dozorců. V Brně a Olomouci se nacházely přípravny na obor učitelství, kde se v uvedeném roce nacházelo 31 duchovních a 304 světských budoucích učitelů. Školní budovu měla každá škola, z toho 1574 škol mělo budovu vlastní, 78 škol budovu pronajatou a 14 škol budovu propůjčenou zdarma. Co se stavu budov týče, 1255 školních budov se nacházelo v dobrém stavu, 301 školních budov bylo označeno za průměrné a 110 budov kvůli bídnému stavu za nevyhovující.

V celé Brněnské diecézi se nacházelo 178 školních knihoven s 16 916 svazky a sešity. Rozšiřovaly se vědomosti hospodářské a přibývalo škol s výukou štěpařství. V diecézi Brněnské se nacházelo při školách 517 štěpařských školek (zahrádek) s 98 226 sazenicemi, v arcidiecézi Olomoucké 410 štěpařských školek s 74 669 sazenicemi. Podpora včelařství a pěstování morušových stromků v rámci rozvoje hedvábnictví nacházela u učitelstva čím dál větší podporu.

Povinná školní osmiletá docházka Na základě Hasnerova zákona byla roku 1869 v Rakousku, a tím i v Čechách, stanovena povinná osmiletá školní docházka, která byla dočasně nejdelší v Evropě. Byly zavedeny nové typy lidových škol (obecné, měšťanské), nové instituce pro vzdělávání učitelů (učitelské ústavy), vymezil se nový obsah vzdělání a povinnost školní docházky. Tuto povinnost si mohly venkovské děti splnit v osmileté obecné škole, děti městské v pětileté obecné škole a v tříleté na ni navazující škole měšťanské (dočasně existující osmileté školy měšťanské byly v roce 1883 zrušeny). Venkovské obecné školy jako školy malotřídní vyučovaly v jedné třídě zároveň děti několika ročníků (podmínkou fungování byla náročná organizace výuky a redukce učiva). Práci ztěžovaly vysoké počty žáků (i více než 100 v jedné třídě).

Novela z roku 1883 pak zkrátila ve školní docházce fakticky školní povinnost na šest let a redukovala cíle a obsah výuky. Úprava pojetí měšťanky (nově chápána i jako přípravka pro studium na odborných školách) vedla k zvýšení jejich počtu. 

Československá republika V nově vzniklém Československu byl roku 1922 malým školským zákonem převzat systém národní školy z Rakouska, pouze doplněný o nové předměty jako ruční práce pro chlapce, domácí nauka pro dívky, povinný tělocvik a občanskou nauku. Na základě práce V. Příhody, teorie Jednotné vnitřně diferencované základní školy, byly ve Zlíně na podnět T. Bati založeny v roce 1928 Masarykova pokusná diferencovaná měšťanská škola, budova od F. L. Gahury, a v roce 1938 Komenského pokusná diferencovaná měšťanská škola. V době po okupaci v roce 1939 byly školy přeměněny na reformní tzn. školy převádějící pokusy do praxe, po roce 1945 zůstala reformní pouze škola Komenského a v roce 1948 byly reformy ukončeny. Dalším významným podnětem byly výstavba Francouzských škol v Bílé ulici v Praze, budova od J. Gillara, navazující ve své části obecné školy terasami pro výuku spojenými s učebnami na aktuální nizozemské a francouzské ideje školy na volném vzduchu a použitím čtvercových, oboustranně osvětlených učeben poskytujících vědomě, i dle soudobých pramenů, šanci k alternativnímu uspořádání prostoru pro výuku (citát z časopisu Stavitel 2 (36) z roku 1935: „... u školy obecné, kde skutečně jest nutné, aby učitel měl po ruce všechny možnosti a všechny prostředky k docílení výsledků, kladených na moderní pedagogiku“).

Vznik základních škol po roce 1948 V roce 1948 byla zákonem o jednotné škole obecná škola přejmenována na školu národní (6–11 let) a měšťanská škola sloučena s nižšími ročníky gymnasií do nově utvořené školy střední (11–15 let). V roce 1953 byl ale přejat sovětský model základního školství, sestávající v SSSR ze sedmileté (později, od roku 1958 osmileté) a desetileté středních škol. Dle tohoto vzoru byla v Československu zavedena a uzákoněna osmiletá střední škola (6–14 let) a jedenáctiletá střední škola (6–17 let), což znamenalo zkrácení povinné školní docházky o jeden rok a maturitního studia o další rok. V roce 1960 byla základní školní docházka postupně opět prodloužena na 9 let. Základní škola se tehdy na rozdíl od osmiletých škol nazývala základní devítiletá škola – ZDŠ. Devátá třída však byla postupně zrušena mezi léty 1976–1984, čímž došlo ke zkrácení základní školy na 8 ročníků. Povinná školní docházka byla přitom prodloužena na 10 let, tedy každý absolvent základní školy musel pokračovat ve studiu na gymnáziu, střední odborné škole nebo středním odborném učilišti.

V roce 1990 byla povinná desetiletá docházka zkrácena na 9 let a na základních školách zavedena zpět devátá třída, nejprve nepovinná, od roku 1995 povinná.

Současnost Docházka do základní školy je povinná (Školský zákon, paragraf 36). Základní školy mohou být zřizovány obcemi, státem, církví nebo mohou být soukromé. Docházení do státních a veřejných škol je bezplatné. (Školský zákon, paragraf 2.) Církevní a soukromé školy mohou vybírat od rodičů dětí školné.

Základní škola se v ČR dělí na dva stupně. První stupeň, primární, je tvořen 1. až 5. ročníkem; druhý, nižší sekundární, pak 6. až 9. ročníkem. (Do roku 1993 tvořil první stupeň 1. až 4. ročník a druhý stupeň 5. až 8. ročník.)

V roce ve školním roce 2015/2016 existovalo v České republice 4 115 základních škol, které navštěvovalo 880 251 dětí. Zatímco počet žáků je v zásadě stabilní, počet základních škol poklesl od roku 2006/2007 o 2 %.

Organizace školního roku Školní rok začíná 1. září a končí 30. června následujícího roku. Dělí se na dvě pololetí a prázdniny.

Pololetí 1. pololetí začíná 1. září a končí 31. ledna následujícího roku. 2. pololetí začíná 1. února a končí 30. června. Jednotlivá pololetí se dělí na čtvrtletí. První čtvrtletí končí 15. listopadu, třetí 15. dubna.

Prázdniny Viz článek Prázdniny – hlavní prázdniny začínají 1. července a končí 31. srpna.

Zahájení školní docházky Děti jsou do školy přijímány při tzv. zápisu. Jedná se o dva konkrétní dny v dubnu. Znění tohoto ustanovení je účinné až od 1. ledna 2017, kdy se v § 36 odst. 4 školského zákona původní slova „15. ledna do 15. února“ nahrazují slovy „1. dubna do 30. dubna“. Přesný termín stanovuje ředitel školy. K zápisu se dostaví rodiče s dětmi, které k 1. září příslušného roku již dosáhnou věku 6 let. Tuto povinnost stanovuje rodičům zákon a platí i pro cizí státní příslušníky, kteří pobývají na území ČR (včetně uprchlíků a žadatelů o azyl).

Každá škola má určenou tzv. spádovou oblast – seznam ulic, ze kterých je povinna přijmout každého žáka. Jestliže kapacita školy není naplněna, může ředitel školy přijímat žáky s bydlištěm mimo spádovou oblast. Rodiče si tak mohou pro své dítě vybrat jakoukoli školu, která není naplněna.

Průběh zápisu V určený den se rodič (zákonný zástupce) dostaví do školy. Kromě dítěte ještě s sebou musí mít průkaz totožnosti a rodný list dítěte. Vyplní zápisní lístek a je seznámen s podmínkami, za kterých může požádat pro své dítě o odklad. Budoucí prvňáček pak absolvuje krátké testování, jehož účelem je zjistit, zda jsou jeho schopnosti rozvinuty natolik, aby byl schopen ve škole pracovat (jemná motorika, obratnost, soustředění, slovní zásoba, výslovnost, rozpoznávání tvarů, barev …) – tyto schopnosti jsou označovány souhrnným pojmem školní zralost. Většinou to má formu zábavné procházky po škole, kde na jednotlivých stanovištích plní různé úkoly (tady jsou školy hodně vynalézavé). Na závěr dostane pamětní list a nějaký dárek zhotovený staršími žáky. Ředitel školy vyhotoví „Rozhodnutí o přijetí ke školnímu vzdělávání“ a zašle ho rodičům dítěte. Rozhodnutí o přijetí neupírá rodičům právo žádat pro své dítě odklad.