Lejli a Medžnun (v ázerbájdžánském originále , ) je opera o pěti (někdy též čtyřech) dějstvích a šesti obrazech ázerbájdžánského skladatele Uzeira Abdula Husejn-oglyho Hadžibekova (Hadžibejliho) na libreto, které napsal sám se svým bratrem Džejhunem podle stejnojmenné tragédie básníka Muhammada Füzuliho z 16. století. Tato klasická látka o nešťastné lásce je populární po celém Blízkém východě a v Jižní a Střední Asii.
Opera Lejli a Medžnun položila základ syntézy soudobých prostředků hudebního vývoje a svébytných rysů ázerbájdžánského národního lidového umění. Protože jejím podkladem je bohatý folklórní materiál (především mugamy a lyrické písně), stala se tato opera prvním pokusem o spojení staletých lidových hudebních tradic s obecně sdílenými formami hudebního umění. Tímto způsobem vznikl nový žánr takzvané mugamové opery kombinující hudbu fixovanou notovým zápisem – totiž pro sbory a evropské hudební nástroje – se sólistickou improvizací pro vokály a tradiční východní hudební nástroje (mugamem). (omezený přístup)
Opera byla napsána roku 1907 a premiéru měla podle juliánského kalendáře 12. ledna, tj. 25. ledna podle gregoriánského kalendáře, roku 1908 v Baku v Dramatickém divadle Hadžiho Zejnalabdiny Tagijeva, provedla ji tam divadelní společnost Nidšat.
Hadžibekova Lejli a Medžnun je považována nejen za první ázerbájdžánskou operu a „perlu ázerbájdžánské kultury“, ale i za první operu v celém muslimském světě vůbec.
Historie opery Vznik a první provedení náhled|vlevo|Autor opery Uzeir Hadžibekov v roce 1908 Jak později vzpomínal autor opery Uzeir Hadžibekov, učinilo na něj v dětství hluboký dojem představení kusu Medžnun u hrobu Lejli v podání nestora ázerbájdžánského hudebního divadla Abdurrahima-beka Achverdijeva (1870–1933), které se konalo na konci 19. století ve skladatelově rodném městě Šuša. Úlohu Medžnuna hrál tehdy známý chanende (tj. lidový pěvec) Džabbar Karjagdyogly (1861–1944) a Uzeir, tehdy právě třináctiletý, zpíval v chlapeckém sboru doprovázejícím pěvce. Partie postav představovaly vlastně mugamové improvizace prováděné na text odpovídajících úseků Füzuliho básně a dění na jevišti bylo komentováno pomocí nevelkých sborových fragmentů (tesnifů) týchž mugamů. Později ve svých vzpomínkách Hadžibekov napsal, že toto představení šušovských ochotníků mělo velký význam pro jeho rozhodnutí napsat první ázerbájdžánskou operu. Napsal:
náhled|Budova divadla H. Z. A. Tagijeva na počátku 20. století. Právě zde se 4. (25.) ledna 1908 konala premiéra opery. Myšlenka napsat operu, která by využívala téma z ázerbájdžánské literatury, napadla Hadžibekova v době, kdy studoval na Zakavkazském učitelském semináři v Gori. V Tbilisi viděl Rossiniho operu Lazebník sevillský a nadchla jej.
Už v roce 1907 napsal tehdy dvaadvacetiletý Uzeil Hadžibekov operu Lejli a Medžnun. Její libreto napsal se svým šestnáctiletým bratrem Džejhunem (1891–1962). Zkoušky se konaly v pokoji Hadžibekových v hostinci Ismailia. V posledních dnech roku 1907 se pak zkoušky na návrh blízkého přítele Hadžibekových Imrana Kasumova (prvního představitele Lejlina otce) konaly v jeho prostorném bytě.
První představení opery Lejli a Medžnun, pořádané divadelní sekcí muslimského osvětového spolku Nidžat, se konalo 25. (podle juliánského kalendáře 4.) ledna 1908 v prostorách divadla ázerbájdžánského ropného podnikatele Hadžiho Zejnalabdiny Tagijeva (1823–1924) v Baku. Režisérem premiéry byl Husejn Arablinskij, dirigoval Abdurrahim-bek Achverdijev, titulní úlohy zpívali Husejnkuli Sarabskij a Abdurrachman Faradžev, sólo na taru hráli Kurban Pirimov a Širin Achundov. Choreografem byl Bachram Vezirov, nápovědou A. Rzajev a odpovědným pořadatelem Bala-bek Ašurbekov (otec historičky Sary Ašurbejli). Sám Uzeir Hadžibekov hrál v orchestru na housle.
náhled|vlevo|Husejnkuli Sarabskij v roli Medžnuna v roce 1909 Premiéra se neobešla bez potíží. Tak se dvě hodiny před začátkem ukázalo, že dva houslisté nedorazí. Hadžibekov musel přepsat část hudby určené pro housle a sám sestoupit do orchestřiště, aby hrál na tento nástroj. Hadžibekovova opera měla i nepřátele. Byli jimi místní mulláhové a konzervativní místní úřady tzv. „koči“. Podle některých údajů byl Sarabskij po premiéře opery dokonce napaden z příkazu místního mulláha. V pamětech vydaných v roce 1930 Sarabskij píše:А. Г. Сарабский, s. 57.
náhled|Ahmed Agdamskij v roli Lejli Mezi účinkujícími v opeře nebyl Hadžibekov jediným neprofesionálem. Tak například první představitel Medžnuna Husejnkuli Sarabskij pracoval ve vodárně nedaleko od hostince Tebriz, kde žil Uzeir Hadžibekov. Jednou prý slyšel, jak si mladík prozpěvuje při práci. Zanedlouho jej pak Hadžibekov angažoval na hlavní roli Medžnuna.
Z praktického hlediska obtížnou úlohou se ukázalo nalézt představitele role Lejli. V souladu s islámskou tradicí nebylo muslimkám povoleno vystupovat na divadle. Hadžibekov také nemohl pustit na scénu ruskou herečku, protože by neuměla správně hrát a zpívat mugamy. Tehdy ke hraní role Lejli přesvědčili mladého učně z čajovny Abdurrahmána Faradževa. Hadžibekov slyšel Faradževa poprvé v čajovně, pozval jej do divadla a přidělil mu úlohu Lejli. Sarabskij ve své knize Staré Baku píše o tom, jak přemlouvali Faradževa, aby v této roli vystoupil, a slibovali mu, že se o tom nikdo nedozví, s jakou námahou od něj získali souhlas a nalíčili ho. Ve druhém představení Faradžev odmítl vystoupit z důvodu nátlaku nepřátel divadla. Tehdy Hadžibekovův bratranec Badalbek Badalbejli, který také v těchto letech hrával Medžnuna, přemluvil k ztělesnění Lejli svého bratra Ahmeda Agdamského (Əhməd Ağdamski). Následně hrál Agdamskij v Hadžibekových dílech takové ženské role jako Asli v Asli a Keram, Gülnaz v Když ne ta, tedy ta, Gülčochra v Aršin mal alan, Minnat chanum v Muži a ženě, Tachmina v Rustamovi a Zochrab a Churšud Banu v Šachu Abbasovi a Churšud Banu. První ženy v úloze Lejli se objevily na scéně až v polovině 20. let 20. století.
Opera Uzeira Hadžibekova Lejli a Medžnun položila základ ázerbájdžánské opeře. Hadžibekov se stal zakladatelem žánru mugamové opery. Později vzpomínal:
Uzeir Hadžibekov si zvolil za námět známou báseň Füzuliho a za výchozí materiál žánry lidové hudby, což značně usnadnilo přijetí díla muslimskou společností. V první redakci opera sestávala z 5 dějství a 6 obrazů, v pozdější ze 4 dějství a 6 obrazů. V roce 1920 byly do opery připsány nové tance ve scéně svatby Ibn Salama.А. Г. Сарабский, s. 64.
Další inscenační historie náhled|vlevo|Program k představení opery v Tbilisi 4. (22.) dubna 1914 Po třicet let od své premiéry se Lejli a Medžnun hrála každou sezónu. Operní představení se odehrávala v přeplněném sále (z čehož Hadžibekov po finanční stránce nic neměl, neboť musel svou operu hned na začátku prodat za pakatel). Časopis Игбал ve vydání ze dne 27. listopadu 1912 psal: Абасова 1975, s. 31.
Po Baku, již za pět let po premiéře, byla v roce 1913 opera provedena ve skladatelově rodné Šuše. Podle vyprávění samotného H. Sarabského, který hrál roli Medžnuna, už několik dní před začátkem byly vstupenky na obě plánovaná představení vyprodány, ale lidí, kteří se snažili operu spatřit, bylo stále mnoho. Sarabskij vzpomíná:
náhled|Knižní vydání opery v Baku v roce 1917 První představení opery za hranicemi Ázerbájdžánu se konalo v Tbilisi roku 1914. Ještě v předrevolučních letech hráli ázerbájdžánští herci operu v dalších městech Zakavkazí, Střední Asii (v prosinci roku 1916 v Taškentu) a v Íránu.Абасова 1975, s. 32. Po roce 1917 byla opera nastudována nebo hostujícími soubory předváděna na scénách mnohých měst regionu, například v Rusku (Moskva a Petrohrad 1917, dagestánská Machačkala 1945, Kazaň 1953), na Ukrajině (Kyjev 1952, v Íránu (Tabríz 1945), v Turecku (Istanbul 1952), v Gruzii, v Uzbekistánu nebo v Turkmenistánu, roku 1925 v Paříži a roku 1952 v Pekingu. Pod vlivem opery Lejli a Medžnun napsal íránský demokratický básník Mirzade Ešgi v roce 1916 Rastachize šahrijarane (Vzkříšení íránských šáhů), která je považována za první íránskou operu. I jedna z prvních uzbeckých oper, Lejli a Medžnun Reinholda Glièra a Taliba Sadykova, poprvé uvedená v roce 1940, byla napsána na námět téže arabské legendy a její hudební materiál obsahuje prvky folklórní tvorby, včetně makomů (uzbecká obdoba mugamů). Muzikolog Semjon Lvovič Ginzburg roku 1946 napsal:
V letech 1945–1946 napsali ukrajinský skladatel Julij Mejtus a turkmenský skladatel operu Lejli a Medžnun na turkmenské libreto, měla premiéru roku 1946 a je dosud v Ašchabadu hrána. Roku 1969 napsal balet Lejla a Medžnun také ázerbájdžánský skladatel Kara Karajev.
Žánr mugamové opery, který byl tímto dílem založen, pak Hadžibekov dále rozvíjel ve svých následujících operách (Šejch Zenan 1909, Rustamovi a Zochrab 1910, Šach Abbas a Churšud Banu 1911, Asli a Keram 1912, Harun a Lejla 1915); ve své vrcholné opeře Kör-ogly (vzniklé v letech 1932–1936) se však pokoušel tento model překonat a přenést základní charakteristiky ázerbájdžánské hudby do operního celku celkově a ne jen formou citátu.Seef, s. 183. V rozvoji původního žánru pokračovali například Muslim Magomajev (Šach Ismail, 1919) nebo v novější době Šafira Achundova (Skála nevěst, 1972).
Nové inscenace Lejli a Medžnuna v Ázerbájdžánském divadle opery a baletu v Baku realizovali režiséři Soltan Dadaşov (1935, 1958), Mehdi Məmmədov (1955, 1976), Firudin Səfərov (1994). V hlavních rolích vystupovali mimo jiné Əliövsət Sadıqov, Hüseynağa Hacıbababəyov, Əbülfət Əliyev, Bəkır Qaşımov, Qulu Əsgərov, Canəli Əkbərov, Arif Babayev, Alim Qasımov (jako Medžnun), Sürəyya xanım Qacar, Həqiqət Rzayeva, Gülxar Həsənova, Rubaba Muradova, Sara Qədimova, Zeynəb Xanlarova, Nərminə Məmmədova, Səkinə İsmayılova, Qəndab Quliyeva (jako Lejli). Opera se hrála často v přepracované čtyřaktové verzi (1. a 2. dějství se staly dvěma obrazy jediného dějství a pořadí 3. a 4. dějství bylo převráceno).
náhled|vlevo|Scéna z představení opery v paláci Hejdara Alijeva v Baku, 25. března 2009 Libreto opery bylo vydáno poprvé v roce 1912 v Baku nakladatelstvím bratří Orudževových. Klavírní výtah byl vydán roku 1959 a partitura roku 1983, přičemž hlavním redaktorem byl skladatel Kara Karajev (Qara Qarayev), redaktorem a autorem nové orchestrální redakce byl skladatel Nazim Aliverdibekov (Nazim Əliverdibəyov), předmluvu a komentáře napsala hudební vědkyně Zemfira Safarova (Zemfira Səfərova).
V roce 2008 se na základě rozhodnutí prezidenta Ázerbájdžánské republiky Ilhama Alijeva v zemi oficiálně slavilo sté výročí premiéry Lejli a Medžnuna. V témže roce bylo sté jubileum opery vzpomínáno i v rámci UNESCO. Bylo odhadnuto, že do té doby (tj. do roku 2009) byla opera hrána více než 20 000krát. 23. listopadu 2008 se v Dauhá konala v rámci projektu „Hedvábná stezka“ světová premiéra multimediálního aranžmá opery Lejli a Medžnun v provedení souboru sestaveného violoncellistou Yo-Yo Ma za účasti západních i východních hudebníků.
V následujícím roce Yo-Yo Maův projekt pokračoval v řadě měst Spojených států amerických a Kanady (Boston, Toronto, Providence, Chicago, Washington, Ann Arbor, Minneapolis). V orchestru byly využity tradiční východní hudební nástroje a účastnili se ho i známý zpěvák mugamu Alim Qasımov a jeho dcera Fərqanə Qasımova. Konzultantkou projektu byla etnomuzikoložka a profesorka University of Indiana a Bakuské hudební akademie Aida Huseynova.
15. března 2011 měla premiéru nová inscenace na scéně Ázerbájdžánského divadla opery a baletu v rámci II. mezinárodního festivalu „Svět mugamu“. Režisérem a scénografem byl Rafiz İsmayılov, Leili zpívala Nəzakət Teymurova a Medžnuna Mənsum İbrahimov. V následujícím roce hlavní představitele nahradili Səbuhi İbayev a Lalə Məmmədov. 10. listopadu 2012 byla opera poprvé hrána v San Franciscu. Role Lejli a Medžnuna ztělesnili Vusalja Musajeva a Ilkin Achmedov. Pěvce doprovázel Imamjar Hasanov (na kjamanču) a Rufat Hasanov (na tar), jakož i orchestr sestávající z čínských, indických, jihokorejských a amerických hudebníků.