Bazilika Navštívení Panny Marie je poutní barokní kostel (bazilika minor), který se nachází v areálu premonstrátského proboštství na Svatém Kopečku u Olomouce, na Návrší Jana Pavla II. Velkolepá stavba je významnou dominantou v okrese Olomouc a v roce 2018 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Vzácný reliéf Panny Marie s děťátkem, který je vystaven v interiéru baziliky, je považován za paládium kraje Haná.

Historie

Kaple (17. století) V letech 1629–1633 nechal na tomto místě, původně nazývaném Svatá Hora, olomoucký měšťan Jan Andrýsek postavit kapli zasvěcenou Panně Marii. Stála na zalesněném kopci na pozemku, který byl v majetku premonstrátského kláštera Hradisko. Její nejvzácnější výzdobou byl oltář s kamenným reliéfem Panny Marie s Děťátkem, kterému poutníci přikládali zázračnou moc. V roce 1645 byla kaple zničena při požáru úmyslně založeném švédským vojákem. V poválečném období se obnovená kaple i se zachráněným svatým obrazem stala cílem poutníků z širokého okolí.

Kostel (17.–19. století) vlevo|náhled|Dekorace portálu svatokopeckého chrámu při korunovačních slavnostech Panny Marie za královnu Moravy Kaple byla nahrazena novým kostelem, který byl vybudován premonstráty v letech 1669–1679. Za autora projektu je obvykle pokládán Giovanni Pietro Tencalla. Nový kostel vysvětil 1. října 1679 olomoucký biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Brzy po vysvěcení kostela zde každoročně putovalo více než 50 tisíc poutníků a jejich počet stále rostl. Kolem roku 1700 se počet poutníků pohyboval mezi 120–130 tisíci ročně. Spolu s růstem počtu poutníků rostl i počet kněží, kteří zde působili z jednoho (v roce 1672) na dvacet (v roce 1700). Na počátku 18. století se v kostele každoročně odsloužilo více než šest tisíc mší.

V roce 1714 italský architekt Domenico Martinelli přistavěl ke stranám chrámu patrové budovy, které sloužily k reprezentativním a obytným účelům. K dalším přestavbám došlo v letech 1721–1732, v této periodě chrám dostal nový interiér, který vytvořil italský sochař a štukatér Baldassar Fontana.

V roce 1732 proběhly v bazilice v rychlém sledu za sebou dvě velké barokní slavnosti. Nejdříve, 8. září, proběhla jubilejní slavnost na připomínku 100 let od vzniku poutního místa. Slavnosti se účastnil i sekavský (a později olomoucký) biskup Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna. Večer po skončení bohoslužeb byl před Svatým Kopečkem inscenován „oheň kunstovný“. Po celý oktáv mířily do baziliky procesí z celé Moravy, přičemž např. jen v procesí z Uničova dorazilo kolem 5 tisíc poutníků. Ještě větší nádhery dosáhla následující slavnost korunovační. O korunovaci milostného reliéfu se četnými přímluvami v Římě přičinil olomoucký biskup Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu. Na rozdíl od předchozí korunovace Madony svatohorské i následující korunovace Madony svatotomášské uhradila zhotovení korunek Vatikánská kapitula ze Sforzovy nadace. Korunky z Říma na Moravu přivezl sám kardinál Schrattenbach a předal je hradišťskému opatovi Norbertu Umlauffovi, který je 18. září přivezl na Svatý Kopeček. Večer před korunovací byl slavnostně vyzdoben Svatý Kopeček i cesta k němu, celá Olomouc i blízký klášter Hradisko. Samotná korunovace se odehrála 21. září.Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, s. 189-191.

Obě zmiňované slavnosti navštívilo dohromady asi 100 tisíc poutníků.Encyklopedie moravských a slezských klášterů, s. 527. V té době byly z Říma získány pro chrám i ostatky 14. papeže prvomučedníka římského svatého Viktora a umístěny v prosklené rakvi na pravém pilíři chrámové klenby (nyní jsou ostatky sv. Viktora součástí monumentálního sousedního barokního jižního oltáře).

V roce 1784 byl výnosem císaře Josefa II. zrušen klášter na Hradisku a současně i svatokopecké převorství. V roce 1785 byla na Svatém Kopečku zřízena samostatná fara. V následujících letech kostel i celý areál z důvodu nedostatku finančních prostředků chátral. V roce 1846 se dostal do správy premonstrátů strahovského kláštera, kteří dbali o obnovu a údržbu poutního místa.

Bazilika (20. století) V závěru 2. světové války byl poutní chrám v noci ze 6. na 7. května 1945 poškozen střelbou a ohněm. Během následujících let byly obnoveny chrámové věže a vnější fasády. Od roku 1950 byl areál, po násilném vyhnání premonstrátů komunistickým režimem, ve správě diecézních kněží. V únoru 1990 byl znovu předán strahovským premonstrátům. Jejich zásluhou zde vzniklo nové kulturně-duchovní centrum města Olomouce. Vytvořili podmínky pro činnost chrámového sboru a Matice svatokopecké, pořádání výstav, přednášek a podobných akcí. náhled|vlevo|Pamětní deska na fasádě baziliky: „Toto poutní místo osobně navštívil 21. května 1995 Svatý otec Jan Pavel II.“Dne 21. května 1995 navštívil Svatý Kopeček papež Jan Pavel II., jehož dekretem byl zdejšímu kostelu také 11. dubna 1995 udělen čestný titul „bazilika minor“. Na pilíři je od 17. května 2015 umístěn relikviář s ostatky (krví) sv. Jana Pavla II., na památku 20. výročí jeho návštěvy této baziliky, které sem osobně přivezl krakovský arcibiskup Stanisław kardinál Dziwisz. Shromáždění věřících v chrámu po mši pozdravil prostřednictvím velkoplošné obrazovky instalované před hlavním oltářem po modlitbě „Anděl Páně“ z Říma papež František.

Ve čtvrtek 17. srpna 2017 proběhla před bazilikou slavnostní bohoslužba a církevní kulturní pořad (se vzpomínkou na zdejší návštěvu sv. Jana Pavla II. „Svatý Kopeček je plný mých oveček“ na velkoplošných obrazovkách) zakončený ohňostrojem v rámci Celostátního setkání mládeže v Olomouci (15. až 20. srpna 2017). Celebroval j.e. biskup František Václav Lobkowicz za účasti primase českého kardinála Dominika Duky, moravského metropolity olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera, Stanisława kardinála Dziwisze, biskupského a kněžského sboru české a moravské církevní provincie, hudebních souborů „Srdcaři“ z Prahy a „Sněženky“ z Olomouce a desetitisíc mladých věřících, až do pozdních večerních hodin.

Stavební a restaurátorská obnova areálu (21. století) V letech 1996 až 1998 byla provedena generální oprava kůru, při které byly instalovány nové varhany, restaurovány všechny plastiky a stropní freska.

V letech 2003–2007 byly provedeny rozsáhlé práce na objektech chrámu, rezidenci a ambitu. Došlo k výměně krovů, střešních krytin, oken, opravě vnějších fasád. Bylo restaurováno 14 soch z atik na rezidenčních křídlech. V roce 2006 byly pořízeny dva nové zvony Maria (820 kg) a Jáchym (600 kg) náhradou za válečné ztráty. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v roce 2003 na opravu památky čerpáno 1 000 000 Kč.

V letech 2007–2009 proběhla I. etapa obnovy interiérů baziliky, při které byla restaurována výzdoba kleneb a kupolí.V prostorách severní rezidence u svatých schodů bylo v roce 2008 zřízeno Muzeum Matice svatokopecké. V letech 2011–2013 byla provedena úprava vnějšího prostoru před vstupem do baziliky, při níž byly restaurovány sochy na průčelí, opravena balustráda a kamenné schodiště. V letech 2018–2020 proběhla celková rekonstrukce interiéru baziliky v rámci II. etapy projektu obnovy areálu, při které byly opraveny omítky, fasády, okna, ale i elektroinstalace, osvětlení, vytápění a ozvučení celé historické památky. Důležitou součástí byla také instalace nových zabezpečovacích a protipožárních systémů. Restaurovala se i umělecká díla jako sochy, malby, vitráže, oltář, kazatelna a celý historický mobiliář. V rámci obnovy, kterou provedl tým 30 restaurátorů různých odborností pod vedením akademického sochaře a restaurátora René Tikala, byly upraveny i Svaté schody a muzeum Matice svatokopecké. Náklady rekonstrukce činily celkem 114 milionů korun, podstatnou část pokryla dotace EU.

Správa baziliky Po zrušení kláštera na Hradisku převzal správu areálu Strahovský klášter. V roce 1902 zde strahovský premonstrát Vojtěch Frejka obnovil ženskou větev premonstrátského řádu – založil Kongregaci sester premonstrátek. Duchovní správu Svatého Kopečka vedou strahovští premonstráti dodnes (na místní faře žije jejich malá komunita). Kongregační premonstrátky zde rovněž provozují hospic.

Bazilika v datech 1629–1633: měšťan Jan Andrýsek dal postavit malou kapli 1645: kaple zapálena a pobořena švédskými vojsky 1650–1660: kaple obnovena řeholníky z kláštera Hradisko 1669–1679: postaven poutní chrám Navštívení Panny Marie. Kostel projektoval Giovanni Pietro Tencalla. Součástí areálu se stala i budova proboštství,Dějiny: Počátky poutního místa . In: Svatykopecek.cz coby zázemí pro duchovní správu poutního místa (proboštství bylo podřízeno premonstrátské kanonii na Hradisku). 1710: poutní chrám byl ustanoven převorstvím 1714–1721: kostel doplněn o dvě boční křídla (rezidenci) a ambit s kaplí Panny Marie podle návrhu Domenica Martinelliho 1718: výzdoba interiéru podle návrhu Baltazara Fontany 1748: kostel navštívila Marie Terezie se svým manželem květen 1995: poutní chrám byl při návštěvě Jana Pavla II. (a jeho setkání s mládeží před bazilikou a papežské korunovaci Mariánského reliéfu) prohlášen za tzv. baziliku minor (neděle 21. května 1995) květen 2015: převzetí a uložení ostatků Jana Pavla II. u příležitosti 20. výročí jeho návštěvy Svatého Kopečku. Mši celebroval Stanisław kardinál Dziwisz a olomoucký arcibiskup Jan Graubner (neděle 17. května 2015)

Okolí poutního místa náhled|250x250pixelů|socha sv. Jana Nepomuckého na Sadovém náměstí Od kláštera Hradisko vede k bazilice historická poutní alej doplněná kaplemi a sochami. Její součástí je kostel sv. Barbory, sousoší poutníka a anděla s reliéfem Panny Marie Svatokopecké, soubor šesti sloupů se sochami Krista a Panny Marie a sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Tadeáše. Alej je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Součástí památkově chráněného areálu je velké barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, které stoji na volném prostranství na Sadovém náměstí. Dílo z let 1740 až 1745 je připisováno Jiřímu Antonínu Heinzovi. Sestává z vysokého podstavce, na kterém uprostřed stojí socha sv. Jana Nepomuckého v nadživotní velikosti, na třech stranách vystupují nižší volutové konzoly, které nesou figury andílků. Sousoší je ohrazeno kamennou šestibokou balustrádou. Na střední části podstavce jsou reliéfy vztahující se k životu tohoto světce.

V blízkosti chrámu je kříž věnovaný v r. 1909 manžely Skládalovými, prarodiči Jiřího Wolkera, jako projev radosti nad narozením vnuka, jenž u oblíbené babičky Anežky později trávíval prázdniny.

Popis

Areál Barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku s dvouvěžovým průčelím je výraznou dominantou krajiny v okolí Olomouce. Tvoří hlavní část uzavřeného poutního areálu, který sestává z chrámu, dále obytných a účelových budov a ambitu. Hlavní osa baziliky nesměřuje od východu k západu, ale chrám je pootočen průčelím k mateřskému klášteru Hradisko, vzdálenému asi 6 km. Kostel projektoval Giovanni Pietro Tencalla a je příkladem barokní krajinné kompozice.

K budově chrámu přiléhají po stranách rezidenční křídla s atikou nesoucí sochy 12 apoštolů a dvou světců. Celková délka průčelí je 97 metrů. Kolmo na ně navazují jednopatrová křídla, která po bocích kostela vytvářejí nestejně velké dvorní trakty. Severní trakt uzavírá objekt se svatými schody a zimní kaple. Za presbytářem kostela je rozsáhlé půlkruhové nádvoří se sousoším sv. Norberta. a otevřeným ambitem s křížovou cestou, do jehož středu je vestavěna kaple Jména Panny Marie. Po stranách jsou v ambitu ještě dvě menší kaple sv. Petra a sv. Maří Magdaleny. Architektem této části areálu, která vznikla v letech 1714–1721, byl Domenico Martinelli.   

Bazilika Základem celého areálu je monumentální poutní chrám, věnovaný již svým názvem pouti Panny Marie do Judských hor, za Alžbětou a jejím manželem Zachariášem, žijících v Ejn Kerem, pozdějším rodišti Jana Křtitele, spojené s Mariiným chvalozpěvem Magnificat. Svátek „navštívení“ je připomínán poslední květnový den (31. května).

Exteriér