Bund der Deutschen (česky Svaz Němců) byl nacionální obranný spolek založený 1. července 1934 na ustavující valné hromadě v Litoměřicích. Zabýval se hospodářskou, kulturní, výchovnou a sociálně podpůrnou činností. Jeho český nacionální obranářský protipól zastávaly Národní jednoty. BdD přinesl do spolkového sudetoněmeckého hnutí změnu jak v dosavadní náplni spolkové práce tak i v organizační struktuře. Po změně stanov začal pracovat na vůdcovském principu a nosná idea sudetoněmeckého společenství se ve svazovém nacionálně socialistickém programu postupně radikalizovala. Svaz pracoval v župách – Bundesgau Prag, Böhmerwaldgau, Egerlandgau, Gau Nordwestböhmen, Elster-Elbe-Gau, Gau Nordböhmen, Jeschken-Iser-Gau, Gau Ostböhmen, Gau Schlesien, Gau Nordmähren a Gau Südmähren. Na jaře 1938 se BdD přihlásil k politickému vedení v čele s Konradem Henleinem. Za druhé světové války fungoval pod spolkem pro německé etnické skupiny v zahraničí Verein für das Deutschtum im Ausland (VDA). Po vysídlení Němců z Československa zastřešuje sudetské Němce Sudetendeutsche Landsmannschaft.BALCAROVÁ Jitka, PhDr., Ph.D.: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“, Bund der Deutschen a jeho předchůdci v procesu utváření „sudetoněmecké identity“, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum 2013
Německá nacionální „obrana“ v habsburské monarchii náhled|Andrees Allgemeiner Handatlas - mapa národů Rakouska-Uherska z roku 1880 náhled|Bohyně „Germania“ u řeky Rýn na stráži (Germania auf der Wacht am Rhein). Pangermánské symbolické zobrazení německého národa Industrializace na území českých zemí zasáhla do hospodářské a sociální struktury českých a německých jazykových oblastí rozdílným způsobem. V první vlně získaly průmyslovou modernizací předstih jazyková německá území v převážně horských a méně úrodných příhraničních oblastech (textilnictví a sklářství). Česká jazyková území byla oproti německým o jednu až dvě generace pozadu.Müller Karel jr.: Heslo "svůj k svému" v hospodářské emancipaci české společnosti. Česká společnost, nacionalismus a národní hospodářství (1. část), (2. část). In: Střední Evropa. Revue pro středoevropskou kulturu a politiku. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku 15, č. 89, 90, (1999,) s. 109-123; s. 88-104. V druhé polovině 19. století se nová generace německých podnikatelů stále orientovala z větší části na textilní průmysl a v rozvinutých průmyslových oblastech a městech žila jen část německé populace. Česká jazyková území se rozvíjela primárně v agrární oblasti a během druhé poloviny 19. století začal přebytek pracovní síly odcházet za prací do pohraničí. Jednalo se o dělníky, řemeslníky, horníky nebo drobné živnostníky. Čeští přistěhovalci tedy patřili k „sociálně slabšímu“ obyvatelstvu. Na tomto socioekonomickém základě a kulturní odlišnosti obou komunit se formovalo i nacionální hnutí – český austroslavismus a německá touha (plynoucí z rozdrobenosti) po velkém a jednotném Německu.
V revolučních letech 1848–1849 se národnostní vztahy mezi Němci a Čechy (právě kvůli velkoněmecké myšlence) začaly komplikovat. Německá populace v českých zemích žijící v těsné blízkosti Německého císařství a Výmarské republiky (následně Třetí říše) přebírala postupně myšlenku o „osudovém a nadlidském“ poslání Němců a odcizovala se Vídni. Němci se organizovali jednak v nepolitickém „völkisch hnutí“ výchovně vzdělávacích, sociálně charitativních a kulturních obranných spolků a za druhé v politickém německo-nacionálním hnutí – oba proudy se vyznačovaly přáním po hospodářském a politickém sblížení s Bismarckovým Německem:
Počátky „obranné“ práce leží v jižním Tyrolsku v obci Proveis v oblasti Nonsberg nedaleko Merana (náležela k italskému Trientu).Pfitzner Josef: Der erste nationale Schutzverein der Sudetendeutschen, s. 13. Kněz a školní dozorce Ambros Steinegger a pomocný kněz Franz Xaver Mitterer se zde snažili svépomocí zlepšit hospodářské a kulturní podmínky ze strany Italů ohrožených Němců. V červnu roku 1880 založili vídeňští liberálové odnož politického spolku Deutscher Verein – Deutscher Schulverein, který sice pracoval pro celé Předlitavsko, ale nejvíce poboček měl právě v českých zemích. Na obranu hospodářské oblasti proti slovanské pracovní migraci se zakládaly svazy Němců: Deutscher Böhmerwaldbund (České Budějovice 1884), Bund der Deutschen Nordmährens (Olomouc 1886), Bund der Deutschen Westböhmens (Plzeň 1892), Bund der Deutschen in Böhmen (Praha 1894), Bund der Deutschen Nordwestböhmens (Most 1894), Bund der Deutschen Ostböhmens (Trutnov 1894), Nordmark (Opava 1894), Bund der Deutschen im Egerkreis (Cheb 1895), Bund der Deutschen Südmährens (Znojmo 1899), Bund der Deutschen der Iglauer Sprachinsel (Jihlava 1904). Snahy o integraci se objevily nejprve na Moravě. V roce 1912 se sloučily olomoucký Bund der Deutschen Nordmährens, znojemský Bund der Deutschen Südmährens a brněnský Deutschmährische Heimat do svazu Bund der Deutschen in Mähren (Brno).
Ustanovení Svazu Němců náhled|Bad Teplitz-Schönau (Teplice) z roku 1902. Místo založení a sídla „Bund der Deutschen in Böhmen“ náhled|Josef Danilowatz: Gottesfriede; Karikatur zum Silvester 1908 (česky: Boží mír – karikatura k Silvestru 1908) s textem: Her'n S' auf mit blede pulitische Sachen! Silvester gibt e keine Deitsche nit und keine Behm – gibt e nur B'suffene. (česky: Přestaňte s tím pitomým politikařením! Na Silvestra nejsou žádní Němci a žádní Češi, jen opilci!)Die Muskete, VII (31. Dezember 1908), Nr. 170, S. 109; abgedruckt in Peter Becher, Jozo Džambo: Gleiche Bilder, gleiche Worte. Österreicher und Tschechen in der Karikatur (1848–1948). München 1997, S. 163.
Po první světové válce a vzniku Československa dominoval „Bund der Deutschen in Böhmen“, dále zde pracovaly – „Deutscher Böhmerwaldbund“ (České Budějovice), „Bund der Deutschen in Böhmen“ (Teplice-Šanov), Bund der „Deutschen in Ostböhmen“ (nyní se sídlem v Broumově), Bund der Deutschen in Mähren (Brno), „Nordmark“ – od roku 1921 „Bund der Deutschen Schlesiens“ (Opava). Hned v revolučních dnech roku 1918 svazy plně podporovaly připojení k Německému Rakousku a vznik německých provincií (Deutschböhmen, Sudetenland, Böhmerwaldgau a Deutschsüdmähren). Dne 2. července 1929 proběhlo další moravské sloučení (Bund der Deutschen in Mähren a v roce 1921 konstituovaný Bund der Deutschen Schlesiens) v „Bund der Deutschen Mährens und Schlesiens“ se sídlem v Brně. V roce 1920 měla jejich obranná práce široký záběr:
Na výročním sjezdu v Chebu v roce 1920 byl přijat program nazvaný „Chebské zásady“ (Egerer Leitsätze) a o rok později byl na sjezdu v Broumově rozšířen o tzv. Učení o národní podstatě. Poprvé se objevuje v programu požadavek po „vůdčích osobnostech“, které by určovaly chod veřejného života. V roce 1933 přijal výroční sjezd v Jablonci nad Nisou nové stanovy, které ministerstvo vnitra odsouhlasilo 3. dubna 1934.
Na 40. sjezdu „Bund der Deutschen in Böhmen“ 1. července 1934 v Litoměřicích došlo k oficiálnímu ustanovení „Bund der Deutschen“. Nové stanovy se zaměřovaly na národní hospodářství, lidovýchovu a kulturu a rozvoj nacionálního společenství. Probíhala reorganizace svazů na osm (později jedenáct) žup, školení funkcionářů a agitační a náborová práce, vytvářely se pracovní příležitosti, vznikl nový projekt „Sudetendeutsche Volkshilfe“ a svaz zavedl „nacionální dávku“ ke zvýšení spolkových příjmů. Podstatnou změnou ve stanovách se stalo „právo jmenovací“ namísto volebního a zavedení „vůdcovského principu“. Sjezdy jednotlivých svazů (až na Deutscher Böhmerwaldbund) během roku 1934 odhlasovaly připojení k BdD a provedly změny ve svých stanovách. Vůdcem svazu BdD byl jmenován evangelický kněz a dlouholetý funkcionář (BdDiB) Gottfried Wehrenfennig a dále tři jeho zástupci Hermann Brass, Emil Breuer a Rudolf Schubert. Takto „zglajchšaltovaný“ svaz se stal oporou formujícího se Henleinova hnutí a od roku 1936 Sudetoněmecká strana v podstatě svaz řídila.
Organizační struktura Ze začátku tvořily místní svazové odbočky základní organizační jednotky (Ortsgruppe), nad kterými stály okresní svazy (Bezirksverband). V čele každé jednotky rozhodovalo předsednictvo složené z předsedy, jednatele, pokladníka, popř. další členů.Citace: Dochované kusé seznamy členů předsednictev ukazují na značné rozdíly v jejich počtu. Nebylo výjimkou, že jedna a táž osoba zastávala dva i více funkcionářských postů anebo že v čele odboček stál jen předseda s jednatelem. In: BALCAROVÁ Jitka, PhDr., Ph.D.: „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“, Bund der Deutschen a jeho předchůdci v procesu utváření „sudetoněmecké identity“, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum 2013 Předsednictvo se scházelo nepravidelně, před oslavami a veřejnými akcemi skoro denně, jinak někdy jednou týdně nebo jednou za měsíc. Na nižších stupních se pak konaly jednou za rok valné hromady s vypracovanou roční zprávou. Se vznikem centrálního svazu BdM se struktura členila na nejnižší spolkové skupiny (Bundesgruppe), okresní svazy (Bezirksverband) a župy (Bundesgau und -bezirk Prag, Böhmerwaldgau, Egerlandgau, Gau Nordwestböhmen, Elster-Elbe-Gau, Gau Nordböhmen, Jeschken-Iser-Gau, Gau Ostböhmen, Gau Schlesien, Gau Nordmähren, Gau Südmähren). Ve vedení všech organizačních jednotek stál od roku 1934 vůdce – v čele BdD svazový vůdce (Bundesführer), v čele župy župní vůdce (Gauführer), ve vedení okresu okresní vůdce (Bezirksführer) a v čele místní skupiny skupinový vůdce (Bundesgruppenführer), který měl pravomoc jmenovat tři referenty pro věci nacionální, hospodářské a kulturní (Volkswart, Wirtschaftswart, Kulturwart). Správní činnost BdD ležela na bedrech svazového vedení (Bundesleitung), svazového výboru (Bundesausschuß), vůdcovské rady (Führerrat), pracovní komory (Arbeitskammern), dozorčí rady (Aufsichtsrat) a smírčího soudu (Schiedsgericht). V jejich režii se pak konaly výroční valné hromady a pracovní porady.
V každé obci, která měla více než 2 000 německých obyvatel, se povinně zakládaly ženské skupiny v čele s „Gruppenfrau“. V menších obcích pracoval při stávajících skupinách „Pracovní výbor pro ženskou práci“ (Arbeitsausschuss für die Frauenarbeit der Bundesgruppe). Podobně fungovaly ženské výbory na okresech pod velením „Bezirksfrau“ nebo župy s „Gaufrau“. Nová role „manželky a matky“ již nebyla soukromou záležitostí. Ženy se staraly o charitu a sbírky, šily nebo pletly oblečení pro děti, zajišťovaly hladký průběh plesů, organizovaly ozdravné pobyty pro děti nebo vánoční nadílky či bezplatnou stravu. Od května 1936 plnily pokyny pracovního listu „Frauenarbeit im BdD“ (v roce 1938 přejmenován na „Frauenschaften“). Prorůstání vlivu Sudetendeutsche Partei (SdP) se projevilo i v ženských skupinách. Ke dni 30. června 1938 byly ústředím svazu zrušeny a po dohodě se stranickým ženským sudetoněmeckým hnutím „SdP-Frauenschaft“ pracovaly ženy přímo v mužských odbočkách. Nadále byla každá členka SdP-Frauenschaft zároveň členkou BdD (po Mnichovu „NS-Frauenschaft“).
Podchycen měly svazy také dorost ve věku 14–20 let v tzv. péči o mládež (Jugendpflege). Vhodnou příležitostí pro verbování mládeže do odboček, okresů a žup se staly tělovýchovné akce pořádané spolkem Deutscher Turnverband (DTV) a organizací venkovského dorostu „Landständische Jungmannschaft“: měsíční besedy nazvané „Heimatabend“, týdenní akce „Heimatwochen“, „Jugendwochen“, schůze mládeže, vzdělávací kurzy nebo přímo pobytové akce v atraktivním prostředí na pohraničních boudách a ubytovnách. Nechyběly ani mládežnické výchovné tiskoviny jako například oblíbená brožura „Jugendbüchlein“, která dorost nenásilně informovala o „velikostí“ německého národa, seznamovala s pojmy „krev a půda“ či v mládeži posilovala „válečného ducha“. Po roce 1933 převzal práci s mládeží tělovýchovný spolek DTV.
Členská základna