ak. soch. Zdeněk Manina (* 11. září 1961, Kladno) je český sochař, malíř, keramik, kreslíř a výtvarný pedagog.

Život Zdeněk Manina se narodil 11. září 1961 na Kladně. Po narození se společně s rodiči odstěhovali do Terezína, kde strávil následujících šest let. Pro Zdeňka Maninu to znamenalo prožít velkou část svého dětství, období plné her a čas prvního pádu z kola, na místě, které se nemůže zbavit své minulosti, v paměti mu uvízlo několik zážitků z návštěv s mateřskou školou v Malé terezínské pevnosti. Do první třídy nastoupil na základní školu v Kladně, kam se jeho rodina po několika letech vrátila. Ve svém studiu dále pokračoval na všeobecném gymnáziu v centru Kladna. Během studia opustil představu býti lékařem a místo toho zvolil vizi stát se umělcem.

Po úspěšném složení maturitní zkoušky nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru keramika a porcelán pod vedením profesora Otto Eckerta, který bohužel ateliér opouštěl, ovšem jeho odchod trval několik let, což značně komplikovalo studium v ateliéru a taky konzultace týkající se výtvarných děl, které byly nedílnou součástí studia. A tak byl Zdeněk Manina nucen najít jiného profesora, který by mu poradil a pomohl najít vlastní výtvarný styl. Záchranu nalezl u profesora Františka Buranta – grafika, malíře a sochaře. Díky němu se začínal vzdalovat užitému umění a postupně se zaměřil na umění malířské a sochařské, kterému zůstává věrný dodnes. V roce 1986 dokončil VŠUP Praha a začal se věnovat vlastní tvorbě. První samostatné výstavy byly věnovány malbě a kresbě a následně se zaměřil ve volné tvorbě i na sochařská díla.

V roce 1987 nastoupil do DOV Keramo Praha jako výtvarník. Ovšem v roce 1994 opustil toto místo i Prahu a zamířil na sever Čech do Ústí nad Labem, kde na IVK UJEB v ateliéru keramika a porcelán působil jako odborný asistent. V roce 1997 se vrátil do Prahy a veškerou energii věnoval své vlastní tvorbě, kterou představil veřejnosti na menších či větších výstavách, z této doby pochází realizace kašny věnované sv. Janu Nepomuckému, pítka a autorského designu laviček na třídě TGM v Kladně. Po 17 letech od ukončení studia v roce 2003 se vrátil na VŠUP Praha jako odborný asistent v ateliéru keramika a porcelánu, kde skončil v roce 2005.

Zdeněk Manina vytváří ze svých vizí figurální sochy, malby a kresby, které se pravidelně objevují v galeriích i mimo Českou republiku, zúčastnil se například mezinárodní přehlídky keramické plastiky European Ceramic Context 2014. Významný mezník v jeho tvorbě byla realizace sochařské instalace Řetěz ve Vitry Sur Sein u Paříže (partnerské město Kladna). Věnuje se také pedagogické činnosti na Gymnáziu v Kladně, kde učí výtvarnou výchovu. Dále se zabývá organizační a kurátorskou prací, stál u zrodu Kladenských dvorků a spolu s Františkem Tomíkem organizují Kladenský salón, bienále přehlídky výtvarných děl umělců z Kladenska a Středočeského kraje. Ateliér má na Kladně v Podprůhonu v Kolmistrově ulici.

Stručná data 1976–1980 studium na Gymnáziu Kladno 1980–1986 studium na VŠUP Praha – ateliér keramiky a porcelánu 1987–1994 výtvarník DUV Keramo – Praha 1994–1997 odborný asistent ateliéru keramiky a porcelánu IVK UJEP Ústí nad Labem 1997–2000 výuka výtvarné výchovy, Gymnázium Kladno 2003–2005 odborný asistent ateliéru Keramika a porcelán VŠUP Praha od 2007 výuka výtvarné výchovy, Gymnázium Kladno 2008 kurz kreslení perspektivy pro obor dokumentace památek, Filozofická fakulta UJEP v Ústí nad Labem

Dílo <p>"Jestliže na sklonku osmdesátých let Zdeněk Manina plasticky osciloval mezi figurativně-animálním až abstrahujícím tvaroslovím, od devadesátých let 20. století zpracovává keramickou hmotu, pálenou hlínu nebo kameninu, a také laminát a bronz, v podobě lidské figury. Toto Maninovo důrazné soustředění na anonymní mužskou figuru či figury časem (po roce 2000) změklo v proměně habitu; muže v některých scénách vystřídalo dítě, chlapec či chlapci i ženské figury. A přesto tato nadčasová figurální jednostrannost v až palčivě hutné a syrové tělesnosti v sobě nese (ukrývá, soustřeďuje) kód přítomnosti, neboť se zřejmě budeme ztotožňovat se zranitelností lidské existence, obnaženou téměř až na samý práh mezi životem a smrtí, nebo naopak v Maninových humanoidech budeme adorovat sílu, odvahu a schopnost nepoddat se jakémukoli vnějšímu tlaku či násilí nebo obdivovat vytrvalost a vitalitu maximálního fyzického a volného nasazení. To vše tedy můžeme odezírat z figur Zděňka Maniny. Ba co víc, ve zmnoženém úsilí figurálních scén, v sousoších či instalacích, se vzájemný pohyb figur a jejich gesta buď opakují, či dokonce násobí, nebo se proměňují v hybný děj, boj zápas, rituál pohybu..."

Zastoupení ve sbírkách Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Alšova jihočeská galerie, Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně Západočeská galerie v Plzni Moravská galerie v Brně Rabasova galerie Rakovník

Realizace náhled|Bronzová busta Rostislava Čtvrtlíka. 1996 – fontána, třída T. G. Masaryka, Kladno 1999 – velkoplošné vitráže, bronzová plastika, Točná 2000 – nástropní malby, zámek Dětenice 2001 – rekonstrukce malby na plech – Ukřižování, Kladno 2002 – fontána, třída T. G. Masaryka Kladno, společně s ing. arch. P. Šulcem 2003 – obrazy, soukromá vila, Horní Bezděkov 2006 – figurální plastiky a malby, pracovna ředitelky Gymnázia Kladno 2009 – figurální plastika, laminát, Vitry-sur-Seine, Francie 2010 – památník padlým ve světových válkách, pískovec, Braškov 2012 – pamětní deska Rostislavu Čtvrtlíkovi, bronz Olomouc 2018 – Poletíme, sousoší vyrobené z litiny, Kladno – Podprůhon 2018 – kopie domovních znamení, Muzeum věžáků, Kladno – Rozdělov 2018 – pamětní deska malíři Vladimíru Veselému, Galerie Ve věži, Mělník 2018 – pamětní deska J. W. Goethemu, Loket nad Ohří 2019 – Kolmistr, keramická plastika, Kladno 2022 – pomník Poděkování, železo, Chorušice–Zahájí 2022 – plastika Plavci, Plavecký bazén, bronz, Kladno

Samostatné výstavy - výběr 1989 Malby a kresby, Divadlo Jiřího Wolkera, Praha 1989 Malby, Galerie 55, Kladno 1993 Kresby, Divadlo pod Palmovkou, Praha 1994 Plastiky a kresby, Městské muzeum v Kladně 1998 Figury, Zámecká galerie v Kladně, hejtmanství na hradě Křivoklátě 1999 Gallery sklo Tula Art Center, Atlanta, USA 2000 Poletíme, Galerie U prstenu, Praha, Rabasova galerie, Rakovník 2001 Poletíme, Městské muzeum Čelákovice, galerie Chodovská tvrz, Praha 2002 Balance, Galerie města Plzně, Plzeň 2004 Objekty a sochy, Galerie XXL, Louny, společně s P. Knapkem 2004 Vzorní, studiová scéna Městského divadla v Kolíně 2005 Dětské hry, Studio Paměť, Praha 2005 Vzorní, Galerie U Dobrého pastýře, Brno 2007 Sochy a obrazy, Zámecká galerie města Kladna, společně s René Krásou 2010 …dno brodu se někdy dláždí, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2011 Personalista, Památník Lidice, Lidická galerie 2012 Ostří se tupí, ostří se brousí, Letohrádek Ostrov pobočka Galerie umění Karlovy Vary 2014 Zdeněk Manina, Libor Jaroš, Rabasova galerie, Rakovník 2017 Expozice, Galerie Nová síň, Praha 2022 Plavci a jiné postavy. Galerie města Plzně, Plzeň (s Ivanou Urbánkovou

Galerie

Odkazy

Literatura Monografie Zdeněk Manina, text: Vachudová B, Haubert J, Hlaveš M, 131 s., (výstavy: Památník Lidice-Lidická galerie XI.2011-II.2012, Galerie umění Karlovy Vary-Letohrádek Ostrov IV.-VI.2012) Vyd. 1., Galerie umění Karlovy Vary, 2012,

Katalogy Zdeněk Manina, Libor Jaroš, 2014, kat. 40 s., Rabasova galerie Rakovník, Zdeněk Manina: balance, 2002, Milena Klasová, kat. 10 s., barev. il. skládanka

Ostatní Roman Hájek, Zuzana Vlčková (ed.), Almanach ke 110. výročí Gymnázia Kladno, Gymnázium Kladno, 2010

Externí odkazy

Ukázka děl Ukázka děl a krátký životopis Rozhovor s Zdeňkem Maninou O výstavě Vzduchoplavci- Zdeněk Manina v Městském muzeu Čelákovice Zdeněk Manina - Ostří se tupí, ostří se brousí

Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Čeští výtvarní pedagogové Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Absolventi Gymnázia Kladno Kategorie:Výtvarníci z Kladna Kategorie:Pedagogové z Kladna Kategorie:Narození v roce 1961 Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Narození v Kladně Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Čeští malíři 21. století