Mezinárodněprávní uznání státu je pojem, který v rámci mezinárodního práva vyjadřuje formální stvrzení existence státu jako oddělené a nezávislé státní jednotky a vlády státem jiným. Recognition. West Encyclopedia of American Law [online]. 2. vydání. The Gale Group Inc, Citováno in: Recognition. The Free Dictionary (online) dátum publikace 2008 [cit. 2015-01-19] Dostupné z: http://legal-dictionary.thefreedictionary.com/Diplomatic+recognition Jedná se tedy především o politický proces, kdy je status státu či suverenita nově získaného teritoria uznána jako legální. Každá země se rozhoduje zcela individuálně, jestli takovéto uznání vyjádřit. Mezinárodněprávní uznání je důležitým důkazem naplnění základních kritérií pro vznik nového státního útvaru. Těmito jsou například jasně definované teritorium, trvalé obyvatelstvo, vláda a jistá míra stability. Velký počet mezinárodněprávních uznání však může i přes nenaplnění některých podmínek znamenat výraznou podporu pro stát o uznání usilující.
Národ tak není plně suverénní, dokud ostatní národy neuznají jeho svrchovanost. Formální uznání státu má zajistit potvrzení možnosti angažovat se a považovat se v mezinárodním společenství za nezávislou politickou strukturu. Důsledkem těchto rozhodnutí je efekt, který předstírá, jako by nově uznaný stát vždy existoval, a nová vláda tudíž může pracovat v rámci mezinárodních projektů, které byly již započaty starou vládou, která byla zmíněnou novou vládou nahrazena.
Rozhodnutí uznat nový národní stát je politický akt, který je v pravomoci oficiálních zástupců zahraniční politiky. Pokud není stát či vláda právně uznána, není oprávněna se podílet na mezinárodních jednáních či aplikovat vlastní normy v soudních procesech a jurisdikci.Recognition. West Encyclopedia of American Law
Deklarativní a konstitutivní pohled na uznání státu Teorie mezinárodněprávního uznání státu tradičně rozeznává dva základní pohledy, a to konstitutivní a deklarativní.SHAW, Malcolm. Recognition (international law). In: Encyclopedia Britannica Online [online]. Encyclopedia Britannica Inc., last updated 3-6-2014 [cit. 2015-01-23]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/291011/international-law/233507/Recognition#ref129019
Konstitutivní teorie zastává postoj, že akt uznání sám o sobě znamená vznik státu.SHAW, Malcolm. Recognition (international law) Dle tohoto úhlu pohledu tak společně s tímto krokem dobrovolně vstupují do vztahů s ostatními státy. Subjekt mezinárodního práva se nestává jeho pevnou součástí dříve, než nejsou úspěšně uzavřena jednání ohledně aktu uznání či aktu jemu ekvivalentnímu. Tento krok je vzájemný a konstitutivní, tedy vytváří práva a povinnosti, které do této chvíle neexistovaly. Konstitutivnímu pojetí však bývá především vytýkán fakt, že není možné, aby jistá komunita uzavřela dohodu, jež předpokládá její uznání jako součást mezinárodního práva, aniž by předtím tato komunita nedisponovala existencí jurisdikce.LAUTERPACHT, Hersch. Recognition in International Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2013, 442 s. . s. 38–41.
Deklarativní pohled naopak konstatuje, že stát se stává subjektem mezinárodního práva, tedy součástí systému mezinárodních práv a povinností, ve chvíli, kdy započne jeho faktická existence. Tohoto stavu může být dosaženo skrze naplnění základních podmínek, které jsou v mezinárodním právu zakotveny. V očích tohoto postoje je tak akt uznání spíše jen politickým krokem či má zajistit stabilitu diplomatických vztahů mezi státem uznávajícím a státem, jehož existence má být uznána. Bývá však namítáno, že ačkoli stát již v rámci faktického vzniku disponovat všemi právy, které jsou mu jako státu v mezinárodním právu garantovány, pouze mezinárodněprávní uznání ze strany mezinárodní komunity mu dovoluje tato práva legálně užívat.LAUTERPACHT, Hersch. Recognition in International Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2013, 442 s. . s. 41–42.
Montevidejská úmluva Problematikou mezinárodněprávního uznání států či vlád se zabývá Montevidejská úmluva o právech a povinnostech států, která byla podepsána dvaceti účastníky 7. Mezinárodní konference amerických států 26. prosince 1933 a v platnost vešla o rok později. Tato regionální konvence stanovila, že stát jako subjekt mezinárodního práva musí disponovat trvalým obyvatelstvem, definovaným teritoriem, vládou a musí být schopný vstoupit do vztahů s jinými státy (článek 1). Dokument úmluvy též konstatuje, že politická existence státu je nezávislá na uznání jinými státy. Stát má i tak před tímto aktem právo bránit svou celistvost a nezávislost, podnikat kroky k zachování vlastní existence či právo stát organizovat a definovat jurisdikci a kompetenci vlastních soudů (článek 3). Dále také zmiňuje fakt, že akt uznání státu pouze znamená, že uznávající stát přijímá osobnost toho druhého se všemi právy a povinnostmi vycházejících z mezinárodního práva, přičemž takovýto krok je bezpodmínečný a neodvolatelný (článek 6).ORGANIZATION OF UNITED NATIONS. Montevideo Convention. International Law Students Association. [online]. (26. prosince 1933) c2014, Dostupné z: http://www.cfr.org/sovereignty/montevideo-convention-rights-duties-states/p15897
Právní neuznání státu V rámci mezinárodního práva můžeme mluvit i o kontrastním scénáři, tedy neuznání státu. Tímto jevem se zabývá tzv. Stimsonova doktrína, která byla vytvořena v roce 1932 americkým ministrem zahraničí Henry L. Stimsonem v rámci projednávání situace v Mandžusku obsazeného Japonskem. Doktrína vychází z principu, že z ilegálních aktivit nemůže vzejít legální právo. Právě tyto aktivity, které jsou v nesouladu s mezinárodním právem, bývají hlavním příčinou rozhodnutí uznání státu negarantovat. Takovou aktivitou je například použití síly apod.YAMALI, Nurullah. What is meant by state recognition in international law [online]. Ankara: General Directorate of International Lawsand Foreign Affairs: Ministry of Justice of Turkey [cit. 2015-01-21]. 16 s., s. 10–11. Dostupné z: http://www.justice.gov.tr/e-journal/pdf/LW7081.pdf
Typy mezinárodního uznání V mezinárodním právu rozlišujeme základní typy mezinárodního uznaní státu
Podle obsahu rozlišujeme dva typy uznaní de iure a de facto
De iure Pod pojmem uznaní de iure chápeme definitivně neodvolatelné rozhodnutí uznávajícího mezinárodního aktéra, o akceptaci daného státu jako plnohodnotného subjektu mezinárodního práva. Přičemž tento mezinárodní aktér vyjadřuje svoje rozhodnutí navázat s uznávaným státem právní a politické vztahy v úplném rozsahu. Toto uznání zaniká v momentě zániku uznaného státu.AZUD, Ján. KRÁLIK, Jozef a ŠMÁTRALA, Milan. Medzinárodné právo. Bratislava: Veda, 2003, 454 s. . s. 195.
De facto jde o časově a obsahově omezený druh uznání, které si zachovává svojí právní hodnotu a právní účinky, které jsou však omezenější jako při prvním typu uznání de iure. Uznání de facto je možné kdykoliv odvolat a nese charakteristiku právního poměru, který zasahuje nad rámec základních práv a povinností států. Příkladem takového uznání může být uzavření obchodních nebo vojenských dohod s uznávaným státem. K takovému uznání dochází většinou za cílem dosáhnutí určitých zájmových motivů uznávaných a uznávajících aktérů, přičemž se většinou uznávající aktéři nechtějí nutně ve svojí politice vázat vůči druhému státu. V praxi je využívaný v situacích, kdy chce určitý stát v krátkém čase upravit svůj vztah vůči nově vzniklému státu a zároveň si nechat prostor pro vlastní politiky, když se stát domnívá, že nově vzniklý útvar se nedá považovat za stabilní.AZUD, Ján. KRÁLIK, Jozef a ŠMÁTRALA, Milan. Medzinárodné právo. s. 195
Podle formy rozdělujeme uznání na vyslovené nebo nevyslovené (mlčky dělané)
Vyslovené uznání Vysloveným uznáním se rozumí přímo oficiálně vyslovený akt, kterým daný stát projevuje svojí vůli uznat druhý stát. Takový to akt může být zahrnutý ve vyhlášení vlády nebo diplomatické nótě, která prohlašuje uznání nově vzniklého státu. Za právní účinky uznání se však nepovažuje společná účast s nově vzniklým státem na mezinárodní konferenci.
Nevyslovené uznání Za nevyslovené uznání se naopak považuje akt, kdy uznávající stát neoficiálně akceptuje legitimní existenci uznávaného státu. Uznání je možné rozdělit i podle objektu, který o uznání usiluje. Objekty uznání mohou být státy nebo vlády jednotlivých států.
Uznání státu Stát je nejdůležitějším subjektem mezinárodního práva veřejného a to od rozpadu feudálního systému koncem 18. století, kdy nastoupila koncepce státu jako subjektu s vlastními právy a povinnostmi. O tom či bude stát uznaný, rozhodují státy samy, a toto uznání může probíhat na multilaterální úrovni, kdy státy rozhodují o přijatí stávajícího se státu do OSN či jiných mezinárodních organizaci anebo na dvojstranné bilaterální úrovni prostřednictvím jeho obecného uznání uznávajícím státem.KLUČKA, Ján. Medzinárodné právo verejné. Bratislava: Iura Edition, 2008, 683 s. . s. 60–62.
Na to, aby mohl být stát uznaný, musí splňovat 4 základní podmínky: stálé obyvatelstvo, přesně vymezené státní území, schopnost vlády mocensky se prosadit v rámci daného státního útvaru a způsobilost navazovat styky s jinými státy.KLUČKA, Ján. Medzinárodné právo verejné. s. 60–62.
Vláda Dalším objektem mezinárodního uznání je vláda. Vláda a její změny spadají spíše pod vnitrostátní než mezinárodní právo. Ale k problematickému mezinárodnímu uznání už tehdy oficiálně uznaného státu může dojít i za okolností, když ve státu dojde k neústavní změně vlády a v rámci jediného státu tak proti sobě vystupuje více vládních reprezentantů. Tímto se otvírá problematická otázka, jak vládní představitelé nebo vládní subjekty by měli být uznáni za právoplatné reprezentanty státu v mezinárodním prostředí.LAUTERPACHT, H. Recognition in International Law. Cambridge: Cambridge University Press, 2013, 442 s. . s. 87.
Rozlišení podle míry uznání
Státy se všeobecným a s omezeným uznáním. Podle míry uznání se v mezinárodním společenství dají rozlišit nejméně dvě skupiny států. Většina států má téměř všeobecné uznání. To se týká většiny členů OSN. Dále jsou tu státy, které mají pouze omezené uznání od ostatních. Z těchto států nebyly některé do OSN přijaty, ale mnohé z nich členy organizace jsou. Navzájem se neuznávají desítky členských zemí OSN. Korejská lidově demokratická republika se navzájem neuznává s Korejskou republikou. Ačkoliv jejich konflikt vrcholil v 50. letech, dodnes ještě formálně neskončil.LEE, Chan. Relations with the south (North Korea). In: Encyclopedia Britannica Online [online]. Encyclopedia Britannica Inc., last updated 3-24-2014 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/322222/North-Korea/281273/Relations-with-the-South Ázerbájdžán stále nechce uznat Arménii ve sporu o Náhorní Karabach.Recognition (international law). In: Encyclopedia Britannica Online [online]. Encyclopedia Britannica Inc., last updated 5-27-2013 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/401669/Nagorno-Karabakh Mnoho především arabských členů OSN, tedy zemí, kde převládá islám, neuznává Izrael.YAMALI, Nurullah. What is meant by state recognition in international law [online]. Ankara: General Directorate of International Lawsand Foreign Affairs: Ministry of Justice Turkey [online], 1-7-2009 [cit. 2015-01-28]. 16. s. s. 9. Dostupné z: http://www.justice.gov.tr/e-journal/pdf/LW7081.pdf Belize nebyla dlouhou dobu uznána Guatemalou.BOLLAND, O. Nigel. Independent (Belize). In: Encyclopedia Britannica Online [online]. Encyclopedia Britannica Inc., last updated 10-7- 2013 [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/59500/Belize/276042/Independence Najít se dá jistě i mnoho dalších příkladů.