náhled|350px|Giniho koeficient znározňuje nerovnost v bohatství mezi jednotlivci uvnitř jednotlivých zemí Ekonomická nerovnost nebo příjmová nerovnost je míra nerovnosti v množství bohatství nebo v příjmu mezi jednotlivci v dané společnosti. Nerovnost lze posuzovat z mnoha různých hledisek. Mezi ty nejdůležitější patří nerovnost výsledků, kterou můžeme dále rozdělit na příjmovou nerovnost a nerovnost bohatství, a nerovné příležitosti. Nerovné příležitosti ve společnosti vedou k vyšší příjmové nerovnosti a naopak.
Ve svém základním principu je měřítkem chudoby, blahobytu i míry přerozdělení v rámci daňových či sociálních systémů.Bc. Petr Kovář. PŘÍJMOVÁ NEROVNOST V MODELOVÝCH ZEMÍCH. Praha, 2012. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta financí a účetnictví Dle některých zdrojů patří rostoucí ekonomická nerovnost k nejvážnějším sociálním, ekonomickým a politickým problémům současnosti.
Příčiny náhled|300pixelů|Země podle celkového bohatství (biliony USD) náhled|300pixelů|Rostoucí ekonomická nerovnost v USA v letech 1989–2013 Existují různé úhly pohledu na příčiny ekonomické nerovnosti. Dle Paula A. Samuelsona jsou příčiny, které způsobují ekonomickou nerovnost tyto:Samuelson P.A. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991,
Schopnosti a dovednosti: Lidé se liší svými schopnosti, tyto diference vedou k různým pracovním dovednostem, a tudíž k různé výši platů a mezd. Diference ve schopnostech mohou být tělesné, povahové nebo duševní. Diference mohou být spojené s biologickým dědictvím, ekonomickým a sociálním prostředím. Intenzita práce: Diference vynaloženého úsilí lidí v jejich zaměstnání. Rozdíly v povolání: Část diference v povolání lze vysvětlit dobou odborné přípravy na povolání, typem práce, místem výkonu práce, odvětvím národního hospodářství. Rozdíly ve vzdělání: Diference, které odráží rozdíly v kvalitě pracujících. Pracovní diskriminace: Jedná se především o diskriminaci na základě pohlaví, věku, národnosti a náboženství. Dědictví, úspory a ochota přijímat riziko: Z těchto příčin vyplývá nerovnost v bohatství v domácnostech, kde vzniká kapitálová nerovnost a disproporce ve vlastnictví půdy.
Další příčiny Dle M. Lapáčka mají na příjmové nerovnosti ve státě podíl i další faktory, než jen a pouze výše uvedené příčiny. Navíc dle něj tyto faktory nikdy nepůsobí zcela izolovaně, ale pokaždé se rozvíjejí v oboustranné součinnosti. Některé z těchto negativních faktorů lze účinně ovlivnit státními intervencemi, u jiných je tato eventualita omezená, a to především u těch faktorů, které vznikají na základě působení tržních sil. Jedná se o tyto faktory:LAPÁČEK, M. Ekvivalenční stupnice a příjmová nerovnost [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2008. 33 s. [cit. 2014-05-16]. Dostupné http://nf.vse.cz/download/veda/workshops/inequality.pdf Rozdíly v příjmech ze závislé činnosti a rozdíly v příjmech z podnikání, které závisí na jednotlivých druzích činnosti Stav aktiv a majetku a s tím související dělení lidí ve společnosti na bohaté a chudé Fiskální nástroje státní politiky – např. daňový systém státu Uplatňovaná sociální politika státu Výše absolutně a relativně chápaného konceptu sociální chudoby Limity chudoby ve společnosti Disponibilní úspory v domácnostech. Jak už bylo zmíněno, pojem „nerovnost“ je úzce spjat s pojmem „rovné příležitosti“. Například Richard Tawey ve své eseji píše, že všem lidem by mělo být „stejnou měrou umožněno naplno využít všeho, co vlastní.“
V novější ekonomické literatuře se determinanty ekonomických výsledků dělí do dvou skupin na základě práce Johna Roemera. První skupina je dána „okolnostmi“, tyto determinanty lidé nemohou ovlivnit (např. pohlaví, rodinné zázemí, rasa). Druhou skupinu tvoří „úsilí“, za tu nese každý člověk osobní odpovědnost. Rovnosti příležitostí lze dosáhnout pokud „okolnosti“ přestanou hrát roli a vše bude záviset na osobním „úsilí“. Individuální chování ale nyní samo o sobě nevysvětluje rozdíly.
I přes proklamaci rovnosti, lidé chtějí nerovnost tím, že chtějí výhody.
Výpočet náhled|300px|Státy světa podle narovnaného indexu lidského rozvoje Existuje několik způsobů, jak přistupovat k měření ekonomické nerovnosti. Nejčastěji se měří buď jako poměr mezi průměrným bohatstvím pětiny nejbohatších k průměrnému bohatství nejchudší pětiny obyvatel, anebo Giniho koeficientem, což je bezrozměrné číslo mezi 0 a 1. Někdy se místo pětin (kvintilů) užívají pro měření desetiny (decily). Mezi další způsoby měření například patří Lorenzova křivka Variační koeficient Giniho index Atkinsonův index nerovnosti Theilův index nesouladu Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 Koeficient příjmové nerovnosti S90/S10 Index Robina Hooda Saezova-Pikettyho nerovnost (SPI) náhled|324x324pixelů
Giniho index Giniho index je jedna ze standardních charakteristik měřící příjmovou nerovnost. Je založen na Lorenzově křivce. Tento index můžeme interpretovat tak, že vyjadřuje nakolik se Lorenzova křivka liší od absolutně rovnoměrného rozdělení příjmů. Může nabývat hodnot 0 až 1. Přičemž hodnota 0 vyjadřuje dokonalou rovnost v rozdělení příjmů a 1 absolutní nerovnost příjmů. Giniho index můžeme obecně definovat jakokde A je plocha mezi Lorenzovou křivkou pro absolutně rovnoměrné rozdělení příjmů a Lorenzovou křivkou a B je plocha pod Lorenzovou křivkou. Pokud položíme že Lorenzova křivka je určena jako funkce Poté lze B vyjádřit pomocí integrálu jakoMimo Grafickou interpretaci lze Giniho index spočítat také pomocí vzorcecož můžeme interpretovat jako průměr rozdílu příjmů mezi všemi páry jednotlivců.
Giniho index je sledován také Světovou bankou.
Palma ratio Poměr Palma (anglicky Palma ratio) řeší citlivost Giniho indexu na změny v prostředních 50% a naopak necitlivost na změny vysoko a nízko. Tato metoda je pojmenována podle chilského ekonoma Gabriela Palmy, který si tvrdí, že příjmy střední třídy představují zhruba polovinu HDP, zatímco druhá polovina je rozdělena mezi nejbohatších 10% a nejchudších 40%, zatímco podíl těchto dvou je velmi rozdílný.
Palma ratio tedy měří podíl příjmů mezi nejbohatšími 10% a nejchudšími 40%.
Atkinsonův index nerovnosti Jedním z alternativních způsobů měření nerovnosti ve společnosti je Atkinsonův index nerovnosti. Poprvé byl popsán britským ekonomem Anthonym Atkinsonem. K vypočítání jeho hodnoty se nejdříve určí tzv. spravedlivý průměrný příjem (ye). Jeho definicí je „rovnoměrně rozdělený příjem ve skupině, který vytvoří stejnou úroveň blahobytu, jako stávající rozložení příjmů“. Ten se dá vypočítat následovně: vlevo|bezrámu yi odpovídá vyrovnanému příjmu i-té skupiny e je parametr averze lidí vůči nerovnosti n odpovídá počtu příjmových skupin
Parametr averze vůči nerovnosti vypovídá o míře tolerance společnosti k rovnostářství. Teoreticky může nabývat hodnost <0; ∞). Při hodnotě 0 je lidem nerovnost lhostejná, při hodnotě ∞ by se pak společnost zajímala pouze o jedince s nejnižším příjmem. Reálně nabývá ye hodnost přibližně v rozmezí intervalu <0,4;3>. Samotný Atkinsonův index se poté spočítá takto: vlevo|bezrámu µ odpovídá současnému průměrnému příjmu na osobu.
Atkinsonův index I může nabývat hodnot <0;1>. Čím více se budou blížit výše průměrnému příjmu ve skupině spravedlivému průměrného příjmu ve společnosti, tím více se bude I blížit nule, tím bude rozdělení příjmů rovnoměrnější, až, teoreticky, v bodě 0, naprosto rovnoměrné. Naopak na druhou stranu směrem k hodnotě 1 budou příjmy čím dál více nerovnější.
Theilův index nesouladu Další z možných ukazatelů příjmové nerovnosti ve společnosti. Je odvozen Pomocí tzv. entropie, což je míra nejistoty (chaos). Konkrétně tento index pracuje s Shannonovou entropií. Shannonova entropie je informační entropie definovaná jako míra neurčitosti ve zprávě. V souvislosti s příjmy je entropie dána vzorcemkde N je počet osob a je příjem i-té osoby. Dále pro výpočet indexu potřebujeme znám maximální entropii, kterou lze vyjádřit jako . Následně je Theilův index definován jako rozdíl maximální entropie A Shannonovy entropie daných dat. Což lze zapsat následujícím vzorcem.
kde je průměrný příjem.
Theilův index T může nabývat hodnot <0;ln(n)>. Při hodnotě 0 (nulová nerovnost, absolutní rovnost) obdrží každý průměrný příjem, naopak pokud by T nabylo hodnoty přirozeného logaritmu (absolutní nerovnost), veškerý příjem by obdržela pouze jedna osoba. Index je tedy shora omezen hodnotou . Lze i znormalizovat a upravit tak aby nabýval hodnot od 0 do 1. Poté takto upravený vzorec nazýváme normovaný Theilův index a můžeme ho určit vzorcem
Theilův index nesouladu se dá také dobře použít při rozdělení populace do několika podskupin (například krajů, případně jiných územních celků). Vzorec pro tento výpočet pak vypadá takto: vlevo|bezrámu yi je podíl příjmu podskupiny i na celkovém příjmu Ti je Theilův index pro podskupinu i n je počet podskupin xi je průměrný příjem v podskupině i x je průměrný příjem ve společnosti
Výpočet Theilova indexu v jeho prosté (nevážené) i vážené formě a také rozklad Theilova indexu na jeho vnitro-skupinovou a mezi-skupinovou složku je možno provést např. pomocí volně dostupné aplikace EasyStat
Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20 vlevo|bezrámu|300x300px Je definován jako poměr objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími vyrovnanými příjmy ve společnosti (5. kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími vyrovnanými příjmy ve společnosti (1. kvintil)Definice dle: ČSÚ, (on-line), (citace říjen, 25.,2004), Přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/o/3007-03-v_roce_2001-metodicke_vysvetlivky . Výsledný koeficient vyjadřuje příjmy nejbohatší 20 % vrstvy obyvatelstva k poměru 20 % nejchudší vrstvy obyvatelstva, čím vyšší koeficient je, tím jsou vyšší příjmy nejbohatší vrstvy obyvatelstva.
Decilový koeficient příjmové nerovnosti Také nazývaný jako, decilový poměr rozptylu (anglicky: “Decile dispersion ratio”) je běžně používaným měřítkem pro hodnocení příjmové nebo spotřební nerovnosti. Například v USA činil v roce 2021 decilový poměr rozptylu 9,38, což znamená, že průměrný příjem 10 % nejbohatších byl 9,38krát vyšší než příjem 10 % nejnižších. V Německu byla stejná míra 7,24 a v Brazílii 13,09, což poukazuje na značné rozdíly v úrovni nerovnosti v jednotlivých zemích.
Navzdory své užitečnosti má míra decilového rozptylu svá omezení. Nezohledňuje rozdělení příjmů lidí mezi horními a dolními decily, což může mít také vliv na celkovou nerovnost. Navíc neposkytuje informace o rozdělení příjmů v rámci horních a dolních decilů, což by mohlo pomoci identifikovat specifické skupiny, které zažívají rozdílnou úroveň bohatství.
Celkově lze říci, že ačkoli je poměr decilového rozptylu jednoduchým a účinným způsobem měření nerovnosti, je důležité jej používat ve spojení s dalšími měřítky, aby bylo možné získat komplexní představu o rozdělení příjmů nebo spotřeby v populaci.
Index Robina Hooda Index Robina Hooda, označován také jako Hooverův index, je nejjednodušší metodou výpočtu nerovnosti. Jedná se podíl všech příjmů, které by musely být přerozdělovány, aby bylo dosaženo rovnoměrného rozdělení. Tedy, pokud je Hooverův index rovný nule, jedná se zcela rovnoměrné rozdělení a není potřeba přerozdělovat žádné zdroje. Naopak, pokud je Hooverův index 1, je potřeba přerozdělit 100% příjmu, který momentálně popírá pouze jedna rodina. Hooverův index se pohybuje mezi 0 a 1.
Teorie lidského kapitálu Definice lidského kapitálu podle OECD pojímá lidský kapitál jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha.
Tuto teorii zpracoval druhé polovině 20. stolení americký ekonom Gary S. Becker. Ve svém díle Human capital, A Theoretical and empirical analysis with special reference to eduaction Becker tvrdí, že investicemi do lidského kapitálu, především investicemi do vzdělání, lze efektivně zvyšovat produktivitu a budoucí příjmy.