náhled|Obchod se slonovinou v Africe kolem roku 1912 Obchod se slonovinou je komerční a často ilegální obchod se slonovinovými kly a výrobky z nich. Nejčastěji se jím rozumí obchod s kly dnes žijících slonů, afrických i indických, ale může se jednat též o kly mrožů, hrochů, prasatovitých, narvalůLavers, Chris (2009). The Natural History of Unicorns. USA: William Morris. pp. 112–150. . či vyhynulých mamutů.Kramer, Andrew E. (19 November 2008). "Trade in mammoth ivory, helped by global thaw, flourishes in Russia". New York Times. Retrieved 12 December 2009. ^ Jump up to:a b c d Profound changes. Biothinkig.com. Retrieved on 2011-02-02. Vysoká poptávka po slonovině zejména v Asii má na svědomí zabíjení až několika desítek tisíc afrických slonů ročně a přivádí slony na pokraj vyhubení.
Obchodování se slonovinou je v některých oblastech a kulturách zakořeněno stovky i tisíce let. Zvýšený lov zvířat poskytujících ceněnou slonovinu vede v některých případech k ohrožení existence celých druhů. Znatelné úbytky jejich početnosti byly důvodem k několika omezením a zákazům mezinárodního a národních obchodů, ale i přes tyto snahy se často početní stavy zvířat nadále ztenčují. Příkladem může být situace afrických slonů. Z několika milionů jedinců na počátku dvacátého století kvůli trofejnímu lovu a zásobování průmyslu na výrobu sošek, kulečníkových koulí a kláves klavírů zůstalo na konci osmdesátých let jen něco přes 600 000 slonů. Ještě v roce 1979 čítala přitom sloní populace v Africe na 1,3 milionu zvířat, ale 80. léta představovala největší míru vybíjení. Zákaz mezinárodního obchodu s kly afrických slonů přišel v roce 1989 a jistou dobu přinášel potřebný efekt. V dalších několika málo letech se však zejména kvůli vzrůstající poptávce po slonovině v asijských státech pytláctví slonů opět rozmohlo a stavy slonů se prudce snížily. Například populace pralesních slonů se za posledních deset let ztenčila o 62 % a sloni zmizeli z 30 % areálu obývaného před deseti lety (data k 2011).Maisels F, Strindberg S, Blake S, Wittemyer G, Hart J, et al. (2013) Devastating Decline of Forest Elephants in Central Africa. PLoS ONE 8(3): e59469. doi:10.1371/journal.pone.0059469
náhled|Předměty ze slonoviny zabavené na černém trhu Pytláctví a obchodování se slonovinou ovlivňuje negativně nejen slony, ale také obyvatelstvo. Slonovina bývá často pro mnohé ozbrojené skupiny či rebely vývozní komoditou a bývá směňována za zbraně. Často s ní obchodují i samotné zkorumpované ozbrojené složky některých států, kteří ji vykupují od rebelů, proti kterým mají bojovat.Vira, Ewing (2014). Ivory's curse, The Militarization and Professionalization of Poaching in Africa, C4ADS, BornFree USA Četné teroristické skupiny obchodem se slonovinou sponzorují svůj boj. Jsou jimi Armáda Božího odporu (LRA) v Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice a Jižním Súdánu, milice al-Šabáb v Somálsku a Keni, islamističtí teroristé Boko-Haram v severní Nigérii a přilehlých oblastech či dárfúrští Janjaweed na území Čadu, Středoafrické republiky i jinde.Brashares, J. S. et al. (2014), Science, Wildlife Decline and Social Conflict Slonovina je pro všechny tyto skupiny dobrým artiklem, protože nevyžaduje dlouhodobé ovládnutí daného regionu a může být získána při relativně velmi krátkém působení v oblasti (na rozdíl od těžby ropy, kovů či drahých kamenů).
Obchod s kly slonů náhled|Obchod se slonovinou v Ghaně, rok 1690
Slonovina slonů (dále jen slonovina) byla z Afriky a Asie vyvážená po mnoho staletí po obchodních cestách a první zmínky o tom sahají až do 14. století př. n. l. Během postupného evropského pronikání do Afriky byla slonoviny často s pomocí otroků-nosičů exportována skrze přístavy do Evropy, kde sloužila k výrobě kláves pián, biliardových koulí a rozličných uměleckých nebo luxusních exotických předmětů.Profound changes. Biothinkig.com. Retrieved on 2011-02-02. Lov slonů způsobil jejich vymizení ze severní Afriky již před asi tisícem let, z většiny území dnešní Jihoafrické republiky v průběhu 19. století a z podstatné části Západní i Střední Afriky na sklonku 20. století. Na prvním vrcholu evropského obchodu se slonovinou, během kolonizace většiny Afriky na samém konci 19. století, bylo jen do Evropy dovezeno asi 800 až 1 000 tun slonoviny.Reed Business Information (6 November 1986). New Scientist. Reed Business Information. pp. 49–. ISSN 0262-4079. Retrieved 2 February 2011. Obě světové války i následný ekonomický propad způsobily luxusní komoditě na určitou dobu útlum, ale se vzrůstající prosperitou od počátku 70. let opět nastala vysoká poptávka. Japonsko, osvobozené od poválečných ekonomických omezení, začalo hromadně nakupovat surovou (nezpracovanou) slonovinu. Nárůst zájmu vytvořil velký tlak na populaci pralesních afrických slonů i asijských slonů, jejichž tvrdší a pevnější slonovina je v Japonsku upřednostňována pro výrobu tradičních jmenných pečetí (razítek), takzvaných hanko. V dřívějších dobách byla razítka hanko vyráběna především ze dřeva, přičemž jen konec s vyřezaným znakem byl ze slonoviny. Vzrůstající prosperita však způsobila hromadný zájem o celoslonovinová razítka z masivní slonoviny. Jeden sloní kel může dát přitom vzniknout jen několika málo ceněným hanko, neboť tyto jsou vyráběny z nejcennější a nejpevnější vnitřní části klu při jeho samotném středu. Měkčí slonovina, původem od slonů ze savan Východní a Jižní Afriky, se využívala k produkci suvenýrů, klenotů a ozdob.
náhled|Nezpracovaný kel samice afrického savanového slona
V 80. letech odpovídalo Japonsko až za 40 % světového odbytu slonoviny. Dalších 40 % putovalo k zákazníkům z Evropy a Severní Ameriky, přičemž předtím byla slonovina často zpracována v Hongkongu, hlavním překladišti celosvětového obchodu se slonovinou. Většina zbývající slonoviny zůstávala na území Afriky. Čína, ač je dnes světovým ekonomickým tahounem a také největším spotřebitelem slonoviny, v té době platila jen za okrajový trh s malou spotřebou, která umožňovala tamním profesionálním řemeslníkům zůstat činnými v tradici vyřezávání do slonoviny.Magazine / Geographical. Geographical.co.uk. Retrieved on 2011-02-02.To Save An Elephant" by Allan Thornton & Dave Currey, Doubleday 1991
Rozdíly mezi slonovinou indických slonů a afrických slonů pralesních a savanových náhled|Místo masakru téměř 90 savanových slonů v Čadu, březen 2013
Kly samotné a vlastnosti slonoviny se zpravidla u všech tří druhů slonů liší a asijští řezbáři i obchodníci mezi jednotlivými druhy vnímají rozdíly v kvalitě, barvě i možnostech využití. Výrazně ceněná je pro detailní práci či razítka hanko především tvrdá slonovina pralesních slonů či vzácnější asijská slonovina, která stojí vlastnostmi někde mezi africkou tvrdou a měkkou slonovinou. Následující tabulka je souborem popisů podle asijských obchodníků a řezbářů slonoviny. Tabulka je orientační a pro stoprocentní určení původu slonoviny se doporučuje využít genetickou analýzu. Největší takovou laboratoří je pracoviště Dr. Wassera ve Washingtonu D.C.
Tabulka rozdílů mezi slonovinou různých slonů podle asijských obchodníků
Africká tvrdá slonovina – prales Africká měkká slonovina – savana Asijská slonovina Průměrná délka klu Dlouhá Krátká Nejkratší Tvar zakončení klu Špičatý Zakulacený Zakulacený Barva povrchu klu Tmavá (nažloutlá či do hněda), lesklá Světlá (bělavá, béžová) a matná Světlá (bělavá, béžová) a matná Textura povrchu Málo prasklin Více prasklin Středně mnoho prasklin Barva vnitřku Narůžovělá Krémová Narůžovělá Povrchová vrstva klu na průřezu Hrubý vzor Jemný vzor Jemný vzor Vnitřní tvar zakončení nervového kanálu Oválný Kulatý Kulatý
Afričtí sloni
Pytlácká krize 80. let a ilegální obchod V roce 1979 byla populace slonů v Africe odhadována asi na 1,3 milionu a sloni se vyskytovali v 37 státech. Myslí se tím oba druhy slonů, slon africký savanový (Loxodonta africana) a slon pralesní (Loxodonta cyclotis). O deset let později v roce 1989 jich už zbývalo jen asi 600 000.Kenya Elephant Forum Factsheet 02Lemieux, A. M.; Clarke, R. V. (2009). "The International Ban on Ivory Sales and its Effects on Elephant Poaching in Africa". British Journal of Criminology 49: 451.doi:10.1093/bjc/azp030. Přestože mnoho obchodníků se slonovinou opakovaně tvrdilo, že za úbytek slonů mohla ztráta přirozeného prostředí, na sklonku 80. let se čím dál jasněji ukazovalo, že hlavní příčinou je mezinárodní obchod se slonovinou, který nabýval gigantických rozměrů. V průběhu 80. let bylo ročně v té době ještě legálními lovci a pytláky zabito až 75 000 slonů. Cena jejich slonoviny dosahovala celkové výše kolem 1 miliardy USD. Odhadovalo se, že až 80 % z celkového objemu má na svědomí slonovina z pytláky ilegálně zabitých slonů.
Hlavními spotřebiteli slonoviny byly v té době západoevropské země, USA a stále vzrůstal i podíl Japonska. Mezi lety 1979 až 1987 importovalo Západní Německo 19,76 tun slonoviny ročně. Velká Británie mezi lety 1970 a 1977 dovážela ročně 20,280 tun a mezi roky 1980 a 1987 to bylo každý rok 21,828 tun.Martin E., Stiles D. (2004), Europe Emerges as Major Ivory Market, A summary of the report ‘Ivory Markets of Europe’, Care for the Wild International Francie importovala mezi lety 1966 až 1977 celkově 317 tun neopracované slonoviny. V roce 1975 to bylo rekordních 83 tun. Od roku 1979 do 1989 dovezla Francie dalších 141 tun surové i zpracované slonoviny. Španělský import mezi lety 1969 a 1977 činil 228 tun a Itálie mezi roky 1970 a 1977 importovala 130 tun.
Mezinárodní jednání o opatřeních nutných k omezení poklesu stavů slonů se téměř vždy vyhýbala problémům navázaným na obchod se slonovinou: ztráty lidských životů (na straně ochranářů i pytláků), živení korupce, slonovina coby „měna“ v ozbrojených konfliktech a úpadek práva a pořádku v oblastech, kde pytláctví i ilegální obchod bujely. Debata se povětšinou omezovala na konstatování populačních trendů slonů, odhady míry pytláctví a oficiální statistiky zabavených a skladovaných zásob slonoviny.
Řešením problémů pytláctví a ilegálního obchodu se mělo stát omezení celosvětového trhu se slonovinou afrických slonů v rámci úmluvy CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora). V roce 1989 byli afričtí sloni přeřazeni do Přílohy 1 a obchod se slonovinou byl tak s platností k počátku roku 1990 zakázán.
Přestože pytláctví je dnes stále hlavní hrozbou pro přežití slonů, jsou sloni ohrožováni i jinak. Pronikání člověka a jeho infrastruktury do habitatu slonů jim omezuje životní prostor a dochází často ke konfliktům o zdroje. V některých oblastech mohou být problémem také oplocené úseky farem a rančů, které omezují přirozené migrační koridory sloních stád.
CITES debata a snahy o kontrolu a zákaz obchodu se slonovinou roku 1989 Některé členské státy CITES, vedeny Zimbabwe, uváděly, že volně žijící živočichové a divočina musejí mít ekonomickou hodnotu, aby v lidmi dominovaném světě přežili, a že komunity místních obyvatel musejí být zapojeny do jejich ochrany, managementu a rozdělování zisku z nich. Tento postoj byl široce akceptován, pokud se jednalo o využívání přírody bez zabíjení zvířat. Debata byla ovšem velmi rozbouřena při diskuzi o zabíjení slonů v případě obchodu se slonovinou. Většina střetů mezi CITES úředníky a místními skupinami pytláků vyústila v násilné incidenty, kde byly lidské oběti na obou stranách. Bylo patrné, že argument o „udržitelném využívání divočiny při jejím zabíjení“ byl v ohrožení, jestli by obchod se slonovinou nemohl být správně kontrolován. V roce 1986 CITES zavedlo nový systém kontroly zahrnující listiny o povolení, registraci velkých zásob slonoviny a sledování legálního transportu slonoviny. Tyto kontroly byly podpořeny většinou stran CITES, stejně jako obchodníky se slonovinou a etablovanými ochranářskými skupinami reprezentovanými WWF (Světový fond pro ochranu přírody), TRAFFIC a také IUCN (Mezinárodní unie pro ochranu přírody).