Znělá glotální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 147, ekvivalentním symbolem v SAMPA je h\.
Charakteristika
Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva). Místo artikulace: hlasivková souhláska (glotála). Úžina se vytváří v hlasivkách. Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je . Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem H, h.
Znělostní pár v češtině tvoří s neznělým velárním /ch/ , ačkoliv se každá hláska tvoří na jiném místě. Například tedy slovo vrh vyslovujeme .
V jiných jazycích
Hláska zaznamenávaná v cizích jazycích písmenem /h/ se na rozdíl od češtiny častěji vyslovuje jako neznělá .
Slovanské jazyky
Ve většině slovanských jazyků se nevyskytuje, místo něj zůstává původní [g]. Kromě češtiny je ještě ve slovenštině, kde se rovněž zapisuje písmenem H, h. Dále se vyskytuje v rusínštině, běloruštině a ukrajinštině, které používají cyrilici, v níž k zaznamenání této hlásky slouží písmeno Г, г (ve většině ostatních jazyků píšících cyrilicí značí toto písmeno hlásku [g]). Písmeno H, h v jiných slovanských jazycích (např. v polštině, srbštině, chorvatštině, černohorštině) nejčastěji označuje zvuk hlásky [x], který se v češtině zapisuje digrafem Ch, ch.
Kategorie:Souhlásky Kategorie:Znělé souhlásky Kategorie:Frikativní souhlásky