Izák Syrský, též Izák z Ninive či Izák NinivskýIZÁK NINIVSKÝ. In: (*/† 7. století) byl syrský mnich, asketa a mystik. Byl jedním z velkých asketických a mystických autorů Církve Východu.St. Isaac the Syrian. In: The Encyclopedia of Eastern Orthodox Christianity / edited by John Anthony. 1st pub. Maldin, MA: Wiley-Blackwell, 2011. 833 s. . s. 531 - 532. (anglicky) Jeho díla tvoří významnou součást asketické literatury křesťanského Východu.IZÁK Z NINIVE. In:

Životopis O životě Izáka Syrského je toho známo poměrně málo. To, co víme, pochází ze dvou (místy protichůdných) pramenů, které se zachovaly v Liber fundamentorum.IZÁK SYRSKÝ. In: Pocházel z území dnešního Kataru a narodil se někdy v 7. století. Později se stal mnichem Církve Východu (východosyrský obřad),ISAAC OF NINIVEH. In: The Oxford Dictionary of Byzantium / edited in chief Alexander P. Kazhdan. New York : Oxford University Press, 1991. 2338 s. . s. 1013. (po anglicky) v klášteře Beth Abe. Někdy před rokem 680 ho katolikos vysvětil na biskupa města Ninive.Isaac of Niniveh. In: The Oxford Dictionary of the Christian Church / edited by F.L. Cross. 3rd ed. Oxford; New York: Oxford University Press, 1997. 1786 s. . s. 848 - 849. (anglicky) V úřadu však působil pouze pět měsíců. Následně odstoupil a odešel do samoty v horách,IZÁK Z NINIVE. In: na hranicích dnešního Íránu a Iráku. Podle dochovaných informací ztratil zrak pro neustálé studium, a proto je někdy přezdíván druhý Didym Slepý. Svá díla pak diktoval. Zemřel ve vysokém věku a jeho hrob se nachází v klášteře Rabbane Sabor.

Úcta Již od nepaměti byl považován za světce v tradicích pravoslavné církve, starobylých východních církví, a perské církve.

Dne 9. listopadu 2024 papež František oznámil, že Izák z Ninive je přidán do Římského martyrologia, oficiálního seznamu svatých katolické církve. Stalo se tak poté, co papež přijal na audienci Mar Awu III., katolika-patriarchu Asyrské církve Východu.

Jeho památka je připomínána 28. ledna.

Dílo a teologie Izák své asketické spisy vytvořil na sklonku života. Základ jeho díla tvoří 82 homilií (tvoří první část souboru). Druhá část se skládá ze 42 textů, které na rozdíl od první části nebyly nikdy přeloženy do řečtiny (ačkoli existují důkazy, že byly čteny i mimo prostředí nestoriánů).

Jako autor se projevoval samostatně, citelné je ovlivnění Janem poustevníkem (syrský autor, 4./5. století) a i jistá návaznost na Evagria Pontského. Vysoce si cenil díla Teodora z Mopsuestie, jehož nazýval „světlem celého světa". Lidská cesta k Bohu má podle Izáka tři stupně: tělesný, duševní a duchovní. Prostřednictvím poznání, které sjednocuje, může člověk podle něj dosáhnout „vznešené cesty budoucího života, který je darován ve svobodě nesmrtelného života v existenci po vzkříšení".Úvod do byzantské filosofie: se studií Michala Řoutila Na východ od Antiochie - řecké myšlení za hranicemi Byzance, 2.-8. století - syrská tradice, s. 218.

Překlady Jeho díla byla přeložena do řečtiny a etiopštiny, do latiny bylo v 15. století přeloženo 25 homilií. Z řeckého překladu vznikl gruzínský a staroslověnský (v 14. století) a částečně arabský (ten čerpal i ze syrského originálu). Prvotní řecký překlad vznikl pravděpodobně v 8. století v Palestině.

Velmi úspěšné jsou překlady do moderních jazyků.

Vliv Jeho díla si cenily obě církve, které působily v tehdejší Persii: nestoriáni i monofyzité. Izák Syrský je nejvlivnější ze syrských církevních Otců.HAZLETT, Ian, (ed.). Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009. 315 s. . s. 155 - 156 (po česky) Měl velký vliv na pozdější syrskou a řeckou mystiku a jejím prostřednictvím i na Paisije Veličkovského a následně ruské mnichy. Jeho spisy byly čteny i v egyptských pouštních klášterech.

Odkazy náhled|De perfectione vitae theoreticae, 1500

Poznámky

Reference

Literatura

NOVÁKOVÁ, Jana. Světlo eschatologické naděje z Rabbane Šabbur. Vybrané homilie sv. Izáka Syrského. In: "Rýžoviště zlata a doly drahokamů -" : sborník pro Václava Huňáčka / sestavili Věra Lendelová a Michal Řoutil. Červený Kostelec: Pavel Mervart; Praha: Karlova univerzita v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 582 s. . s. 45 – 60.

Externí odkazy

Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Středověcí světci Kategorie:Křesťanští mystikové Kategorie:Narození v 7. století Kategorie:Úmrtí v 7. století Kategorie:Úmrtí v Mosulu Kategorie:Muži