Gastroenterologie je medicínský obor zabývající se diagnostikou a léčbou onemocnění zažívacího traktu. Zabývá se nemocemi trávicí trubice od jícnu po řitní otvor (dutinou ústní a hltanem se zabývají stomatologie a otorhinolaryngologie) a také nemocemi velkých žláz – jater a slinivky břišní, které tvoří trávicí enzymy a vývojově i funkčně k trávicí trubici patří.
Název pochází z řeckých slov γαστήρ (gaster) – žaludek, ἔντερον (enteron) – střevo a λόγος (logos) – slovo, nauka.
Podobor zabývající se nemocemi jater a žlučového ústrojí je označován jako hepatologie.
Historie V písemnictví starověkého Egypta se nachází záznamy o nemocech zažívacího traktu a snaze je léčit. Mimo jiné mívali faraonové svého "strážce konečníku", který pečoval o jejich pravidelné vyprazdňování. V Řecku se zažívacímu ústrojí věnovali například Hippokrates či Galén.
Rozvoj vědeckého studia zažívacího traktu začal koncem 18. století. V roce 1780 Ital Lazzaro Spallanzani experimentálně prokázal účinek žaludeční šťávy na potravu. Z 19. století pochází popis řady projevů onemocnění zažívacího traktu, průkaz obsahu kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě či studium histologie (mikroskopické stavby) zažívacích orgánů.
Vzhledem k tomu, že zažívací orgány jsou skryty uvnitř těla, se již od druhé poloviny 19. století se projevovaly snahy o jejich zobrazení u živého člověka, nikoli jen v rámci pitev. V roce 1868 Adolf Kussmaul sestrojil první gastroskop – optický přístroj k vyšetření žaludku. Inspiroval se přitom polykači mečů a šlo o pevný přístroj, který tak nebyl vhodný k běžnému vyšetřování. V první polovině 20. století doznal jistých vylepšení (např. snazší zavádění při použití kloubu u semiflexibilního gastroskopu z troku 1932), ani tak nedosáhl širšího použití. Mezitím po objevu rentgenového záření na konci 19. století se toto postupně začalo využívat nejen k zobrazení kostí, ale s použitím kontrastních látek (síran bárnatý, sloučeniny jódu) také k zobrazení dutých orgánů trávicí trubice, především žaludku a střeva. Z první poloviny 20. století pochází také první popisy některých nemocí (např. Crohnovy nemoci popsané Burrillem Bernardem Crohnem v roce 1932).
Velkým mezníkem v rozvoji gastroenterologie se stalo sestrojení flexibilního endoskopu s použitím světelných vláken s využitím jevu totální reflexe. Autorem prototypu z toku 1958 byl Basil Hirschowitz. Tyto přístroje výrazně zlepšily komfort vyšetření a brzy se rozšířily. Umožnily nejen výrazně zpřesnit diagnostiku nemocí žaludku a střeva, ale s postupným zdokonalováním technologií také řadu léčebných zákroků prováděných přímo pracovními kanály endoskopů. Později také umožnily vyšetření a zákroky na žlučových cestách či vývodu slinivky.
Paralelně se rozvíjely i další zobrazovací metody – sonografie, počítačová tomografie či později magnetická rezonance a v posledních letech pozitronová emisní tomografie, které doplňují vyšetření trávicí trubice a jsou nezbytná při vyšetření jater, slinivky a okolních orgánů.
V druhé polovině 20. století se stále rozšiřovalo spektrum léčiv užívaných v terapii onemocnění zažívacích orgánů. Důležitými kroky bylo například zavedení sulfasalazinu do léčby nespecifických střevních zánětů v polovině století, později zavedení imunosupresiv a nejnověji na konci devadesátých let biologické terapie. V léčbě peptického vředu bylo klíčové zavedení H2-blokátorů v sedmdesátých letech a inhibitorů protonové pumpy koncem osmdesátých let.
Výrazně pokročila léčba nádorů zažívacího traktu. Gastroenterologie se zde podílí zvláště na diagnostice a sledování nemocných během léčby a po ní. Samotná léčba je spíše v rukou chirurga (operační odstranění nádoru) a onkologa (chemoterapie, radioterapie, případně biologická terapie). S použitím endoskopických metod je však možné odstranění časných stádií rakoviny bez nutnosti operace či další léčby. Gastroenterologie má také důležité místo v paliativní léčbě nádorů zažívacího traktu.
Vyšetřovací a léčebné metody v gastroenterologii endoskopie: gastroskopie, koloskopie, enteroskopie, endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP), kapslová endoskopie léčebné metody v endoskopii: polypektomie, endoskopická mukozní resekce, dilatace stenóz, zástava krvácení, perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG) sonografie, endoskopická ultrasonografie manometrie jícnová a anální 24hodinová jícnová ph-metrie jaterní biopsie
Gastroenterologie v Česku V Česku je gastroenterologie podle vyhlášky 185/2009 Sb. samostatným atestačním oborem. Neoficiálně obor zastřešuje Česká gastroenterologická společnost, která patří do České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a přispívá ke zvyšování úrovně odborných znalostí. Předsedou společnosti je Milan Lukáš. K předním českým pracovištím patří IV. interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha, Kliniky hepatogastroenterologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze – Krči, II. interní klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové a interní gastroenterologická klinika Fakultní nemocnice Brno.
Významné gastroenterologické společnosti World Gastroenterology Organisation American Gastroenterological Association American Society for Gastrointestinal Endoscopy United European Gastroenterology
Odkazy
Reference
Externí odkazy
MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.Dr. – záznam přednášky "Gastroenterologie, prevence a léčba chorob zažívacího traktu"
Kategorie:Lékařské obory