Achilles a Polyxena (franc. Achille et Polyxène, LWV 74) je opera (tragédie lyrique) od Jeana-Baptiste Lullyho a Pascala Collasseho. Libreto napsal Jean Galbert de Campistron, jehož předlohou se stal epos Aeneis od Publia Vergilia Mara. Opera měla premiéru 23. listopadu 1687 v Théâtre du Palais-Royal v Paříži.
Vznik a historie Jean-Baptiste Lully začal poté, co uvedl v pařížské opeře „tragické pastorále“ Acis et Galatée (podzim 1686), připravovat novou „tragédie en musique“, která měla navázat na obrovský úspěch Armidy (premiéra 15. února 1686). Po několika námětech ze středověkých eposů se vrátil k látce z antické historie, totiž k epizodě z Trojské války podle Vergiliovy Aeneidy, a libreto si vyžádal od Jeana Galberta de Capistrona, který napsal již text k Acidovi a Galatei. Práci na partituře zdržela kompozice Te Deum k příležitosti uzdravení krále Ludvíka XIV.z těžké nemoci. Při jedné ze zkoušek na provedení této skladby při návštěvě krále v Paříži (30. ledna 1687) si Lully těžkou barokní taktovkou probodl nohu a 22. března 1687 zemřel na následky gangrény.
V té době měl vypracovánu asi třetinu kompozice. Lullyho životopisec Lecerf de Viéville vypravuje, že když se v únoru roku 1687 Lully domníval, že zemře, povolal k sobě zpovědníka a ten mu byl ochoten udělit rozhřešení jen pod podmínkou, že spálí rozpracovanou partituru Achilla a Polyxeny „jako důkaz, že se kaje za všechny své předchozí opery“. Lully tak v přítomnosti kněze učinil, ale když se skladateli udělalo lépe, prozradil, že má ukrytou kopii. Jakoby za trest ho nemoc brzy dohnala.De La Gorce, s. 347. Přestože tuto historku nelze ověřit, více svědků se zmiňuje, že Lully musel slíbit, že zanechá kompozice oper, aby mu místní farář počátkem března 1687 udělil poslední pomazání.De La Gorce, s. 348.
náhled|vlevo|Libretista Jean-Galbert de Campistron Dokončení opery se ujal skladatel Pascal Colasse. Ten pracoval u Lullyho od roku 1677 (namísto Jeana-Françoise Lallouetta, jehož Lully propustil v souvislosti s aférou s Isis) jako pomocný dirigent i skladatel a dokomponovával pro něj například prostřední hlasy v operách (mj. v Acis et Galathée). Znal proto dobře Lullyho styl. Lully ostatně v závěti, jíž odkázal vedení Académie royal de musique (pařížské opery) své manželce Madeleine Lambertové, přikázal, aby jí byl nápomocen právě Colasse.De La Gorce, s. 351.
Za Lullyho kompozici Colasse označil první dějství a předehru (kterou netradičně umístil před první dějství, tj. nikoli před prolog opery ).De La Gorce, s. 702. Některé skutečnosti (např. to, že první dějství obsahuje dvě instrumentální formy, totiž passacaglii a chaconnu, zatímco Lully dával do každého vždy nejvýše jednu takovou pasáž) naznačují, že Colasse první dějství sestavil z hudby z pozůstalosti.De La Gorce, s. 710. Sám Colasse pak za několik měsíců složil zbylá čtyři dějství a prolog tak, aby mohl operou zahájit následující operní sezónu.
náhled|Jean-Baptiste Lully Jednalo se o první premiéru nového vedení pařížské opery, jehož se po Lullyho smrti se zmocněním vdovy po skladateli ujal jejich zeť Jean-Nicolas de Francine.De La Gorce, s. 703. Operu nastudoval a řídil Colasse, o choreografii se podělili Lestang a Pécour, výpravu a kostýmy navrhl Jean Bérain starší. Premiéra se konala 23. listopadu 1687 (od de Lérisova Dictionnaire des Théâtres se v literatuře mylně traduje datum 7. listopadu). Král jí nebyl přítomen (ani žádnému jinému představení), přítomen byl však jeho syn s rodinou, který byl dílem potěšen a daroval Francinovi jako výraz své spokojenosti 500 louisdorů.
Veřejnost však operu nepřijala příliš vřele (až na Bérainovu výpravu a kostýmy). Capistron i Colasse byli označováni za „autory prostřední třídy“ a stali se i se svým dílem předmětem řady epigramů;De La Gorce, s. 704. de Léris cituje například tento: „Mezi Campistronem a Colassem / vzplála na Parnasu velká hádka / o nešťastný osud této opery. / Za její neúspěch se žádný z nich necítí odpovědný, / jeden říká, že hudba je fádní a ubohá, / druhý zase, že děj a verše jsou příšerné. / A velký Apollón, vždy spravedlivý soudce / shledal, že pravdu mají oba.“
Opera musela být brzy stažena a nahrazena reprízami; nebyla ani hrána u královského dvora. V pařížské opeře byla nastudována již jen jednou, a to v roce 1712 (premiéra 11. října); původní prolog byl nahrazen jiným. Jediné další dobové nastudování je doloženo roku 1692 v divadle v Hamburku. Při této příležitosti bylo vydáno dvojjazyčné libreto se zpěvním překladem Christiana Heinricha Postela, není však jasné, zda se Achilles a Polyxena v Hamburku zpívali francouzsky či německy.Ahrendt, c. d., s. 88-91. Opera se hrála v Hamburku bez alegorického prologu, což je jediný doložený případ, kdy se francouzská tragédie en musique hrála bez prologu, před Rameauovým Zorastrem (1749); jinak bylo pravidlem, že se prolog hrál, ačkoli jeho často politicky zabarvený text se při zahraničních představeních neutralizoval.Ahrendt, c. d., s. 94.
Dosud jediné novodobé uvedení opery se odehrálo rovněž v Hamburku, v budově Bucerius Kunst Forum (v koncertní podobě). V rámci festivalu Octogonales 2007 je 20. a 21. září uvedl dirigent Rudolf Kelber se sborem Vokalensemble St. Jacobi a orchestrem historických nástrojů Cythara-Ensemble. Zpívali Tanya Aspelmeier (Polyxena, Venuše), Nathalie de Montmolin (Briseis, Thálie), Julia barthe (Arndromeda, Terpsichoré), Betty Klein (Juno, Melpomené), Michel Connaire (Achilles), Henning Kaiser (Arkas), Roland Hartmann (Priamos), Jörg Gottschick (Agamemnón, Patroklos), Sebastian Naglatzki (Diomedes) a Joachim Kruse (řecký velitel).
Pascal Colasse vydal již roku 1687 partituru opery u Christopha Ballarda (ten vydával všechny Lullyho opery od roku 1677), a to na vlastní účet.De La Gorce, s. 705. Roku 1688 vyšla také nákladem hugenota Antoina Pointela v Amsterodamu, což je mj. první vydání partitury francouzské opery mimo Francii.Ahrendt, c. d., s. 93.
Role náhled|Achilles. Obraz Françoise-Léone Benouvilla RoleHlasPremiéra, 7. (23.) listopadu 1687 (v roli účinkoval:) PrologMercure (Merkur)haute-contreMelpomène (Melpomené)sopránTerpsicore (Terpsichoré)sopránThalie (Thálie)sopránJupiter bas Géniové doprovázející Melpomené, Terpsichoré a Thálii TragédieAchilles, král Thesáliehaute-contreLouis Gaulard DumesnyPatrocle (Patroklos), přítel AchillůvDiomède (Diomedes), jeden z velitelů řeckého vojskaVenus (Venuše)sopránArcas (Arkas), Achillův důvěrníkAgamemnon (Agamemnón), král Mykén a Argu, velitel všech ŘekůbasJean DunPriam (Priamos), král TrójebasFrançois BeaumavielleAndromaque (Andromaché), vdova po Hektórovi, synu PriamovusopránFanchon Moreau nebo Louison Moreau (?)Polixène (Polyxené), dcera PriamovasopránMarie le RochoisBriséis, princezna, Achillova zajatkyněsopránMarie-Louise-Antoinette DesmatinsJunon (Juno)soprán Nenávist, Svár, Hněv, Závist; grácie, amorové a rozkoše z Venušina doprovodu; řečtí velitelé a vojáci; doprovost Sváru; Trójané, Trójanky, Thesálci
Děj opery
Prolog V zašlém, polorozpadlém divadelním sále zasmušile sedí tři Múzy, Melpomené, Terpsichora a Thálie. Z nebe sestupuje Merkur a vyjadřuje podivení nad nečinností sester, které vždy připravovaly ty nejskvostnější hry a zábavy (recitativ Savantes sœur, arbitres de la scène). Múzy si stěžují, že „největší z králů“, se věnuje vítězným vojenským výpravám a slavnosti bez jeho přítomnosti pozbyly všechen svůj lesk; kladou si za vinu, že jej již nedokáží potěšit (vyprávění Malpomené a Thálie Ignorez-vous, que le plus grand des rois a árie Terpsichory La tristesse règne en ces lieux). Merkur je povzbuzuje: sám Jupiter po nich chce, aby pro něj uspořádaly okouzlující představení (doprovázený recitativ Merkura Terminez vos regrets, que votre douleur cesse). Divadelní sál rázem nabývá svého dřívějšího vzhledu a Múzy se dávají do díla: svolávají Génie, aby začali přípravu (vstup Melpomeniných Géniů, air a sbor Animons d’une ardeur nouvelle, vstup Tháliiných Géniů) a radují se z toho, jak okouzlující, lásku vzbuzující hry uchystají (tercet Múz (rondo) Que nos jeux vont avoir de charmes!, bourrée). Objevuje se Jupiter na svém hromovém voze a dává pokyn, aby tématem her byla historie a bitvy slavného vojevůdce Achilla (recitativ Jupitera Il ne manque aux apprêts de la fête nouvelle a tercet Múz Renouvellons dans nos jeux). Navíc mají tyto hry být věnovány největšímu králi na světě a podle jeho příkladu v nich mají být vykresleni největší hrdinové (Jupiter a sbor: Consacrons tous nos jeux au plus grand roi du monde).
1. dějství náhled|vlevo|Agamemnon odvádí Achillovi Briseis. Rytina Václava Hollara. (Ostrov Tenedos, kam se Achilles se svými loděmi uchýlil po roztržce s Agamemnonem) Hrdina Achilles zajal v boji v Trojské válce krásnou princeznu Briseis a získal její náklonnost, velitel řecké výpravy Agamemnon však na ni uplatnil nárok a uzmul mu ji. Achilles opustil boj a stáhl se do ústraní. Tam jej právě navštěvuje jeho věrný přítel Patroklos a popisuje mu bojovou situaci: povzbuzeni Achillovou nepřítomností útočí Trójané pod vedením Hektora (jehož Patroklos popisuje Achillovi jako „po Vás největšího reka“) na řecké vojsko tak, že hrozí jeho porážka (recitativ Patrokla Non, je ne saurais plus me taire). Achilles se nad tím však jen raduje: Agamemnon, který ho urazil, a ostatní Řekové, kteří tomu nečinně přihlíželi, si zaslouží krvavý trest (Achillův recitativ Connais mieux les raisons de mon juste corroux). Patroklos jej tedy prosí, aby mu propůjčil svou vzácnou zbroj ukovanou samotným Vulkánem, v níž se Hektorovi postaví. Achilles se nejprve zalekne, ale když vidí Patroklovu odvahu a sebevědomí, svoluje (dialog Eh bien! d’un œil content regardez nos alarmes a árie Patrokla Je cous assurer ma mémoire). Sotva jeho přítel odejde, přepadají Achilla výčitky svědomí a obava, že by mohl jeho přítel přijít o život (recitativ a árie Patrocle va combattre? … Prevenez, justes dieux, mon désespoir funeste!). Příchozímu důstojníkovi Diomedovi však na výzvu, aby se vrátil k ohrožovanému řeckému vojsku, odpovídá opět záporně. Diomedes se zejména diví, že Achilles dává přednost setrvávání na nehostinném ostrově, když mu kyne možnost získání vojenské slávy. Hrdina mu prozrazuje, že jej každý den přichází rozveselit Venuše se svou družinou. Diomedes jej upozorňuje, že Venuše chrání Tróju a proto jej chce odvést od boje, ale Achilles již vnímá jen zjevující se Venuši (recitativ Ne repondrez-vous pas aux désirs de la Grèce?... Malgré mes cruels déplaisirs… La déesse paraît, et déjà sa présence). Venuše, jež se zjevila v oblaku spolu s Amorem, Gráciemi a Rozkošemi, Achilla zdraví a vyzývá svou družinu k tom, aby jej zabavila (recitativ J'abandonne les cieux, je descends sur la terre). Grácie a Rozkoše zpívají a tančí (chaconne, air, passacaille, sbor Grand héros, le ciel vous est propice). Tu přibíhá Arkas a stručně zvěstuje Patroklovu smrt. Achilles ihned odhání Venušinu družinu a spěchá do boje proti Hektorovi, aby pomstil přítele, nebo sám našel v zápase smrt (recitativ Achilla a Arkase Courons venger cet ami que je perds a Achillova árie Manes de ce guerrier don’t je pleure le sort).
2. dějství náhled|Priamos prosí Achilla o Hektorovo tělo. Antická váza z Vulci. (Vojenský tábor Řeků před hradbami Tróje) Diomedes se snaží přesvědčit krále Agamemnona, aby se vzdal Briseis ve prospěch Achilla a tak ho získal trvale pro řecké vojsko. Briseis se králi ostatně nechce poddat, takže z ní nemá žádný užitek. Agamemnon se zdráhá; i když mu krásná Briseis není po vůli, těší ho alespoň to, že nemůže patřit jeho soku v lásce (dialog Puisqu'Achille au combat, nous allons triumpher a árie Agamemnona Que peut de la raison le triste et vain sécours). Potřebuje se ještě rozmyslet, proto se vzdaluje, když vojáci přivádějí vítězného Achilla, který v souboji porazil a zabil Achilla (pochod a sbor Guerrier terrible… Chantons la valeur et sa gloire).