Krymské referendum v roce 2014 bylo sporné referendum vyhlášené krymským parlamentem, v němž se obyvatelé ukrajinské Autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol dne 16. března 2014 vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci. Pro připojení k Rusku údajně hlasovalo více než 96 % zúčastněných voličů při volební účasti 83 %. Výsledky referenda jsou často neruskými zdroji označované za zfalšované. Zfalšování referenda potvrdil i oficiální Ruský orgán veřejné zprávy: Rada při úřadu prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv.
Vyhlášení referenda, ke kterému došlo v průběhu krymské krize na poloostrově již obsazeném ruskými a proruskými ozbrojenci, bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou a ukrajinská vláda Arsenije Jaceňuka referendum označila za nelegitimní. Jeho výsledky neuznaly ani Spojené státy a Evropská unie, naopak Rusko označilo jeho průběh a výsledky za vyjádření skutečné vůle obyvatel Krymu. Proti krymskému referendu se nepostavily nebo je výslovně uznaly jako legitimní další státy, především země, které jsou spolu s Ruskem sdružené v uskupení BRICS, to jest Čína, Indie, Brazílie a Jižní Afrika. Všechny tyto čtyři velké státy se zdržely hlasování při projednávání právně nezávazné rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů (OSN), která toto referendum odsoudila. Hlasování v OSN v této věci se zdrželo dalších 54 států a 10 států hlasovalo proti této rezoluci.Zachary Keck: Why Did BRICS Back Russia on Crimea? (Proč podpořily státy BRICS Rusko v otázce Krymu?), http://thediplomat.com/2014/03/why-did-brics-back-russia-on-crimea/, 31. března 2014 (anglicky).
Hlasování o samostatnosti Krymu a jeho odtržení od Ukrajiny bylo součástí kroků vedoucích k připojení Krymu k Rusku, na které Západ reagoval vyhlášením evropských a amerických sankcí vůči Rusku a relevantním krymským činovníkům.
Pozadí Dlouhodobé pozadí
náhled|Mapa Tavričské gubernie
V rámci celé Ukrajiny představovali etničtí Rusové na počátku roku 2014 významnou menšinu, odhadovanou na zhruba 17% obyvatel, na Krymu ovšem má ruské obyvatelstvo naopak většinu, a to zhruba 58%. Etnických Ukrajinců přitom žilo na Krymu jen zhruba 24% a dalších 12% obyvatel tvořili Krymští Tataři, kteří jsou zde nejdéle žijícím etnikem.
Dnešní složení obyvatelstva Krymu vzniklo v průběhu komplikovaného dějinného vývoje. V roce 1774 se Krymský chanát, který byl do té doby vazalem Osmanské říše, dostal v důsledku mírové smlouvy z Küčük-Kainardži, uzavřené po první rusko-turecké válce (1768–1774), nově pod nadvládu Ruského impéria. V roce 1783 pak carevna Kateřina Veliká Krym přímo anektovala a v následné druhé rusko-turecké válce (1787–1792) tento územní zisk potvrdila. Ruského obyvatelstva poté na Krymu postupně přibývalo. Na konci druhé světové války pak vláda Sovětského svazu obvinila Krymské Tatary z kolaborace s nacistickým Německem a nechala je téměř všechny vystěhovat na Sibiř. Do své původní vlasti se Krymští Tataři směli začít vracet až koncem osmdesátých let 20. století.
Ze správního hlediska byl v Ruském impériu Krym nejprve součástí tavričské oblasti (od roku 1783) a pak od roku 1802 až do říjnové revoluce v roce 1917 součástí navazující Tavričské gubernie. Ta kromě poloostrova Krym zahrnovala i území na sever až k Dněpru.
S rozpadem Ruského impéria začalo na Krymu bouřlivé období. Od prosince 1917 do ledna 1918 zde krátkodobě fungovala Krymská lidová republika vytvořená Krymskými Tatary, pak do konce dubna Tauridská sovětská socialistická republika, následovaná Krymskou krajovou vládou od června 1918 do dubna 1919, kdy Rudá armáda obsadila Simferopol a ustavila Krymskou sovětskou socialistickou republiku. Tato poslední, jen krátce existující republika zanikla po dobytí bělogvardějci v červnu 1919.
Po opětovném dobytí Rudou armádou v roce 1921 byla 18. října 1921 ustavena Krymská autonomní sovětská socialistická republika, která trvala až do roku 1945, kdy byla nahrazena Krymskou oblastí. Ta byla původně součástí Ruské SFSR, ale 19. února 1954 vyhlásilo předsednictvo Nejvyššího sovětu na návrh generálního tajemníka ÚV KSSS Nikity Chruščova, že se Krymská oblast stává součástí Ukrajinské SSR. Odůvodněním pro tento závažný krok byl mimo jiné fakt, že převážně zemědělský Krym je závislý na dodávkách vody a elektřiny z Ukrajiny.
K 12. únoru 1991 rozhodl tehdejší Nejvyšší sovět Ukrajiny na základě krymského referenda z 20. ledna 1991 o tom, že bude utvořena Autonomní republika Krym. Po rozpadu Sovětského svazu se ovšem Krym stal součástí samostatné Ukrajiny. Ustanovení o detailech statusu Krymu byla od té doby několikrát změněna. 5. května 1992 krymská vláda vyhlásila nezávislou republiku a o den později vlastní ústavu. Do sporu zasáhla roku 1995 ukrajinská vláda zrušením krymské ústavy a prezidentského úřadu a zavedením přímé správy ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. V roce 1998 vstoupila v platnost nová ústava definující Krym jako součást Ukrajiny, což mu poskytlo méně autonomie.
Bezprostřední příčiny
náhled|upright|Etnické rozdělení obyvatelstva Krymu v roce 2001 V důsledku událostí spojených s hnutím Euromajdan rezignovala v Kyjevě 28. ledna 2014 druhá vláda Mykoly Azarova. 23. února 2014 opustil Kyjev dosavadní ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a pravomoci prezidenta začal vykonávat Oleksandr Turčynov. Posléze se moci ujala vláda Arsenije Jaceňuka a z hlediska nasměrování ukrajinské zahraniční politiky došlo k posunu od proruské orientace k orientaci na Evropskou unii a Spojené státy americké.
Spory vyvolalo, když parlament 23. února odhlasoval zrušení kontroverzního jazykového zákona z roku 2012, který umožňoval na skoro polovině území Ukrajiny používat ruštinu jako úřední jazyk. To vyvolalo protesty proti „zákazu používání ruštiny“, jak změnu vykládala Moskva. Turčynov pak odmítl zrušení zákona podepsat. Vyostřovala se i situace na poloostrově Krym, kde se konaly proruské demonstrace se separatistickými tendencemi. Proti tomu se stavěla menšina krymských Tatarů.
Pro samotné Rusko je přitom Krym významný nejen svým vysokým podílem ruského obyvatelstva, ale zejména tím, že Sevastopol je na základě platné smlouvy s Ukrajinou domovským přístavem ruské černomořské flotily a Rusko nechce v žádném případě ztratit právo využívat tuto vojenskou námořní základnu. Zároveň je pro ruský národ Krym důležitý i z emocionálního hlediska jako území, které hrálo velkou roli při utváření ruské státnosti a upevňování velmocenské pozice Ruska. Toto území bylo Ruskem ubráněno jak při krymské válce v 19. století, tak při druhé světové válce (i přesto, že bylo dočasně dobyto nacistickým Německem) – za cenu těžkých ztrát na lidských životech.
Z hlediska přírodních zdrojů jsou významná podmořská ložiska plynu, ze kterých Ukrajina plánovala těžit za pomoci zahraničních společností (např. Exxon Mobil), a snížit tak svou značnou závislost na dovozu plynu z Ruska. Podle ruského státního webu Hlas Ruska krymská vláda už 13. března 2014 oznámila, že pozvala k těžbě ruské těžební společnosti.
Referendum náhled|Hlasovací lístek v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině Vyhlášení referenda Krymský parlament původně ohlásil ve čtvrtek 27. února na plánované schůzi, že se 25. května 2014, tedy současně s ukrajinskými prezidentskými volbami, bude konat referendum o posílení autonomie poloostrova. Pro tento návrh hlasovalo 61 ze 64 poslanců v době, kdy byla budova parlamentu již obsazena skupinou neoznačených ozbrojenců, která budovu parlamentu střežila. Dne 1. března 2014 oznámila krymská vláda, že toto referendum bude provedeno už 30. března, což nový předseda vlády Sergej Aksjonov zdůvodnil jeho naléhavostí. Ve čtvrtek 6. března, tedy v den, kdy byl Krym již zcela obsazen ruskou armádou a proruskými ozbrojenci, pak krymský parlament odhlasoval žádost o okamžité připojení Krymu k Ruské federaci a posunutí referenda, které mělo připojení už jen potvrdit, na 16. března 2014.
Formulace otázek v referendu Hlasovací lístky byly distribuovány v ruštině, ukrajinštině a krymské tatarštině. Obyvatelé Krymu během referenda vybírali mezi dvěma možnostmi:
1) „Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?“
2) „Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?“
Podle některých komentátorů zpochybňujících legitimitu referenda dávalo znění druhé otázky krymskému parlamentu možnost rozhodnout o odtržení Krymu od Ukrajiny. Prvotní verze ústavy z 5. května 1992 totiž obsahovala vyhlášení nezávislého Krymu. O této verzi mělo následně v srpnu 1992 proběhnout referendum, které ovšem neproběhlo. Následující den, 6. května 1992, však krymský parlament přidal k ústavě položku, že Krym „je součástí Ukrajiny“.Krymská ústava (6. května 1992) Article 9 (rusky) Jelikož v textu otázky byla explicitně uvedena slova „Krym jako součást Ukrajiny“, je zřejmé, že druhá otázka se vztahuje k novější upravené verzi ústavy z roku 1992.
Pozorovatelé Podle ruským státem vlastněné televize Russia-24 se referenda zúčastnili zahraniční pozorovatelé z 21 států včetně Charalampose Angourakise (řecký europoslanec, člen Komunistické strany Řecka)Profil Charalampose Angourakise na stránkách Evropského parlamentu, Johana Bäckmana (finský proruský komentátor), Mateusze Piskorského (polský propagátor panslavismu, člen levicové agrární strany Sebeobrana), Nenada Popoviće (místopředseda Národního shromáždění Srbska, viceprezident konzervativní Demokratické strany Srbska) a Tatjany Ždanoka (poslankyně Evropského parlamentu za skupinu Zelení – Evropská svobodná aliance). Ostatními pozorovateli byli Luc Michel (Belgičan, člen nacionalistického hnutí PCN), Alexandr Simov (Bulhar), Srđa Trifković (Srbo-Američan, dopisovatel pro americký konzervativní magazín Chronicles a bývalý poradce srbského prezidenta Vojislava Koštunici) a Béla Kovács (maďarský europoslanec, člen pravicové strany Jobbik).Profil Bély Kovácse na stránkách Evropského parlamentu Dle Hlasu Ruska označil Béla Kovács referendum za legitimní, podporu sklidilo i od Johana Bäckmana, Nenada Popoviće a Charalampose Angourakise.
Referenda se zúčastnili také tři čeští pozorovatelé, poslanci Milan Šarapatka a Stanislav Berkovec a exposlanec a starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek. Zprávu o jejich návštěvě ve volební místnosti ve městě Sudak vydala agentura Krymskij vektor, Soušek do její kamery prohlásil, že hlasovat „lidé chodí v klidu, jsou rádi a všechno je dobré“. Také jejich cestu hradil belgický aktivista Luc Michel, což prý ale nikdo z nich dopředu nevěděl. Šarapatka prohlásil, že referendum bylo „formálně regulérní“ a že „nebyl žádný evidentní nátlak na hlasující“, rovněž Soušek a Berkovec potvrdili, že referendum proběhlo podle běžných standardů. Všichni tři se po návratu setkali s kritikou, proti Souškovi vystoupili někteří členové zastupitelstva Vysokého Mýta včetně poslance Jiřího Junka, podle nich město nemá být s legitimizací referenda spojováno.
Výsledky referenda Oblast14px Pro14px ProtiNeplatné hlasyCelkemRegistrovanýchvoličůÚčastHlasů%Hlasů%Republika Krym 1 233 002 96.77 31 997 2.09 9 097 1 264 999 1 533 208 83.1 %Sevastopol 262 041 95.6 9 250 3.02 2 810 274 101 306 258 89.5 % Šéf krymské volební komise Michail Malyšev ohlásil, že 96,8 procent hlasujících (1 233 002 lidí) se vyslovilo pro připojení k Rusku, 2,5 procent (31 997 lidí) pro zachování autonomního statusu v rámci Ukrajiny. 0,7 procent hlasů bylo neplatných, volební účast byla 83,1 procent obyvatel Krymu s volebním právem. V Sevastopolu se hlasovalo odděleně o připojení přímo k Ruské federaci, které podle údajů krymské volební komise podpořilo 95,6 procent voličů, účast byla 89,5 procent.