náhled|Nejstarší vyobrazení Chrudimského kraje na Aretinově mapě 1619 náhled|Chrudimský kraj na Vogtově mapě 1712 náhled|Chrudimský kraj roku 1909. V roce 1868 byly zrušeny krajské úřady a kraje jako administrativní jednotky. Nadále však zůstala zachována krajská organizace u soudů. Krajský soud sídlil v Chrudimi. náhled|Severozápad Chrudimského kraje na Mullerově podrobné mapě z roku 1720 náhled|Severovýchod Chrudimského kraje na Mullerově mapě roku 1720 náhled|Jihovýchod Chrudimského kraje na Mullerově mapě roku 1720 náhled|Zmenšená veduta Chrudimi z roku 1602 podle Jana Willenberga náhled|Veduta Pardubic z roku 1602 náhled|Veduta Poličky z let 1711 náhled|Veduta Litomyšle z roku 1798 náhled|Stará veduta města Přelouče náhled|Veduta města Skutče z roku 1812 náhled|Město Lanškroun. Die Fürstl. Lichtensteinische Stadt Landscron im Chrudimer Kreise. aufgenommen 1798 und gezeichnet 1803 von Joann. Venuto. náhled|Královské věnné město Vysoké Mýto. Die koenigl. Leibgedingstadt Hohemaut im Chrudimer Kreise vom Norden. J. V. 1808. náhled|Královské věnné město Polička. Die Koenigl. Leibgedingstadt Policžka im Chrudimer Kreise. Sud-West (!). Gezeichnet von Joann Venuto 1805. náhled|Komorní město Pardubice. Die Königl. Kameralstadt Pardubitz Chrudimer Kreises, aufgenommen aus dem Medleschitzer Schlosse am 28. September und gemahlt von Joann Venuto 1811. náhled|Komorní město Přelouč. Koenigl. Kameralstadt Prželaucž, Chrudimer Kreises, Pardubitzer Herrschaft, nachgemahlt von Joann Venuto 1814. náhled|Ústí nad Orlicí. Die zur fürstl Lichtenstein. Herrschaft Landscron gehörige Municipalstadt Wildenschwert (böhm. Austj) Chrudimer Kreises aufgenommen und gezeichnet von Joann Venuto 1815. náhled|Královské věnné město Chrudim. Koenigl. Leibgedingstadt Chrudim West Süd, gemahlt von Joann Venuto 1816. náhled|Město Litomyšl. Stadt Leutomischel süd west im Chrudimer Kreise aufgenommen von Joann Venuto 3. Sept. 1807. náhled|Městečko Luže. 1 Städtchen Luže. 2. Chlumek Wahlfartsort und ehemalige Jesuitenresidenz, 3, Koschumberg wüstes Schloss und Stamhaus der Herrn von Slawata, Chrudim. Kr. aufgenommen von J. Venuto. náhled|Svojanov. Burg und Städtchen Swoianow, Chrudimer Kreises, aufgenommen und gemahlt von Joann Venuto 1815. náhled|Rychmburk. Burg und Staedtchen Richenburg Chrudimer Kreises, aufgenommen im Jahre 1787, und gemahlt 1814 von Joann Venuto. náhled|Slatiňany. Das Fürstl. Auersbergische Schloss Slatinan Chrudimer Kreises, aufgenommen von J. Venuto 1806. náhled|Nasavrky. Das Fürstl. Auersbergsche Schloss Nassaberg, Chrudimer Kreises, aufgenommen von Anton Matauschek 1807, nachgemahlt von J. Venuto 1809. náhled|Rosice. Das Fürstl. Kinskische Schloss Rossitz im Chrudimer Kreise aufgenommen von Joann Venuto. náhled|Choltice. Das Graefl. Thunische Schloss Choltitz Chrudimer Kreises aufgenommen und gezeichnet v. J. V. náhled|Das Koeniggraetzer-bischöfl. Staedtchen Chrast in Chrudimer Kreise. 1. Dorf Podlazitz, ehemalige von Hussiten im Jahre 1424 zerstörte Benedictiner Abtei aufgenommen von Joann Venuto 1811. náhled|Homole (Borovnice). Die Gegend von Borownitz gegen Homole, Czuczlau, Hemsch, Chotzen und Hohemaut Chrudimer Kreises, gemahlt von Joann Venuto 1812. náhled|Nové Hrady. Neuschloss, böhm. Novi Hradi, Chrudimer Kreises, nachgemahlt von Joann Venuto 1815. náhled|Bystré. Schloss Bistrau, Chrudimer Kreises, aufgenommen von Franz Czermak, nachgemahlt von J. Venuto. náhled|Chroustovice. Schloss Chraustowitz in Chrudimer Kreise, aufgenommen und gemahlt von Joann Venuto 1813. náhled|Seč. Schloss und Gebirgstaedtchen Setsch, Chrudim Kr. nachgemahlt von Joann Venuto 1822. náhled|Choceň. Schloss und Stadtchen Chotzen Chrudimer Kreises, aufgenommen und gemahlt von J. Venuto 1816. náhled|Hrad Košumberk. Wüste Burg Koschumberg, Stammhaus der ehemaligen Herrn und Grafen von Slawata. Chrudim. Kr. aufgenommen 1796 und gemahlt 1813 von Joann Venuto. náhled|Kunětická Hora. Wüste Burg Kunietitz, Chrudimer Kr. aufgenommen und gemahlt von Joann Venuto 1819. náhled|Lanšperk. Wüstes Schloss Landsberg auf der Herrschaft Landscron, Chrudim. Kreises. J. Venuto 1812. náhled|Hrad Žumberk. Wüstes Schloss Zumberg, in der Ferne Schloss Nassaberg, Chrudimer Kr. aufgenommen und gemahlt von J. Venuto 1822. náhled|Bělá nad Svitavou. Deutsch-Biela Chrudimer Kreises, aufgenommen und gemahlt von Joann Venuto 1815. náhled|Medlešice. Medleschitz naechst Chrudim aufgenommen 1810 und gemahlt 1813 von Joann Venuto.
Chrudimský kraj či krátce Chrudimsko byl jedním z českých historických krajů, tvořil jižní část východních Čech. Jeho počátky spadají do 2. poloviny 13. století, kdy Přemysl Otakar II. původní hradské zřízení nahradil krajským zřízením. Centrem původního hradského zřízení bylo až do zavedení krajského zřízení chrudimské hradiště, stojící na místě dnešního města Chrudimi. Toto královské věnné město se pak stalo správním centrem kraje, který byl podle něj pojmenován. Existoval až do 19. století, na území přibližně odpovídajícím české části dnešního Pardubického kraje. Sousedil na severu s krajem Hradeckým a na jihozápadě s Čáslavským, na jihu a východě pak s Moravou.
Přírodní podmínky Většinu území kraje tvoří pahorkatiny a vrchoviny přecházející do nížin kolem Labe. Na severozápadě navazuje předhůří Orlických hor. Na jihu začíná Železnými horami a Žďárskými vrchy Českomoravská vysočina. Převážnou část území kraje odvodňuje Labe a zejména jeho levobřežní přítoky Chrudimka a Loučná, okrajově též Tichá Orlice. Jižní okraj území náleží do povodí Svratky.
Historie
Dějiny středisek
Chrudim Chrudimský hradský obvod patřil Děpolticům, vedlejší větvi Přemyslovců. Ti však ohrožovali jednotnost a byli proto nuceni odejít z Čech do Polska. V letech 995 až 1055 v kraji vzniká první přemyslovské hradiště a v roce 1055 zde během svého vojenského tažení zemřel Břetislav I., Kosmův zápis o této události je první spolehlivou zmínkou o Chrudimi. Z dosavadního hradiště roku 1263 kolonizačním úsilím Přemysla Otakara II. vzniklo pravé středověké město. Roku 1421 se město po porážce táborskými a pražskými vojsky připojilo k husitům. Mimořádný rozkvět zaznamenalo kolem roku 1527. V roce 1567 byl prováděn v královských městech soupis domů, v Chrudimi jich tehdy bylo 480. V roce 1620 byla Chrudim tvrdě postižena za své sympatie k českému králi Fridrichu Falckému. V době hospodářského úpadku se intenzivně rozvíjelo působení jezuitského řádu, a to až do sklonku 18. století. Roku 1750 zde zřizuje královna Marie Terezie poštu a od roku 1751 je Chrudim sídlem reorganizovaného a trvale zde umístěného krajského úřadu. Od roku 1854 zde až do roku 1949 působil krajský soud. V období industrializace 19. století vzniká Wiesnerova strojírenská továrna (roku 1855).
Litomyšl První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české (Lutomisl), která ale vyšla až ve 12. století. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu – tzv. Trstěnickou stezku. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Znak města (stříbrná lilie na červeném poli) byla převzata právě ze znaku premonstrátů (zlatá lilie na modrém poli). Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. 30. dubna 1344 biskupství litomyšlské spolu s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. V postavení litomyšlských biskupů působili např. Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka nebo Jan Železný. Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425 a město velice poškodili také kvůli účinkování Jana Železného na Kostnickém koncilu.
Král Zikmund svěřil panství Kostkům z Postupic. Kostkové na svém panství podporovali Jednotu bratrskou a také přistěhovalectví. Za jejich vlády vzniklo v Litomyšli Nové Město s vlastním ohrazením, náměstím a radnicí. Kostkům z Postupic však bylo panství za účast ve stavovském odboji roku 1547 zabaveno. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Vratislav II. z Pernštejna působil jako nejvyšší kancléř Království českého a byl prvním Čechem, který se stal nositelem Řádu zlatého rouna. Nechal postavit litomyšlský zámek, jehož stavitelem byl hlavně Giovanni Battista Aostalli. Roku 1649 prodali Pernštejnové panství Trauttmansdorffům. Prostřednictvím sňatku se dostalo do vlastnictví Valdštejn-Vartemberkům a posledními majiteli byli po roce 1855 Thurn-Taxisové.
Vysoké Mýto Už název města Vysoké Mýto, založeného na místě starší osady, svědčí o královském založení, protože pouze panovník byl oprávněn zřizovat mýta. Kolonizační město bylo založeno roku 1262 králem Přemyslem Otakarem II. jako jedno z obchodních středisek na hlavní spojnici Čech s Moravou, na tzv. Trstenické stezce mezi Prahou a Olomoucí. O tři roky později provedl na příkaz krále Přemysla Otakara II. lokaci podle urbanistického stylu stejně jako v pozdějším městě Poličce Kondrád z Limberka (Cun(d)radus de Lewendorf / Con(d)rad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky Trstenické stezce (cestě) vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům: mílovému, várečnému a hrdelnímu. Město bylo opevněno vysokými hradbami, valy a hlubokými příkopy (dokládá se tak podle zakládací smlouvy města Poličky ze dne 27. srpna 1265).
Roku 1307 král Rudolf Habsburský změnil statut města na královské věnné město, takže připadlo jeho manželce Elišce Rejčce. První zmínka o chrámu sv. Vavřince pochází z roku 1349. V roce 1421 bylo město po krátkém odporu dobyto husitskými vojsky Pražanů, mnoho lidí bylo pobito a část města byla vypálena. Když byl v roce 1567 prováděn v královských městech soupis domů, ve Vysokém Mýtě jich tehdy bylo napočítáno 380. Roku 1700 město vyhořelo a v roce 1808 byla zbourána opevnění kolem městských bran. Mezi roky 1851–1959 bylo Vysoké Mýto sídlem okresu.
Polička Polička byla založena jako královské město českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265. Lokaci provedl Konrád z Limberka (Cunradus de Lewendorf / Conrad von Lewendorf), který sem přivedl osadníky ze severního Německa. Město prosperovalo díky cestě vedoucí ze středních Čech do moravských center a uděleným právům (mílovému, várečnému a hrdelnímu). Jeho původní zástavba byla až na kostel a čtyři městské brány dřevěná. V roce 1305 je Polička již zmiňována jako věnné město českých královen. Ve druhé polovině 14. století bylo město vydlážděno, byly stavěny kamenné domy a městské hradby. Opevnění města bylo na vnější straně vysoké 10 m a obsahovalo nově i 19 bašt. Jádro 2,5 m široké hlavní hradby bylo z litého opukového zdiva, které obklopoval tvrdý kámen. Hradby doplňovala předsunutá parkánová zeď a vodní příkop.
Krizovým byl pro Poličku rok 1421. V něm nejprve město otevřelo bránu Janu Žižkovi, ale posléze bylo vypleněno vojskem Zikmunda Lucemburského. V husitských válkách posléze patřila do umírněného pražského městského svazu. Během vlády Jiřího z Poděbrad posílilo město svoji obranu barbakány pro ochranu 4 bran a dalším vodním příkopem. Polička se těšila přízni i králů z rodu Jagellonců. V roce 1547 byla však aktivní v odboji proti Ferdinandu I. Habsburskému, za což byla tvrdě potrestána. Byla jí pozastavena práva, zkonfiskován nemovitý majetek a uložena pokuta. Za další peníze muselo město statky za 12 let odkoupit zpět.