Behaimův glóbus je nejstarší dochovaný zemský glóbus na světě, jeho autorem je Martin Behaim. Glóbus byl vytvořen na žádost městské rady Norimberka v letech 1492-1493. Pověření lze najít v historických dokumentech rady, ale je patrné i ze samého glóbu. Na jižním pólu glóbu je napsáno věnování.Johannes Willers: Die Geschichte des Behaim-Globus, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992 Hlavně v Německu je glóbus označován jako „zemské jablko“ (německy Erdapfel). Glóbus je jedním z posledních kartografických děl, které představují svět před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Glóbus má průměru 54 cm a je zhotoven z papíru a sádry. Na glóbu jsou zachyceny tři tehdy známé kontinenty (Evropa, Asie a Afrika) a množství více či méně hypotetických ostrovů.
V roce 1492 byl Martin Behaim pověřen vytvořit glóbus, který by odrážel tehdejší známý svět. O důvodech vzniku glóbu se stále spekuluje, patrně měl být glóbus motivací pro námořní expedice k hledání námořních cest do Indie nebo rozvoj námořního obchodu. Tomu by odpovídalo i znázornění míst původu různých komodit.Renate Hilsenbeck: „Mittelalterliche Weltkunde und Behaim-Globus“, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992
Předlohou pro Behaima bylo dílo Claudia Ptolemaia, Ptolemaiova mapa, jeho vliv je patrný na rozměrech kontinentů. Jako současné zdroje byly využity příběhy Marca Pola a zprávy Jehana de Mandevilla.
Spolupracovníci Behaim nepracoval na celém glóbu sám přizval si několik spolupracovníků z různých oborů. Hans Glockengießer – zkušený zvonař, vytvořil šablonu formy glóbu Hans Stork Ruprecht Kalberger – vytvořil kouli glóbu Georg Glockendon – malíř; autor malby na glóbu Peter Gage Hart
Postup výroby glóbu náhled|Projekce Behaimovo glóbusu náhled|upright|Behaimův glóbus Hans Glockengießer vytvořil šablonu glóbu pro zachování stejného tvaru, která byla naplněna jílem. Jílovou kouli potáhl Ruprecht Kalberger čtyřmi vrstvami plátna, které upevnil pomocí šití a lepidla. Poslední vrstva byl papír, který byl určen k tvorbě kresby. Po zaschnutí byla koule rozříznuta na severní a jižní polokouli v rovině rovníku. Jíl z vnitřní části byl odstraněn. Pro větší stabilitu byly do těla glóbu vloženy dřevěné obruče. Přes severní a jižní pól byla vsazena osa rotace. Glóbus byl osazen dvěma železnými kroužky, které sloužily jako poledník a obzor. Následně byla na poslední vrstvu papíru nanesena kresba kontinentů a moří. Jejím autorem je George Glockendon a nazval ji „Erdepfel“, tedy zemské jablko. Kresba neobsahuje znázornění poledníků ani rovnoběžek. V roce 1510 byl glóbus opatřen dnešním kovovým rámem.http://nuernberg.bayern-online.de/die-stadt/wissenswertes/der-behaim-globus/ Sám Behaim pak vytvořil popisky k různým místům a stručné charakteristiky hospodářsky významných oblastí. Jedná se o nápisy podél západního pobřeží Afriky. Informace pro tyto texty čerpal ze své účasti na plavbách Diogo Coa v letech 1484-1485.
Přesnost glóbu Geografická přesnost glóbu je silně závislá na použitých zdrojích a liší se podle kontinentů. Výpočet obvodu Země byl proveden podle Ptolemaia, ale nebyl přesný. Z toho důvodu došlo ke značnému zkreslení některých moří a kontinentů. Například Středozemní moře bylo příliš dlouhé a Evropa s Asií příliš velká. V důsledku toho nebylo možné na glóbus začlenit později objevenou Ameriku. Prostor v Atlantském oceánu, kde se měl tento kontinent nacházet, byl příliš malý.
Rozdíly jsou i v podrobnosti zpracování jednotlivých kontinentů. Evropa, Středozemní moře, severní a západní pobřeží Afriky jsou zpracovány velmi přesně a detailně. Další části Afriky jsou již zpracovány povrchně a nepřesně. Oblast Indie je rozeznatelná již s problémy a v oblasti Tichého oceánu se nachází množství spíše mytických ostrovů.
Historie umístění Glóbus byl umístěn na radnici v Norimberku až do počátku 17. století, kdy byl předán rodině Behaima. V roce 1823 byl objeven zapomenut v podkroví jejich domu, následně byl zapůjčen do německého národního muzea. V roce 1937 ve snaze zabránit odvozu glóbusu do USA, byl koupen kancléřem Adolfa Hitlera a předán muzeu v Norimberku. V Norimberku je uložen dodnes a to v Germanisches Nationalmuseum. V letech 1847 a 1908 byly vyrobeny dvě kopie glóbu, které jsou uloženy v Paříži a ve Washingtonu.
Zájem vědců Behaimův glóbus je středem zájmů vědců i v současné době. V roce 1977 byl glóbus detailně zkoumán za pomoci rentgenu, s cílem určit materiál, ze kterého je glóbus vytvořen. S rozvojem technologií pro digitalizaci byla snaha o digitalizaci glóbu. První pokus byl proveden v roce 1992 Technickou univerzitou ve Vídni.Lionel Dorffner: Der digitale Behaim-Globus - Visualisierung und Vermessung des historisch wertvollen Originals, in: Cartographica Helvetica 14/1996 Další digitalizace byla zahájena v roce 2011 Germánským národním muzeem.Digitalizace podle německé národní muzeum v Norimberku Digitální technologie v geoinformatice a kartografii: sborník referátů : Praha 2011-10-18. Vyd. 1. Editor Bohuslav Veverka, Petr Soukup, Růžena Zimová. V Praze: České vysoké učení technické, 2011, . Dostupné z: http://gkinfo.fsv.cvut.cz/2011/sbornik2011.pdf
Reference
Literatura Peter J. Bräunlein, Martin Behaim. Legende und Wirklichkeit eines berühmten Nürnbergers. Bamberg: Bayerische Verlags-Anstalt, 1992, 253 S. In: Zeitschrift für historische Forschung, Band 22. Bernd Hering: Die Herstellungstechnik des Behaim-Globus: Neue Ergebnisse, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992. Johannes Willers: Die Geschichte des Behaim-Globus, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992
Externí odkazy
http://leccos.com/index.php/clanky/globus https://web.archive.org/web/20140220030155/http://www.inuru.com/index.php/planeta/mezniky-vedy/29-martin-behaim-globus-vynalez https://web.archive.org/web/20140220033244/http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera/7741-martin-behaim-martin-z-cech/
Kategorie:Staré mapy